Ojetý Ducati Monster 937 je zábavná hračka na odpoledne. Hospodským řečem o nespolehlivosti italských motorek nevěřte

Některé motorky získaly doslova kultovní status a Ducati Monster rozhodně patří mezi ně. Není to v ničem revoluční motorka, ale poutavý Galluzziho design spolu s chytrým technickým řešením (značka Ducati prostě vzala hotové věci a ušetřila za vývoj) přinesl motorku, která nejen že se líbila, ale hlavně se dobře prodávala.

Monster nebyl nějak brutálně předražený a fungoval jako zajímavá alternativa velkosériovým japonským motorkám. A tenhle recept vlastně platí dodnes. Aktuálně stojí nový Monster se zcela novým motorem (už bez desmodromického rozvodu) zhruba 313 000 Kč, což je velmi konkurenceschopná cena.

Jelikož se teď naskytla příležitost se na poslední generaci Monstera, prodávané od roku 2021, projet, tak si ho pojďme představit jako ojetinu. Určitě totiž bude zajímat plno motorkářů, kteří chtějí hlavně styl a výbušný charakter. Motorka je z roku 2022 a teď má najeto 6 300 km. Na prodej aktuálně není.

Na trhu ojeté Monstery 937 jsou, ale vyloženě jimi nabídka nepřetéká. V aktuální inzerci je sotva deset ojetých strojů na prodej. Nejlevnější je za 185 000 Kč a najeto má necelých 20 000 km, do 250 tisíc koupíte Monstra s nájezdem pod 5 000 km. Ani na celém evropském trhu nenajdete moc kusů, co by měly najeto nějak moc. Zkrátka, výbušný naháč není motorka na dlouhé cesty, ale spíše hračka na odpoledne. Běžné jsou tady nájezdy jen pár tisíc kilometrů ročně. To třeba stejně staré Multistrady V2 mívají klidně najeto už 50 000 km.

Nahlédneme v rychlosti do historie. Ducati Monster je na trhu od roku 1991 a až do nedávna vydržel s charakteristickým příhradovým rámem z ocelových trubek, který v první generaci vycházel ze superbiku Ducati 851. Motor pocházel z Ducati 900 Supersport, přední vidlice z modelu 750 Supersport. Tahle motorka byla opravdu poskládaná z toho, co Ducati našla ve skladu. Výrazným prvkem pak je nahrbená nádrž, jako když se rozzuřený býk připravuje k útoku. S těmito stylistickými prvky vydržel Monster vlastně po celou dobu a dá se říci, že se podle něj opičí všechny moderní naháče.

První větší modernizace přišla v roce 2000, kdy se do motorů začalo stěhovat vstřikování paliva a v roce 2001 dorazila verze S4 s vodou chlazeným motorem ze superbiku. Do té doby měly Monstery vždy chlazení vzduchem. Postupně přicházely vylepšené brzdy, obrácená přední vidlice, silnější motory a hlavně limitované edice odkazující na závody. I přes kontinuální vývoj zůstal model dodnes u stejného stylu.

Tahle generace Monsteru už nemá onen charakteristický rám ze svařených trubek, ale s novým hliníkovým rámem se podařilo udržet provozní hmotnost velmi nízko, pod 190 kg. Na motorce je sakra znát, jak je lehoučká. Jakýkoli středně velký cesťák vám pak bude připadat jako autobus.

Zkoušená motorka byla vybavená „laděnými“ výfuky Termignoni, takže o tom, že jste vyrazili na projížďku, bude vědět v okruhu zhruba 15 km úplně každý. Marcus Tullius Cicero sice pravil, že každému, co jeho jest, ale tohle je opravdu už příliš. Ona je sice legrace si zapráskat do výfuku a poslouchat chvíli to hluboké dunění, asi jako když ze stanice Kladno-Dubí stoupá netlumený „Sergej“ s třiceti naloženými vagony uhlí, ale po chvíli vás to přestane bavit. A taky všechny kolem.

Dětem se to ale líbí a všechny mávají a ukazují otáčením zápěstí, abych to trochu oroštoval. Tak si říkám, že tohle je fakt asi zábava pro někoho, jehož mentální věk je asi sedm a půl roku. Nám, co už jsme dosáhli aspoň dvouciferných hodnot, to zkrátka přijde příliš. Nikdy jsem nechápal, proč musí motorka řvát, aby s ní byla zábava. Já vždycky třeba moc rád jedu na elektrické motorce Zero už jen proto, že je absolutně tichá.

