Mazda Xedos je polozapomenutá luxusní relikvie devadesátek. Úžasné auto byl propadák

Modely Xedos se poprvé v nabídce Mazdy objevily v roce 1992. Nejprve menší model střední třídy Xedos 6 se čtyřválcem nebo šestiválcem. Po dvou letech se objevila větší limuzína Xedos 9, která už měla konkurovat německým značkám ve vyšší střední třídě, hlavně prý BMW řady 5 generace E34. Australané ji znají jako Eunos 800 a Američané zase jako Mazdu Millenia. Uvažovalo se o vlastní značce Amati, podobně jako má Honda svou divizi Acura a Toyota zase Lexus, ale k tomu nakonec nedošlo.

Elegantní design se součinitelem odporu vzduchu jen 0,28 vytvořil Yujiro Daikoku. Díky jeho peru je mazda s délkou 4,83 metru opravdu líbivá. Mazda se snažila, a proto navrhla auto s menšími spárami mezi díly vně i uvnitř a silnějšími vrstvami laku karoserie. Ve vzorníku byly nejen metalické, ale i perleťové odstíny. Například tahle zlatá barva dlouhému sedanu vážně sluší. Po modernizaci v roce 2000 se měnila světla, maska a nárazníky, ale podle mnohých vypadaly starší modely lépe.

Uvnitř měly Xedosy mít ty nejlepší dobové plasty. V bohaté výbavě bylo ABS, kontrola trakce, elektrické střešní okno, klimatizace a airbag řidiče. Tento interiér je kožený, ale mohl tu být i velur nebo alcantara. Sedadla jsou široká, plochá a velmi pohodlná. Střešní okno mohlo být vybavené solárními panely a napájet topení. Po poslední modernizaci byla ve výbavě navigace, palubní počítač, elektrické nastavení sedadel a otevírání střešního okna, audiosystém Bose s devíti reproduktory a CD měničem, kožený paket a čtyři airbagy. Plasty mi ale nepřijdou nijak zvlášť kvalitní a navíc mají tu nehezkou devadesátkovou šedou barvu, která luxusně nepůsobí. A ty nudné budíky také nevypadají nápaditě. Zavazadlový prostor pojme 407 litrů.

Mazda použila platformu TA, o které tvrdila, že je zcela nová. Šlo ale o upravenou platformu HD z větších modelů 929, které ovšem měly klasickou koncepci, takže pro verzi TA se platforma upravila na moderní koncepci vše vpředu. Víceprvkové zavěšení zůstalo, jen vpředu se přední rameno ve tvaru A měnilo za prostorově méně náročné íčko. Na všech kolech jsou kotoučové brzdy, ty přední jsou s vnitřním chlazením. Posilovač řízení byl variabilní a měnil svůj účinek v závislosti na rychlosti a za příplatek se montovalo i řízení všech kol.

Pod kapotou byly napříč uložené atmosférické zážehové vidlicové šestiválce řady K se čtyřventilovou technikou, elektronickým vstřikováním, třícestnými katalyzátory a rozvodem DOHC. Základem byl dvoulitr, ale tady máme velice kultivovaný motor KJ-DE o objemu 2 497 ccm s výkonem 167 koní (123 kW) v 6 000 otáčkách a točivým momentem 212 Nm v 5 000 otáčkách. Tento motor byl u nás dobře známý, protože proháněl i populární kulatou generaci Mazdy 626 série GE a velké kupé MX-6. K motoru je připojený čtyřstupňový planetový automat, nabízel se ale i pětistupňový manuál. Automat je velice plynulý, nepřichází žádná velká gradace výkonu. Proto taky akcelerace na stovku trvá 8,6 sekundy a maximálka je jen 230 km/h.

Mazda ale není nejlehčí, váží kolem tuny a půl. Zatímco první modely měly lehkou hliníkovou kapotu, tady už Mazda šetřila a montovala levnější, ale těžkou ocelovou. Hydraulický posilovač nepomáhá přehnaně, a tak je v řízení stále dost citu. Proto jsou zatáčky s mazdou vlastně moc příjemné. K tomu přispívá i specifický podvozek, který je dražší, pokud ho nedej bože budete muset měnit. Vpředu je lichoběžník se třemi rameny, která udržují kolo kolmo k silnici i na seberozbitějším povrchu. Vzadu jsou dvě podélná ramena se dvěma táhly. Takže ano, pořád je to pohodlný velký sedan tlumící většinu nerovností, ale když projedete ostřeji zatáčku, bude stále příjemně agilní a schopný a s potlačenými náklony. Ovšem slušel by mu ostřejší tah motoru a také převodovka pod plynem trochu kope. Pořád je to ale jeden z nejlépe jezdících velkých sedanů s pohonem předních kol, které jsem zatím mohl řídit.

Pro klienty a automobilku byl nejdůležitější jízdní komfort a v tom Xedos opravdu vyniká. Neozývají se žádné rány od podvozku, auto na hrbolech neposkakuje, gumy s vysokým profilem spoustu nerovností odfiltrují samy, a tak je mazda úžasná na delší trasy. Automobilka se chlubila, že je to nejtišší auto na trhu, a tiché je dodnes, ani šestiválec se do kabiny moc neozývá. Sloupky totiž vyplnil polyuretan a spousta tlumícího materiálu je i na podlaze auta. Sofistikovaný podvozek ale na českých cestách docela trpí, přesto mi Xedos asi nejvíce ze všech aut připomněl výborné jízdní vlastnosti mého předchozího jaguaru. Spotřeba se málokdy dostane pod deset litrů (Mazda přitom slibovala jen 8,5 litru), ale díky nádrži na 68 litrů nebyl dojezd nijak nízký.

Xedosy nebyly vůbec populární a úspěšné a nepomohl tomu ani facelift z roku 1998, který už adaptoval nové logo, ani tento ještě výraznější facelift z července 2000. I když se Mazda pokusila prodat některé sedany v USA, neměla úspěch ani tam. V domácím Japonsku měla Mazda dokonce silnější variantu s výkonem 200 koní, ale ani tak z toho nebyl trhák. V roce 2002 byla výroba ukončena bez nástupce a v následujícím roce se doprodaly skladové zásoby. Je to škoda, protože Mazda jako jediná ve své době používala i unikátní šestiválec pracující v Millerově cyklu, který dříve uzavírá sací ventily.

Vy si ale nějaký ojetý Xedos koupit můžete. Bude tedy obtížné vůbec nějaký najít, a když najdete, skoro určitě už na něm bude úřadovat koroze. Ovšem díky kvalitnější výrobě požírá Xedos zrzavý mor méně než obyčejné mazdy z té doby (jednu mám doma, takže to vím z vlastní zkušenosti). Ovšem na oplátku za korozi je Xedos velmi spolehlivý, a to včetně elektroinstalace, která bývá strašákem u jiných aut té doby. Interiér věkem degradoval a plasty na sluníčku trpěly. Ceny budou sympatické a startovat budou na několika desítkách tisíc za nejhorší exempláře, zatímco jako nový stál Xedos přes milion a půl.

Jestli máte japonské sedany rádi, bude se vám líbit. Jeho design totiž stárne pomaleji a tváří se jako menší auto, než ve skutečnosti je. Navíc budete originální, protože já už dlouho žádný jiný Xedos nepotkal a většina lidí se vás bude ptát, co to vlastně je za auto. Tento konkrétní zapomenutý elegantní král japonské značky ovšem na prodej nebude a zůstane v Retroautomuzeu ve Strnadicích jako exponát. Ale díky tomu si jej můžete přijet prohlédnout i vy. Letošní sezónu tam otevřou už 18. dubna.