Nejslavnější éra rallye byla nabitá souboji ďábelských monster. Zlatou éru ukončily tragédie a smrt jedné z hvězd

Osmdesátá léta byla slavným obdobím motorsportu. Ve formuli 1 se testovala moderní technika - turbodmychadla nebo aktivní aerodynamika, v Le Mans dominovaly účelně navržené speciály v čele s Porsche 962. A zájem byl také o světový šampionát v rallye, který právě v osmdesátých letech zažíval svou nejslavnější éru. Spjata byla s takzvanou Skupinou B.

Promotér šampionátu se tehdy rozhodl značně uvolnit technické restrikce, což umožnilo vytvořit nové závodní speciály, často navržené primárně pro rallye. Pro rok 1982 Fédération Internationale du Sport Automobile (FISA) zavedla rozdělení závodních kategorií sériových vozů do tří tříd – Skupina N byly prakticky neupravená sériová auta, Skupina A už umožnila rozsáhlejší úpravy a Skupina B byla určena pro rozsáhle modifikované vozy.

To konkrétně znamenalo, že u speciálu Skupiny B stačilo k homologaci postavit jen 200 kusů silničního auta, což bylo výrazně méně než u ostatních kategorií. V případě nějaké úpravy pak postačilo vyrobit jen 20 kusů takového „evolučního“ provedení.

Jinak byla pravidla dost uvolněná, což v kombinaci s nízkým počtem homologační série mělo snížit náklady na vývoj takového speciálu. Umožnilo to navíc různorodost koncepcí, ve Skupině B mohly být nasazeny vozy s motorem vpředu nebo s motorem uprostřed, klidně mohl být použitý atmosférický nebo přeplňovaný motor. Důležitou novinkou byla také možnost pohonu všech kol, kterou FISA povolila již od konce sedmdesátých let.

Právě na čtyřkolku se rozhodlo vsadit Audi se svým legendárním modelem Quattro. Dnes logické řešení a aktuální standard vrcholné kategorie WRC tehdy nebylo samozřejmostí, ba naopak. Audi bylo průkopníkem, jiní výrobci se čtyřkolky obávali kvůli tomu, že jde o příliš komplikovanou techniku, která během soutěží nebude spolehlivá.

Ostatně v prvním roce nasazení Audi Quattro braly čtyři kruhy „jen“ titul mezi značkami. Mistrem světa se tehdy stal Walter Röhrl s Opelem Ascona 400, což byla zadokolka. Nakonec šlo o poslední vůz s pohonem zadních kol, který ovládl jezdecký titul ve světovém šampionátu v rallye.

Mimochodem, oba tyto vozy byly navrženy ještě podle pravidel Skupiny A, skutečná éra Skupiny B totiž nastala až v následujících letech.

Prvním „béčkem“ byla Lancia 037 Rallye. Projekt původně vznikal pod hlavičkou Abarthu, koncern Fiat jej ale nakonec alokoval Lancii, v níž viděl větší marketingový potenciál. I díky návaznosti na Lancii Stratos. Model 037 Rallye přitom plně využíval možností Skupiny B, měl motor uprostřed v podobě kompresorem (!) přeplňovaného čtyřválce.

Audi nejprve vylepšovalo své Quattro (A1, později A2), s nímž už se Hannu Mikkola radoval z jezdeckého titulu v roce 1983. Mezi značkami však byla nejlepší Lancia. Už o rok později ale bylo jasné, že postupné navyšování výkonu z 224 na 261 kW přestává v souboji s novými speciály stačit, a tak v průběhu sezony 1984 dorazilo Audi Sport Quattro S1, navržené dle homologace Skupiny B. Pohon zajistil turbodmychadlem přeplňovaný pětiválec o výkonu zhruba 331 kW, specialitou byla karoserie z karbon-kevlaru.

Audi díky tomu v roce 1984 jezdecký titul obhájilo, z vítězství se nakonec radoval Stig Blomqvist. Čtyři kruhy pak byly nejúspěšnější značkou, i díky hvězdné jezdecké sestavě čítající vedle Blomqvista ještě Hannu Mikkolu, Michele Moutonovou a Waltera Röhrla, který k Audi přestoupil po jedné sezoně u Lancie.

