Velmi dobré auto s neprávem špatnou pověstí má navíc motor, který jako vyhlášený průšvihář jenom vypadá

Poslední Astra, která vznikla ještě pod taktovkou Opelu na vlastní platformě, je takový šikanovaný otloukánek. Když projdete inzerci a ze zvědavosti se půjdete podívat na pár nejlevnějších aut, tak to opravdu otloukánci jsou. Fleetoví uživatelé, kteří za Astru nedali vlastní peníze, těmto autům opravdu nic nedarují.

Zatímco srovnatelné ojeté Golfy stojí klidně 400 tisíc, Astru K koupíte za polovic. Bude mít stejně najeto a klidně i lepší výbavu. Třeba u testovaného auta nechyběl ani vyhřívaný volant, což je v zimě moc příjemný detail. Tohle Opel vždycky uměl - nabídnout v budgetovém autě luxusní prvky, které byly v té době obvyklé třeba jen u Mercedesu.

Astra K není dokonalá, ale rozhodně není tak špatná, abyste ji museli automaticky přehlížet. Kdo má omezený rozpočet, ale chce mladé auto s rozumným nájezdem, měl by se o ni zajímat. Atraktivní totiž může být zrovna tato motorizace, jejíž označení lidi mate a automaticky pak Astru vyřadí.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Opel Astra K v karoserii kombi s tříválcovým motorem 1.2 Turbo o výkonu 96 kW a šestistupňovou převodovkou. Vůz z roku 2021 měl v době testu najeto 80 000 km a prodejce za něj chtěl 270 000 Kč.

Astra K se dá koupit už za méně než 100 000 Kč. Bude mít hodně ojetý diesel 1.6 CDTI a základní výbavu. Mezi těmi nejdostupnějšími s cenami do 150 tisíc jsou právě takové vozy, případně hodně ojeté kusy s úpravou na LPG. S nájezdem do 100 000 km se dá Astra K koupit už od 190 000 Kč, většinou pak má tříválec 1.0 Turbo.

Z motorizací jsou rozšířenější benzinové verze, v karoseriích vedou s přehledem praktické kombíky. Poměrně dost aut má (zde dobrou) automatickou převodovku. Rozpočet 250 až 300 tisíc Kč zaručuje velmi atraktivní Astru mladšího data s rozumným nájezdem a pěknou výbavou. Klidně může mít najeto do 50 000 km.

A jak si Astra stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Dnešní trh ojetin je plný opatrnosti vůči tříválcovým motorům a u tohoto Opelu Astra to platí dvojnásob. Označení 1.2 Turbo (96 kW) totiž mnohé kupující mate – automaticky předpokládají, že jde o známý a servisně náročný motor 1.2 PureTech od PSA. V tomto případě je ale realita jiná. Jde o poslední vlastní konstrukci automobilky Opel ještě z éry General Motors, která s jednotkou PureTech nemá vůbec nic společného.

Právě kvůli této záměně je Astra 1.2 T neprávem opomíjená, což z ní na trhu ojetin dělá vynikající příležitost – získáte moderní, úsporný a spolehlivý vůz za velmi atraktivní cenu. Jako přímá alternativa v kategorii rodinných kombíků se nabízí tradiční bestseller Škoda Octavia III nebo IV s motory 1.0 TSI nebo 1.5 TSI, případně jihokorejští sourozenci Hyundai i30 Kombi a Kia Ceed SW s motory 1.0 T-GDI či 1.4/1.5 T-GDI. Pokud by zákazník trval na francouzském komfortu, alternativou je i Renault Mégane Grandtour 1.3 TCe.

V porovnání s těmito konkurenty však Opel Astra v této specifikaci často vítězí lepším poměrem ceny, výbavy a stáří vozu. U nás v Auto ESA tyto konkrétní specifikace pečlivě prověřujeme v rámci předprodejní kontroly a zákazníkům garantujeme jak technický stav, tak pravdivý původ a nájezd kilometrů. Navíc s možností odpočtu DPH a výhodného financování jde o ideálního kandidáta pro soukromé i firemní využití.“

Opel Astra K přišel v roce 2016, v červenci 2019 proběhla rozsáhlejší modernizace a přechod na novou emisní normu, což znamenalo i příchod nových motorů. Zmizela populární a vylepšená čtyřválcová čtrnáctistovka, stejně tak motor 1.6 Turbo, který s výkonem 200 koní dělal z civilní Astry zábavný „sleeper“. Jinak se Astra nijak zásadně nezměnila, interiér zůstal pořád ergonomicky příjemný.

Po modernizaci se od srpna 2019 už prodával jen tento motor 1,2 l ve třech verzích (81 až 107 kW) a další tříválcový motor 1,3 l (značený 1.4 Turbo) ve verzi s výkonem 107 kW a automatem CVT. Diesely zastupoval jen tříválec 1.5 CDTI (F15DVC) vlastní konstrukce, alternativně ve verzi 90 kW s devítistupňovým automatem Aisin.

Mnoho lidí se Astře automaticky vyhne právě z toho důvodu, že má pod kapotou tříválcový motor s označením 1.2 Turbo. Doplní si, že Opel teď patří pod koncern Stellantis, dříve PSA, takže přece musí jít o toho průšviháře 1.2 PureTech. Jenže ono to tak není, tohle je úplně jiný motor. Jedná se o jednotku z dílny GM a s tříválcem PureTech od PSA nemá společného vůbec nic.

I tak je ale potřeba mít na paměti, že koncepčně se jedná o podobný motor, neboť má také rozvody poháněné řemenem, navíc takovým, který přijde do kontaktu s olejem. Nicméně dle Opelu byl pro tento motor vyvinut speciální zesílený řemen od Continentalu (stojí docela drahých 4 421 Kč, alternativa 1 600 Kč a dle čísel dílů zatím nelze objednat celou sadu, jen samotný řemen a jednotlivé napínací díly).

