Nízký nájezd a spolehlivost: Vybrali jsme ojetiny, které koupíte za cenu nejlevnějšího nového auta na trhu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

To jsme zase dostali kartáč, když jsme psali, jaké zajímavé (a tak trochu šílené) ojetiny se dají koupit za cenu nejlevnější nové škodovky. Copak jste nepochopili, že to byla především legrace? To si nemůžete jen přečíst titulek a pak hned dštít v diskusi oheň a síru. Jasně jsme psali, že jsou to auta tak trochu „mimo“. Ono je potřeba si to ale přečíst.

Ale pokud tedy trváte na tom, že potenciální kupec nové Fabie za 400 tisíc takhle neuvažuje, tak se na to pojďme podívat jinak. Jaká rozumné ojetiny si koupit za cenu nejlevnějšího nového auta na trhu?

Samozřejmě má nový vůz spoustu výhod - plná tovární záruka, nula na tachometru, a když se o něj budete hezky starat, vydrží. Není to tedy hádání, jestli u prvního majitele dostával odpovídající péči a kolik už má za sebou bouraček. Ale někdo by klidně nějakou mladší ojetinku bral, hlavně když bude mít luxusnější auto a výkonnější motor.

Jestli jste si mysleli, že nejlevnějším automobilem na trhu je nějaká dacia, tak se mýlíte. Je to Mitsubishi Space Star s tříválcovou dvanáctistovkou s parametry 52 kW a 102 Nm. Stojí 289 760 Kč. Nejlevnější dacia je základní Sandero s přeplňovaným motorem 1.0 TCE a stojí 335 000 Kč. Bez klimatizace. Pod dacií jsou cenově dokonce i minivozy Hyundai i10 a Kia Picanto.

Samozřejmě čas od času některý výrobce přijde s cenovou akcí, ale pro účely tohoto článku tedy zůstaneme u ojetých aut, která stojí do 290 000 Kč. Opatrný motorista asi bude chtít hlavně vozidla, jež mají najeto do 50 000 km a jsou maximálně pět let stará. Tak se pojďme podívat, které racionální ojetiny dávají smysl.

Čtvrtá generace Fabie je docela drahé auto, se slušnou motorizací a výbavou na ni potřebujete tak půl milionu. A když se podíváme mezi bazarovky, tak do 290 000 Kč se první ročníky s motorem 1.0 TSI a nájezdem do 50 000 km vyskytují velice vzácně. Buď se musíte smířit s větším nájezdem, nebo vzít třetí generaci, těch je v inzerci víc. Je to dobré auto a na našem trhu o něj bude vždycky zájem.

Tříválec 1.0 TSI je vlastně už dobrý a řidičsky akceptovatelný motor. V našem testu ojeté Octavie po 280 000 km se to potvrdilo. Mladé fabie mívají většinou dobře vedenou servisní historii a není důvod se jich bát, zejména když jsou to česká auta a koupená od zavedeného prodejce ojetých vozů. Vzhledem k cenám nových automobilů je takové auto za necelých tři sta tisíc vlastně velmi dobrá nabídka.

Velice výhodně se dá koupit příbuzný Fabie IV Seat Ibiza. Ale jen ve verzi 1.0 TGI, což je provedení na CNG. O tento typ pohonu dnes moc zájem není kvůli cenám plynu (aktuálně kolem 40 Kč za kg). Bohužel má auto velmi malou nádrž na benzin, jen o objemu 9 l, takže kdo nechce jezdit na plyn (teď to vychází zhruba 1,60 Kč na kilometr, benzin něco málo přes dvě koruny na kilometr), bude muset reálně tankovat každých 150 km jak do sportovní motorky.

Tyto ibizy se dají koupit s velmi nízkým nájezdem, takže pokud máte někde přístup k levnému plynu, proč ne. Otázkou ale je, jak se pak případně plynové Ibizy zbavíte, protože evidentně po nich na trhu moc velký hlad není. To teď ale platí o všech autech s pohonem na CNG. Jenže ta starší mají aspoň pořád plnohodnotnou nádrž na benzin. Ibiza je ale mladé a moderní auto, takže by třeba někoho oslovit mohla.

Povedené auto je i poslední generace Renaultu Clio. Sice to také není na trhu nových vozů žádná láce, ale čtyřletá vozidla s nájezdy do 50 000 km se dají s cenami do 290 tisíc Kč sehnat. Mívají i slušnou výbavu a nechybí základní komfortní věci jako klimatizace a třeba vyhřívání sedadel, a dokonce i volantu.

Technika Clia je spolehlivá, motor s nepřímým vstřikováním celkem dobře snáší městský provoz a krátké trasy a podvozek je slušný. Tohle auto bude dobrá bazarovka. Na skvělý čtyřválec 1.3 TCE asi rozpočet 290 tisíc stačit nebude, leda by vám nevadil velký nájezd. Ale litrový tříválec bude pro většinu motoristů naprosto vyhovující. Rozhodně je to zajímavější motor než slabá atmosféra nejlevnějšího auta na trhu. Sluší se zmínit, že dacie s motorem 1.0 TCE jsou také slušné vozy, navíc se dají koupit s nízkým nájezdem a ještě v platné záruce velice výhodně.

