Kdysi luxusní značka v současnosti živoří, prémiová divize Nissanu v Evropě nakonec propadla

Konec osmdesátých let byl ve znamení expanze japonských prémiových značek. Hondě, Toyotě i Nissanu se na americkém trhu tak dařilo, že se i díky novým japonským zákonům rozhodly nabídnout v Americe luxusní vozy vlastních prémiových značek. Výsledkem se staly Acura, Lexus a Infiniti. Právě třetí z nich byla kdysi populární i na českém trhu, v době, kdy se tu přitom oficiálně neprodávala.

Infiniti z dílny Nissanu podobně jako Acura (Honda) a Lexus (Toyota) primárně vsadilo na severoamerický trh. Souviselo to s tehdejšími japonskými zákony o vývozu aut, které zvýhodňovaly prodej méně vozidel, ale s vyšší cenou, což byl hlavní důvod, proč japonské automobilky postupně uvedly vlastní svébytné značky.

Cílovému trhu tak logicky odpovídala i tehdejší nabídka modelů. Infiniti prodeje na americkém trhu odstartovalo se dvěma modely, velkým sedanem Q45 na bázi soudobého Nissanu President, a kupé M30, na japonském trhu nabízeným jakožto Nissan M30.

Infiniti tak rovnou vstoupilo do segmentu velkých luxusních sedanů, když se Q45 postavilo vozům jako BMW 7, Jaguar XJ nebo ve stejné době uvedenému Lexusu LS. Lákadlem se stala hlavně nízká cenovka.

Moc úspěšný vstup na trh to ale nebyl. Na začátku devadesátých let Infiniti začalo prodejně ztrácet na své přímé soupeře, Acuru a Lexus. Nepomohl ani základní model, sedan střední třídy G20 alias upravený tehdejší Nissan Primera. Hlavně Q45 byl považován za nezajímavý, zaměnitelný automobil, který si vysloužil kritickou přezdívku „japonský Lincoln“.

V druhé polovině devadesátých let tak Infiniti zkusilo novou taktiku, když jako jedna z prvních prémiových značek na trh uvedlo SUV, konkrétně šlo v roce 1997 o Infiniti QX4 využívající základ tehdejšího Nissanu Pathfinder.

A právě tento vůz určil další směr značky, která v následujících letech postupně rozšířila své portfolio SUV. Zároveň vedení uvedlo novou strategii, díky níž se Infiniti mělo zcela odtrhnout od mateřského Nissanu (respektive nabízet svébytné modely) a stát se díky sportovnímu zacílení jakýmsi „japonským BMW“.

Tahounem v tomto směru bylo Infiniti FX uvedené v roce 2002. Toto velké SUV s délkou 4,8 metru zaujalo oblou, sportovně se tvářící karoserií, stejně jako pořádnými motory pod kapotou. Základem (model FX35) se stal benzinový vidlicový šestiválec o objemu 3,5 litru, který doplňoval 4,5litrový vidlicový osmiválec (FX45).

Auto vyráběné mezi lety 2002 až 2008 se stalo oblíbeným i v českém prostředí. Infiniti v té době na českém trhu oficiálně nepůsobilo, vozy se k nám dovážely z Ameriky neoficiální cestou.

Možná i proto bylo na ženevském autosalonu 2008 oznámeno, že Infiniti oficiálně vstoupí na evropský trh. V průběhu dvou let mělo postupně expandovat do 21 států Evropy, kdy mělo nabídnout celkem čtyři modely – novou generaci oblíbeného FX, dostupnou i s třílitrovým vznětovým šestiválcem, sedan střední třídy G, od něj odvozené kupé a nový kompaktní crossover EX.

Vedení mělo realistické ambice a očekávalo jen pozvolný růst, kvůli tuhé konkurenci. Lákat chtělo na výkonné, luxusně-sportovní vozy a japonsky pečlivou zákaznickou péči. Zajímavostí byl fakt, že pro evropské ústředí Infiniti zvolilo vcelku netradičně Švýcarsko, konkrétně město Rolle.

Začalo tak nejúspěšnější období, kdy prodeje značky postupně rostly. V Evropě ale nakonec ne tak rychle, jak se očekávalo, pořád se počítaly jen v pár tisícovkách ročně. I z toho důvodu se v roce 2013 Infiniti rozhodlo vstoupit do nového segmentu, přesně podle gusta evropských zákazníků. Koncept Etherea a později hlavně Q30 naznačily příchod stejnojmenného modelu, kompaktního hatchbacku využívajícího techniku Mercedesu A, jemuž měl zároveň konkurovat. Vedle něj se krátce poté postavil i kompaktní crossover QX30.

Jenže zajímavá vizáž nových vozů nakonec nezaujala. V roce 2019 vedení Nissanu oznámilo, že se značka Infiniti stahuje z Evropy. Respektive měla opustit západoevropské trhy, třeba v Rusku nebo na Ukrajině měla působit i nadále. Důvodem byly jak slabé prodeje, tak nejistota dalšího odbytu vzhledem k tehdejšímu brexitu. Značka bohužel mimo jiné doplatila na silnou loajalitu evropských zákazníků prémiových značek, kteří raději zůstali věrni německé konkurenci.

Infiniti se tehdy rozhodlo zaměřit na perspektivnější trhy, kde prodávalo nejvíce aut, vedle Severní Ameriky na Rusko nebo Blízký východ. Tehdy tak opustilo třeba i Austrálii a Nový Zéland nebo Jižní Koreu. Dokonce se mluvilo o úplném konci značky, vedení Nissanu ji ale podrželo. V Evropě Infiniti oficiálně fungovalo jen 11 let.

Na českém trhu Infiniti přestalo působit už v 2016. Důvod byl stejný jako na celoevropské úrovni – nízké prodeje, které se počítaly jen na pár desítek kusů aut ročně. České zastoupení Infiniti tak fungovalo jen sedm let.

Infiniti existuje dodnes, už však nedosahuje takových prodejních čísel ani na svém největším trhu v USA. Jestliže mezi lety 2012 až 2019 ve Spojených státech prodávalo přes 100 000 aut ročně, třeba za rok 2023 to bylo jen asi 65 000 vozů. A to je o dost méně než u konkurenční Acury a Lexusu. Značku tak ovlivňují potíže mateřského Nissanu, který ztratil pozice po zatčení svého někdejšího šéfa Carlose Ghosna.

Nízké prodeje znamenaly definitivní konec sedanu Q50, kvůli čemuž dnes Infiniti nabízí výhradně SUV. Nižší zájem nepochybně souvisí s tím, že Infiniti si nikdy nenašlo specifický charakter, který by ho v nabité konkurenci odlišoval. Kdysi zaujalo průkopnictvím ve světě SUV, dnes ale nic takového nemá – zatímco takové Volvo se odlišuje sázkou na bezpečnost, Lexus hybridním pohonem a třeba Tesla zase elektromobilitou, Infiniti tak specifické není, což ovlivnilo i jeho výsledky na starém kontinentu. Zkoušelo to sice třeba unikátní technikou – například řízením systémem steer-by-wire u Q50, ta ale nikdy nenadchla. Tak třeba něco speciálního značka zase někdy nabídne a oživí svou někdejší slávu.