V servisních autodatech, které používáme, není o problémech s rozvody, které trápí tříválec PureTech, ani slovo. Vidět tu je jen upozornění na občasné rozsvícení kontrolky motoru kvůli vadnému snímači pedálu plynu, nebo nesprávné zobrazení hladiny oleje kvůli použití neschválené specifikace oleje.

Je potřeba dodržovat předepsanou specifikaci oleje (4,0 l oleje SAE 5W-30 normy STELLANTIS FPW9.55535/03 nebo OV0401547 – G30) a eliminovat krátké trasy, neboť i přes velmi rychlé ohřívání motoru (teplota vody vyleze na 90 °C klidně po dvou kilometrech) tu logicky k ředění oleje benzinem za studena docházet bude. Samotný olej se pak nad 70 °C, kdy se z něj začne benzín odpařovat, ohřeje až tak po 10 až 15 km jízdy.

Pokud jezdíte krátké trasy, zkraťte servisní interval výměny oleje z původních natažených 30 000 km nebo jednoho roku klidně na 10 000 km. Když už jsme u servisních intervalů, tak svíčky se mění nejpozději po 60 000 km nebo čtyřech letech, pomocný řemen příslušenství po 120 000 km nebo šesti letech (některé verze mají ten interval 150 000 km). Rozvodový řemen předepsaný interval výměny nemá. Asi nebude chybou ho vyměnit spolu s pomocným řemenem ve stejném intervalu.

Ohledně motoru pak už v autodatech jiné potíže nejsou. Pohonu se pak týká jen známý problém se spojkovým ložiskem a hydraulickým okruhem ovládání spojky, což je systémová bolest Astry K a poměrně velkého množství opelů obecně.

Astře se nevyhnulo pár svolávacích akcí kvůli chybám montáže, případně problémy s palubním softwarem a asistenčními systémy. Ale moc tady toho není a celkově je to vlastně slušné auto, které moc nezlobí. Když se podíváme do servisních dat nejbližších konkurentů, tak Astra má těch potenciálních problémů snad nejméně.

Tříválec 1,3 l s označením F14SHT má rozvodový řetěz, takže u něj rizika spojená s ředěním oleje benzínem nebudou tak vysoká. Jinak pro něj platí stejné servisní intervaly jako pro dvanáctistovku. V motoru je 4,5 l oleje SAE 0W-20 vyhovující normě STELLANTIS FPW9.55535/01 nebo OV0401547 – A20 (ano, je to jiný olej, než který patří do dvanáctistovky, takže nemíchat).

Tento motor se ovšem dodával jen s automatem CVT, ve kterém není předepsaný interval výměny oleje. Pokud v převodovce těch 8,5 l oleje specifikace GM 95529854 vyměníte každé čtyři roky nebo po 60 000 km, určitě tím nic nezkazíte. Opel takový interval doporučuje v náročnějších provozních podmínkách, což je prakticky cokoli od jízd na krátkých trasách přes časté stání na volnoběh po tahání přívěsu. S trochou zručnosti výměnu oleje v automatu zvládnete i doma.

Určitě budete namítat, že Opelů Astra se s novějšími tříválcovými motory 1,2 a 1,3 l neprodalo tolik a není tedy s nimi tolik zkušeností jako třeba se zmíněným tříválcem 1.2 PureTech, kterého „jezdí“ stovky tisíc kusů. Něco na tom bude, ale kdyby měla Astra nějaký systémový problém, už by se na to přišlo. Docela dost aut už se pohybuje kolem 200 000 km nájezdu.

Vždycky je lepší hledat spíše jednodušší specifikace Astry, protože třeba opravy adaptivního podvozku nebývají levné a z Astry stejně limuzínu nebo sporťák neudělá. Zase je ale fajn si dopřát sedačky AGR, které jsou opravdu skvělé (i když ty základní také nejsou špatné), nebo adaptivní full-LED světla s automatickým cloněním protijedoucích aut.

Standardní podvozek je trvanlivý, jenže se nedá moc spoléhat na to, jakou verzi podvozku Astra zrovna má podle motoru. Ty úplně běžné verze mívají vzadu klasickou torzní příčku (je naladěná rozumně), silnější motory mívají (ne vždy) nápravu doplněnou o Wattův přímovod. S ním Astra jezdí o něco lépe.

Hledejte auta, která mají ověřitelnou historii a jasný původ. Samozřejmě je fajn, když si můžete dovolit méně ojetý kus, ale spíše bychom koukali po autech z českého trhu, která mají všechna razítka. Dovozy bohužel mívají tu historii dost hluchou a asi nechcete otloukánka z letištní půjčovny, ve kterém se stovky lidí střídaly rychleji než zákazníci v nizozemském nevěstinci.

Poslední tříválec z vlastní dílny Opelu/GM není špatný motor a Astra s ním umí být velmi úsporná. Zvládne jezdit za 5 l/100 km. Motor se logicky dusí kvůli emisním normám a řidiči moc radosti nenabídne, ale na plynulé ježdění je úplně v pohodě. Škoda, že se nedodává s automatem, slušel by mu víc.

Zatím to nevypadá, že by s ním mělo být tolik problémů jako s motorem 1.2 PureTech od PSA, který se dostal do jiných soudobých opelů. Věšteckou kouli ovšem nemáme. Každopádně Astra K je pořád slušné auto, které koupíte za velice hezké peníze. Ale pokud se rádi svezete dynamicky, hledejte spíše starší čtyřválcové motory 1.4 a hlavně 1.6 Turbo.