Hlavní obsah

Reportáže: Le Mans 24h – nejslavnější vytrvalostní závod na světě

Foto: Le Mans

Grid letošního závodu je k prasknutí našlapaný talentem a rychlostí. Jakých dramatů se letos asi dočkáme...?

15. 6. 2019

Právě dnes, v sobotu 8. června v 15:00, startuje 87. ročník slavného čtyřiadvacetihodinového vytrvalostního závodu, který se stále částečně jezdí na uzavřených veřejných silnicích v okolí francouzského města Le Mans. Jeho tradice sahá až do roku 1923, takže popis kompletní historie by vydal na celou knihu – pojďme si připomenout aspoň ty nejdůležitější momenty, které určily jeho ikonický status.

Článek

Nic neprověří výdrž závodních vozů i odolnost jezdců tolik, jako vytrvalostní závod trvající nepřetržitých 24 hodin. Právě s takovou ideou se zrodil závod v Le Mans, který se s drobnými přestávkami (v roce 1936 kvůli velké ekonomické krizi, mezi roky 1940-48 kvůli druhé světové válce a rekonstrukci) jezdí již od roku 1923. A za tu dlouhou dobu už okruh La Sarthe zažil vše – slavné triumfy, zklamané naděje, dominantní vítězství i těsné finiše, pokořené rekordy a pokořenou techniku, hrdinské výkony nebo ošklivé havárie. Vybrali jsme pro vás ty nejlepší příběhy všeho druhu.

Předválečná doba – Bentley a Alfa Romeo 

Právě v prvních ročnících závodu v Le Mans si automobilky Bentley a Alfa Romeo začaly budovat svou pověst. Čtyři triumfy v řadě (1927-30) přinesly slávu neohroženým Bentley Boys za volanty „nejrychlejších náklaďáků světa“, jak vozy Bentley nelichotivě nazval Ettore Bugatti. Pak přišlo období vlády italského čtyřlístku (1931-34) – jasný důkaz, že Alfa Romeo má prostě sport v srdci.

Foto: Archiv redakce

Neohrožení Bentley Boys dokázali majestátní závodní auta vodit s nečekanou jistotou

1952 Sólo jízda (Pierre Levegh) 

Moderní Le Mans se jezdí v režimu „sprint na 24 hodin“ a posádku obvykle tvoří tři jezdci, kteří se pravidelně střídají. Dříve bývalo tempo uvolněnější, ale i tak to v pouze dvoučlenné posádce musel být hrozný zápřah. Co je ale naprosto k neuvěření, byli tu i piloti, kteří celých 24 hodin odjeli prakticky sami!

V roce 1950 Louis Rosier sdílel vůz se svým synem, ale kromě 45 minut odjel celý závod sám. Pierre Levegh to o dva roky později vzal komplet na sebe, když svého parťáka Rene Marchanda jednoduše nenechal řídit. A aby to bylo ještě neuvěřitelnější, závod skoro vyhrál – ještě hodinu před koncem svůj pomalejší Talbot-Lago vodil před továrním Mercedesem 300SL, pak ale nejspíš kvůli únavě špatně podřadil, přetočil motor, zlomil ojnici a musel odstoupit.

Foto: Archiv redakce

24 hodin na plný plyn? Nechápeme...

1955 Nejtragičtější nehoda v dějinách motorsportu (Mike Hawthorne a Pierre Levegh) 

Na startu proti sobě tehdy stály vozy Ferrari, Jaguar a Mercedes, které pilotovali ti nejlepší jezdci světa – Fangio, Moss, Hawthorne, Levegh, Kling, Fitch a mnozí další. Kolem okruhu se proto tlačilo přes 300 tisíc diváků těšících se na závodní drama. Místo toho se dočkali masakru. Ve 35. kole Hawthorn na Jaguaru nečekaně odbočil do boxů (byly prostě při kraji trati, nikoliv oddělené boxovou zdí, jako je tomu dnes), Macklin s Austinem Healey se mu snažil vyhnout, ale vjel přímo do cesty Leveghovu Mercedesu 300SLR – ten se po srážce vznesl do vzduchu a dopadl přímo mezi diváky na hlavní tribuně, po nárazu se navíc okamžitě vzňal (karoserie byla z hořčíkové slitiny jménem Elektron, která hořela ráda a rychle) a jeho trosky rozsévaly smrt.

