Hlavní obsah

Vrací se to nejlepší ze šedesátých let. Vzniknou repliky vozů Bizzarrini, sklolaminát nahradí karbon

Foto: Bizzarrini

Automobilka Bizzarrini po sobě bohužel nestačila zanechat velké hmotné dědictví, přesto stihla vyrobit několik málo slavných modelů, z nichž mnohé z nich dnes mají nesmírnou sběratelskou hodnotu. Jedním z nich je i závodní Bizzarrini 5300 GT ze třídy sportovních vozů

7. 4. 2022

Mnozí považují šedesátá léta za vůbec nejlepší epochu v dějinách motorismu. Motory byly hlučné, design byl diktován výhradně estetikou a závodění bylo doslova smrtelně nebezpečné – ale právě to bylo na této době krásné. Evidentně je víc takových, kteří na tohle období vzpomínají, protože kdysi slavná značka Bizzarrini zažívá renesanci.

Článek

Jedním ze zvučných jmen bylo v 60. letech také Bizzarrini. Giotto Bizzarrini byl významný italský inženýr a rodák z Livorna, po promoci na Univerzitě v Pise krátce učil, než přešel v roce 1954 k automobilce Alfa Romeo. Svou genialitu však prokázal až po roce 1957, kdy šel pracovat k Ferrari.

Foto: Bizzarrini

Šedesátá léta byla zlatou érou motorsportu a vrcholem pro třídu takzvaných sportovních vozů. V tomto období se dokázal prosadit také malosériový italský výrobce Bizzarrini

Bizzarrini měl u Ferrari na starosti vývoj experimentálních, sportovních a GT vozů a během jeho působení v Maranellu vznikly některé z nejvýznamnějších modelů automobilky jako typ 250 TR, 250 GT s krátkým rozvorem a 250 GTO. V té době však loajální manažer prodeje Girolamo Gardini vedl dlouhé spory s manželkou Enza Ferrariho Laurou, a tak dal Enzovi prostřednictvím dopisu ultimátum – buď skončí ve firmě on, nebo Laura.

Slavný Il Commendatore se tehdy postavil za svoji ženu, a tak přišlo nevyhnutelné, přičemž Gardini s sebou „stáhl“ ještě další vysoce postavené manažery a inženýry. Většina z nich poté spolupracovala na společných projektech, někteří si však šli svou cestou. A jedním z nich byl právě Giotto Bizzarrini.

Bizzarrini krátce pracoval pro italského výrobce ISO Rivolta, načež vznikly dnes velmi ceněné a vzácné vozy jako Iso Rivolta GT nebo Iso Grifo. Vzniklo rovněž i pár závodních vozů, tehdy už pod hlavičkou oficiální značky Bizzarrini, kde k nejúspěšnějším patřil typ 5300 GT na základech vozu Iso Grifo – značce Bizzarrini se podařilo vybojovat první místo v kategorii do pěti litrů objemu v závodě 24 hodin Le Mans v roce 1965.

Foto: Bizzarrini

Giotto Bizzarrini byl svého času významným inženýrem u automobilky Ferrari. Po „personálním zemětřesení“ ale v roce 1961  několik předních manažerů i s inženýry na protest automobilku opustili – Bizzarrini byl jedním z těch, kteří si šli vlastní cestou

Na konci šedesátých let však šla automobilka do úpadku, který už nerozdýchala. Na přelomu milénia vzniklo ještě několik málo konceptů jako pokus o znovuzrození, nakonec se to však nepodařilo – prozatím. V současnosti značku vlastní kuvajtská společnost Pegasus, která momentálně pracuje na vzkříšení nejslavnějšího závodního modelu značky.

Vůz nese příhodné jméno 5300 GT Revival Corsa a jde o připomínku toho nejlepšího ze šedesátých let. Pohon tu zajišťuje staromódní 5,4l atmosférický osmiválec z dílen Chevroletu, který díky čtyřem dvoukomorovým karburátorům Weber dává výkon 400 koňských sil.

Foto: Bizzarrini

Bizzarrini 5300GT Revival Corsa připomíná to nejlepší z šedesátých let minulého století. Originál v roce 1965 bral první místo ve třídě do pěti litrů objemu v závodě 24 hodin Le Mans

Síla putuje výhradně na zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku a vzhledem k hmotnosti pouhých 1 250 kg to vypadá na slušné svezení. Znovuzrozený vůz Bizzarrini 5300 GT Revival Corsa vznikne v omezené sérii pouhých 24 kusů, přičemž každý z nich bude splňovat takzvaný „Dodatek K“ mezinárodní automobilové federace FIA pro závody historických vozů.

Díky modernějším materiálům však bude tato interpretace bezpečnější než originál – zejména díky upravenému designu palivové nádrže nebo dodatečným výztuhám. Karoserie navíc bude z karbonu, neboť ve firmě se domnívají, že tak by učinil i sám Bizzarrini, kdyby ve své době měl přístup k této technologii. Originál měl karoserii ze sklolaminátu.

Hotový je prozatím jen jeden předprodukční prototyp, který vidíte na fotografiích – ten momentálně prochází testováním mimo jiné i na veřejných silnicích, aby se odzkoušela robustnost konstrukce. Cena této historické okruhové „hračky“ se potom vyšplhá na bezmála 2 miliony eur, tedy nějakých 48 milionů korun – bez daně.

Reklama

Sdílejte článek