Lincoln Continental se v osmdesátkách zmenšil, pořád je ale velký jak evropské luxusní auto. A ještě pohodlnější

Původně patřil Lincoln Continental do kategorie luxusních full-size. Ovšem v roce 1982 se přesunul níž do střední třídy vystřídat model Versailles. A právě do této doby se vydáme se čtyřdveřovým sedanem sedmé generace v našem článku. Jméno odkazuje na evropské (kontinentální) luxusní automobily a Lincoln jej poprvé použil v roce 1939 a pak ho s několika přestávkami vyráběl do současnosti.

Jenže v roce 1980 se po konci zmíněného modelu Versailles dostal do problému. Z nabídky mu vypadl menší model konkurující skvěle se prodávajícímu Cadillacu Seville, ale v showroomech stály dva velké full-size sedany Continental a Continental Mark VI, oba zbrusu nové pro rok 1980, které se lišily jen drobnými detaily v designu. Proto byl nový menší a kratší Continental výrazně odlišen od svých sourozenců, aby lidé věděli, proč si za luxusní značku připlácejí. Ponechal si ale například víko zavazadelníku evokující, že se v něm nastojato ukrývá rezerva. Je to ale jen designový prvek. Tento design byl ovšem i na Ameriku tehdy trochu extravagantní a dost retro.

Na americké poměry je tento Lincoln docela malý, ale u nás v Evropě odpovídá rozměry dobovému Jaguaru XJ nebo BMW řady 7. Další modernizace pak proběhla v roce 1984 a od té doby byl Continental trochu zaoblenější a dostal větší blinkry. Stále si ale ponechal ozdobný znáček na kapotě, drátěné poklice a dvě dvojice hranatých parabol předních světlometů. Auto má i číselný kódový zámek na dveřích, takže abyste se dostali dovnitř, nepotřebujete klíčky.

V interiéru najdete elektrická sedadla, okna i zrcátka. Sedadla při nastavení tak cuknou, že mi to škubne celým tělem. Stále se tady teoreticky usadí šest lidí (reálně je ale otypován jako pětimístný), ale ne tak pohodlně jako ve větších modelech full-size. Digitální přístrojový štít působí v dnešní době také už trochu retro, ale kdysi byl naopak dost futuristický, což spolu s retro exteriérem dělalo z Continentalu zajímavý mišmaš pro zákazníky. Z nějakého důvodu má auto dokonce i kompas, ale jeho zobrazení můžete vypnout tlačítkem.

Lincoln má klasickou koncepci s motorem vpředu podélně a pohonem zadních kol. Stojí na prodloužené platformě Fox, kterou znají majitelé třetí generace Mustangu, Fordu LTD, Lincolnu Mark VII, Thunderbirdu osmé generace, Mercury Marquis a Cougar XR7. Lincoln nabízel k pohonu vidlicový šestiválec Essex 3.8, nebo dokonce šestiválcový turbodiesel BMW M21 (s tím chtěl Lincoln konkurovat v Evropě našim automobilkám), ale pod kapotu amerického auta většinou chcete motor V8.

Je i v tomto exempláři a jde o pětilitrový small block Windsor se vstřikováním sdílený s modelem Town Car. Tehdy se pomalu už USA vzpamatovávaly z ropné krize a výkony motorů začaly opět růst, i když to nebyla stále žádná extra třída. Windsor nabízí skromných 150 koní (110 kW), s těmi zrychlí na stovku za 13 sekund a nakonec auto dostanou až na 171 km/h. Na vyhrávání sprintů na čtvrt míle se tedy s touto limuzínou asi nevydávejte. Točivý moment je 314 Nm. Motor ovládá čtyřstupňový automat ADO s voličem pod volantem. Spotřeba se pohybuje kolem 16 litrů.

I když bylo auto menší, stále vážilo kolem 1,6 tuny. Jízda je plavná a pohodlná, a i když mě majitel bere na opravdu rozbitou silnici, stejně se po ní Lincoln jen tak krásně přehoupne. Vzduchový podvozek je v tomto asi nepřekonatelný, i když se pro sportovnější jízdu samozřejmě nehodí. Ale to většině majitelů vůbec nevadí. Překvapilo mě, že řízení je přesnější než u jiných amerických korábů té doby, ale to byla výhoda většiny aut na platformě Fox.

Sedmá generace se přestala vyrábět v roce 1987, na fotkách vidíte model z posledního roku výroby. Celkem bylo vyrobeno 136 069 kusů. Nejvzácnější je naftová varianta s automatem ZF, kterých Lincoln prodal jen 1 500 kusů. Když ji ale ani tehdy nikdo nechtěl, proč byste měli vy dnes? Naopak Continental se neprodával vůbec špatně a přidělal šéfům koncernu GM a značky Cadillac pár vrásek. Ano, možná je menší a skromnější a teď stojí pakatel, ale pořád je to ta správná amerika s luxusní výbavou, správně hranatými tvary, pohodlnou jízdou a velkým osmiválcem. Nedivím se Radkovi, že jej používal jako auto pro každý den. Mimochodem, ten pakatel je v rozmezí 100 až 300 tisíc korun podle stavu, takže jde pořád o celkem dostupný luxusní automobil.

Rozhodně je tento excentrik levnější než evropská sofistikovanější konkurence. Je jedno, jestli milujete pohodlí nebo jste jen fanda zvláštních aut, ale určitě s ním budete budit pozornost. Lincoln prostě není pro introverty, spousta lidí se vás bude chtít zeptat, proč jste si jej koupili.

Pozor na prosakující topení, puchřející hadice a odcházející zadní odpružení. Někteří majitelé si stěžují na problematické poruchy centrálního zamykání, které se špatně řeší. Stejně tak může být problém s elektrickými okny. A běda, pokud selže vzduchový podvozek. Sice se dá nahradit díly z Fordu Thunderbird, ale fajnšmekři na lincolny to nedoporučují kvůli rozdílu v hmotnosti aut. Díly se ale na internetu sehnat dají a jejich doručení je rychlé. A u nás je poměrně dost lidí, kteří se specializují na servis starších amerických aut.