Hlavní obsah

6 (relativně) obyčejných aut, která sdílí motor se sporťákem

Foto: Audi

Ve skutečnosti to bylo spíše naopak – motory si „půjčovaly“ obvykle ony sporťáky. Pokud ale máte doma třeba právě Audi S4 B6, můžete chlapům v hospodě říct, že vaše auto má stejný motor jako vzácný holandský supersport Spyker!

10. 9. 2019

Není to tak jednotvárné – v některých případech výrobci motor ze sportovního modelu opravdu montovali do modelu poměrně běžného. Avšak na druhé straně jsou tu i auta opravdu výjimečná, která dokonce psala historii – ale kdybyste se vydali po stopách rodokmenu jejich srdce, tedy pardon, pohonné jednotky, možná byste byli překvapeni…

Článek

1. Mercedes S600 

Automobilka Pagani je známá jako výrobce supersportů, které se jeví spíš jako pojízdné umění. Málokdo však ví, že první Zonda, model C12 S, si vypůjčila svůj motor přímo z Mercedesu S600 generace W140. Přemýšlíte, odkud měla motor Huayra, nástupce Zondy? Ta má stále šestilitrovou V12, avšak tentokrát s dvěma turbodmychadly – jde o modifikovanou verzi motoru, nad kterým se rozplýval Jeremy Clarkson, když ještě v Top Gearu testoval model CL65 AMG. Jednotka M275 nahrazuje tlumený zvuk ohromným krouťákem 1 000 Nm. Motor Huayry je však údajně natolik upraven, že nese vlastní označení M158.

Jak víme, dvanáctiválce jsou už dnes ojedinělý druh, natož s atmosférickým plněním, nicméně pokud si chcete alespoň částečně splnit svůj supersportovní sen, můžete mít Mercedes-Benz, jehož motor není nepodobný tomu ve slavné (a hlučné) Zondě. Koneckonců, stejně byste s ní nemohli jezdit na chalupu, takže žádná škoda… A nejen to, když investujete do vyladění výfukového systému, můžete mít i zvuk Zondy – a dokonce v mnohem praktičtějším balení! Motor M137 se nemontoval jen do modelu W140, dočkala se jej i pozdější generace W220! Lepší recept na poměrně dostupný „sleeper“ neznáme.

Opravdové zvukové porno začíná někde kolem času 0:35. Ano, ten zvuk opravdu vydává téměř pětimetrový luxusní sedan…

2. Ford Mondeo

Ford Mondeo už je dnes stará klasika, nehledě na to, že kdysi pomohlo Fordu vzpamatovat se z letargie. Pokud z nějakého důvodu nechcete jít tak úplně s davem, a chcete udělat změnu oproti domácí Octavii, je dost možné, že skončíte právě u Mondea. Na tom ale není nic špatného – výběr motorizací je slušný a Mondea vždy jezdila dobře.

Málokdo už však ví, že Mondeo se prodávalo i s 3,0l V6 Duratec, a to ve verzi ST, která byla konkurentem pro soudobou Škodu Octavii RS, Opel Vectru OPC nebo třeba Mazdu 6 MPS. A ještě méně lidí ví, že tento motor se s několika málo úpravami objevil ve sportovním modelu jedné nevelké britské automobilky, kterou není nikdo jiný než značka Noble. S 1 060 kg vážícím modelem M400 měl forďácký Duratec pramálo práce, takže auto bylo velmi svižné – u Noble si pro jistotu pomohli ještě dvěma turbodmychadly, takže celkový výkon dělal 425 koní. Na tunu hmotnosti docela slušné. Člověk by se pak ani skoro nedivil, že M400 zrychlila z nuly na sto za 3,3 sekundy a dokázala překročit rychlost 300 km/h.

3. Toyota Camry

Toyota není tak úplně automobilka, kterou bychom si spojovali se sportovními auty, když tedy pomineme Toyotu GT86, Yaris GRMN plus nedávno představenou novou Supru. Samotný model Camry potom není v našich končinách zcela běžný, ale jde o poměrně známý model. Důležité pro nás teď je, že se prodávala mimo jiné i s šestiválcovým motorem 2GR-FE, který si „půjčili“ v Lotusu…

