Ojetý Mercedes-Benz C 180 s benzinovým motorem ukazuje, že se nemusíte bát ani prémiovky

Klasický ojetý mercedes byl u nás vždycky v kombíku, s dieselem a automatem. Na sportování moc nemyslel, po dynamice lačnící zákazníky rád přenechával konkurenčnímu BMW. Poslední dobou se ale rozdíly stírají a německá trojice se snaží přetahovat si zákazníky. BMW vyměklo, Mercedes zase zbytečně zprkeněl ve jménu falešné sportovnosti se znáčky AMG na dieselových verzích.

Proti srovnatelným BMW si ale mercedesy přeci jen o něco lépe drží hodnotu. Když se podíváme do bazarů, tak stejné ročníky a podobné motorizace BMW s odpovídajícími nájezdy jsou o asi 10 až 15 % levnější.

Hned si ukážeme, že ojetý mercedes automaticky nemusí mít diesel, protože hromada emisních složitostí se umí pořádně prodražit. Lidé jezdící do 20 000 km ročně by se měli spíše podívat po benzinové verzi. Třeba po téhle obyčejné C 180.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Mercedes-Benz třídy C ve verzi 180 s benzinovou šestnáctistovkou o výkonu 115 kW, s automatickou převodovkou a pohonem zadních kol. Pěkně vybavený vůz z roku 2015 měl v době testu najeto 138 500 km a prodejce za něj chtěl 385 000 Kč. Aktuálně je testované auto nejdostupnější benzínový sedan třídy C na českém trhu.

V české inzerci je nyní kolem dvou stovek Mercedesů C generace W205. Nejdostupnější kusy už spadly s cenou pod 200 000 Kč. Takové jsou z prvních let výroby a mají za sebou opravdu velmi vysoké nájezdy klidně přes 400 000 km. Typicky jsou to bývalé německé taxíky v charakteristické barvě slonové kosti. Vozy s nájezdem do 150 000 km se dají sehnat od 320 000 Kč.

Proti očekávání nemají diesely takovou převahu jako u větších modelů. Ovšem největší nabídka je mezi kombíky. Překvapivě je v nabídce stále dost kusů s manuálem. Vozy s nájezdy pod 100 000 km stojí od asi 420 000 Kč, na méně jeté a mladší vozy po modernizaci potřebujete skoro půl milionu. Výkonné verze s více než 150 kW a nájezdem do 100 000 km stojí hodně přes 600 000 Kč.

A jak si Mercedes C stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Třída C generace W205, často přezdívaná ‚baby S-Class‘, přinesla do střední třídy nebývalou míru elegance a komfortu. Zatímco naftové motorizace na trhu ojetin absolutně dominují, narazit na zachovalý benzínový sedan s jasnou historií je vzácné. Většina firemních flotil totiž volila diesel, a tak benzínové verze tvoří jen zlomek nabídky, což z tohoto kusu činí velmi zajímavou příležitost. Tento model s označením C 180 skrývá pod kapotou přeplňovanou šestnáctistovku. Je důležité zmínit, že se jedná o původní motor konstrukce Mercedes-Benz, nikoliv o agregát převzatý od aliančních partnerů, jak tomu bylo u některých naftových verzí této generace. Je to ideální volba pro řidiče, kteří touží po prémiovém pohodlí a prestiži značky, ale jejich jízdní profil – například častější městský provoz nebo kratší trasy – příliš nesvědčí moderním dieselům. Benzínová verze je navíc kultivovanější a díky lehčímu motoru nad přední nápravou působí vůz agilněji. Pokud by zákazník hledal alternativu, v této prémiové kategorii se nabízí BMW řady 3, které osloví spíše sportovněji založené řidiče, nebo Audi A4. Nicméně právě Mercedes v této generaci nastavil laťku komfortu odpružení a odhlučnění nejvýše. Servisně se jedná o vůz prémiového segmentu, s čímž je třeba počítat i při běžné údržbě. Benzínový motor je však mechanicky spolehlivý a při dodržování intervalů výměny oleje nevykazuje fatální závady. V Auto ESA si uvědomujeme, že pořízení prémiového vozu je významným krokem. Proto nabízíme flexibilní možnosti financování na míru, které zpřístupňují vozy této kategorie širšímu okruhu zájemců. Díky nastavení splátek podle individuálních možností si tak zákazník může dopřát komfort Mercedesu, aniž by musel jednorázově vydat celou hotovost, a ušetřené prostředky si ponechat jako rezervu pro provozní náklady.“

