Článek
Průměrné papírové dojezdy některých dnešních elektromobilů hravě přesáhnou 700 km na jedno nabití, v reálné praxi se na tuhle hodnotu spíš nedostanete.
Vliv na to má řada faktorů, například vnější teplota, jízdní styl, komfortní spotřebiče, hmotnost naložených věcí i osob, přidaná výbava navíc, velikost kol, obutí a také samotné měření výchozí papírové hodnoty. To se totiž odehrává v laborce v optimálních podmínkách.
Proč se měření dělá v laborce? Aby měli všichni stejné podmínky a dalo se srovnávat.
Proč? Aby bylo zajištěno, že budou mít úplně všichni stejné podmínky a dojezdy pak půjdou srovnávat.
Ale jak ono měření vlastně probíhá? Proces je technicky náročný a vyžaduje odborné znalosti, které poskytl vedoucí laboratoře Luboš Trnka z technické zkušebny TÜV SÜD Czech.
Co je WLTP?
Dojezd elektromobilů se testuje standardizovanou laboratorní metodikou nazvanou WLTP (Worldwide Harmonised Light-Duty Vehicles Test Procedure).
Teplotně stabilizované elektroauto na 23 °C se umístí na velmi přesný válcový dynamometr, s trakčním akumulátorem nabitým na 100 %, s pneumatikami dodanými výrobcem (většinou letními), nahuštěnými na výrobcem předepsaný tlak. Osvětlení je pouze denní, topení/klima zcela vypnuté.
Během zkoušek na válcích jsou simulované různé reálné odpory, především aerodynamický, zátěžové síly nebo ztráty v pohonném řetězci (například vlivem víření vzduchu, třením, valivým odporem pneumatik).
Během zkoušek jsou simulované různé odpory.
WLTP cyklus ale nepočítá s provozem město a mimo město, jako tomu bylo dříve u starší metodiky. Dnešní WLTP test se dělí na čtyři fáze s předepsanou dobou trvání.
Low fáze trvá 589 sekund, fáze Medium 433 sekund, fáze High 455 sekund, fáze Extra-High 323 sekund. Celkem jde o 1 800 sekund (30 minut).
Ve fázi Low je nejvyšší rychlost přibližně 57 km/h, ve fázi Medium asi 77 km/h, ve fázi High zhruba 97 km/h, ve fázi Extra-High pak 131 km/h.
Během WLTP cyklu auto akceleruje podle předepsané hodnoty přibližně 1,7 m/s2 (tedy ne nijak divoce), ale také nějakou dobu stojí, čímž se simulují semafory, kolony nebo náhodná zastavení.
Jeden cyklus WLTP trvá 30 minut.
A to je důvod, proč automobilky u spalovacích aut používají start/stop systémy (nejsou povinné). Sníží totiž emisní stopu i spotřebu, hlavně v měřicím cyklu.
Jak se stanoví dojezd?
Samotný dojezd, který si přečtete v technických datech, se pak stanovuje ještě trochu komplexněji.
Běžný elektromobil s plnou baterkou a optimálními podmínkami na válcích odjede jeden výše popsaný čtyřfázový WLTP cyklus (1 800 s), potom naváže polovinou cyklu, tedy prvními dvěma fázemi (1 022 s).
Následuje jízda ustálenou rychlostí zhruba 100 km/h, jejíž délka se vypočítává podle parametrů auta, potom elektroauto opět odjede jeden celý čtyřfázový cyklus WLTP (1 800 s) a naváže polovičním dvoufázovým (1 022 s).
Dojezd je stanoven podle reálně ujeté dráhy a následně přepočten podle předpisů.
Poté už je akumulátor takřka vybitý, obvykle má okolo 10 % energie. Finální fáze je dojezd ustálenou rychlostí 100 km/h do vybití akumulátoru.
Celková ujetá vzdálenost na válcích se ještě přepočítá podle předpisů a vyjde konečný WLTP dojezd tak, jak ho všichni známe. Luboš Trnka navíc upozorňuje, že se výsledná WLTP hodnota po drobné předpisové korekci od reálně ujeté vzdálenosti na válcích většinou nijak zásadně neliší.
Optimistické papírové hodnoty
Takže teď už víte, jak ona metodika vlastně vypadá a proč v ní vychází tak vysoká čísla dojezdů. Z praxe víme, že takové topení/klima umí být žroutem energie a temperování akumulátoru jakbysmet.
I elektromobily mohou být zajímavé. Koukněte na koncept DS N°4.Video: DS Automobiles
Při stanovení dojezdu se navíc dvakrát opakují první dvě fáze, tedy ty, kdy se jede nejvýše 57 km/h, respektive 77 km/h, což opět hraje elektrům do karet.
Novinky.czTím nechceme říct, že WLTP dojezdu nejde v reálném provozu dosáhnout. Zkušení řidiči, kteří mají vhodné auto a podmínky, to dovedou, ale obvykle nejde o běžnou jízdu, spíš o cílené pokusy, kterými (úspěšnými) se pak automobilky rády pochlubí.