Připravte si peníze navíc! Hitparáda problematických dílů, které bývají u ojetin hned na výměnu

Jen výjimečně někdo prodává auto poté, co na něm udělal kompletní velký servis. Ten vám totiž nikdo nikdy nezaplatí. Zpravidla se tak jen jedná o odstranění nejzjevnějších vad, se kterými bylo auto neprodejné, a mnohdy bohužel pomocí těch nejlevnějších dílů a kdo ví, jak pečlivé práce, jen aby to teď vypadalo a chvíli fungovalo.

Následující řádky přibližují nejčastější problematické díly u ojetin, se kterými je potřeba se smířit a počítat s jejich výměnou a opravou – když ne hned po koupi, tak velmi brzy. Jestli tohle všechno ale nechcete absolvovat, tak si nekupujte patnáctiletou ojetou prémiovku, ale úplně nové auto se zárukou a předplaceným servisem. Že na něj nemáte? No, tak to se pak ale musíte smířit s krutou realitou trhu ojetých aut.

Kola jsou taková tichá vizitka majitele. Jak vypadají ráfky? Mají správný rozměr a nejsou odrbané od obrubníků? A jaké jsou na autě pneumatiky? Nějaká nejlevnější neznačková čínská stlačená tma naznačuje, že se na takovém autě šetřilo naprosto všude, i na těch důležitých věcech. To už je férovější prodávat auto na nějakých sjetých kvalitních gumách, které i s tím zbytkem vzorku a koukajícími dráty budou pořád fungovat lépe než ta čínská hrůza „velkoryse“ koupená před prodejem. Každý rozumný majitel raději hned takové slupky vyhodí a sám si koupí kvalitní pneumatiky.

Investovat do nových pneumatik bývá u ojetin zpravidla nezbytnost, a to ještě dvojnásobná, protože obvykle potřebujete dvě sady, tedy letní i zimní. Jistě, dá se to vyřešit kvalitními celoročními gumami, ale ty jsou spíše jen kompromisem pro někoho, kdo nejezdí pravidelně v zimě do hor a pohybuje se spíše po městě. I na obyčejné auto dnes stojí sada kvalitních pneumatik osm až deset tisíc, na velké SUV klidně pětadvacet tisíc. Takže to berte jako takový nezbytný výdaj navíc hned po koupi.

Brzdy jsou také spotřební věc, kterou často musíte ihned po koupi vyměnit. Ale zas a znovu: lepší je koupit auto na ojetých brzdách, když tomu prodejce uzpůsobí cenu, než se spoléhat na to, že ty nové brzdy jsou kvalitní a vyměněné pořádně. I taková práce se dá totiž udělat špatně, nehledě na některé opravdu nekvalitní materiály, které se prodávají.

Stav brzd se dá celkem snadno zkontrolovat. Podívejte se na kotouče a destičky, ať vidíte, kolik „masa“ ještě zbylo. Použitá značka také leccos napoví. Pokud pak kalkulujete nezbytné investice po koupi, tak sada čtyř kotoučů a destiček na nějaké běžné auto segmentu C vyjde klidně na patnáct až dvacet tisíc korun v originálních či prvovýrobních dílech. I v nějaké levnější druhovýrobě se pod deset tisíc obvykle nedostanete, plus si samozřejmě připočtěte práci a výměnu brzdové kapaliny včetně odvzdušnění systému. Inu, nové kvalitní brzdy na nějaké větší auto jsou záležitost dvaceti tisíc jako nic.

Motorový olej, olej v převodovce a diferenciálech, brzdová kapalina, chladicí kapalina, náplň klimatizace… Těch provozních kapalin je v autě dost, a pokud nekupujete ojeté auto ze značkového programu ojetin s kompletní servisní historií a servisem provedeným během posledních pár měsíců, obvykle bývá právě výměna všech provozních náplní včetně víceprací (proplach a dekarbonizace motoru, proplach automatické převodovky) první nezbytný krok, který musíte udělat, abyste měli klid.

Zatímco motorový olej ještě uživatelé aut aspoň občas řeší (už z toho důvodu, že jim většina aut neustálým pípáním servisního intervalu v palubním počítači prošvihnutou prohlídku připomíná), tak ostatní provozní náplně nechávají lidé často bez povšimnutí a ignorují je. Typicky jde právě o oleje v převodovkách a diferenciálech (kde ten doporučený interval výměny bývá obvykle čtyři roky nebo 60 000 km, i když není automobilkou nařízen povinně), brzdovou kapalinu (ta se mění obvykle každé dva roky bez ohledu na kilometry) a kapalinu chladicí, která mnohdy už vůbec neplní své původní poslání (nefunguje v tuhé zimě, nebrání korozi a nezvládá vyšší provozní teploty). Pokud v historii kupovaného auta nejsou o tomto záznamy, všechno raději preventivně vyměňte. Cena takového servisu se samozřejmě liší především podle objemu jednotlivých kapalin a rozsahu práce, takže ten rozptyl může být od čtyř do patnácti tisíc nebo i víc.