Minulá generace Mercedesu třídy C už kroutí v bazarech desátý rok. Ceny těch nejstarších tak už spadly na mez únosnou i pro běžného bazarového návštěvníka, který do 400 tisíc korun vybírá buď nějakou starší prémiovku, nebo třeba pěkného Superba či mladší Octavii. Obvykle před nákupem prémiových značek šetřivé kupce varujeme, ale tady vás nic hrozného nečeká.

Mercedes třídy C ve verzi sedan asi nebude hledat čtyřčlenná rodina se psem, ale když nepotřebujete velké auto, měl by vás zajímat. Je totiž pořád elegantní, jezdí moc pěkně a malý benzinový čtyřválec mu naprosto stačí. Sice nebude trhat asfalt jako vrcholná AMG, ale jeho 115 KW stačí na to, abyste v levém pruhu nepřekáželi. Zároveň si skromný motor neřekne o víc než 7,5 litru benzínu v kombinovaném režimu, mimo město a dálnice umí jezdit i za šest litrů při plynulé jízdě.

Uvnitř je to klasický moderní Mercedes a dojem u ojetin obvykle kazí jen oloupaný dekor přístrojové desky, který se snadno poškodí neopatrným zacházením či agresivními čistícími prostředky. Poškrábaný černý pianový lak také po deseti letech služby už nevypadá tak hezky jako u nového auta. Ale vyloženě laciné toto „céčko“ není. Doslova vybydlené bývají jen bývalé německé taxíky s reálnými 400 000 km. Ty ale poznáte hned, hlavně podle stavu sedaček a koberců.

Pomalejší infotainment už trochu zastarává, ale zvyknete si a telefon tu propojit jde. Audio systém je rovněž ucházející a nehraje jak walkman hozený do kýblu s vodou. Jen nevím, jestli se vám bude chtít utrácet za aktualizace map, když bezplatné mapy v mobilu udělají dnes už stokrát lepší službu.

U testovaného kusu trochu zamrzely obyčejné halogenové světlomety, ale to je spíše jen zmlsanost novináře, který se občas sveze novými auty. Samozřejmě tenhle mercedes svítí jinak akceptovatelně. A navíc jsou tato obyčejná světla nejlevnější na případné opravy. Jedno stojí 16 054 Kč (z druhovýroby 8 400 Kč), zatímco LED světlo přijde na tučných 58 942 Kč a v druhovýrobě ho zatím nekoupíte.

Můžete si tak užívat celkem normální nepřeplácané auto s pěknou komfortní výbavou, příjemným podvozkem a nenáročným pohonem. Jen automat by nemusel být zas až tak ospalý, zejména při náhlých změnách zatížení. Přijedete plynule ke křižovatce nebo kruháči, najednou se uvolní místo, a když rychle přidáte, abyste splynuli s provozem, je to asi jako když ve čtyři ráno zaťukáte na vrátnici „hlídaného“ parkoviště na spícího vrátného.

Je tu sportovní a manuální režim, ale ten si asi jen jednou vyzkoušíte a hned zjistíte, že vám stejně elektronika do jinak příjemně vyváženého pohonu zadních kol pořád kecá. Na blbosti si kupte starého bavoráka nebo nějaký sporťák. Tenhle mercedes rád jezdí v klidu. Jen by nemusel pokaždé, když před vámi odbočuje auto, poplašeně řvát „Venco! Pozor!“ přednárazovým asistentem jako vystrašená babka, kterou vezete k doktorovi.

Verze C 180 používá malý čtyřválec 1,6 l generace M274 (verze M270 je pro příčnou zástavbu v třídě A a B). Provedení o výkonu 115 kW je taková optimální startovací pozice, i když u nás si už zájemci dopřáli spíše dvoulitr C 200, za který se zas tak moc nepřiplácelo. Na „Západě“ jezdí také dost obyčejných C 160 s výkonem 95 kW, ale to už je slabota. Těch 115 kW je fajn a jednoduché „céčko“ se zadním pohonem pak už jede hezky. Do běžného provozu to stačí a předjíždění nemusíte plánovat jako dovolenou v korporátu půl roku dopředu.

