Obří kabriolet Lincoln Continental vás dostane gigantickým prostorem a komfortem, který těžko hledá srovnání

Název Continental byl u Fordu, respektive jeho značky Lincoln, poprvé použit v roce 1939, kdy byla představena první generace. V průběhu času vzniklo celkem deset generací výrazně se proměňujících automobilů, ta poslední byla na předokolkové platformě CD4 vyráběná až do roku 2020. Když to vezmeme hodně stručně, tak mezi ty nejzajímavější kreace patří hlavně auta z druhé (1956 až 1957), třetí (1958 až 1960) a také čtvrté generace, na kterou se dnes podíváme trochu detailněji.

O konci 50. let píšeme většinou jako o době hospodářského rozkvětu a zvyšování úrovně života v mnoha ohledech. Ale zdaleka ne všechno bylo růžové, o čemž věděl své třeba management Fordu, když řešil masivně ztrátovou divizi Lincoln. Éra naprostého vizuálního a rozměrového šílenství z konce 50. let se totiž málem stala příčinou zániku značky.

Tehdejší dvě nabízené modelové řady, tedy Lincoln Capri a Premiere jako základní a střední úrovně luxusu a Continentaly jakožto vrcholné verze, sdílely stejnou obrovskou platformu a patřily mezi největší sériově vyráběná osobní auta se samonosnou (unibody) karoserií. Pro ilustraci - na délku Continentaly měřily 5,82 metru a na šířku metry téměř dva! A byly hodně tvarované, hodně zdobené – jeden takový jsem nedávno okukoval při srazu Lucky Cruisers Weekend a byla to asi ta nejvíc opulentní americká věc, co jsem kdy viděl.

Obrovské a designově přeplácené koráby se proti soudobým Cadillacům prodávaly mizerně a tehdejší šéf Fordu, Robert McNamara, dal týmu jasné ultimátum - buď postavíte ziskové auto, které redefinuje luxus, nebo značku Lincoln úplně zrušíme. Hlavní designér Elwood Engel se chytl příležitosti a navrhl auto, které šlo zcela proti tehdejším trendům – zatímco ostatní značky, včetně zmíněného Cadillacu, ještě stále dojížděly módu obřích ploutví a tun chromu, Continental pro rok 1961 přišel s čistým, až minimalistickým, hranatým designem nízké karoserie. Auto bylo navíc kratší než předchůdci a všechny odzbrojilo aurou čisté, nerušené elegance, kterou jednoduché tvary vyzařovaly do okolí.

Čtvrtá generace se vyráběla v letech 1961 až 1969 a trefa do vkusu zákazníků se projevila i v číslech - z výrobních linek ve městě Wixom v Michigangu do konce 60. let sjelo 334 345 vozů. Nejvíc bylo samozřejmě čtyřdveřových sedanů, a to asi 262 000, tedy většina produkce. Dvoudveřová kupé se v nabídce ukázala jen v posledních třech letech výroby, vzniklo jich asi 51 000 kusů. A konečně čtyřdveřových kabrioletů, podle mě nejzajímavější verze, která skvěle odráží charakter velkého Lincolnu, bylo za devět let jen zhruba lehce přes 21 000 kusů, a podle odhadů jich zbylo asi 10 až 15 procent.

Rekordní byl právě rok 1966, z něhož pochází i představený exemplář. Značka tehdy zazářila s celkovým počtem 54 416 vyrobených aut, z nichž bylo celkem 3 180 v provedení čtyřdveřového kabrioletu. K úspěchu přispěl hlavně zásadní (a již druhý) facelift modelu, který vozu pomohl lépe se prosadit proti Cadillacu Coupe de Ville od GM a Imperialu Crown Coupe od Chrysleru. A také zlevnění modelu o 600 dolarů (zhruba 10 % tehdejší tržní ceny) při zachování stejné výbavy. Svou práci udělalo i zmíněné dvoudveřové kupé, jež tvořilo 29 % tehdejších prodejů.

Jakmile auto obcházím naživo v showroomu, mou pozornost ihned zabírají jeho rozměry a zmíněná jednoduchost linií. Zejména pokud je stažená plátěná střecha, která se elektricky skládá za druhou řadu sedadel, ale před rozměrný zavazadlový prostor (ovládaný taktéž elektricky z interiéru). Pak už stačí využít další elegantní, jednoduché elektrické přepínače a stáhnout všechna boční okna – a vznikne jedinečná, nezaměnitelná silueta. Doplníme, že po zmíněném faceliftu vůz dostal novou prodlouženou karoserii, která dosáhla celkové délky 5 611 mm s šířkou 2 024 mm. A rozvor z původních 123 palců narostl na 126 palců, tedy 3 200 mm, což přispělo k místu pro nohy cestujících vzadu.

Interiéry klasických aut jsou tradičně místem, kde se člověk může pokochat řemeslem a stylingem, jež frčel v éře vzniku jednotlivých modelů. Continental překlápí tvarovou čistotu karoserie i dovnitř – žádné zbytečně opulentní, sošné tvary jednotlivých prvků se nekonají, tady vládne nenucená strohost, ale stvořená krásnými materiály a s řemeslnou přesností. Ostatně, součástí poslední šance Lincolnu na záchranu byla i implementace systému kontroly kvality prakticky všeho, a to včetně součástí pohonu.

