Článek
Světový šampionát v rallye je dnes vlastně dost nudná záležitost, která automobilky moc neláká. Raději dávají přednost formuli 1 nebo vytrvalostním závodům, kdy třeba královská třída 24 hodin Le Mans v posledních letech znamená napínavý souboj hned několika značek. To WRC paběrkuje, léta se ho účastní jen tři značky. Byly přitom doby, kdy tomu bylo jinak.
Různorodá směsice speciálů
A nemusíme se vracet do osmdesátých let, do legendární éry Skupiny B, kdy světový šampionát v rallye byl bezesporu na vrcholu své slávy. Stačí se vrátit na začátek tohoto tisíciletí, kdy WRC bylo o poznání zajímavější. I díky tomu lákalo i samotné výrobce, konkrétně před 25 lety se WRC účastnilo hned sedm továrních týmů.
Novinky.czA byla to dost prazvláštní směsice i z hlediska závodních speciálů. Jestliže dnes prim hrají malé hatchbacky (Toyota GR Yaris a Hyundai i20 N), respektive malé SUV (Ford Puma), v roce 2000 tak úzce zaměřené pole nebylo.
Na start se totiž v roce 2000 postavil jak malý hatchback (Peugeot 206), tak malé kupé (Hyundai Accent), kompaktní sedany (Subaru Impreza, Mitsubishi Lancer), kompaktní hatchbacky (SEAT Cordoba, Ford Focus) ale i rodinný liftback (Škoda Octavia).
Jeden z ikonických speciálů té doby, Peugeot 206 WRC.
Lákající pravidla
Různorodost startovního pole zajistila tehdy docela volná pravidla, uvedená v sezoně 1997, kdy poprvé vznikla kategorie vozů WRC (World Rallye Car). Dosavadní skupina A totiž byla určena také pro okruhové šampionáty cestovních vozů.
Cílem pravidel bylo dosáhnout širokého pole různorodých automobilů. Pro výrobce totiž vývoj takového auta neměl být tak nákladný. Regule mimo jiné vyžadovaly, že základem závodního speciálu má být čtyřmístný automobil s motorem vpředu a ocelovou karoserií, kterého se vyrobí alespoň 25 000 exemplářů. Na rozdíl od Skupiny A už nebyla vyžadována stavba tzv. homologačního speciálu, tedy auta, z něhož by závodní speciál přímo vycházel.
My všichni jsme samozřejmě drželi palce naší Škodě Octavia WRC, i když lehké jsme to úplně neměli.
Stanoveny však byly základní rozměry, minimem byla délka 4 000 mm a šířka mohla dosáhnout nejvýš 1 770 mm. Pod kapotou pak mohl pracovat až dvoulitrový agregát s přeplňováním, použit mohl být i pohon všech kol nebo sekvenční převodovka. Proti silničnímu autu se to závodní mohlo lišit také svým zavěšením, stejně jako třeba aerodynamickými prvky.
Nebylo to však jen o změně technických pravidel. Na konci devadesátých let se měnily i samotné podniky, kdy místo „maratónských soutěží“ přišel kompaktnější formát.
Mitsubishi se dlouho drželo speciálu kategorie A.
Postupná expanze
Startovní pole přitom expandovalo postupně, třeba Mitsubishi si věřilo a zpočátku nadále nasazovalo svůj Lancer Evo vyvinutý dle pravidel Skupiny A. Vrcholem byly roky 1999 a 2000, kdy se WRC účastnilo sedm značek. Byly jimi Subaru, Mitsubishi, Peugeot, Ford, SEAT, Škoda a Toyota, japonská značka však před začátkem milénia sport opustila, nahradil ji korejský Hyundai.
Před sezonou 2001 pak odešel i SEAT, kvůli špatným výsledkům – důvodem ale mohl být i „zbytečný“ koncernový souboj se Škodou. Přišel však Citroën, který se tehdy účastnil jen vybraných soutěží.
Cordobě WRC to na rychlostních zkouškách slušelo, výsledky už byly horší.
Jestliže konec devadesátých let patřil Mitsubishi a hlavně finskému jezdci Tommi Mäkinenovi, který tehdy získal čtyři jezdecké tituly za sebou, začátkem milénia převzal jeho roli jiný Fin. Marcus Grönholm bral dva tituly v letech 2000 a 2002, vždy za volantem Peugeotu 206.
Byly to tehdy souboje hlavně s Richardem Burnsem nebo Petterem Solbergem. První se stal mistrem světa v roce 2001, druhý zase v roce 2003. V obou případech závodili za volantem Subaru Impreza. To sice moc krásy nepobralo, ve WRC však jezdilo víc než úspěšně.
Subaru Impreza WRC patřilo mezi úspěšné speciály rallye počátku tisíciletí.
Poté už nastala dominantní éra Sébastiena Loeba, který slavil titul ve WRC neskutečných devět let za sebou. Mezitím vystřídal tři generace speciálů Citroën – nejprve šlo o Xsaru, pak o C4 a nakonec o DS3.
Kapitola Octavie WRC
To naopak Škoda tehdy byla spíše do počtu. Její vstup do WRC v roce 1999 byl katastrofální. V Monte Carlu Armin Schwarz vinou technických problémů nepřejel ani startovní rampu a druhá Octavia řízená Pavlem Siberou vypověděla poslušnost několik stovek metrů za startovní rampou kvůli porouchanému posilování řízení. Následně obě Octavie nedokončily ani portugalskou a katalánskou rallye. Nově vybudovaný tým se zkrátka učil.
V roce 2000 už to bylo o něco lepší. V Katalánsku Octavia zvítězila v jedné z rychlostních zkoušek, a to hlavně díky špatnému počasí, kdy se ukázala výhoda robustního základu vozu. Podobně Octavia zafungovala i na Rallye Akropolis v Řecku, kde brala páté místo. Přesto byla Škoda ze značkových týmů tehdy opět nejslabší, Hyundai i SEAT skončily před ní.
Na bednu to však Octavia WRC nakonec dotáhla. Stalo se tak v roce 2001 na památné Safari Rallye, kde třetí místo vybojoval Armin Schwarz.