Na druhou stranu každý má jiné priority, díky čemuž mohou být motorky tak diametrálně odlišné a každá s vlastním charakterem. To je na tom úžasné. Testovaný Monster třeba slouží svému majiteli „do města“, na cesty mimo město má KTM Super Duke 1290 s výkonem asi 180 koní. Dnes si opravdu každý najde na trhu motorku, která přesně sedne jeho potřebám.

Když si odmyslím ten přehnaný kravál výfuků, tak je Monster rychlý, zábavný a hlavně mimořádně obratný. Člověk vlastně ani neví, že sedí na motorce, celou dobu budete mít pocit, že se tak nějak vznášíte ve vzduchu a uháníte strašně rychle. Žádný pocit těžkopádnosti, že byste snad museli motorku přemlouvat. Jako by byla napojená přímo na vaši hlavu a řízená jen myšlenkami. Jakákoli změna směru se tu děje tak lehce a hravě.

Dvouválec o objemu 937 cm3 má výkon 111 koní a točivý moment 93 Nm, a i když ve velmi nízkých otáčkách trochu hudruje, od zhruba 3 500 1/min mocně zabírá a letí za hlasitého hřmění až k omezovači někde u 10 000 otáček. Vezměte na dvojku za plyn, Monster se chce postavit na zadní a pak tam jen kopejte rychlořazením další rychlosti, až bude na rychloměru číslovka, kterou se nikde nebudete chtít chlubit. Tohle je vážně zatraceně rychlá motorka.

V rozletu vás zarazí jen nápor vzduchu, neboť tady jste vystaveni všem vlivům okolí - větru, dešti a hlavně mouchám. Ale tak to má na pravověrném naháči být. A to mám celou dobu motorku v jízdním režimu Touring, který ten výbušný dvouválec přeci jen trochu tlumí. V režimu Sport je ještě nervóznější a nedočkavější, pocitově jako by mu někdo otevřel vrata do další stáje, kde nedočkavě přešlapuje snad dvacet, třicet koní.

Naopak pokud by to na vás bylo moc a chtěli byste se jen v klidu courat (na to si asi nebudete ale kupovat tuhle divočinu od Ducati, ale třeba nějaké klasické retro), můžete si tu zapnout režim Urban, který zase naopak motoru 36 koní sebere a nažene je zpátky do ohrady. I těch zbylých 75 ale bude stačit. Pro začátečníka - nebo když začne pršet, je tohle asi akorát. Motor má totiž o dost vlažnější reakci a neletí pak otáčkoměrem jako zběsilý.

Ohledně brzd a celkové stability a ovladatelnosti se tady nedá říci nic špatného. Tohle je prostě perfektní sportovní motorka, která funguje tak, jak očekáváte. Vyzrálý jezdec někde na okruhu určitě brzy najde hranice možného, já si v turistickém oblečení chtěl jen užít tu lehkost téhle motorky. Takže ne, fotky, jak to někde brousím na loket a koleno, neuvidíte. Z toho jsem už vyrostl, aspoň tedy na běžné silnici.

Ovladatelnost a chování na limitu vám asi lépe popíší kluci z redakcí, kteří těch zkušeností mají víc a strachu o vlastní klíční kosti a páteř míň. My tu máme stejně za úkol hlavně přiblížit, jak je na tom Ducati Monster se spolehlivostí a servisem, takže jízdu po zadním kole necháme ostatním. Takže jak na tom tahle „italka“ je?

O italských motorkách se toho napovídalo a napsalo už hodně, ale pokud jde zrovna o tenhle model Monsteru, nic zlého se tu nekoná. Nejsou hlášeny žádné vážné svolávací nebo servisní akce, reklamací je minimum a týkají se spíše detailů.

Je to všechno o údržbě, což mi potvrdili i technici z pražského zastoupení Ducati. Chce to prostě včas měnit olej, pohlídat si povinné servisní intervaly a hlídat baterku, která bohužel může mít kratší životnost, hlavně když se jezdí málo a pak je půl roku motorka odstavená. Tohle je asi nejčastější bolest nových motorek - vybité baterky.

S nástupem moderního elektronicky řízeného vstřikování začaly být motorky opravdu spolehlivé, odpadá čištění a seřizování karburátorů. Dnes se řeší už jen běžná údržba a případně následky nehod a pádů. Když máte nabitou baterku a v nádrži benzín, nastartuje dnes každá motorka.

První servis se u Monsteru dělá po zajetí hned po 1 000 km nebo půl roce. Následný olejový servis je tady předepsaný až po 15 000 km nebo dvou letech. Rozumný majitel si samozřejmě nechá vyměnit olej každý rok nebo maximálně po 10 000 km. Zvládnete to i svépomocí.

