Je nezapomenutelná W124 nejkvalitnější mercedes-benz všech dob? Nebo dokonce nejlepší auto všech dob? Moderní konkurenci zesměšní určitě

Pro mou generaci je model W124 asi nejtypičtější mercedes. Jeho výroba začala po sedmiletém vývoji v listopadu 1984, kdy přišel na trh čtyřdveřový sedan vyšší střední třídy a začal nahrazovat předchozí menší piano W123. Auto mělo být lehčí a bezpečnější. Později se do rodiny připojil i kombík, kupé s kratším rozvorem a nakonec kabriolet, který vydržel ve výrobě nejdéle do července 1997. Na základech této generace vznikaly i speciální sanitky a pohřební automobily a také prodloužené limuzíny. U nás se modelu W124 přezdívá čtyřka.

Jeho typický elegantní a střídmý design původně vytvářeli Joseph Gallitzendörfer (zodpovědný za interiér) a Peter Pfeiffer, finálně jej ale dotáhl Bruno Sacco a designově sjednotil s menším modelem 190E. Má hranaté tvary, mnohem méně chromu, velká přední světla a masku a jednoduchý design. U W124 se ale poprvé objevila ikonická kola s patnácti malými otvory, kterým přezdíváme kanáldekly (i v němčině to jsou gullideckel). Ta se později rozšířila i na modely 190E, W126 a roadstery SL generace R107 a později i R129. Celkový koeficient odporu vzduchu byl jen 0,28, což byla ve své době jedna z nejlepších hodnot. Mercedes jej tak navrhnul proto, aby posádku co nejméně obtěžoval aerodynamický hluk, ale odolává i stáří a vypadá pořád senzačně. Přitom je to poslední mercedes s klasickými hranatými tvary.

Auto má hranatý zavazadelník se zaoblením po stranách a zadní světlomety s prolisy proti špinění. Dalším typickým prvkem je jediný stěrač, který má pohyblivé rameno, aby setřel větší plochu skla (až 86 %). Zadní opěrky se zaklopí, aby nebránily ve výhledu zadním oknem. Tato chytrá vlastnost chyběla kombíkům, které ale mohly být až sedmimístné. Vyhřívaná zrcátka už Mercedes dával také běžně. Zavazadlový prostor má objem 520 litrů. Hodně se ale dbalo na bezpečnost, a tak má mercedes mnoho deformačních zón a bezpečnostních výztuh. Zatímco staršímu provedení se říkalo lišťák, toto novější dostalo přezdívku plasťák kvůli velkým bočním plastovým krytům na spodní části boků. Ty navrhnul sám Sacco.

Dovnitř se dostanete přes dveře otevírající se ve velkém úhlu. Opravdu prostorný interiér je ergonomicky zvládnutý, veškeré čalounění je velmi měkké a použité látky příjemné. Všechny plastové díly jsou kvalitní a perfektně zpasované a je tu i dřevěný dekor. Veškerá elektroinstalace funguje, a to včetně šíbru. Z auta je dobrý výhled do všech stran. Zavazadlový prostor mi přijde obří, a navíc je ve víku i výstražný trojúhelník. A samozřejmě tu jsou čtyři pedály, ten úplně vlevo totiž ovládá parkovací brzdu.

Motor je vpředu, pohání zadní kola. Ta jsou - stejně jako přední - nezávisle zavěšená. Mají ovšem systém multilink, který Mercedes uvedl v roce 1982 u menšího modelu 190E. Ten je dodnes standardem u mnoha moderních aut a vhodně doplňuje přední McPherson a plynokapalinové tlumiče. Všechny kombíky a za příplatek i ostatní karosářské verze dostaly automatickou nivelaci zadní nápravy založenou na stejném systému, jako měl citroën. Na rozdíl od něj ale udržoval jednu výšku, a to i při parkování. Systém ABS byl v této době už ve standardní výbavě.

Paleta motorů při uvedení byla široce rozkročená, ale částečně převzatá od předchůdce. Postupně se nabídka modernizovala a všechny pohonné jednotky dostaly katalyzátory. V tomto autě je čtyřválec M111.960 DOHC s označením 220E, který se poprvé objevil v roce 1992 a nahradil starší 230E. Motor nabízí 150 koní (110 kW) a 210 Nm. Maximální rychlost je 210 km/h a na stovku zrychluje 10,6 sekundy, přitom plní normu EURO 2. Síla motoru vážně nechybí. Verze 220E sice není sportovní, ale má adekvátní výkon na takto velký sedan a krásně pružný chod.

