Opel Speedster – Když radost z jízdy hraje prim

Příběh Speedsteru se poněkud neplánovaně začal psát už v roce 1996, kdy se britský Lotus vytasil s čistokrevnou plackou orientovanou pouze na řidičský prožitek. Ano, mluvíme o legendárním modelu Elise, který posléze zaplavil mnoho tehdejších videoher, ve formě plakátů zdobil statisíce dětských pokojů a samozřejmě parkoval v garážích majetných nadšenců, toužících po nefalšovaném sporťáku.

S příchodem roku 2000 ovšem zaúřadovaly evropské předpisy týkající se bezpečnosti, na něž byla tehdy malá automobilka Lotus krátká. Čtyři roky starý roadster Elise čekalo buď přepracování, na což společnost neměla prostředky, nebo smrt.

Naštěstí se včas objevil koncern General Motors a dal Britům nabídku, která se neodmítá – peníze a know-how za sporťák s logem Opelu. Šéfové obou stran si plácli a v druhé polovině roku 2000 se před zraky veřejnosti skutečně ukázal první produkční Speedster s motorem uloženým uprostřed, o chvilku později doprovázený sesterskou Elise druhé série a také derivátem VX220 od Vauxhallu (britský Opel).

Zprvu se přibližně 860 kilogramů vážící dvoumístný roadster nabízel pouze s motorem Z22SE, tedy se zážehovým 2,2litrovým atmosférickým čtyřválcem naladěným na výkon 147 koní a spojeným s pětirychlostním manuálem. Maximální rychlost nového vozu činila 219 km/h, zatímco zrychlení z místa na stovku mu zabralo 5,9 sekundy.

Pohonná jednotka není bez chyby, na což nás upozornil servisní specialista Zdeněk Dědič z Brozan u Pardubic, když nám asistoval během tvorby článku o otevřené Astře G. Připomínáme tedy zlobící rozvodový řetěz s napínákem, potenciální riziko utržených svorníků výfuku u hlavy motoru a problematické vodní čerpadlo sdružené s olejovým, na jehož výměnu musíte vlastnit speciální přípravek.

Komu přirozené sání nestačilo, ten mohl sáhnout po aftermarketovém turbo kitu dbilas dynamic a ze svého německého lotusu vytřískat za cirka 40 kilogramů hmotnosti navíc výkon 260 koňských sil a akceleraci 0–100 km/h za 3,9 sekundy. Cena tohoto kitu je dnes v přepočtu asi 143 000 Kč, zatímco za výkonnější sestavu nabízející až 300 koní zaplatíte zhruba 177 000 Kč.

Na potřebu vyššího výkonu zareagoval samotný Opel až v roce 2003, a to zástavbou čtyřválce Z20LET, známého zejména ze sportovních variant OPC. Dvoulitrová motorizace s výkonem 200 kobyl rozhýbe 930 kilogramů vážící automobil z nuly na stovku za 4,9 sekundy, zatímco ručičku tachometru posune až k nejvyšší hranici 243 km/h.

Podle Dědiče jde o spolehlivou jednotku bez dětských nemocí, na které se podepíšou spíše vysoké nájezdy, mající za následek zvýšenou spotřebu oleje. Řešením takového problému je motor překroužkovat (nové pístní kroužky, vydrážkování pístů), přetěsnit a specificky opravit hlavu i ventily. Zmíněnou operaci za 15 až 20 000 Kč může ještě finančně navýšit případná výměna turbodmychadla, což je prostě spotřební díl.

Pokud byste zatoužili po něčem továrně speciálním/okruhovém, pak musíte vyrazit do Británie a pořídit si Vauxhall VXR220 prodávaný od roku 2004. Základy sice má ve dvoulitrovém přeplňovaném Speedsteru/VX220, jenže díky otevřenému filtru, hybridnímu turbu a přeprogramované řídící jednotce motoru poskytne výkon 223 (metrických) koní.

Do toho si připočtěte maximálku 249 km/h, akceleraci z klidu na sto za 4,35 sekundy, lepší chlazení, přilnavější obutí a o malinko vyladěnější podvozek. Co vám z toho vyjde? Tovární vrchol s normovanou spotřebou 7,13 l na 100 km, ovšem s volantem na špatné straně.

