Článek
Le Mans ročníku 1955 měl být pro Alfreda Neubauera, zasloužilého šéfa závodního týmu Mercedes-Benz, tím zcela posledním. Tým vedl už od roku 1926, prakticky vytvořil legendární Stříbrné šípy, na kterých vítězili Caracciola, Lang, von Brauchitsch nebo Seaman. Nuebauer se proto toužil rozloučit vítězstvím ve slavném závodě a měl k tomu dokonalé předpoklady – nové závodní vozy Mercedes 300 SLR byly v plné formě a za jejich volant měly usednout tandemy Fangio/Moss, Levegh/Fitch a Kling/Simon, zkušení a rychlí jezdci.
Jenže Jaguar přijel do Le Mans také patřičně připravený – vyzbrojený vozy D-Type a rychlými posádkami Hawthorn/Bueb, Rolt/Hamilton a Beauman/Dewis. Pak tu samozřejmě byla Scuderia Ferrari, se kterou se vždy muselo počítat, silný Aston Martin Lagonda a nebezpečně rychlé Porsche (v jednom 550 RS Spyder seděl i český závodník Jaroslav Juhan). Zkrátka se schylovalo k velmi dramatickému závodu, na nějž se přišlo podívat přes 300 tisíc diváků, kteří se tlačili podél trati. Místo strhující podívané však přišla apokalypsa…
V 35. kole Hawthorn na Jaguaru nečekaně odbočil do boxů (byly prostě při kraji trati, nikoliv oddělené boxovou zdí, jako je tomu dnes), Macklin s Austinem Healey se mu snažil vyhnout, ale vjel přímo do cesty Leveghovu Mercedesu 300SLR – ten se po srážce vznesl do vzduchu a dopadl přímo mezi diváky na hlavní tribuně, po nárazu se navíc okamžitě vzňal (karoserie byla z hořčíkové slitiny jménem Elektron, která hořela ráda a rychle) a jeho trosky rozsévaly smrt.
Výsledkem bylo přes 80 mrtvých a 200 raněných, šlo tak o největší tragédii v dějinách závodění. Pořadatelé nechali závod pokračovat, protože se báli, že diváci opouštějící okruh ucpou silnice a nedovolí průjezd sanitním vozům. Mercedes se ze závodu stáhl (a na více než čtyři dekády ze závodění vůbec) a mnoho zemí zakázalo závodění kompletně (většinou jen na pár měsíců, ve Švýcarsku však tento zákaz vydržel až do roku 2018). Vedení okruhu La Sarthe v důsledku nehody přikročilo k vytvoření oddělených boxů.
Právě tento tragický příběh vypráví krátký francouzský animovaný film Le Mans 1955 režiséra Quentina Baillieuxe z roku 2018, který získal celou řadu ocenění za nejlepší krátký animovaný film a mohl by tak být nominovaný na letošní Oscary. To znamená, že je vážně dobrý – krásně stylizovaný, ale i vizuálně přesný, dramatický v úvodu, kdy se schyluje ke startu, a hluboce lidský, když dojde k tragické nehodě. Podívejte se na něj a udělejte si názor sami.
Závodní historie už stihla napsat stovky a tisíce neuvěřitelných příběhů, které mají velkou sílu. Je tedy jen dobře, že do této skoro nevyčerpatelné studnice filmaři sahají a znovu je vyprávějí dalším generacím – Grand Prix, Le Mans, Rivalové nebo nejnověji Le Mans '66 a Le Mans 1955. Jen víc takových nádherných filmů, které potěší každého automobilového fanouška a zaujmou i obyčejného diváka…