Základem byl pohon zadních kol, ale od roku 1987 se nabízely i čtyřkolky se systémem 4Matic. Za ten si Mercedes účtoval příplatek 12 tisíc marek, což byla tehdy cena nového Opelu Corsa. S vývojem mu pomohli specialisté od Steyr-Puch z rakouského Grazu. Zpět ale k naší zadokolce. Mercedes u této verze použil pětistupňový manuál, který má příjemný chod v kulise, ale delší dráhy. Poněkud horší dojem si odnesete z řízení s velkým převodem, což je důvod, proč mercedesy nikdy tolik nelákaly řidičské nadšence. Spíš se kormidlují, než řídí, ale jejich majitelům právě toto vyhovuje. Spolu s komfortním podvozkem pohlcujícím většinu nerovností je tohle auto báječně pohodlné. Hmotnost se pohybuje kolem 1,7 tuny, a tak potěšil standardně dodávaný posilovač řízení. Spotřeba se udrží pod devíti litry.

V autě je ticho, nic tu nevrže, neskřípe ani nebouchá. Nechápu to, teď, po třiceti letech, neumí ostatní automobilky vyrobit takhle kvalitní a bytelné auto? Neumí to vlastně už ani ten Mercedes. Nepřipadá vám to smutné? Ale ještě zajímavější je, že tenhle mercedes skvěle jezdí. Mercedesy nemáme spojené s řidičskými zážitky, ty bych spíš hledal u BMW řady 5, ale dobře vyvážený W124 vás ani na klikaté okresce nezklame (kormidlovému řízení navzdory), neplave a vždy se pořádně opře do stabilizátorů, a i když se nakloní, stopu drží dobře. Jízda s ním je překvapivě uspokojivá a pořád působí jako nové auto. Chce to však najít kus, kterému ještě příliš neublížily české silnice, protože jinak se objevují vůle v podvozku, řízení a řazení.

Mercedes vyrobil 2 562 143 aut, podle jiných zdrojů 2 555 861, nebo dokonce 2 737 860 ve všech karosářských verzích. Během výroby došlo v červnu 1993 v rámci velké modernizace k přejmenování tohoto modelu na třídu E (protože v tom roce se objevila nová menší třída C generace W202, která nahradila malý model 190E W201) a technika posloužila ještě korejské automobilce SsangYong pro jejich model Chairman. Nástupcem se v červnu 1995 stala třída E generace W210, které se přezdívalo masařka. Ta postupně nahradila jen sedan a kombík, kupé a kabriolet nalezly nástupce v podobě první generace modelu CLK z roku 1997. V Indii byla výroba ukončena v roce 2000.

Model W124 měl úžasnou pověst jako spolehlivý a velmi dobře postavený mercedes a já to mohu jen potvrdit. Většina majitelů vám řekne, že takhle poctivě už se dnes auta nevyrábějí, a tak s ním často jezdí i v každodenním provozu. A mě opravdu nenapadá žádné moderní auto, kde bych si z jízdy odnesl pocit tak kvalitního výrobku. Ani nové mercedesy tohle neumí, protože už musí výrobce šetřit. U W124 vám chybí jen moderní drobnosti jako bluetooth, ale vlastně jsou nepodstatné. Nejlevnější kusy najdete i za pouhé desítky tisíc korun (sedany, kupé a kabriolety už stojí stovky tisíc), ale bude tomu odpovídat stav. Raději si připlaťte, ať máte opravdu hezký a zachovalý exemplář bez odkapávajícího oleje odkudkoliv (nejen z motoru, ale třeba i z diferenciálu), protože pak byste měli být bez problémů.

Diesely jsou sice nudnější, ale zase úžasně úsporné. Řada W124 patří i v rámci statistik TÜV k jedněm z nejlepších ojetých aut a exempláře s nájezdy ve vyšších stovkách tisíc kilometrů to potvrzují. Na ničem se tehdy nešetřilo, a tak u aut většinou funguje i jejich výbava. Alespoň pokud se při výměnách používají originální díly. Stojí za to, protože má a nejspíš už navždy bude mít vyšší hodnotu než nástupce, který mnohem dříve začal reznout. Ovšem na korozi už má vzhledem k věku nárok i W124 (zejména v okolí kol), která je jinak jedním z nejlepších mercedesů všech dob. Také proto byl tento mercedes velmi populární u zlodějů. K nám byly první kusy dovezeny už v roce 1985 a později došlo i k objednání několika sanitek.

Tento kousek na prodej není a nebude, ale můžete ho obdivovat v Retroautomuzeu ve Strnadicích. Je v naší zemi od výroby v roce 1992, po šesti letech ho měl druhý majitel, a nyní je tedy exponátem.