Výsledkem bylo přes 80 mrtvých a 200 raněných, šlo tak o největší tragédii v dějinách závodění. Pořadatelé nechali závod pokračovat, protože se báli, že diváci opouštějící okruh ucpou silnice a nedovolí průjezd sanitním vozům. Mercedes se ze závodu okamžitě stáhl (a na dlouhou dobu ze závodění vůbec) a mnoho zemí zakázalo závodění kompletně (většinou jen na pár měsíců, ve Švýcarsku však tento zákaz vydržel až do roku 2018). Vedení okruhu La Sarthe v důsledku nehody přikročilo k vytvoření oddělených boxů.

Foto: Archiv redakce

Strašná havárie, ze které si závodní svět vzal velké ponaučení

1959 Přišel, viděl, zvítězil (Carroll Shelby a Aston Martin) 

Letos je to přesně 60 let, co Aston Martin získal své jediné celkové vítězství. Do Le Mans přivezl tři speciály DBR1 v typické zelené British Racing Green a tři silné posádky. Dvojice Moss/Fairman první polovinu závodu bojovala o vedení s největšími soupeři, posádkou Behra/Gurney na Ferrari 250 Testa Rossa, ale obě auta skončila kvůli technickým problémům. Do vedení se tak dostal Carroll Shelby a Roy Salvadori, kteří bez problémů dovezli auto do cíle. Na druhém místě skončil další Aston s domácí posádkou Trintignant/Frére, za nimi pak zela 25kolová mezera před třetím v pořadí. Auta prý i po těch 323 kolech a 4 321 ujetých závodních kilometrech (s průměrnou rychlostí 180 km/h) byla v nejlepší kondici, akorát kvůli spojkovému pedálu umístěnému u výfukového potrubí si Salvadori a Trintignant ošklivě popálili chodidla.

Foto: Archiv redakce

Aston Martin neponechal nic náhodě a přivezl ta nejlepší auta a nejlepší piloty

1966-69 Souboj o čest (Ford vs. Ferrari) 

Příběh odmítnutého Henryho Forda, který se rozhodl Enza Ferrariho porazit v jeho vlastní hře, je tak silný, že se dočká i zfilmování. Teď dost zaspojlerujeme, když vám řekneme, že Henry Ford uspěl – Ford GT40 vládl v Le Mans čtyři roky. Nejslavnější je ale jeho první vítězství v roce 1966, kdy do cíle bok po boku přijely hned tři auta a Ford tak bral celé podium.

Triumf měl ale hořkou pachuť pro posádku Ken Miles/Denis Hulme, kteří sice projeli cílem jako první, ale pak organizátoři do výsledků započítali i těch pár metrů, která obě auta dělila na startu, a rozhodli, že druhé auto v cíli ve skutečnosti ujelo delší vzdálenost. Vítězem se tak stala dvojice Bruce McLaren a Chris Amon, kteří vyhráli nejtěsnějším rozdílem v historii Le Mans – o osm metrů.

Foto: Ford

Efektní fotofiniš stál Kena Milese a Denise Hulmeho zasloužené vítězství

Fantastický příběh napsal i poslední triumf GT40 z roku 1969 – dvojice Ickx/Oliver startovala na loňských autech, která už rychlostně zaostávala, což se Jacky rozhodl podpořit demonstrativní startovní chůzí k autu, která vešla do historie. Dosud se totiž startovalo během k vozu, nastartováním a rozjezdem, ale piloti se často nechtěli zdržovat poutáním, což vytvářelo nebezpečné situace – na Jackyho popud se to naštěstí změnilo. Chůze a poutání pásů Jackyho ve finále příliš nezdrželo, a tak v poslední hodině došlo na dramatický souboj Fordu s Porsche, který Ickx vyhrál v posledním kole nejen rychlostí, ale i chytrostí. A tak se svým posledním vítězstvím GT40 krásně rozloučil s Le Mans.

Foto: Archiv redakce

Jacky místo běhu k autu prostě došel, v klidu se připoutal a až pak se rozjel. Startoval tak beznadějně poslední, ale dokázal vybojovat první místo. A změnil styl startování čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans

1970 Nejrealističtější závodní film všech dob (Steve McQueen) 

Takový film už nikdy nikdo nenatočí! Nebyl totiž „jako ve skutečnosti“, velká část závodních záběrů byla reálná! Původně měl Steve McQueen dokonce přímo závodit (v posádce s Jackiem Stewartem), byl to ostatně jeho velký sen, jenže pak se do věci vložili nudní pojišťováci a zatrhli mu to. Závodu v roce 1970 se tak zúčastnil jen natáčecí štáb s 19 kamerami snímajícími atmosféru kolem trati a závodní Porsche 908 ověšené kamerami, jež zachycovalo divokost závodění přímo na okruhu.

