Yamaha Tricity 300 s airbagem je nejbezpečnější motorka na světě. Navíc vám na ni stačí béčkový řidičák

Ne, nepřistálo nám na redakčním parkovišti UFO. Tříkolka Tricity s naklápěcí přední dvojitou teleskopickou vidlicí je poměrně oblíbená kategorie skútrů, jen je u nás nepotkáváte tak často. V zahraničí jich ale jezdí plno, protože ve spoustě zemí na ně nemusíte mít extra řidičák na motorku a stačí vám ten na auto. To platí i u nás.

Jenže u nás spousta lidí na pravidelné ježdění na motorce do práce rezignovala kvůli nepředvídatelnému počasí. Nechtějí se pak převlékat z kombinézy do společenského obleku a nechtějí mrznout. Pohodlnost zase zvítězila, takže raději sedí ráno hodinu a půl zavření v autě v koloně, místo toho, aby mohli stejnou trasu na motorce prosvištět v polovičním čase (nebo ještě rychleji).

Jasně, na jihu Španělska nebo Itálie, kde největší zima v lednu znamená zataženo a deset stupňů nad nulou, se na motorce jezdí celý rok jinak než tady. Tam i v únoru potkáte na těchto skútrech lidi v obleku a s kravatou.

Tyhle tříkolky posouvají použitelnost motorky i do počasí, kdy už byste jinak raději nechali mašinu doma. Poskytují totiž motorkářům potřebnou jistotu od předního kola, respektive kol. Motorka je bez diskuse stabilnější a i když samozřejmě nemá nekonečnou zásobu přilnavosti a na mokru a kluzkém povrchu se musí opatrně, získáte rychle mnohem větší jistotu.

První, čeho si všimnete, je trochu pomalejší a odtažitější „řízení“, ale rychle se přizpůsobíte. Tricity samozřejmě kvůli své vysoké hmotnosti přes 240 kg nereaguje tak pohotově jako lehoučký malý skútr s poloviční hmotností. Za chvilku už se ale jezdec adaptuje a motorka poslouchá. Nic se tu nedělá jinak, ovládá se jako každá normální motorka. Jen si rychle všimnete toho, že je na nerovném povrchu mnohem jistější a klidnější. Řídítka se tolik neklepou a vůbec se s motorkou nemusíte přetahovat.

Najednou přestanete řešit, co máte pod předními koly, a prostě můžete Tricity přehazovat ze strany na stranu, na kruháči to klopit, až začnete drhnout hlavním stojánkem, a na dlažebních kostkách budete králem. Tam, kde každý motorkář instinktivně zpomalí ze strachu o smyk předního kola, vy jedete svižně dál.

Pro motorku, hlavně pak městský skútr s malými koly, jsou nejrizikovějšími místy dlažba, tramvajové koleje, mokré podélné značení, propadlé víko kanálu, vysypaný štěrk a podobně. Tady prakticky nic z toho neřešíte.

Vtipná je situace, kdy jedno z kol začne ztrácet přilnavost. Na normální motorce by se řízení zlomilo dovnitř a člověk by sebou praštil. Tricity se ale jen mírně sklouzne a opře o druhou pneumatiku. Maximálně se tak pohrne v nedotáčivosti, než abyste se hned váleli po zemi.

Zatímco na normální motorce se člověk musí snažit, aby z ní nespadl, tady se musíte snažit, abyste z ní spadli. Jistě, když budete jezdit jako idiot, natlučete si „kokos“ i tady. Ale pokud se budete chovat s rozmyslem, nabídne vám Tricity spoustu jistoty právě v těch místech, kde to na normální motorce a skútru klouže.

Složitý systém naklápěcí přední dvojité vidlice si samozřejmě vybral svou daň. Je to poměrně těžké řešení, takže tenhle skútr váží 242 kg (verze bez airbagu 240 kg). Skútr Yamaha X-Max 300 se stejným motorem je o 60 kg lehčí. Systém také zabírá dost místa a nelze se ubránit tomu, že se na Tricity sedí zvláštně, tak trochu jako na záchodě. Chtěl bych mít možnost si nohy více natáhnout dopředu.

Více mi ale vadí nožní zadní brzda vpravo, která je tu jako ústupek předpisům v některých zemích, aby bylo možné tuhle motorku řídit s řidičákem skupiny B. Samozřejmě tu máte obě brzdové páčky na řídítkách jako na normálním skútru. Pravá páčka pak kromě přední brzdy ovládá i tu zadní (je tu duální systém). Přesto mají brzdy s těžkým skútrem co dělat. Fungují, ale je potřeba za ně pořádně vzít.