Do 300 tisíc se vejde dost vozů Kia Rio a Hyundai i20, což jsou konstrukčně příbuzná auta. Velice oblíbený je motor 1.2 (v inzerci označený jako DPI nebo CVVT), což je servisně nenáročná jednotka vhodná pro městský provoz. Také zbaští jakýkoli benzin a nevadí jí krátké trasy, což se o všech moderních motorech zrovna říci nedá. Komu stačí malé auto, měl by se po Riu a i20 podívat.

Výhodou je prodloužená záruka, u značky Kia až sedm let, u Hyundaie pět, ale zas neomezená nájezdem. Auta jen musí mít vedenou servisní historii, tak ověřujte. Celkově se tu není čeho bát. Pokud vůz vypadá pěkně, má málo najeto a důkladně evidovanou historii, klidně kupujte bez obav.

Pod 300 tisíc už začínají padat i Fiaty Tipo, a když přimhouříte oko nad vyšším nájezdem, můžete mít kus s jednoduchým motorem 1.4 16V (asi nejlepší „vesnická“ verze pro někoho, kdo jezdí krátké trasy a nepotřebuje někde závodit) nebo modernějším tříválcem s turbem. Oba motory jsou slušné a spolehlivé, ten přeplňovaný ale už bude servisně trochu náročnější.

Tipo je taková „dacia“, ale to neberte jako kritiku. Je to obyčejné a jednoduché auto, které má celkem vysokou provozní spolehlivost. Není tu moc věcí, jež by se mohly rozbít, takže když koupíte správný motor a budete se o vůz starat, vydrží. Přeplňovaná čtrnáctistovka jede moc pěkně, ale s nízkým nájezdem se levně shání velmi těžko.

Velice atraktivní jsou pořád vozy Hyundai i30 s atmosférickou patnáctistovkou s nepřímým vstřikováním. Je to auto ze staré školy, ale hlavně se spolehlivou technikou a minimálními nároky. Kdo nepotřebuje dálniční stíhačku, bude ho mít rád. Hyundai i30 navíc slušně jezdí, má zdařilou ergonomii a v kombíku je velice praktický a použitelný celou rodinou.

V našem rozpočtu se dají sehnat auta s nízkými nájezdy 50 až 80 000 km a v maximálně čtyřletém stáří. Pokud má auto vedenou servisní historii, může být ještě v záruce. Pod tři sta tisíc už také padají některé litrové tříválce, nebo dokonce motory 1.4 T-GDI. Záleží na tom, co vám vyhovuje více. Přeplňované motory s přímým vstřikováním jsou ale citlivější na styl jízdy a kvalitu paliva i servisu.

Kdo potřebuje malou dodávku a pracanta, ale občas musí také naložit rodinu, ať se podívá po Dacii Dokker. Je to sice trochu bakelitová dodávka s mizernou kultivovaností a podprůměrným komfortem, ale je to jednoduchý dělník za pár korun. V našem rozpočtu se dají koupit auta s nájezdy kolem 80 000 km.

Benzinová třináctistovka je velké zlepšení proti staršímu motoru 1.2 TCE. Rychle se ohřívá, se vstřikováním problémy nemá a kromě trochu delších tras nic extra nepotřebuje. Je to dobrý motor, a navíc s naloženou dodávkou pohne, takže dálniční přesuny s nákladem nebo v plném obsazení nebudou utrpení. Jen si dejte pozor na celkový stav auta, protože některé dacie už i po relativně nízkých nájezdech vypadají dost unaveně.

S nízkým nájezdem občas seženete Suzuki Ignis nebo větší Swift, ale tam ověřujte původ a historii. I když jsou suzuki spolehlivá auta, úplně naslepo bychom vozy bez kompletní dokumentace nekupovali. To si raději připlaťte nebo vezměte vůz s vyšším nájezdem. V inzerci je pod 290 000 Kč docela dost elektrických smartů, což ale bude spíše jen městská hračka a druhé (nebo spíše třetí) auto do rodiny. A to jen do takové, která má kde nabíjet.

V inzerátech je také hodně peugeotů a citroënů, ale bohužel s rizikovým motorem 1.2 PureTech a také se složitým dieselem 1.5 BlueHDI, navíc s vyšším nájezdem. To samé se týká příbuzných opelů s motorem 1.2 Turbo. Auta s nízkými nájezdy by ušla, ale chce to přejít na konzervativní servisní plán a jezdit hlavně mimo město. Tento motor je prostě moc rizikový a spíše bychom se mu raději vyhnuli. S moderními diesely buďte také velmi opatrní. Nízká spotřeba je sice lákavá, ale složité emisní systémy umí velice draze zlobit.