Článek
Opel Kadett se poprvé představil v roce 1936 a šlo tehdy o nejmenší model automobilky. Ve výrobě vydržel v Rüsselsheimu do roku 1940. Poté se ještě vyrábělo od roku 1946 velmi podobné auto v Sovětském svazu jako Moskvič 400, protože výrobní linku zabavila a odvezla Rudá armáda. Opel se ke jménu vrátil až v roce 1962 u tohoto modelu Kadett A, který se vyráběl v Bochumi. Ten se nabízel jako dvoudveřový sedan, líbivé dražší a silnější kupé a tento třídveřový kombík. Základní cena za čtyřmetrové auto byla 5 075 marek, zatímco jeho vývoj přišel automobilku na 50 milionů.
V roce 1957 dostal tehdejší produktový ředitel Karl Stief od mateřského koncernu General Motors pokyn, aby vyrobil perfektní anti-Volkswagen. Stief si k sobě vzal designéra Hanse Mersheimera a konstruktéra motorů a převodovek Wernera K. Strobela. Pomáhat se ale snažili i američtí kolegové od GM, byť od nich se dalo využít jen málo nápadů, jinak by Kadett vypadal jako Chevrolet Corvair. Novou platformu a technologie měl Opel sdílet s Vauxhallem, aby se investice do vývoje trochu rozmělnily. Obě automobilky pro výrobu postavily nové výrobní haly, Vauxhall v Ellesmere Port a Opel v Bochumi.
Na výstavu dovezl Opel víc starých Kadettů včetně sedanu.
Obě továrny vyráběly modely Kadett a Viva, později pak Chevette a Astra dalších 50 let, než byla ta v Bochumi zavřena (tehdy se tam vyráběla Zafira). Prototypy najezdily při testování půl druhého milionu testovacích kilometrů od Švédska po Itálii. Dva exempláře byly testovány v Michiganu, což jeden nepřežil už na místě a druhý se vrátil do Německa rozebraný v bedně.
Přesto je zajímavé, že se nový Kadett podařilo utajit před novináři. Žádný magazín nedokázal přinést nějakou fotku, jen skici, často vzdálené od reality. Například se objevily i spekulace, že bude mít motor vzadu jako Volkswagen.
Splnil, co měl?
A co ten úkol? No, na pohled byl Kadett mnohem modernější a elegantnější než Brouk. Nabídl tehdy současnou techniku a prostornější interiér i zavazadlový prostor. Z Opelu je také mnohem lépe vidět ven. A pak je tu ještě výrazně lépe fungující topení, což je ale dáno konstrukcí a umístěním motoru. Prodeje byly dobré v Německu, Belgii, Nizozemí, Skandinávii a Rakousku. Pět set aut bylo dovezeno i do USA. Jenže se poměrně záhy ukázalo, že Kadett má silnou náchylnost ke korozi, a tak se jich dodnes moc nedochovalo.
Interiér je krásně jednoduchý. A podívete se na ten skvělý výhled ven.
Uvnitř je velmi jednoduchý interiér, který nabízí skvělý výhled ven. Prosklená plocha je obrovská, sloupky jsou extrémně tenké. Navíc je vnitřek velmi dobře využitý, a tak Kadett působí navzdory malým vnějším rozměrům velmi prostorně. Před řidičem je vodorovný páskový rychloměr a vedle něj dva kulaté přístroje – teploměr a palivoměr. Vedle bylo už jen několik kolébkových spínačů a pár kontrolek.
Za příplatek dostaly Kadetty i rádio. Když jste měli lepší verzi L, tak přibyly alespoň koberečky, hodiny a nějaké chromované lišty zvenku. Zavazadlový prostor má na délku 150 centimetrů a za příplatek Opel nabízel třetí řadu sklopných dětských sedadel. Takže byl vlastně sedmimístný.