Stejně tak se s ním nadře i motor. Jednoválcová třístovka má 20,6 kW (či 28 koní) a 28,9 Nm. Zabere slušně, navíc tu Yamaha zase rozumně nastavila variátor na to nejpoužívanější spektrum rychlostí. Mezi 30 a 80 km/h je motorka příjemně svižná, samozřejmě zrychluje mnohem lépe než stopětadvacítka. Bez problémů udržuje rychlost kolem stovky, od 110 km/h už to ale není ono. Na rovince jsem se dostal jen na tachometrových 132 km/h, což dle GPS bylo 124,5 km/h. Z kopce motorka ukáže přes 140 km/h. Ostatně, podívejte se do tabulky na naměřené zrychlení.

Yamaha Tricity 300 nejede špatně. Vlastně jezdí moc příjemně. Jen je zkrátka znát, že vyšší hmotnost tu dynamiku trochu otupuje. Je to ale asi akceptovatelná daň pro někoho, kdo jezdí hlavně po městě. Mimo město to ale tragédie není, to se zase bát nemusíte. Spíše se nelze ubránit dojmu, že příjemný podvozek by zvládal mnohem větší výkon. Mít tenhle skútr dvouválec 560 cm3 s výkonem 48 koní z T-Maxe, to by byla paráda!

Podvozek narazí na své hranice až při plném zatížení ve dvou. Je lepší si pak vzadu upravit předpětí pružin, ať v každé zatáčce ve dvou nedrhnete stojánkem. Celkově je ale Tricity použitelná i se spolujezdcem, neboť má rozměrné a pohodlné sedlo (může být i vyhřívané!), v příplatcích je pak i velký horní kufr s opěrkou, který praktičnost podstatně zvýší. Pod sedlem je tu dost místa, vejdou se sem dvě velké helmy. Nebo celý nákup. Taky je fajn, že při běžném ježdění se dá spotřeba paliva udržet u 3,5 l/100 km. Dojezd na třináctilitrovou nádrž může být nějakých 350 km, než by to chtělo dotankovat.

Užitečným doplňkem je pak parkovací brzda, která se hodí i tehdy, když třeba potřebujete zastavit ve svahu před vraty, sundat si rukavice a sáhnout do kapsy pro ovladač. Na tohle jde použít i nožní brzdu, ale jak už bylo řečeno, ten pedál je tu kvůli předpisům v některých zemích. Myslím, že nebude problém se ho zbavit.

Těžko se na Tricity hledá nějaká zásadní nevýhoda, protože ve své třídě funguje parádně. Hračičky bude zajímat, že si tu můžete propojit palubní systém s telefonem a promítat si na palubní desku třeba navigaci. Potřebujete na to ale aplikaci Garmin, Yamaha prozatím nechce jít cestou prostého zrcadlení displeje telefonu, protože by pak prý musela udělat i dotykové ovládání. Já nevím, já bych tyhle „kraviny“ na motorce mít vůbec nemusel.

Trh se však posouvá a tyto skútry mají asi trochu jiné publikum. Standardní verze stojí 234 990 Kč, za verzi s airbagem se připlácí rovných 20 000 Kč. Jenže pak si v konfigurátoru zaklikejte pár atraktivních položek (vyhřívané sedlo a rukojeti, zvýšené plexi, nosič a velký kufr a pár dalších drobností) a jste na ceně kolem 300 000 Kč. To už je na skútr s relativně skromnou dynamikou docela dost a na dostřel luxusního sportovního maxiskútru T-Max.

Je ale pravda, že na T-Maxe potřebujete normální řidičák na motorku (minimálně A2), zatímco Tricity 300 můžete řídit jen s „béčkem“, tedy papíry na auto. Kdo tak nechce znovu do autoškoly a neřeší moc rozpočet, je tohle skvělá příležitost, jak mít trochu rychlejší motorku schopnou pohodlné jízdy i po dálnici. Určitě je ale dobrý nápad si zaplatit alespoň nějaký rychlokurz ježdění, ať se naučíte stroj ovládat, pokud jste zcela bez zkušeností na motorce.

Ten airbag, hlavní novinku Tricity, jsme naštěstí nevyzkoušeli. Model Tricity se zásadně neproměnil a pořád je to skvělá alternativa pro někoho, kdo si chce každodenní dojíždění trochu osvěžit (a hlavně zrychlit!) a nechce nutně znovu do autoškoly. Pokud už máte zkušenosti s malým skútrem třídy A1, bude se vám Tricity určitě líbit, protože lépe jede, má větší přepravní kapacitu a hlavně poskytuje snad nekonečnou zásobu přilnavosti i na hodně špatném a kluzkém povrchu. Díky airbagu pak můžete mít ještě další stupeň ochrany, takže si třeba tuhle motorku obhájíte před starostlivou manželkou a dětmi.

S vhodnými doplňky pak můžete Tricity používat i v zimě. O obratnost ve městě a flexibilitu v kolonách nepřijdete, takže si můžete sezónu na motorce prodloužit o podstatně delší čas, neboť Tricity vás „podrží“ a dá vám jistotu i v hodně špatném počasí. Jo, Tricity 300 je drahá motorka, ale pokud si ceníte svůj čas, tak se vám na ušetřených hodinách stání v koloně za dvě sezóny zaplatí.