K tomu se hned dostanu, jakmile dostatečně nasaji jedinečnost měkkých kožených sedadel a osahám si detaily. Na zadní sedadla se nastupuje protisměrně otevíratelnými dveřmi, B-sloupek sahá jen do úrovně hrany dveří. Tohle řešení bylo čistě praktické a přispělo hlavně k pohodlí při nastupování, dnes je stylovým poznávacím znakem Continentalu. Chvilku se povaluji v interiéru, sklápím loketní opěrky a než Ondra dofotí detaily, zkoumám informace z originálního štítku. Vůz ve vínové metalíze Maroon s interiérem v kombinaci krémové kůže a látky vyjel z továrny ve Wixenu 14. prosince 1965 a přes Indianapolis vyrazil do světa. Doplňuji současnou historii - do Česka se dostal v roce 2017 a během dvou let byl mechanicky a vizuálně zrenovován. Investice byla přes 650 000 Kč, a to včetně nového laku v původním odstínu.

Renovace byla před devíti lety evidentně udělaná kvalitně, což dokazuje nejen stav karoserie, ale i různé detaily. Konečně se ocitám na nejlepším místě, tedy rovnou za krásným volantem s tenkým věncem. Continental v rámci oživení v půlce životního cyklu přišel i s větším motorem V8 s objemem 462 cui (7,6 litru), aby dorovnal nabídku svých konkurentů.

S nohou na brzdě a dlouhou řadicí páčkou v poloze P otáčím klasickým klíčkem, aby se velký motor po rychlém otočení startéru probudil k životu. Žádné velké drama se nekoná, z výfukového potrubí zní běžné bublání. Motor dostal také výraznou porci lásky, takže běží krásně, bez zaváhání. Co se týče specifikace, Ford MEL-series V8 462 v tomto případě z objemu 7 565 cm3 nabízí celkem 345 koní (SAE gross) při 4 600 otáčkách a 658 Nm točivého momentu při 2 800 otáčkách, který na zadní kola posílá převodovka Twin Range Turbo-Drive.

Tahle odolná litinová bestie s hmotností až 140 kg je zajímavá tím, že pracuje ve dvou dopředných režimech, značených různými tečkami. Pro běžnou jízdu slouží zelená tečka, využívající všechny tři rychlosti, šedá tečka byla určena pro ekonomickou jízdu nebo opatrnou jízdu na sněhu – převodovka v něm prostě vynechala jedničku a ze dvojky šla s něžným zahoupáním rovnou na trojku.

Tento režim zajišťuje také náš extrémně plynulý rozjezd. Motor jen ševelí, ale do čtyřkomorového karburátoru Carter stejně proudí litry paliva. Už prázdné auto váží 2,5 tuny, takže poměr dynamika/spotřeba není silnou stránkou auta, což asi stejně nikdo nečeká. Ale komfort, to je něco jiného! Dlouhý, nízký vůz ladně pluje krajinou a podvozek se vzduchovými měchy vzadu snadno pohlcuje veškeré nerovnosti, aniž by jejich dozvuky pronikaly do karoserie. Úroveň pohodlí je neuvěřitelná a prostupuje celým kabrioletem, od podvozku přes sedadla až po přeposilované řízení, které se snadno ovládá za pomoci konečků prstů.

Jeden fascinující detail? Rychlost ukazuje takzvaný lineární rychloměr – místo klasické rafičky se v jednoduché přístrojové desce (kde chybí všechno včetně otáček či informací o mazání) pohybuje oranžový barevný pásek, který se s rostoucí rychlostí „natahuje“ zleva doprava. Parádní věc!

Ještě chvíli plujeme Lincolnem krajinou, nejčastěji v rychlostech kolem 80 km/h, takže nám vítr letního dne jen lehce profukuje vlasy. V případě Continentalu je třeba zmínit i podstatnou historickou souvislost, díky níž se neblaze proslavil. Připomínka se týká upraveného modelu z roku 1961 s označením SS-100-X, v níž byl 22. listopadu 1963 v Dallasu zavražděn americký prezident John F. Kennedy, tehdejší symbol nové, dynamické Ameriky. Jeho smrt byla jedním ze zásadních geopolitických otřesů 20. století a její následky stojí za samostatný průzkum…

Zpět do současnosti, v níž ohromný kabriolet parkuji zpět v showroomu u Truců, kde aktuálně čeká na nového majitele. Zatímco Continentaly ze 70. let koupíte celkem za hubičku, nabídka velkých kabrioletů z nejlepších let je mnohem omezenější. V USA se občas vydraží podobný kousek za cenu kolem milionu (asi 50 000 dolarů), u nás takhle krásný velký convertible těžko najdete. I proto po osobním vyzkoušení považujeme cenu 890 000 Kč za velmi přitažlivou, zejména v souvislosti s rozsáhlými investicemi, které do nabízeného kousku dotekly, a jeho současným stavem jen s minimem kosmetických nedostatků na rozsáhlých plechových plochách karoserie.

Continental jsme chtěli provětrat už delší dobu a nyní můžeme potvrdit, že ve skutečnosti jsou jeho čisté linie ještě přitažlivější než na fotkách a že se jedná o nejpohodlnější americké auto, s kterým jsem kdy jezdil. Prostorný luxusní interiér pojme šest pasažérů, pod kapotou velikosti fotbalového hřiště trůní ohromný, lehce se převalující motor a lehké řízení zvládne každý. Tuším, že tahle parádní kára tu na ocet dlouho nezůstane…