O týden později začalo natáčení filmu, kam si Steve sezval ty nejlepší jezdce z celého světa – Jacky Ickxe, Jo Sifferta, Dereka Bella, Jean-Pierra Jabouille, Richarda Attwooda, Rolfa Stommelena, Vica Elforda a ještě kupu dalších, aby dotočili dějové pasáže. K filmu prakticky neexistoval scénář a Steve chtěl mít všechno dokonale pod kontrolou, takže prakticky vyhnal původního režiséra Johna Sturgese a náklady vyrostly do šílených cifer. Ne, takový film už prostě nikdy nikdo nenatočí.

Mimochodem, závodní Ferrari 512 byly nakoupené od soukromníků, protože Enzo Ferrari odmítl film podporovat kvůli scénáři s vítězstvím Porsche.

Foto: Solar Productions

Při natáčení filmu Le Mans usedl Steve do závodního auta naposledy

1983 Nikdo není dokonalý (nadvláda Porsche) 

Osmdesátá léta byla doba dominance Porsche – v roce 1981 vyhrál speciál 936, pak čtyřikrát 956 a dvakrát nástupce 962. Ročník 1983 byl ale svědkem fantastického triumfu, který dal vzniknout nezapomenutelné reklamě s titulkem „Nikdo není dokonalý“. Vozy Porsche totiž obsadily prvních deset míst (ve skutečnosti jedenáct, ale to už nevypadá tak dobře), až na místo deváté, kam se prodral osamělý Sauber.

Foto: Porsche

Lepší reklamu prostě nevymyslíte

1988 Nepřekonatelný rychlostní rekord (WM P88 Peugeot) 

Hlavní rovinka okruhu La Sarthe je delší než některé okruhy, měří totiž 6 kilometrů a už od 60. let tu závodní auta upalovala rychlostí vysoko přes 300 km/h. Urvat rekordní rychlost na rovince Mulsanne (oficiálně se jmenuje Ligne Droit des Hunaudieres) se postupně stalo samostatnou disciplínou a některá auta byla postavená prakticky jen pro tento účel. Jedním z nich byl i prototyp WM P88 Peugeot, který tu v roce 1988 dosáhl rekordních 407 km/h. Není divu, že to silně přeplňovaný motor při závodu vzdal už po 59 kolech. Rekord jim však už pravděpodobně nikdy nikdo nevezme, protože v roce 1990 rozdělily nekonečnou rovinku z bezpečnostních důvodů dvě zpomalovací šikany.

Foto: Peugeot

Bude se zase někdy v Le Mans jezdit přes 400 km/h? Pochybujeme...

1991 Tak dobrá, že ji museli zakázat (Mazda 787B) 

Rotační Wankelův motor je dokonalý na papíře, ale v reálu má celou řadu vad. To se Mazda pokoušela vyvrátit svými speciály prakticky celá 80. léta, ale ve startovním poli vždy působila spíš jako zajímavé zpestření než jako skutečný rival. Tedy až do roku 1991, kdy se čtyřrotorové, divoce ječící monstrum o výkonu 700 koní prodralo až na příčku nejvyšší (i za cenu naprostého vyčerpání Johnnyho Herberta, kterého z auta museli vynést) – Mazda 787B byla sice slabší než konkurence, ale předčila ji vyšší spolehlivostí (!) a nižší spotřebou (!!!). Proto organizátoři účast aut s rotačním motorem jednoduše zatrhli a pro Mazdu to tak byl jediný triumf v historii.

Foto: Mazda

Když z auta šlehají plameny, můžete si být jisti, že je opravdu rychlé

1995 Naprosto nečekané vítězství (McLaren F1) 

I McLaren získal v Le Mans pouze jediné vítězství. A bylo o to sladší, oč bylo neočekávatelnější. Model F1 svým příchodem v roce 1992 redefinoval třídu supersportů, ale zákazníci cítili, že má na víc než jen excelovat na silnici. Proto přesvědčili Gordona Murraye, aby svůj vůz přizpůsobil závodním regulím, a tak vznikl F1 GTR. A ten svou rychlostí a spolehlivostí všechny v Le Mans šokoval, protože porazil daleko rychlejší prototypy Courage a Kremer – McLaren bral první, třetí, čtvrté i páté místo. Murrayova konstrukce byla prostě geniální a McLaren F1 se zaslouženě stal ikonou.

