Že malé auto nemůže být prémiové? Lancia to kdysi uměla dokonale

Možná si řeknete, že na pohled to je hranatá škatule, tak jakýpak design. Ale i škatule se musí navrhnout, takže zde je podepsaný Antonio Piovano a Tom Tjaarda z Centro Stile Fiat, které vývoj převzalo. Díky nim je tenhle třídveřový prcek nezaměnitelný a navíc aerodynamický. Koeficient Cx 0,31 byl na tu dobu působivou hodnotou. Je to i díky drobnostem, jako lepené čelní sklo s jediným stěračem, hladší těsnění těch bočních a zapuštěné kliky dveří.

Typickým prvkem je naprosto kolmá záď, která byla u většiny verzí lakovaná matnou černou barvou. Dveře jsou hodně tenké a dlouhé, aby se co nejsnáze nastupovalo i dozadu, navíc kvůli aerodynamice překrývaly sloupky. A kvůli snadnému nástupu měly i panty sedadel důmyslný mechanismus.

Model Y10 patří mezi ty nejmenší automobily, které bývají většinou jednoduché a levné. Jenže takové auto už Fiat v nabídce měl a na modelu Panda se nemuselo nic měnit. Proto byla Lancia většinou dobře vybavená a technicky mnohem vyspělejší. Postupně ji i zákazníci začali vnímat jako prémiové auto.

V únoru 1989 přišla první modernizace s trochu elegantnějším designem, o rok později začala Lancia s instalací katalyzátorů. V roce 1992 se objevila tato akční edice Avenue, kterou poznáte podle lakovaného víka kufru, střešního okna a krásných litých kol. Šlo vlastně o vrcholný model a náš exemplář je z roku 1993. Prodeje byly solidní a koncern Fiat těšily.

Jestli je exteriér jen líbivý, tak interiér působí úplně prémiovým dojmem, zvlášť u faceliftovaných verzí. Máme tady červený podlahový koberec, světlé čalounění, alcantaru na výplních dveří, schránkách a krytech palubní desky a perfektní zpracování i slícování. Ta alcantara je dobrá, protože standardní plasty měly tendenci degradovat a získat lepkavou úpravu. Nejen kastlík má dvířka, vedle něj se pod stejný kryt schová popelník nebo rádio.

Elektrická okna a centrální zamykání byly za příplatek jen u nejlevnější verze, naopak klimatizace vždy. Stropní panel s hodinami měl bodovou lampičku pro čtení u spolujezdce, která neoslní za jízdy řidiče. Místo pro spolujezdce je díky tenké palubce přímo královské. Vážně, když sedím vepředu, připadám si spíš jako v dobře vybaveném velkém modelu Thema. Zadní opěradlo je dělené a sklopné, takže můžete zvýšit objem kufru.

Lancia má samozřejmě motor vpředu a pohon předních kol, byť existovaly i čtyřkolky. Šlo vždy o čtyřválce v objemech od jednoho do 1,3 litru. V tomto konkrétním autě je jedenáctistovka FIRE s katalyzátorem a variátor Selectronic, na kterém při vývoji spolupracovali s Japonci. Výkon je 50 koní (37 kW).

Část techniky se sdílela s Pandou nebo Unem, ale ne tolik jako u jiných aut z koncernu. Vpředu je zavěšení McPherson se dvěma šikmými rameny vespod a zkrutným stabilizátorem. Vzadu je tuhá náprava typu Omega s tlumiči, zatímco první Pandy měly listové pero. To jméno Y dostal kvůli vpřed prohnutému nosníku, který vpředu ke karoserii připevnil jediný silentblok. Kola nesou šikmo umístěné tlumiče a pružiny a dlouhé šikmé vzpěry.

Hmotnost malé lancie je pouhých 780 kilogramů, takže je to malé a agilní auto. Tak malé, že je zábava s ním jezdit i mimo město. V něm zase oceníte ty miniaturní rozměry a hranatý tvar, protože zaparkovat kamkoliv je hračka. Ve městě by mi vlastnosti lancie připadaly geniální.

Mimo něj se zpočátku jeví jako zábavná hračka do zatáček, protože je malá a lehká, přitom silná a má velmi přesné řízení. Jenže ta zadní náprava, kvůli své konstrukci, znamená, že má lancia celkem slušné boční náklony. Skoro jako kdyby se konstruktéři snažili, aby vám auto připomínalo kachnu 2CV. Od nějaké opravdu ostré jízdy vás tohle za chvíli odradí, ale o nesmírně pohodlné auto rozhodně jde.

Do nádrže se vejde 47 litrů, což je zhruba dvojnásobek tehdy obvyklého množství v tomto segmentu. Rezerva je totiž vpředu v motorovém prostoru, takže na nádrž zbylo dost místa. Přesto s autem asi nebudete jezdit dlouhé trasy.

Pro rok 1993 si Lancia připravila facelift, který auto přiblížil modelu Dedra. Když se v roce 1996 nachýlil čas tohoto modelu, přišla aerodynamičtější a nižší Lancia Y, která se mi dost líbí. S tou jsme ale zatím neměl možnost si zajezdit, naopak s dalšími dvěma nástupci se jménem Ypsilon už ano a jsou to taky příjemná auta.

Tento starší model Y10 vznikl ve více než 667 tisících exemplářích. Na některých trzích včetně domácího se prodával jako poslední Autobianchi, na jiných dostal znaky Lancia. První rok se ale vyrobilo méně kusů než o rok dříve předchůdce, zákazníky odrazovala celkem vysoká cena.

Dnes už jsou první ypsilonky docela levné, dají se najít za pár desítek tisíc korun, ale spíše v zahraničí. Pozor na korozi, na tu samozřejmě trpí a plechařina se neshání nejsnáze. Koneckonců, v našich končinách jde, na rozdíl od Pandy, o vzácné auto, a tak tu o přebytečné díly moc nezavadíte a taky na auto není připravený každý mechanik.

U motoru je třeba zkontrolovat, zda neztrácí chladivo, na to někdy ypsilonky dost trpěly. A zazlobit dokáže i elektroinstalace. Jinak se ale většina recenzí zmiňuje o překvapivé spolehlivosti. Navzdory tomu, jak se Fiat za ty roky snažil, je možná právě Lancia Y10 tím nejlepším malým italským autem.