Chuligán v obleku? Triumph Tiger Sport 800 nezapomíná, že na motorce musí být zábava

Původně jsem si říkal, že osmistovku od Triumphu postavím proti svému Traceru 9, protože jsou to na papíře podobné motorky - tříválce podobného objemu i parametrů, podobné zaměření. Jenže jak jsem na triumpha skočil, hned mi bylo jasné, že tohle úplně srovnávat nepůjde.

Tiger Sport 800 je totiž vlastně docela kompaktní motorka a svými rozměry a proporcemi spíše spadá do kategorie „menšího“ Traceru 7. Od pohledu to není velký univerzální sportovní cesťák pro dva jako velký Tracer, spíš taková hračka, s níž se dá dojet i někam dál. Mnohem víc mi tenhle triumph charakterem připomínal starého Fazera 600, kterého jsem kdysi dávno měl.

Určitě víte, že Triumph má v nabídce adventure modely Tiger 900 a Tiger 1200, což jsou velké cestovní motorky a konkurence spíše pro modely BMW řady GS. Tiger Sport je ale řada silničních motorek bez terénních ambic a cílí na ty jezdce, kteří chtějí klasický sportovní „cesťák“ podle toho osvědčeného japonského receptu.

První metry v pražském centru dávají tušit, že Tiger Sport není lehký jen na papíře (váží 214 kg). Je lehoučký i v reálném provozu. Určitě to dost dělá jeho kratší rozvor (o zhruba 8 cm proti Tracerům) a ostřejší úhel řízení. Je to mrštná motorka a ve městě působí, jako by to byla nějaká malá čtyřstovka s hmotností snad 170 kg pro řidičák A2. 

Za městem, ve kterém je Tiger Sport trochu nervózní a nedočkavý, se s prvním otevřením plynu a nabráním rychlosti hned ukázalo, že horní díl kapotáže je tu jen na ozdobu. Přední štítek ve spodní poloze nechrání vršek těla, takže za dvacet minut máte helmu obalenou hmyzem. A v té nejvyšší poloze přesně doprostřed helmy posílá příšerně intenzivní turbulence. Musel bych se dost nepohodlně krčit, aby na mě nefoukalo. Dal jsem si ho dolů, rezignoval na čisté hledí a jal se zjišťovat, co se v tom chváleném motoru skrývá.

Srdcem stroje je velmi živá tříválcová osmistovka, jejíž geny sahají k motoru používanému v sérii Moto2. V té závodí Filip Salač a letos má za sebou velmi pěkné výsledky. Motor má vysokou kompresi 13,2:1 a velmi pěkný výkon 115 koní (85 kW) v 10 750 otáčkách. Točivý moment 84 Nm v 8 500 otáčkách možná nestačí na objemnější konkurenty, ale v reálném provozu nebudete mít pocit, že by motorka nejela.

Tříválec má charakteristický ostrý zvuk a velmi pěkné reakce. Už od nějakých 2 500 otáček se motorka ochotně rozjíždí a snadno překonává to hluché pásmo kolem 4 000 otáček, kde jsou všechny moderní sportovní motory uškrcené kvůli emisím. Jakmile se otáčkoměr přehoupne přes hodnotu 5 000, záběr narůstá a nad 7 000 už jede Tiger Sport opravdu parádně.

Za dravost motoru ale musíte zaplatit daň v podobě poměrně intenzivních hrubých vibrací. Tříválec CP3 Yamahy je o poznání kultivovanější, i když pocitově trochu více udušený – aspoň tedy v tom standardním jízdním režimu. Triumph je v tom standardním příjemně ostrý, ani jsem neměl potřebu si ho přepínat do sportovního módu.

Plyn je velmi snadno dávkovatelný. Mezi „otevřeno – zavřeno“ motor neškube tolik jako u jiných motorek. Když už máte plyn pootevřený a snažíte se v rychlé táhlé zatáčce v náklonu řídit motorku plynem, jde to velmi snadno a hlavně dostáváte moře zpětné vazby od zadního kola.

I předek má poměrně slušnou odezvu, ale nejvíc informací začnete dostávat až v momentě, když je přední kolo zatížené. A to už zpravidla jedete tak rychle a v takových náklonech, že by bylo lepší si to schovat na závodní okruh a ne na rozbitou a štěrkem posypanou okresku nižšího řádu, kde výhled do zatáček blokuje křoví.

