Článek
Osmačtyřicátý ročník Dakar Rally je na spadnutí. Většina závodníků, a to i těch z Čech, už je v Saúdské Arábii. Z Prahy třicátého prosince brzy nad ránem vyletěl už tradiční charterový let s větší částí českých posádek, s ostatními účastníky se všichni potkají v obrovském bivaku v Yanbu na břehu Rudého moře, kde všichni projdou finálními administrativními i technickými přejímkami.
Startovní rampa v bivaku u města Yanbu zatím zeje prázdnotou. Závodníci v obrovském bivaku na břehu Rudého moře pobudou pět dní a kromě prologu zde odjedou i první etapu. Pak už se celá karavana přesune na sever.
Vybalit, postavit zázemí, zrevidovat zásoby, projít, co kde je, a naladit se na závodní notu. Na Silvestra někteří odjedou první privátní testy, na Nový rok už jsou testy oficiální. A v sobotu 3. ledna se konečně startuje tradičním prologem, který určí pořadí do první etapy. Žádné velké závodění, ale dobrý odrazový můstek. A pak… Pak už to začne naostro!
„Bude to jiný Dakar než byly ty předešlé, obtížnost je jiná než loni nebo předloni. Bude to o délce, vytrvalosti a strategii,“ říká před soutěží ředitel celé akce David Castera. „Zrušili jsme etapu 48h Chrono, která byla komplikovaná pro většinu kamionů, ale i pro část motorkářů. Už vloni jsme viděli, že mnoho soutěžících záměrně zastavilo na konci etap, aby mohli druhý den odstartovat později. Úmyslně ztráceli čas.“
Namísto 48hodinové etapy se v roce 2026 vrací starý dvoudenní maratonský formát, který se na trase objeví hned dvakrát. Podle pravidel nebudou mít soutěžící v nočním bivaku žádnou externí pomoc od svých podpůrných týmů, takže žádné servis jen s věcmi, které si přivezou sami, nebo jim je doveze rychlá asistence.
Celá trasa měří osm tisíc kilometrů, z toho pět tisíc ostrých. Organizátoři slibují, že devadesát procent tras Dakaru 2026 bude nových.
První maraton se uskuteční v etapách čtyři až pět přes Al Ula a Hail, zatímco druhý bude zahrnovat etapy devět a deset, kdy soutěžící projedou přes Wadi Ad Dawasir směr Bisha.
Dakar se navíc v rámci nové trasy nevydá do nelítostné pouště Empty Quarter, která byla v minulých ročnících nejen tím největším kořením soutěže, ale taky logistickým oříškem pro organizátory i týmy. Ani letos však prý nebude nouze o písečné duny, zejména ve druhém týdnu, kdy se jezdci a řidiči vydají do pustých oblastí kolem Wadi Ad Dawasir. Tam jsou místa, kde se střídají tvrdé rychlé úseky s měkkými písky, což může být velmi zrádné.
Kromě prologu čeká jezdce třináct etap, které rozdělí den odpočinku v polovině soutěže v hlavním městě Rijádu. V kategorii automobilů ujedou závodníci během dvou týdnů 7 994 kilometrů, z toho 4 880 km ve formě soutěžních rychlostních zkoušek. Motocykly mají trať o pár desítek kilometrů kratší.
Jak už zaznělo, s výjimkou kategorie bugin, tedy třídy SSV a Challenger, mají Češi svoje želízka v ohni ve všech kategoriích. Takže komu tedy můžete fandit?
Auta
Nejprestižnější a hvězdně obsazená kategorie na Dakaru. Souboj továrních týmů se zarputilými soukromníky. Hvězdní piloti proti ambiciózním nováčkům.
Japonská Toyota zvítězila loni a za volanty Hiluxů je minimálně osm pilotů v několika týmech, kteří to myslí opravdu vážně. Vsadíte si na loňského vítěze Yazeeda Al-Rajhi, který by se rád oklepal po vážně nehodě? Nebo je snad vaším favoritem Toby Price či Hank Lategan? A co Seth Quintero, který je pověstný svým tahem na branku?