Pak už ale nastala éra Peugeotu 205 Turbo 16, který proti Audi Sport Quattro S1 byl kompaktnější, s nižší těžištěm a vyšší obratností pro svůj motor uprostřed, díky čemuž měl na klikatých tratích velkou výhodu. V letech 1985 a 1986 z toho byly jezdecké tituly pro Timo Salonena a Juhu Kankkunena, stejně jako pohár mezi značkami.

To už se ale pomalu blížil konec slavné Skupiny B. Sezona 1986 naznačovala tuhé souboje hned několika továrních týmů, o titul se měl prát Peugeot, Lancia, Audi a možná někdo další, jenže nakonec bylo bohužel všechno jinak.

Už na portugalské rallye v první etapě Joaquim Santos s Fordem RS200 vjel mezi diváky, kdy 33 osob bylo zraněno a tři následkem nehody bohužel zemřeli. Tovární týmy na znamení piety z rallye odstoupily, nakonec tak v soutěži zvítězil domácí Joaquim Moutinho.

Už tehdy se ozývaly hlasy, že jsou speciály Skupiny B příliš nebezpečné, že takovou sílu nelze ukočírovat. Jenže problém byl často i v neukázněných divácích, ostatně videozáběry na průjezdy rallye speciálů mezi davy fanoušků jsou dodnes legendární.

Na korsické rallye navíc došlo k další tragédii. V jedné z erzet z tratě vyletěl Henri Toivonen se svou Lancií Delta S4, při nehodě auto začalo hořet, a tak hvězdný Toivonen i se svým navigátorem Sergiem Crestem uhořeli. Nehoda se navíc stala mimo záběry kamer a oči diváků, a tak není dodnes zcela jasné, co bylo její příčinou.

FISA okamžitě reagovala a zastavila další vývoj speciálů Skupiny B, od sezony 1987 navíc zcela zakázala jejich další starty. Značky na tento krok reagovaly různým způsobem, Audi a Ford se rozhodly z šampionátu odstoupit. Peugeot, jehož závodní tým vedl jistý Jean Todt, později spjatý s úspěchy Michaela Schumachera ve formuli 1, se s federací rozhodl bojovat u soudu.

Nebylo to ale nic platné, éra Skupiny B skončila. Rychlý konec znamenal, že některé připravované vozy se už ani nedočkaly své chvíle slávy, ať už Ferrari 288 GTO nebo Porsche 959. Jiné plně neukázaly svůj potenciál – vždyť Ford RS200 závodil vlastně jediný rok.

Hořkou tečkou byl i samotný závěr sezony 1986. Zdálo se, že mistrem světa bude Marku Alén, jenže FIA nakonec uznala neoprávněnost diskvalifikace Peugeotu na italské Rallye Sanremo. Tam byla francouzská značka vyloučena za údajně nelegální boční prahové nástavce, šlo ale jen o mocenský boj domácích Italů (a podporovatelů „jejich“ Lancie) s Francouzi. Místo Aléna z Lancie se tak nakonec mistrem světa stal jeho krajan Juha Kankkunen z Peugeotu.

Přestože éra Skupiny B byla vlastně krátká, promotér světového šampionátu v rallye tuto slavnou dobu čas od času připomněl a chtěl se k jejímu odkazu vrátit. Bohužel se to však úplně nedaří, zvlášť poslední roky WRC jsou spíše ve znamení tápání.

Aktuální éra speciálů moc úspěšná není, což přineslo i upravená pravidla pro letošní sezonu, kdy se závodní speciály kvůli snížení nákladů zbavily elektrifikovaného ústrojí. I přesto v šampionátu léta zůstávají jen tři značky – Ford, Hyundai a Toyota. A přestože se léta spekuluje o zájmu třeba čínských značek, k rozšíření startovního pole nedošlo. Jaký rozdíl proti Skupině B… Tak třeba se situace konečně změní s další změnou pravidel, která nastane v roce 2027.