V první polovině roku 2005 však životní éra Speedsteru a spol. skončila, přežil pouze britský model Elise, jehož smrtka dohnala teprve letos. Pravda, na uvolněnou pozici sportovního vozu s bleskem na přídi sice brzy (2007) dorazil Opel GT, jenže to už byla poněkud těžkopádnější písnička, navíc převzatá z výchozího Pontiacu Solstice/Saturnu Sky.

Na otázku, jak se s autem skutečně žije, nám relevantně odpoví letitý vlastník. Zdeněk Schneider se s námi ochotně podělil o řadu zajímavých provozních zkušeností. A rozhodně nezůstal jen u chvalozpěvů…

Opel Speedster je malý sporťák vybavený odnímatelnou střechou (pevnou laminátovou či plátěnou), systémem ABS, volantem, pedály, rádiem a ručním pětikvaltem. To je vše. Klimu, posilovač řízení nebo jiné fíčury tu nehledejte.

Okna se stahují kličkou ručně, zrcátka neseřídíte zevnitř, sedadlo řidiče je nastavitelné pouze podélně, nastupování i vystupování je za trest, během jízdy cítíte každou nerovnost a kvůli všudypřítomnému hluku si se spolujezdcem rovněž moc nepokecáte.

Enormním strašákem v roce 2021 jsou docela dost drahé náhradní díly, které už prakticky nejsou dostupné – hlavně karosařina. Částečně vás mohou spasit některé komponenty z Elise, jenže zkuste si někde shánět takové speedsterské světlomety nebo třeba držáky olejového filtru... Jestliže nenarazíte na nějakou dobrou „bouračku“, tak máte poměrně problém.

Také postup výměny/nabíjení baterie působí poněkud komicky. Nejprve musíte otevřít přední kapotu, pak vyjmout nádržku ostřikovačů a teprve pod ní až téměř na podlaze uvidíte onen hledaný akumulátor, navíc zajištěný hliníkovým plechem se třemi šrouby. Následně také zjistíte, že vzniklý otvor není pro vyjmutí energetického úložiště dostatečně velký, takže buď nabíjíte přímo v autě, anebo demontujete dále.

Extrémní pozor si musíte dát na havárie nebo rozsáhle poškozené kusy, kterých bude na inzercích většina. Podvozek Speedsteru je totiž z hliníku a lepený speciální pryskyřicí, proto se jeho komponenty i součásti velmi špatně opravují.

Naopak velkou chválu pěje Zdeněk Schneider směrem k pohodlným sedadlům, povedenému volantu a k excelentnímu výhledu dopředu. Vyzdvihuje také spolehlivost svého konkrétního kusu (najeto lehce přes 40 000 km), kde pravidelně mění jen olej a filtry, a rovněž upozorňuje, že díky použité kombinaci hliníku a laminátu vůz nekoroduje.

Zcela přirozeně se též bavíme o technicky odladěné motokáře, co v zatáčkách porazí i prvogenerační Dodge Viper, zatímco její palivová spotřeba bude oproti americkému desetiválci o řád nižší. A to není vše, před „speedym“ by se prý měly na technickém okruhu třást také ostré bavoráky, mercedesy nebo starší supersporty s logy Ferrari či Lamborghini.

Zcela upřímně – Speedster dnes zaujme pouze úzkou sortu fanoušků, kteří jsou navíc ochotni obětovat cestovní komfort i balík peněz tomu, aby tohle auto udrželi na silnicích a v provozu celkově.

Ceny ojetin sice začínají na 350 tisících Kč za (obvykle) olítanější kousky, nicméně jejich dříve či později nutná životní repase bude stát naprostou raketu. Chcete-li něco slušnějšího, pak hledejte okolo 500 až 600 tisíc, zatímco leštěnky vyjdou na 800 až 900 tisíc korun. Navíc speedstery se v inzercích nijak hojně nevyskytují, takže není moc z čeho vybírat.

Pro mnohé puristy tedy ryze sportovní Opel zůstane pouhým nenaplněným snem, což je na jednu stranu vlastně dobře. Život s ním není úplně snadný, jeho vlastnictví přináší určité starosti, ale také jednu obří radost z čistokrevného řidičského prožitku, která se dostavuje prakticky po každém vyvenčení této britsko-německé šelmy. A o to tady jde...