Jenže pak je tady Dacia, která má opět svůj Dream tým a v něm hned čtyři auta, za jejichž volantem sedí Nasser Al-Attiyah a Sébastien Loeb, který si na svém desátém Dakaru nepřeje nic jiného, než konečně zlomit prokletí druhých míst.
Loeb má sice k dispozici skvělou techniku, ale zároveň proti němu stojí ve stejném autě velezkušený Nasser Al-Attiyah.
A třetím velkým továrním hráčem je Ford. Carlos Sainz sice vloni skončil už ve třetí etapě, ale Nani Roma ho dokázal zdatně zastoupit a Švéd Mattias Ekström, který vloni dojel třetí, tady taky není jen do počtu. Dohromady má Ford čtyři tovární auta pod svými křídly a další čtyři auta řídí soukromníci.
A tím nejdůležitějším nich je pro nás Martin Prokop, který vyráží na svůj už jedenáctý Dakar! Shreka, kterého roky piplali v jihlavských dílnách MP Sportu, vyměnil za tovární Ford Raptor. A všichni jsou samozřejmě zvědaví, jak jim to bude společně klapat. Je vůbec reálné vylepšit svoje maximum v podobě dvou pátých míst? Jak obstojí v přímém srovnání s ostatními?
„Jako první soukromý tým jsme se dostali k ryze tovární technice Ford, což je samozřejmě úspěch i závazek,“ říká Martin Prokop. „Nové auto má úplně jiný a lepší podvozek, a i když jsme se snažili něco natestovat, tak si pořád zvykám na to, co to auto vlastně umí. Každopádně za ty roky, co Dakar jezdím, se konkurence neskutečně zvedla. Je tady spousta skvělých pilotů a skvělých aut. Dnes je tady čtyřicet posádek, které jsou papírově schopné být v první desítce. Samozřejmě, že chceme páté místo vylepšit, to je to, kam míříme. Ale jestli se to povede, nebo ne, nevím. Už se to nemusí opakovat.“
Sid, jak továrnímu Raptoru v týmu říkají, exceluje především podvozkem.
A po krátkém zamyšlení dodá: „Dakar teď jede kromě matadorů i spousta mladých kluků do pětadvaceti let, kteří jsou schopni vyhrávat etapy. A pak jsou tam ti zkušení chlapi, kteří když dostanou stroj, co vydrží, tak své zkušenosti umí zúročit. Už je tam málo prostoru na taktiku a nějaké vymýšlení.“
Dobře zajet bude chtít i Karel Trněný i Miroslav Zapletal. A pak tu máme novinku v podobě premiérového startu Martina Koloce, který bude krýt záda své dceři Aliyyah, která má ale v dálkových rally podstatně víc zkušeností, na start Dakar Rally se postaví už počtvrté.
Motocykly
Kategorie, kde nerozhodují minuty, ale vteřiny. Tady to není jen o tom dojet a zkusit vyhrát, ale i ve zdraví přežít. Posledních deset ročníků Dakaru mělo šest různých vítězů. Skončila nadvláda KTM, výrazně se rozšířil počet uchazečů o titul, závodí jezdci i značky snad ze všech kontinentů světa.
Doletí si Daniel Sanders opět pro vítězství?
Žádný jezdec za těch deset let nedokázal vyhrát dvakrát za sebou. Jestli by se to ale někomu mohlo podařit, pak je to úřadující šampion Daniel Sanders, který vyhrál nejen poslední ročník, ale taky v mistrovství světa dálkových soutěží, když opanoval Abu Dhabi Desert Challenge, South African Safari Rally a Ultimate Rally-Raid v Portugalsku. V týmu KTM mu kryjí záda Lucian Benavides a mladý španěl Edgar Caneta, který při svém loňském debutu v pouhých devatenácti letech zvládl dojet na senzačním devátém místě.
