Automat na motorce nekrade radost z jízdy. Yamaha Tracer 7 GT je s ním skvělý univerzál

Sedmičkový Tracer prošel poměrně velkou, i když na první pohled nenápadnou modernizací. Velmi oblíbená yamaha střední objemové kategorie není jen MT-07, je to zcela samostatný model využívající samozřejmě některé společné technické celky. Oblíbený dvouválec 0,7 l najdete také v neo-retro naháči XSR700 a v mimořádně populární Ténéré 700.

Tracer 7 už je na trhu nějaký ten pátek (přesněji deset let), ale pro letošní rok dostal poměrně velké množství úprav. Vedle změny designu kapotáže se Tracer 7 dočkal také vylepšeného podvozku s pevnější obrácenou přední vidlicí, vzadu je pak o 40 mm prodloužená kyvná vidlice s přeladěným odpružením. Vpředu si můžete nastavit tuhost, vzadu si jednoduše otočným ovladačem na boku nastavíte předpětí. To se hodí, když jedete se zavazadly či spolujezdcem.

Tracer těží také z modernizovaného motoru CP2, který má už elektronický plyn. Nechybí tu velice příjemný tempomat nebo bezpečná, ale nerušivá kontrola trakce. Novinkou je pak přehledný středový displej s možnostmi konektivity (potřebujete na to aplikaci Garmin). A pak je tu samozřejmě ten automat, který se u motoru CP2 představil už na naháči MT-07, ale Tracer 7 ho dostal až teď.

Komu se nechce číst, může si pustit takový rychlý videotest. Je to můj první pokus vzniklý v dost polních podmínkách. Učím se to a zjišťuji, že musím vylepšit mikrofon, tak na mě nebuďte moc přísní.

Začnu ale u toho, jak Tracer jezdí. Už to není taková ta vyměklá motorka, jak mohla na někoho působit. Mě ani předchozí Tracer nijak neurážel a jezdil jsem na něm vždycky rád. Před dlouhými šesti lety to byla snad první motorka, kterou jsem tady na Garáži testoval. U toho nového je ale cítit, že dospěl. Je to teď mnohem „úplnější“ motorka s větším sportovním nádechem, ovšem uvolněné cestování jí pořád vůbec nevadí.

Nový podvozek je pevnější a motorka se teď mnohem jednodušeji ovládá. Odezva zepředu je rychlá a přesná a Tracer se dá krásně a snadno nasměrovat, kam potřebujete. Tracer 7 s automatem ve verzi GT váží 214 kg, ale kdybyste mi řekli, že nemá ani dva metráky, věřil bych vám. Při jízdě působí velice lehce. V zatáčkách je pak stabilní, nekroutí se a nechá si toho docela dost líbit.

Věřím, že stabilitě a přesnosti dost pomáhají i standardně dodávané gumy Michelin Pilot Road 6 GT, což je asi to nejlepší, co si dnes můžete na takovou motorku koupit. Jen připomenu, že sada 120/70 R17 a 180/55 R17 stojí kolem 9 200 Kč, takže Yamaha na tomhle fakt nešetří a rovnou z fabriky vám dodá to nejlepší a ne nějakou stlačenou tmu. Michelinky naznačují, že se Tracer 7 vyrábí ve Francii. Modely obuté do Bridgestonů pocházejí obvykle z domácího Japonska.

Verze GT se od standardního Traceru liší dvojicí bočních kufrů navíc, vylepšeným komfortním sedlem, centrálním stojánkem, vyhřívanými gripy, pohodlnějšími stupačkami s gumovými kryty pro lepší tlumení vibrací a větším předním štítkem, který ale pořád průměrného Evropana zcela neschová. Ani když si dám sedlo do nižší polohy a štítek úplně zvednu, tak se nezbavím turbulencí kolem helmy. Aftermarket vyšší turistické plexi nabízí. Podobné jsem si dal na svůj Tracer 9 a tam to pomohlo dost.

Motor je starý známý dvouválec CP2 o objemu 690 cm3. Je to takový ekvivalent legendární „rotačky“ 1.9 TDI. Nabízí výkon 73 koní v 8 750 otáčkách a točivý moment 68 Nm v 6 500 otáčkách. Přijde mi, že zase reaguje o trochu lépe a už skoro úplně zmizelo nepříjemné škubání při snaze o jemné dávkování plynu. O výkon ale rozhodně s emisními normami nepřišel. Pořád má to krásné hutné střední pásmo otáček, v němž se pohybujete nejčastěji. Normální jezdec vlastně víc výkonu nebude potřebovat. V běžném provozu je tenhle motor tak akorát na svižné svezení a rychlé předjetí několika aut najednou.