I když je u většiny aut výměna filtrů naprosto triviální a zvládl by ji i průměrně zručný uživatel svépomocí, často se u ojetin setkáte s naprosto zoufalým stavem jako na přiložené fotce. Takový filtr sání je v autě dost možné od výroby. A takhle to bohužel často vypadá. Zejména provozovatelé fleetů tyhle servisní úkony rádi delegují až na další majitele, kteří si přece to krásné auto s kompletní servisní historií tak ochotně a draze kupují…

V autě ale není jen filtr sání motoru, je zde také filtr kabinový (některá auta mají i dva nebo dokonce tři) a samozřejmě je tu i filtr paliva, na jehož stav jsou hlavně diesely dost citlivé. No, s prvními mrazy to poznáte… Palivový filtr mají ale i benzinová auta a divili byste se, v kolika autech se v rámci šetření nemění filtr olejový během výměn oleje. Takže zase znovu: není v historii kupovaného auta o tomhle záznam? Raději všechny filtry vyměňte preventivně. Zkušený servisák obvykle pozná, kdy byl filtr naposled měněn a vyzná se i v jednotlivých značkách. Použití nějakých nejlevnějších neznačkových filtrů je nápovědou, že se v minulosti šetřilo.

Prodávat auto s podvozkem po kompletní generálce se asi nikomu chtít nebude, neboť teď po letech zas bude konečně jezdit tak, jak by mělo. Takže do bazarů a inzerátů auta míří obvykle až tehdy, kdy nějaké větší opravy na podvozku potřebují. Typickým problémem jsou vymačkané silentbloky a unavené tlumiče, rozhozená geometrie a unavená ložiska. Všechno se dá řešit, ale jsou to zase práce a investice navíc, což nákup ojetého auta prodraží. Finančně nejnákladnější jsou pak samozřejmě auta s elektronickými adaptivními tlumiči, natáčením zadní nápravy, aktivními stabilizátory a vzduchovým podvozkem.

Stav zavěšení prověří testovací jízda, ale i v servisu na zvedáku (auto by vám měl zvednout i slušný bazar, a umožnit tak prohlídku, ať víte, do čeho jdete) lze toho dost poznat. Hledejte stopy nadměrné koroze (lacinější plechové díly náprav bývají často už po třech letech rezavé jako liška), vnějšího poškození, a když už budete mít auto zvedlé a uvidíte spodek, prověřte stav výfuku a také hledejte stopy úniku oleje z převodovky, motoru a diferenciálů. Nechte si pak od zkušeného servisáka udělat odhad nutných investic, protože tady velice záleží na konstrukci podvozku a cenách jednotlivých dílů. To bylo nadávání na tu vlečenou nápravu o trojkové Octavie, ale když pak řešíte její servis, nebývá to taková finanční katastrofa jako u „víceprvku“ předchůdce.

To, že otevřete kapotu a vidíte na místě pro akumulátor logo budgetové značky Starline, ještě neznamená, že se jedná o katastrofu. Pořád lepší nový Starline, se kterým auto aspoň nastartuje, než nějaký jiný starý akumulátor, který už má nejlepší léta za sebou. A že ty nové baterky v autech nevydrží, to všichni, kteří mají v autě stop-start a tzv. inteligentní dobíjení, moc dobře ví. V nových autech baterie nevydrží mnohdy ani tři roky.

Bohužel dnes výměna baterie není tak triviální úkol jako kdysi u felicií a fabií. Nový akumulátor se většinou musí přes diagnostiku tzv. zaregistrovat, aby auto vědělo, že dostalo novou baterii a naučilo se ji správně dobíjet. Proto i když koupíte nějaký značkový či přímo originální akumulátor a jen ho vyměníte, auto ho může špatně kalibrovaným dobíjením zase rychle zničit. Diagnostik ale také pozná, jestli někde nedochází k nadměrným odběrům, což může akumulátor vybíjet. Se složitou elektronikou dnes není o závady elektroinstalace nouze, takže všechno nechte prověřit. Zatímco s mechanickými věcmi si poradí kdejaký servis, závady elektroniky už chtějí opravdového odborníka, který je umí vypátrat a kvalitně opravit.

Když víte, jaké auto si budete kupovat, tak to už si rovnou můžete dopředu objednat sadu kvalitních stěračů (stíracích lišt), protože snad každá ojetina, do které si sednete, má stěrače v naprosto žalostném stavu. Je fascinující, s čím někteří lidé jezdí. Vždyť nemohou ani vidět ven a třeba v noci v dešti musí být takový řidič velmi nebezpečný!

Sada kvalitních stíracích lišt na celé auto stojí do tisícikoruny, spíše méně. A vyměnit ji zvládnete za minutu svépomocí i bez jakéhokoli vybavení. Stěrače byste měli měnit ihned, jakmile začnou dělat šmouhy. Když jezdíte hodně, vydrží na autě klidně jen jeden rok. Nicméně v rámci všech výše uvedených věcí je těch pár stovek za nové stěrače v konečném účtu za první servis ojetiny už jen maličkost.