Jenže je tady Honda, která chce titul zpátky pro sebe. Ricky Brabec to dokázal už dvakrát, pozornost se však upírá především na Toshu Schareinu, který byl za Sandersem druhý jak na loňském Dakaru, tak v šampionátu W2RC, a především byl jediným jezdcem, který ho v roce 2025 dokázal porazit.
A pak tady máme týmy Hero a Sherco. A taky je tu mladá čínská značka Hoto a v ní Martin Michek, který se dvěma desátými místy na Dakaru stal nejrychlejším jezdcem soukromého týmu a tovární angažmá je pro něj logickým krokem vpřed. Svoje nové šéfy si okamžitě získal vítězstvím v Rally Taklimakan v Číně, což byl 13denní závod o délce 5 500 kilometrů. „V roce 2025 jsem hodně závodil. Podepsal jsem smlouvu s novým týmem. Hoto pojede svůj druhý Dakar a všichni budeme tvrdě pracovat, abychom se pokusili vylepšit to desáté místo a ukázat světu, že ta značka je dobrá. Je to můj sedmý Dakar, ale vášeň je pořád stejná, jen přibyly zkušenosti.“
Martin Michel jede svůj sedmý Dakar, tým Hoto je tady podruhé. „Všichni členové týmu, ale i v továrně jsou neuvěřitelně pracovití. Věřím, že když dáme dohromady svoji společnou píli, že by výsledek mohl být i jednociferný.“
Kromě Michka máme na startu dalších pět Čechů. Dušan Drdaj skončil vloni sedmnáctý a byl nejrychlejším Čechem, Milan Engel v týmu Orion přesedlal na čínské motocykly Kove, a pak je tu taky Jiří Brož a Martin Prokeš. Největší českou dakarskou stálicí je pak bezesporu David Pabiška, který opět startuje v třídě Original Motul, tedy bez asistence. „Vloni jsem byl sedmý a vyhrál jsem trofej pro veterány, stal jsem se i seniorským mistrem světa W2RC, říkají mi důchodce. Je to můj sedmnáctý start na Dakar Rally, ale já budu stejně závodit, jako když mě to táta učil coby malého kluka.“
Kamiony
Z hlediska české účasti jde o nejnabitější kategori a všechny nás těší dva triumfy po sobě, které získal Martin Macík společně se svým navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou. Druhý český tábor se pak kloní k Aleši Lopraisovi a nepřejí mu nic jiného, než aby to konečně prolomil a Dakar vyhrál, vždyť už měl několikrát nakročeno.
Martin Macík bude mít úplně nový kamion, od loňského vítězného se ale liší jen detaily, jako jsou třeba digitální zpětná zrcátka.
Jenže dlouhodobě kategorie kamionů chřadne. Kamazy i Mazy by se sice podle nových pravidel FIA mohly vrátit, ale nesměly by jet pod vlajkou Ruska a Běloruska, nehrála by se hymna, nesmělo by jít o armádní sportovce ani členy jiných bezpečnostních složek a nesměli by veřejně schvalovat a podporovat ruskou válku na Ukrajině. Což je v případě obou továrních týmů v podstatě nemyslitelné. A tak je kategorie kamionů na Dakaru spíš mistrovství světa v podobě Česko vs. Nizozemí.