Jasně, devítistovka v plném obsazení jede lépe (když Tracer 7 naložíte spolujezdcem a kufry, už to není úplně ono), ale na klidné cestování to stačí. Zapnu tempomat, motorka si v pohodě bublá a při plynulé jízdě usrkává z 18litrové nádrže jen nějakých 3,5 l/100 km, se spolujezdcem a kufry do 4 l/100 km. Při klidném cestování nevadí ani trochu mdlý zvuk. Sedmička umí zaburácet až nahoře, ale jinak je tichá jako myška. Já mám rád, když motorka neřve. Ale kdo chce prudit všechny kolem sebe, ať si připlatí asi 40 tisíc za „laďák“ Akrapovič i se svody.

Ačkoli umí Tracer 7 sportovat a dynamické svezení nabízí opravdu pěkné, vůbec mu uvolněné cestování ve dvou nedělá problém. Tohle je opravdu mimořádně univerzální motorka, s níž se dá jak každý den dojíždět do práce, tak odpoledne vyblbnout na okreskách a stejně tak samozřejmě vyrazit se zavazadly na dovolenou na jih Evropy.

A s tím automatem je to pak naprostá pohoda! Převodovka Y-AMT je robotizovaný manuál, který samočinně ovládá spojku a během 0,1 sekundy zařadí rychlost. Doporučuji všem, co na všechno nové ze setrvačnosti nadávají, ať se na tom jdou nejprve projet. A třeba ať s tou motorkou jedou hodinu přes Prahu v dopravní špičce. To pak najednou zjistíte, že má automat něco do sebe.

Jenže on není jen o komfortu pro levé zápěstí. Velmi rychle jsem si zvykl na jeho ovládání páčkou vlevo na řídítkách. Nemám problém s klidnou jízdou v režimu D, kdy převodovka poměrně inteligentně odřazuje nahoru v nižších otáčkách. Při ostřejší jízdě už mi ovšem vyhovovalo si řadit ručně a mít nad tím větší kontrolu.

Tady ale můžete i v plně automatickém režimu vždycky převodovce napovědět ťuknutím do páčky. Je to super třeba pro předjíždění. Jedete za pár auty sedmdesát a máte tam šestku. Z tak nízkých otáček na vysoké rychlosti se samozřejmě Tracer 7 nijak zvlášť nesebere, když dáte plný plyn. A protože motorka nevidí dopředu, tak reaguje až na prudké přidání plynu. Koncepce sekvenční převodovky logicky neumí podřadit o tři rychlosti hned, takže chvíli trvá, než tam spadne pětka a pak teprve čtyřka, na kterou to už jede.

Vy si ale můžete včas dvakrát ťuknout, motorka vám tam čtyřku nebo trojku chvíli nechá, vezmete za plyn, předjedete těch pár šneků a když uvolníte plyn a zařadíte se, Tracer si zase nacvaká vyšší kvalty a můžete si svým tempem jet dál.

Plně automatický režim D mi dává větší smysl než ostřejší režim D+, ve kterém řadí převodovka o něco ostřeji a více vytáčí motor. To už mi přijde lepší si pak řadit ručně.

Obrovskou výhodu má tenhle automat také v tom, že při dynamické jízdě si zapřete nohy do stupaček a nemusíte pak levou nohou máchat ve vzduchu a hledat páčku řazení. Fakt si to běžte vyzkoušet, projeďte se na delší trase a pak mi teprve řekněte, jestli se vám to líbí, nebo byste to nechtěli. Já vlastně teď lituji, že jsem si se svým Tracerem 9 nepočkal na automat a koupil si starší verzi, kde musím řadit (a hlavně obsluhovat spojku).

Nevadí mi ani nové ovládání blinkrů, které mnohde kritizují. Není to sice ta intuitivní jednoduchá páčka, ale nové řešení mi přišlo v pohodě. Navíc se tu dá spustit komfortní trojklik a motorka už také umí blinkr sama vypínat (za křižovatkou nebo po 150 metrech).

Marně hledám něco zásadního, co by bylo nutné změnit, aby byl Tracer 7 lepší. Možná jen ten přední štítek, ale u prodejců Yamahy vždycky můžete otevřít katalog příslušenství a dokupovat. Tahle motorka má všechno, co můžete potřebovat. Cena není úplně budgetová, jenže Yamaha se nesnaží s Tracerem podbízet a lézt do zelí levným čínským motorkám. Tracer levná motorka není, ale ani tak nepůsobí. Vzhledem ke své kategorii je to spíše prémiový stroj.

Základní verze za 249 990 Kč má všechno podstatné, ale cestovatelé si určitě rádi připlatí za verzi GT. Ta stojí 287 990 Kč. Automat Y-AMT, který vřele doporučuji, stojí navíc rozumných 8 000 korun. Vůbec bych neváhal a byla by to první věc, kterou bych zaškrtl. Když si pak přihodíte třetí kufr s nosičem a nějaké ochranné prvky, už se s cenou dostanete do teritoria většího Traceru 9. Jenže to zase budete na jeho základní výbavě. Yamaha určitě ví, co dělá. Vyšší cenu dokáže Tracer 7 GT obhájit, protože je to úplná a hotová motorka. A teď navíc s pětiletou zárukou bez omezení nájezdu, což ocení ti, kteří na motorkách jezdí hodně.