Pravda, Lotus Evora možná nemusíte považovat úplně za supersport, ale jde o rychlé auto.  Z motoru pochazejícího z nenápadného sedanu vydolovali krásných 400 koní za pomoci kompresoru a nějaké té (černé) motorářské magie. Ve verzi Sport to pak bylo 410, u verze GT430 pak – jo, uhádli jste… Ze čtyř stovek plnokrevníků se sice dnes nikdo neposadí na zadek, avšak 1 400 kg je dnes na čtyřmístné auto velmi slušná hodnota. Vyvstává jen jediná otázka – jak proboha do Evory nacpali mezi přední sedadla a motor ještě ta zadní, byť nouzová sedadla? Klobouk dolů před Hethelem…

4. Volvo S80

Pokud vám pořád vrtá hlavou, co jsme mysleli výrazem „sleeper“ u Mercedesu S600 s motorem V12 o pár odstavců výše, hned vysvětlíme. Tento pojem se mezi zasvěcenými používá pro vozy, které pod kapotou ukrývají spoustu potenciálu. Je ho až tolik, že by dokázaly zatopit nejednomu sporťáku – avšak nedávají to najevo. Naprosto splynou s davem – do doby, než jejich řidiče rozdráždíte. Prostě takový vlk v rouše beránčím.

Volvo S80 v osmiválcové verzi je skvělý případ sleeperu. Pokud chceme spolehlivě na silnici odlišit bublající osmiválcovou verzi od ostatních motorizací, musíme upřít zrak na přední mřížku, případně víko kufru, kde ji prozradí decentní nápis V8. Nebo pořádně nastražit uši…

Věřte nebo ne, tento pohodlný a důstojný polykač kilometrů snad nemohl své srdce propůjčit více rozdílnému autu – je jím opět Noble, tentokrát brutální model M600. 4,4l V8 tu je uložena podélně oproti S80 a XC90, ale co hlavně – naladění dělala Yamaha. Jako by to nestačilo, přihodili ještě dvě turbodmychadla. Výsledkem je 650 koní v autě, které váží jen 1 300 kg, a navíc nemá ABS ani stabilizaci, vše je na řidiči. No dobře, je tu dvoustupňová kontrola trakce – a jak správně tušíte, ony dva stupně jsou „vypnuto“ a „zapnuto“. Pochopitelně je k mání jen s manuální převodovkou. Takže nic pro padavky!

5. BMW 750i

Nebudeme vás tahat za nos – motory ve staré 750i a v McLarenu F1 se lišily ve spoustě věcí. Pokud byste ale šli po stopách jejich rodokmene, našli byste stejný základ. Bavorácké 750i E32 duněla pod kapotou jednotka s názvem M70, která posloužila jako základní stavební kámen pro mocnou strojovnu ze slavné F1, nesoucí označení S70/2.

Mezi nejzásadnější změny patří navýšení zdvihového objemu o celý jeden litr a čtyři ventily na válec místo dvou. Výsledkem bylo, že jednotka v McLarenu měla dvojnásobný výkon. A přece – kdo by to byl řekl, že se v srdci pohodlné limuzíny ukrývá takový potenciál. Pokud jste si náhodou jednu z těchto E32 pořídili jako youngtimer, přinejmenším se máte čím vytáhnout v hospodě.

6. Audi S4

Pravda, asi byste si tu představovali Audi RS6 (potažmo i S6) a její dvakrát přeplňovaný desetiválec, odvozený od Lamborghini Gallardo. A možná by sem pasovala i víc. Avšak uznejte, že superkombi (respektive supersedan), které umí jet rychlostí až 320 km/h, není už ani „relativně“ běžné auto. Proto se do tohoto výběru kvalifikoval jeho nenápadnější bratr, model S4 – přitom šlo o velmi svižné auto. Celohliníková 4,2l V8 nahradila dvakrát přeplňovanou 2,7l V6 předchozí S4, a s výkonem 340 koní byla dokonce téměř stejně výkonná jako předešlá vrcholná RS4.

Pamatujete ještě na Spyker? Po holandském výrobci supersportů jakoby se slehla zem, ale ještě předtím stačil světu dát spoustu zajímavých aut – třeba sporťák C8 právě s 4,2l V8 Audi. Výchozí model nabízel 400 koní, ale verze twin-turbo to dokázala vyhnat až na celých 600 kobyl. Bohužel však Spyker má poslední roky plné ruce práce s balancováním na hraně bankrotu, takže moc nových modelů se od něj teď očekávat nedá…

Co říkáte na náš výběr? A jaký by byl ten váš? Které auto byste vynechali, a které vám ve výběru naopak chybí? Dejte nám vědět v komentářích – nechť debata započne!

autowebAUTOWEBaUtOwEb