Pamatujete na devadesátkový luxus Xedos? Prémiová značka Mazdy propadla, v Česku to ale bylo znamení úspěchu

Japonské automobilky v druhé polovině osmdesátých let postupně uvedly na scénu luxusní značky, které primárně cílily na americký trh. Vznik Acury, Infiniti nebo Lexusu byl i výsledkem tehdejší japonské legislativy, díky níž bylo pro výrobce výhodnější v USA prodávat méně aut, ale za vyšší cenu. K Hondě (Acura), Nissanu (Infiniti) a Toyotě (Lexus) se na začátku devadesátých let připojila i Mazda. Na rozdíl od konkurence však její projekt nedopadl a skončil v propadlišti dějin.

Mazda je dnes známá tím, že si auta dělá po svém, což svým způsobem platilo i v osmdesátých letech. Zatímco jiné japonské automobilky své luxusní divize zacílily na americký trh, Mazda své luxusní vozy začala prodávat na japonském trhu. Dostaly jméno Eunos. Vedle „zábavného a zároveň prémiového“ brandu Eunos tu byly ještě Autozam, zaměřený na kei cars a levná vozidla, a ɛ̃fini zacílené na luxusní auta.

Značka Eunos nakonec zůstala vyhrazena japonskému trhu. Do světa se její dva produkty totiž dostaly s označením Xedos, jež bylo užíváno i na evropském trhu. Menší Xedos 6 se však do USA nakonec vůbec nedostal, větší Xedos 9 se tam pak prodával jako Mazda Millenia. Původně se totiž pro USA a Kanadu počítalo se zcela svébytnou značkou Amati, ta ale kvůli japonské ekonomické krizi na začátku devadesátých let nakonec nebyla realizována. A to byl možná ten důvod, proč luxusní brand Mazdy propadl a dnes už dávno neexistuje.

Pojďme ale k samotným vozům. Jako první na trh v roce 1992 dorazil Eunos 500, na evropském trhu známý jako (Mazda) Xedos 6. Šlo o sedan střední třídy s délkou 4,56 metru a rozvorem 2,61 metru, který měl ambici konkurovat BMW řady 3 tehdejší generace E36 nebo Mercedesu C (W202). Na rozdíl od nich však Xedos 6 nabízel jedinou karosářskou verzi, což jej v Evropě limitovalo.

Technický základ poskytla platforma CA známá třeba ze soudobé Mazdy 626 série GE, což znamenalo pohon předních kol a motory vpředu napříč. Pod kapotou se v době uvedení na trh objevila benzinová šestnáctistovka o výkonu 85 kW nebo dvoulitrový vidlicový šestiválec o výkonu 105 kW. K dispozici byl jak pětistupňový manuál, tak čtyřstupňový automat. Podvozek tvořily vzpěry McPherson vpředu i vzadu, naladění bylo tužší než u 626.

Rok po Eunosu 500 následoval Eunos 800 alias Xedos 9. Vyšší číslovka v názvu logicky odkazovala na větší rozměry, konkrétně šlo v tomto případě o sedan vyšší střední třídy s délkou 4,83 metru a rozvorem 2,75 metru. V hledáčku měl tudíž vozy typu BMW řady 5.

Elegantní design s oblými tvary navazoval na menší Xedos 6, který byl někdy popisován jako japonský jaguar. Celkové pojetí ale bylo u devítky přece jen klasičtější.

Základem byla v tomto případě architektura TA vycházející z řešení modelu Sentia. Na rozdíl od ní však Xedos 9 byla předokolka, což si vyžádalo úpravu předního zavěšení. Za příplatek však byl i pohon všech kol.

Pod kapotou se také v tomto případě objevil vidlicový šestiválec 2.0i o výkonu 105 kW jako v Xedosu 6, v tomto případě tu však byl ještě vidlicový šestiválec o objemu 2,5 litru a výkonu 123 kW. Oba motory spolupracovaly s čtyřstupňovým automatem z vlastní dílny, pro Evropu ale byl k dispozici i pětistupňový manuál.

Oba vozy na evropských trzích zaujaly svým elegantním designem, stejně jako kultivovanými šestiválci. Naopak základní čtyřválec Xedosu 6 byl kritizován pro svůj nízký výkon.

Jenže větších úspěchů se automobily nedočkaly. Když tak Mazda v roce 1997 měnila své logo, kdy emblém rotačního motoru nahradil dodnes používaný motiv s křídly ve tvaru písmene V, měnila se i nabídka. Fungování brandu Eunos bylo na domácím japonském trhu ukončeno, z Eunosu 800 se stala Mazda Millenia, z menšího Eunosu 500 zase Mazda Eunos 500. A toto rozhodnutí samozřejmě ovlivnilo i nabídku xedosů dostupných na starém kontinentu.

Xedos 6 na trhu vydržel do roku 1999, celkem vzniklo 72 101 kusů. Xedos 9 nakonec žil až do roku 2002, když se ho na začátku milénia snažil oživit výrazný facelift, který oblé tvary nahradil konzervativnějším řešením. V této snaze ale moc úspěšný nebyl.

Dvojice prémiových sedanů tak byla ukončena bez přímé náhrady. Vyšší střední třídu Mazda po konci Xedosu 9 zcela opustila, ve střední třídě pokračovala s novým modelem Mazda 6, který v roce 2002 přímo nahradila dosavadní Mazdu 626. Proti ní však vsadila na výrazně sportovnější tvary. I tento model ale už dnes neexistuje. Výroba Mazdy 6 skončila po třech generacích v roce 2024, místo ní je tu teď Mazda 6e, prodávaná na vybraných trzích jako Mazda EZ-6.