Článek
Škoda Octavia je stálice českého trhu a nejrozšířenější ojeté auto. Když vynecháme nové skladové vozy, tak na inzerentním portálu sauto.cz jich je aktuálně skoro 7 500 aut. Jen na třetí generaci připadá kolem 2 300 nabídek. Ceny se pohybují od 70 000 do 520 000 Kč v závislosti na stavu, stáří a samozřejmě i nájezdu.
A který motor tedy v ojeté Octavii III vybrat? Výhodou je, že vyloženě špatný motor v ní není. Jen je potřeba si rozmyslet, co vlastně chcete a na co budete auto používat. Také samozřejmě záleží na vašem rozpočtu. S omezenými prostředky si moc vybírat nemůžete, ale dejme tomu, že v relaci 250 až 300 000 Kč je slušná nabídka stále ještě atraktivních aut s potenciálem spolehlivého provozu bez vysokých účtů za opravy.
1.0 TSI
Litrový tříválec možná nemá tak kultivovaný projev jako čtyřválec 1.2 TSI, ale technicky je to velmi dobrý a spolehlivý motor. Jakmile se řidič na jeho charakteristiku adaptuje, zvládne s ním jezdit velmi úsporně, klidně za 5 l/100 km.
Ne, nezbláznili jsme se. Litrový tříválec je totiž úplně v pohodě. Už v našem testu ojetiny s vysokým nájezdem jsme si ukázali, že tenhle motor umí fungovat velmi spolehlivě i po skoro 300 000 km. Důležité je, aby dostával pravidelný kvalitní servis. Na tom ostatně stojí spolehlivost a životnost každého ojetého auta. Litrovou „ovečku“ koupíte klidně za 140 tisíc, ale bude mít najeto „třikrát kolem koule“.
Kombík s nájezdem do 100 000 km bude stát pořád 250 až 300 000 Kč, záleží samozřejmě na výbavě a historii. Kdo je skromný a vystačí si s „holátkem“, koupí málo jetou Octavii třeba za 220 tisíc. Ačkoli byly k tříválci výhrady ohledně jízdního projevu, bude to obecně mladší auto než předchozí čtyřválec 1.2 TSI (i ten je pořád dobrý) a spíše bude mít méně najeto a menší počet předchozích majitelů. S šestistupňovou převodovkou a dvouhmotovým setrvačníkem je Octavia III s litrovým motorem rozumná volba pro každého, kdo si autem nepotřebuje honit ego a chce hlavně spolehlivý stroj s levným provozem.
1.4 TSI
Čtrnáctistovka pochází z doby, kdy se ještě emise řešily spíše tabulkově. A v reálném světě uměl tenhle motor překvapit třeba mnohem vyšším výkonem, než co udával výrobce. Přesvědčili jsme se o tom v testu ojetiny s více než 200 000 km.
Tohle byl vždycky pro trojkovou Octavii ideální pohon. Pověst prvních ročníků pošramotil konstrukční problém, kvůli kterému žral motor olej, ale to bylo rychle opraveno v zárukách a servisních akcích. Zhruba od druhé poloviny roku 2014 už je to zcela bezproblémová jednotka. Stačí jí běžný servis a včasné výměny oleje. Verze o výkonu 110 kW jede opravdu hezky a nic víc v reálném světě potřebovat nebudete. K moři v pohodě dojedete ve čtyřech s kufrem narvaným po střechu. Spotřeba se vejde do 7 l/100 km a kdo je trochu citlivější jezdec a řídí plynule, dostane se i k šesti litrům. Prázdný liftback na „úsporných“ gumách zvládne s trochou snahy i 5,5 l/100 km.
Motor 1.4 TSI se nastěhoval i do verzí po faceliftu a pořád to může být auto za zhruba 300 000 Kč, pokud má za sebou rozumný nájezd do 150 000 km a v autě je aspoň nějaká výbava. Kombík s nájezdem do 100 000 km a s jasnou historií se prodává klidně za 350 000 Kč, i za víc. Vůbec bychom neváhali a hned takové auto brali. Tohle je řidičsky velmi příjemný motor, který ani není moc náročný na peněženku.
2.0 TSI 140 kW
Pod tímto plastovým krytem se ukrývá poklad, tajný bazarový tip. Podladěný dvoulitr má „jen“ 190 koní, ovšem nabídne kultivovanost a nenucenost šestiválce s velmi nízkou spotřebou. A je spolehlivý!
Kdo se chce trochu rozšoupnout, ale pořád by rád klasické auto, ať hledá tenhle „základní“ dvoulitr. Jedná se totiž o moc příjemný motor, který svým charakterem připomíná starší atmosférické šestiválce. Je tichý, plynulý, kultivovaný a hlavně uděluje Octavii moc příjemnou dynamiku. V předokolce umí jezdit do 7 l/100 km, se čtyřkolkou (která je v bazarech častější) je o něco žravější.
Verze s kódem DKZA má hlavně duální vstřikování, takže motor vůbec nekarbonuje. Netrpí také tolik na ředění oleje benzínem. Řetězové rozvody tu při nešizeném olejovém servisu s přehledem vydrží 300 000 km. Ačkoli má motor poměrně složité periferie, celkově je spolehlivý, pokud včas měníte olej a nezanedbáváte další věci (olej v DSG a podobně). Pro Octavii je to už velmi luxusní pohon a spíše ho najdete v autech s velmi bohatou výbavou. Celkově se jedná o asi nejzajímavější verzi Octavie, i když bohužel dost okrajovou.
2.0 TSI RS
Nejlepší motor pro Octavii RS je ten starší. A když se podíváte, kolik tato auta mívají najeto, evidentně víc jezdí než postávají v servisech. Připravte se ale na to, že i přes kvalitní základ tohle auto rozhodně nemá levný provoz.