Ale pozor! Jestli si někdo myslí, že pro Macíka by měl být hattrick samozřejmostí, tak se hluboce mýlí. V Sedlčanech postavili v roce 2025 hned pět nových závodních kamionů, přičemž jeden z nich bude řídit právě Macík a druhý Mitchel van den Brink. Jemu bude krýt záda vlastní táta v starším stroji. A teprve třiadvacetiletý Mitchel má úplně jasno o tom, co by mělo navázat na čtvrté místo z roku 2023, třetí z roku 2024 a druhé z loňska. „Letošní Dakar bude podle všeho rychlý a kamenitý, což jsou podmínky, které mi sedí, hlavně na šotolině jsme se hodně zlepšili.“
„Jednoho dne to musí přijít a věřím, že to bude teď,“říká Aleš Loprais před startem
Jenže je tady ještě zmíněný Aleš Loprais, který jede opět pod hlavičkou týmu de Rooy. Má k dispozici kamion, který si mohl vyladit podle svých představ a požadavků, na palubě zkušeného mechanika Jiřího Strosse a navigátora Davida Křípala. „Chceme vyhrát. Máme rychlost a jednou to přijít musí. Věřím, že to bude na tomto Dakaru,“ říká Loprais opakovaně. „Vloni nebyl na nějaké úpravy moc čas, ale teď už jsme to auto posunuli dál, díky kratší kabině jsou výrazně lepší nájezdové úhly, další změny jsme udělali na řízení… Z toho všeho mám dobrý pocit, ale rychlost a spolehlivost je jedna věc, my máme navíc extrémně skvělou atmosféru v kabině.“
Další dva kamiony nasadí do boje tým Buggyra, kdy se starší Tatrou Evo 3 pojede Karel Poslední a nový stroj Invictus bude řídit ambiciózní Martin Šoltys. Vrací se taky tým Jaroslava Valtra s původním Ivecem Evo 1 od MM Technology, který bude pilotovat mladý Michal Valtr. A nezapomínejme ani na Dušana Randýska a Tomáše Tomečka, kteří řídí asistenční kamiony. A Tomeček se hodlá tady na Dakaru rozjezdit, aby pak mohl závodit na Africa Eco Race.
„Rád bych s Kamazem poměřil síly, protože věřím, že na ně máme nejen jezdecky, ale i technicky,“ řekl před startem Dakaru Martin Macík. „Bylo by vážně zajímavé vidět je zpátky, třeba se ve třech nadcházejících letech, kdy my tu určitě ještě budeme, dočkáme. Samozřejmě, že pak bychom museli závodit jinak, víc týmově. Nicméně i tak očekávám tvrdý Dakar a očekávání se snažím mírnit, protože tady nemáte nikdy nic jisté. Bude nám chybět osmačtyřicetihodinová etapa, kterou jsme dvakrát po sobě ovládli a vždy tam nabrali stěžejní náskok, ale věřím, že dokážeme být po oba týdny konzistentní, což je jedna z našich silných stránek. A že by byl letošní Dakar lehčí? Nemyslím si. Budou tam navigační pasti, spousta kamení a hodně měkkého písku.“
Dakar Classic
Všichni už dávno ví, že Dakar Classic nemá s tím ostrým Dakarem nic společného, že se jedná o veteránskou soutěž, kdy se závodí na rychlostní průměr na rozdílných tratích. Ale nikdo nemůže zpochybnit, že se jedná o atraktivní podívanou. Jede se už pošesté v řadě a na startu je 97 přihlášených posádek, pojede pětasedmdesát osobních aut a dvaadvacet kamionů.
Česko má zastoupení v obou třídách. Po přestávce se vrací Ondřej Klymčiw, který vyměnil škodovku za Mitsubishi Pajero. „Opět závodíme pro dobrou věc. Naposledy jsme získali šedesát tisíc Euro pro nadaci Paraple, teď jedeme pro nadaci Pink Bubble, která pomáhá mladým lidem a dětem s rakovinou.“
Klymčiwovo Pajero bude nepřehlédnutelné.
S replikou Tatry T815, které se říkalo Puma, bude startovat Martin Stopa. „Můj táta s Tatrou jezdil přes dvacet let a společně s ním jsem na Dakar vždycky koukal. Že tady můžu jet, navíc ještě s tímhle autem, to je pro mě splněný sen a cíl, který nic jiného nepřekoná.“
Je Silvestr a v bivaku v Yanbu jsou už všichni. Mechanici pracují, závodníci předstírají klid. Na nějaké bouřlivé oslavy příchodu nového roku ale zapomeňte, slavit se bude až v cíli.
A komu tedy fandíte vy? Podělte se s námi v diskuzi!