Technika je prostá a jednoduchá, přesto Kadett funguje skvěle
V této generaci měl Kadett ještě klasickou koncepci, takže jeho motor pohání zadní kola. Je to řadový čtyřválec OHV s objemem 993 cm3 a jedním karburátorem Solex. Jde o velmi lehkou pohonnou jednotku, která váží jen 96 kilogramů a byla vyvinuta už před válkou. Výkon je 40 koní (29 kW) v 5 000 otáčkách, točivý moment 71 Nm v 2 600 otáčkách. Opel pak nabízel ještě verze S s výkonem vyšším o 8 koní, ale i tak se akcelerace na stovku blížila k půl minutě.
Motor vydržel nakonec v různých Opelech až do roku 1992, kdy se loučil v první generaci malého modelu Corsa. Kadett dokázal vytáhnout na 120 km/h, akcelerace na stovku trvá 21 sekund a neztratil se tedy ani na německých dálnicích. Přitom se běžně Kadett spokojil se sedmi litry paliva. Nádrž na 33 litrů tak vystačila na dojezd necelých 500 kilometrů.
Jízda mi vážně bavila, Opel má svůj muzejní kousek v naprosto skvělém stavu.
K motoru je připojená manuální a kompletně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka s velmi dlouhou pákou. Plná synchronizace tehdy nebyla standardem, většina konkurence se navíc spokojila se třemi stupni. Na všech kolech jsou bubnové brzdy s posilovačem. Ale Kadett váží jen 720 kilogramů, takže je opravdu lehoučký a zpomaluje dobře.
Odpružení tvoří hydraulické tlumiče na všech kolech, příčné listové pero vpředu a dvě podélná poloeliptická vzadu. Přední kola jsou nezávisle zavěšená, vzadu je tuhá náprava. Hřebenové řízení je nádherně čisté, bez jakékoliv vůle a zkreslení, a samozřejmě, že v tak lehkém autě mi absolutně neschází posilovač. Vzhledem k výkonu by mi měl Kadett připadat pomalý, ale není tomu tak díky předvídatelnému chování a neutrálnímu nastavení.
První generace nastartovala úspěšný příběh
Konec pro Kadett nastal v roce 1993 a Opel tehdy přešel na jméno Astra, které už dříve pro tato auta používal britský sourozenec Vauxhall. Generace A se ale samozřejmě loučila dříve – už v roce 1965, kdy se objevila generace B. Bylo to tak brzo, protože Opel musel reagovat na konkurenci, se kterou se roztrhl pytel – Renault 8, Ford Taunus nebo Simca 1000 se začaly prodávat skvěle. Celkem Opel vyrobil 649 512 aut této generace, z toho 126 616 těchto kombíků. Prodalo se tedy kolem 200 tisíc aut ročně, což není špatné, a Kadett tehdy tvořil 40 % prodejů německé značky.
Praktický kombík mne v Chorvatsku opravdu zpříjemnil den.
Opel s autem závodil, jenže výraznějších úspěchů dosáhly až následující dvě generace. Nejslavnějším prvním Kadettem je ale bez pochyby Oliver z afrického speciálu Top Gearu, kde jej řídil Richard Hammond. Ten si auto tak zamiloval, že jej z Botswany odvezl domů do Británie a kompletně zrenovoval. Později si navíc koupil dva další Kadetty, z nichž jeden byl právě takovýto kombík.
K nám se Kadett A nedovážel. Byl tu jeden jediný, který koupila automobilka Škoda během vývoje modelu 1000 MB a pak odprodala. A dovezlo se sem v šedesátých letech několik ojetých. Ty trpěly zejména na problémy s korozí a i mechanicky to prý nebyla zrovna nejspolehlivější auta – zlobil je výfukový systém nebo elektroinstalace. Navíc bylo obtížné je u nás správně servisovat, protože díly byly nedostatkové.
A když se vrátím k původnímu záměru Opelu, tak Kadett je skutečně asi ve všem lepší než Volkswagen Brouk. Ale přesto jej prodejně ani slávou nikdy nepřekonal. Následující druhá generace už byla výrazně spolehlivější, a tak šla i prodejní čísla nahoru. Pravý úspěšný trhák byla až třetí generace C. Kadetty A u nás moc neseženete, a pokud ano, budou jejich ceny za rozumný kus minimálně kolem dvou set tisíc korun.