Povedl se i dvoulitr v rychlé verzi RS. Hledejte ale spíše starší provedení motoru 2.0 TSI s kódem CHHA nebo CHHB o výkonu 162 či 169 kW. Ty mají stále duální vstřikování, takže rovněž nekarbonují a neředí olej benzínem. Tohle auto má potenciál spolehlivě sloužit za 300 000 km jen s běžnou, trochu pečlivější údržbou se zkrácenými olejovými intervaly.
Problémem ojetých Octavií RS není ani tak motor, jako spíše jejich majitelé. Kdo zkrátí servisní intervaly, k autu se za studena chová rozumně a nešetří na drobnostech, mívá auto obvykle v pořádku. Jenže pak nemá moc důvodů ho prodávat. Bohužel je to trochu jako s ojetými bavoráky - do světa je lidé posílají až tehdy, když potřebují drahé investice. Nelze generalizovat, nicméně i přes povedený motor je ojeté RS vždycky rizikovější nákup. Například jeden tlumič adaptivního podvozku stojí přes 10 000 Kč, drahé jsou tu i brzdy.
2.0 TDI (do r. 2018)
Označení Octavia a 2.0 TDI už dávno není automatická volba v bazarech. Moderní diesely jsou totiž příšerně složité a rizikové. Jestli nutně musíte mít nafťák, tak berte motor, který ještě nemusel mít AdBlue.
Ačkoli bývají ojeté diesely velmi rizikové, v Octavii III ještě koupíte klasické dvoulitrové té-dé-íčko bez AdBlue. Ale jen do roku 2018. Standardní verze 110 kW je samozřejmě dostatečná, ale Octavia v naftě je nejlepší ve verzi 135 kW a klidně ve čtyřkolce. To je vlastně velmi univerzální pohon do auta, s nímž se jezdí delší trasy, v plném naložení a za každých podmínek.
Silné té-dé-íčko má také robustnější automat a celkově je to odolný motor, pokud nešidíte servis. To bývá bohužel úskalí spousty ojetin po druhých a třetích majitelích. Pokud ovšem koupíte slušný kus a dáte mu péči (a pustíte nějakou korunu navíc, protože například po 200 000 km tyhle motory už moc netěsní), klidně s ním najedete půl milionu kilometrů. Navíc je tento motor stále ještě rozumně opravitelný, takže kdo chce nutně diesel, ať hledá tenhle.
Co dělat, aby Octavia III fungovala?
Důležitý je včasný kvalitní servis. Škodovky jsou jen takové, jak se o ně staráte. Původní dvouleté intervaly s limitem 30 000 km pro olej a prohlídku jsou už trochu moc, takže u starších a více ojetých kusů je lepší to zkrátit na klasický rok nebo 15 000 km. Při častých krátkých trasách zkraťte olejové intervaly klidně na 10 000 km. Diesely provozované v nevhodném režimu si umí říci o nový olej klidně po 6 000 km.
Rozvody motorů 1.0 až 1.5 TSI jsou řemenové bez pevného servisního intervalu, preventivní výměnou po deseti letech asi nic nezkazíte. Diesely mají výměnný interval rozvodů 210 000 km. Používejte hlavně kvalitní díly a auto svěřujte jen dílnám, které neflákají detaily a dají si třeba záležet právě s výměnou rozvodů. Například u motoru 1.5 TSI to není nic triviálního.
Kdo kupuje čtyřkolku, ať myslí na pravidelné výměny oleje v mezinápravové spojce. A to samé platí pro automat DSG. A ještě jedna „drobnost“ k motorům TSI bez duálního vstřikování - kvůli přímému vstřikování si kolem 100 000 km zaslouží preventivní čištění sání od karbonu.
Jaké jsou ostatní motory?
Jak už bylo řečeno, v Octavii III vyloženě špatný motor není. Například čtyřválec 1.2 TSI je super, ale už se nachází v dost starých (a bohužel často zanedbaných) autech. Také mívá hodně najeto a bývá ve verzích s dost chudou výbavou. Pokud narazíte na hezkou dvanáctistovku z posledních let (třeba na verzi 81 kW s šestikvaltem) a nevadí vám, že to bude trochu holátko, ihned kupujte!
Benzinová patnáctistovka TSI také není vyloženě špatná, ale pocitově nejede tak hezky jako ostře reagující 1.4 TSI. Motor se také potýkal s řadou softwarových problémů a některým lidem diskutované škubání nezmizelo dodnes. Pozdější ročníky jsou ale moc příjemná auta a vůbec bychom se jich nebáli. Ovšem na kusy s nájezdem do 100 000 km si pořád musíte připravit aspoň 350 000 Kč. Zkrátka, tohle je pořád dobré klasické auto, konzervativní řidiče totiž neirituje tolik jako „dotyková“ čtvrtá generace.
Největším otloukánkem bývá fleetový diesel 1.6 TDI. Technicky je to slušný motor, jenže bývá v chudě vybavených autech, mívá za sebou extrémní nájezdy a bývá zanedbaný a utrápený. Přejíždění servisních intervalů a využívání nekvalitních laciných dílů je tu bohužel realita. Cpát do něj peníze už asi nikomu smysl nedává. Leda byste potřebovali za 150 000 Kč pracanta na stavbu, kterého rovnou odepíšete a až dojede, mrzet vás to nebude. Kdo totiž svoji 1.6 TDI udržuje a pečlivě se o auto stará, asi nemá moc důvodů mechanicky solidní diesel bez AdBlue s reálnou spotřebou 4,5 l/100 km prodávat.