Většina ostatních servisních intervalů je klasických jako jinde, takže brzdová a spojková kapalina se mění po dvou letech bez ohledu na nájezd. Hlídat se musí i ventilové vůle, zde se kontrolují a případně seřizují po 30 000 km. Ve stejném intervalu se mění i filtr sání a zapalovací svíčky. Na Monstru je ale jeden úkon, který není u běžných motorek moc obvyklý. Jsou tu totiž rozvodové řemeny. Ty mají interval výměny pět let nebo 30 000 km.

Roční prohlídka včetně výměny oleje a základní údržby stojí v Ducati 7 200 Kč. Velký „Servis Desmo“ po 30 000 km, který obsahuje zmíněné řemeny, svíčky a seřízení ventilových vůlí, vás přijde na 30 až 34 000 Kč dle rozsahu práce na detailech. Samotná výměna rozvodových řemenů je s prací akce za asi 12 000 Kč.

V motoru je 3,1 l oleje a používat by se měl olej specifikace SAE 15W-50, který plní normu API SN nebo JASO MA2. Značka doporučuje olej Shell Advance přímo určený pro motorky Ducati, litr stojí ve značkové prodejně 450 Kč. Na internetu se dá koupit o něco levněji. S nájezdem kolem 5 000 km ročně by snad ale neměl mít nikdo s návštěvou servisu problém. Aspoň motorku zkontrolují a budete mít pečlivě vedenou servisní historii, která je vždycky klíčová pro další prodej. Pomáhá to držet hodnotu motorky vysoko.

V chladícím okruhu je 2,3 l kapaliny ENI Agip Permanent Spezial antifreeze, a měnit by se měla každé čtyři roky nebo po 30 000 km. Olej v přední vidlici (kapalina Shell Donax TA) se mění po 45 000 km a v obou trubkách je kolem jednoho litru oleje, záleží na verzi podvozku.

Na servisní historii si dejte časem pozor, protože jakmile motorka vypadne ze servisního plánu v rukou dalších majitelů, začne se na důležité úkony kašlat podle hesla „já si ještě sezónu odjezdím a rozvody si už vymění další majitel“. Případně se v motorce začne hrabat někdo, kdo není moc zručný.

V inzerci ale hodně ojetých Monsterů 937 moc není. V celé Evropě je na prodej jen necelých pět procent kusů, které už mají najeto víc než 30 000 km (a tedy by měly už mít vyměněné rozvody). Naopak více než 55 % prodávaných motorek má najeto pod 10 000 km.

U těch méně jetých si ale ohlídejte, zda byly i tak pro nový olej včas. A mají nové svíčky a chladící kapalinu? Všechno by měla ukázat servisní historie ve značce nebo aspoň faktury ze servisů. Jelikož Monster není levná motorka, první majitel na tohle většinou nekašlal. Horší to bude, až začne v hierarchii majitelů padat níže.

I když bývá tento Monster zatím mladá a málo jetá motorka, je potřeba ji vždy prověřit. Pokud si nejste jistí, jak všechno poznat, tak se obraťte na někoho, kdo se tím živí a motorky prověřuje do šroubku. Je to podobné jako u aut - napoví detaily. V jakém stavu jsou pneumatiky? Na nich se třeba pozná, jak se s motorkou jezdilo a jestli byla na okruhu. Škrábance nemusí vadit a i „padlá“ motorka může být dobrá koupě. Horší je to samozřejmě s rozstřelenými kusy, které pak někdo bastlil. Ale zkušené oko profíka maskovanou bouračku pozná hned.

Tady je důležité vědět, že takové ty hospodské řeči o nespolehlivosti italských motorek v případě Monsteru neplatí. Občas se samozřejmě v inzerci objeví zhuntovaný a doslova utrápený kus, ale takové se dají poznat. O Monstera se stačí starat a hlavně na něm jezdit. Ducati si sice nechá náhradní díly, doplňky a práci zaplatit, ale asi si to tato značka může dovolit a zákazníci i majitelé to akceptují.

Poslední Monster, který má ještě tradiční „desmo“, je mimořádně zábavná hračka. Asi si ho nekoupíte, abyste na něm jezdili ve dvou na dovolenou do jižní Itálie, ale pokud chcete motorku, s níž se o víkendu nebo jen cestou z práce doslova pubertálně vybouříte, měli byste Monstra zařadit vysoko na seznam kandidátů. Není to nic pro motorkáře, kteří nechtějí poutat pozornost a také pro ty, kteří chtějí na motorce šetřit. Ducati umí být velmi spolehlivé motorky, ale potřebují pravidelný servis a za ten si připlatíte. Ale stojí to za to!