Foto: McLaren

Obyčejné silniční auto, které si odskočilo na okruh. Ok, nebylo tak docela obyčejné...

1999 Když závodní auta létala vzduchem (Mercedes CLR) 

Nejrychlejší závodní speciály dosahují rychlostí, při kterých se i těžká dopravní letadla dokážou vznést do vzduchu. Úkolem složité aerodynamiky je v tomtéž autům zabránit. Ale ne vždy se to podaří – třeba jako přesně před 20 lety, když si Mercedes místo závodění udělal z Le Mans letecký den. Nejdřív se to stalo Marku Webberovi ve čtvrtečním nočním tréninku – v rychlosti přes 300 km/h se auto vzneslo, udělalo pár salt a praštilo sebou o zem, Webberovi se naštěstí nic nestalo. 23letý Mark se tím nenechal zastrašit a v sobotu ráno při warm-upu už byl znovu v autě…, které se znovu vzneslo a rozbilo o zem. Tým požádal dokonce o radu Adriana Neweyho, jednoho z nejlepších konstruktérů moderní éry, a jeho doporučení bylo jasné – nezávodit!

Mercedes se ho pochopitelně rozhodl ignorovat a v sobotu odpoledne stály na startu dvě stříbrné střely země-vzduch. V 75. kole se pak vzneslo CLR s vyděšeným Peterem Dumbreckem za volantem, a tentokrát už to kamery zachytily. Za všechno mohla jednoduchá chyba – na hrbolatých částech tratě v závěsu za jiným autem se pod příď Mercedesů dostal vzduch a přišel nechtěný start do oblak. Jen zázrakem se nestalo nic žádnému z pilotů, ani stewardům a divákům kolem trati – snadno se totiž mohla opakovat tragédie z roku 1955. Mercedes se proto znovu rozhodl stáhnout z Le Mans a do dnešních dnů se nevrátil.

2006 TDI powaaa (nadvláda Audi)

Nejúspěšnějším týmem na Le Mans je jednoznačně Porsche s celkovými 19 tituly, druhé v pořadí je Audi se 13 triumfy – jenže to je na rozdíl od Porsche nashromáždilo za pouhých 18 let své účasti v závodech (1999-2016)! Audi vyhrálo hned při své druhé účasti v Le Mans (2000) a kromě roků 2003, kdy podlehlo Bentley, a 2009, kdy se radoval Peugeot, nenašlo až do roku 2015 přemožitele. Zajímavé je, že Audi naučilo turbodieselového motory vyhrávat závody – právě naftou byly poháněné jejich speciály od roku 2006, které hned při své premiéře zvítězily. Další zajímavostí je, že pilot Tom Kristensen, rekordman s největším počtem vítězství, získal 8 ze svých devíti jezdeckých prvenství právě na vozech Audi.

Foto: Audi

První start naftových Audi a hned vítězství. Kdo nevěřil v sílu dieselů, tehdy věřit začal. Jejich nadvládu definitivně ukončila až Dieselgate

2016 Závodí se na 24 hodin (Toyota TS050) 

Tři minuty – právě tolik chybělo Toyotě k vysněnému triumfu, o kterém největší automobilka světa snila již od roku 2011, kdy se vrátila do Le Mans. Do té doby vedoucí Toyota TS050 s bezmocným Kazuki Nakajimou za volantem se kvůli technické závadě nadobro zastavila za cílovou čárou pouhé jedno kolo před koncem závodu. Toyotě tak zbyly oči pro pláč, ale vítězné Porsche se taky z utrpěného vítězství nijak neradovalo. Toyotu to však nezlomilo – Akio Toyoda, šéf automobilky, vzkázal, že se do Le Mans vrátí a vyhrají. Vyšlo jim to až loni. Po té, co závodní týmy Audi i Porsche ze seriálu WEC kompletně vycouvaly. Ročník 2016 byl ale také svědkem slavného návratu Fordu GT a souboje s Ferrari, který Ford vyhrál, byť poněkud kontroverzním způsobem – oba týmy proti sobě podaly protest, obě auta na prvním a druhém místě dostala penalizaci, ale pořadí se nakonec nezměnilo.

Teď už určitě chápete, proč má závod v Le Mans tak ikonický charakter. Každý ročník je naprosto strhující, každý píše naprosto fascinující příběh. Nepochybujeme, že i letos se bude na co dívat a nad čím žasnout. Tak nezapomeňte, začíná se v sobotu 15. června 15:00! 

autowebAUTOWEBaUtOwEb