Podvozek Tigeru Sport 800 je vůbec takový malý zázrak. Ačkoli může na první pohled působit tenhle triumph trochu budgetově (pár chrastících plastů vpředu, trochu lacině vypadající přístrojový štít), je motorka velmi dobře sladěná. Přední i zadní kolo spolupracují a motorka není přehnaně houpavá, ale ani tvrdá jako prkno. Ten základní kompromis je opravdu dobře odhadnutý. Já jsem si jen vzadu, kvůli svým kilům, přitvrdil o jeden krok tlumící jednotku. Ve dvou to také není tak strašné, i když už cítíte, že se těžiště přesouvá hodně dozadu a odlehčený předek je nervóznější.

Překvapilo mě, jak i přes své sportovní nadání dokáže Tiger Sport 800 žehlit rozmlácené okresky, stejně tak třeba městskou dlažbu. Určitě se na tom podepisují poměrně dlouhé zdvihy 150 mm (běžně v této třídě bývá spíše tak 130 mm). Velký hrbol vás samozřejmě nakopne, ale motorka z vás nechce vyklepat duši a je velmi použitelná, aniž by ztratila něco ze svého trochu zlobivého charakteru. Až člověka mrzí ty silnější vibrace od motoru a ten nefunkční přední štítek. Tohle by byl vlastně skvělý cesťák.

Jaké najít přirovnání k charakteru Tigeru Sport 800? Ostrý naháč Speed Triple je takový ten anglický fotbalový chuligán zapalující světlice. Tiger Sport ale není jeho pravý opak, tedy nějaký konformní školní šprt. Sice dostal uniformu a aktovku, jenže v jádru duše je to také tak trochu sígr, který čmárá po lavici, šťouchá do spolužáků a lepí učitelce na židli žvýkačky. Nikdo mu ale nemůže nic říct, protože má vlastně celkem dobré školní výsledky.

Maximálně komfortní cesťák tohle není, ale ukažte mi podobně zaměřenou motorku, na které přední štítek nedělá turbulence. Dělá to skoro na všech. To by všechny motorky musely mít vepředu obrovskou kapotáž jak BMW R1300RT, a to asi nechcete. Tiger Sport 800 zkrátka není dálkový křižník, je to vlastně velmi zábavný univerzál pro lidi, kteří nechtějí, aby jim foukalo na nohy. V dešti a chladu ale schová tenhle triumph spodní část těla velmi dobře.

Musel jsem si u dealera Triumphu sednout ještě na naháče Trident, ale ten má o dost sportovnější jízdní pozici, člověk je nahrbený na nádrži trochu jako na Ducati Monster. Tiger Sport tak bude na delší cestě přeci jen pohodlnější a použitelnější. Zkrátka se budete muset víc přikrčit, do uší si dáte špunty a pak už to půjde. A vůbec, já k tomu přistupoval jako k cesťáku, a to byla chyba. Berte Tigera Sport jako silničního chuligána v obleku. Charakteru má dost a jezdí fakt skvěle.

Základní verze Tiger Sport 800 stojí 279 000 Kč, provedení 800 Tour se třemi kufry přijde na 339 000 Kč. Cena je vyšší než za sedmičkový Tracer, případně Tracer 7 GT, ale zase je nižší než za Tracer 9. Tahle motorka ale není úplně mezi. Charakterem a lehkostí totiž připomíná menší „sedmičkový“ Tracer, výbušností a silou motoru zase dražší a větší „devítku“. Je svá a je dobře, že si můžete vybírat mezi různými stroji s různým charakterem. Přece nikdo nechce, aby všechny motorky byly stejně nudné jako moderní auta.

Testovaná motorka měla příplatkovou barvu, ale kdo to s cestováním myslí vážně, měl by se podívat po verzi Tour, která má navíc trojici kufrů a vyhřívané rukojeti s deflektory u řídítek. To dělá v horším počasí opravdu hodně a rozšiřuje to možnosti použití. Dokoupil bych ještě nějaké ochranné prvky, ať člověk není ve stresu, že když mu někde na zmoklém štěrku v Alpách motorka upadne na parkovišti na zem, tak že se zničí. Otázkou je pak nějaký větší větrný štítek z aftermarketu, aby se daly dlouhé vzdálenosti překonávat ve větší pohodě. Třeba GIVI prodává plexi označené jako D6421ST, to je určené přesně pro tento model Triumphu.

Japonští výrobci (hlavně tedy Honda) by si mohli vzít z Triumphu příklad. Oni se totiž někdy berou strašně vážně a tím svým kamenným výrazem trochu kazí srandu. V honbě za absolutní dokonalostí zapomínají na to, že na motorce má být hlavně zábava. Jasně, je fajn, když motorka spolehlivě funguje a je kvalitní, ale na emoce by se zapomínat nemělo. Tigeru Sport 800 je jedno, co si o něm myslíte. Je to kámoš, který sice v hospodě u piva sprostě nadává a hlasitě říhá, jenže je s ním legrace a v jádru duše je to fajn chlap.