Jednotka M274 proslula hlučnými variátory nastavování vačkové hřídele kolem 100 000 km (hlavně za studena a spíše u vozů s natahovanými intervaly), ovšem ve třídě C W205 už je motor po modifikacích s vylepšenými solenoidy. Stav rozvodů se rovněž odvíjí od servisu a způsobu používání. U podtáčených manuálů se klidně po 100 000 km vytahají, automaty s včas měněným olejem na tom bývají lépe a je šance, že řetěz vydrží kolem 200 000 km, i víc. Celkově je ale motor M274 méně rizikový než nástupce M264, u něhož se uměla draze zničit hlava motoru a ventily.

Kompletní sadu rozvodů koupíte za zhruba 10 000 Kč od prvovýrobce (jednotlivé originální díly nejsou o moc dražší), ale k výměně si připočtěte zhruba 20 hodin práce, což je dnes v běžném servisu kolem 30 000 Kč. Rozhodně hlučné rozvody nepodceňujte, protože přetržený nebo jen přeskočený řetěz pak může napáchat mnohem větší škody. Pro zajímavost - celý nový motor stojí 446 965 Kč, což je vysoko nad zůstatkovou hodnotou ojetého vozu.

Po vyšším nájezdu to umí vzdát i vysokotlaké palivové čerpadlo za 17 742 Kč, jeho netěsnost může vyřešit jen nový O-kroužek za asi tisícovku (neptejte se nás, proč stojí malé těsnění skoro tisíc korun). Vstřikovač za 15 565 Kč (alternativa od prvovýrobce za necelých 6 000 Kč) odejde spíše jen u dost zanedbaných a karbonem zanesených motorů, u nichž je také hrozba zapečených pístních kroužků a vydřených válců (a vysoké spotřeby oleje).

Pokud je ale o auto postaráno, problémy s ním nebudou. Mercedesy s motory M274 obecně trpí jen na nevhodný jízdní režim kombinovaný s oddalovaným servisem. U ojetiny si servisní plán upravte tak, abyste nemuseli pořád jezdit do servisu kvůli jednotlivým požadavkům variabilního servisního plánu.

Každý rok nechte vyměnit motorový olej a auto prohlédnout. V motoru je překvapivě velká náplň na 7 litrů oleje (SAE 0W-30 MB 229.6), takže pokud se s autem necouráte na krátkých trasách a jen po městě, klidně 20 000 km vydrží (podle Mercedesu je maximum 25 000 km). Opatrný motorista si ale olej nechá vyměnit nejpozději po roce, i když jezdí málo.

Každé dva roky se navíc mění kabinový filtr a brzdová kapalina, filtr sání a zapalovací svíčky mají interval výměny tři roky nebo 75 000 km. Další velký servis vás čeká až po pěti letech nebo 125 000 km, kdy se má vyměnit olej a filtr v automatické převodovce a u čtyřkolek i v rozvodovce. Doplňte to i o výměnu jednoho litru oleje v diferenciálu, protože tato položka v servisním plánu není. Benzinový palivový filtr a chladící kapalina mají interval výměny až 200 000 km nebo deset let.

Na ten olej v automatu se nesmíte vykašlat, protože jinak bude zle. Automaty mercedesů při správném servisu umí fungovat velmi spolehlivě (zejména u těchto relativně slabých zadokolek). Starší typ sedmistupňového automatu má v sobě devět litrů oleje specifikace MB 236.15, novější devítistupňový automat si vozí deset litrů oleje MB 236.17. Nová převodovka (ještě 7G-Tronic) pro tento C 180 stojí 221 797 Kč, měnič momentu 72 212 Kč. Někdy umí selhat i hydraulická jednotka převodovky dle typu za 44 768 nebo 60 600 Kč.

Jak už jsme si napsali u testu dieselového kombíku, třída C byla v servisu pečená vařená (124 samostatných svolávacích a 36 servisních akcí). Výrobce ale zpravidla všechno během záruk podchytil, takže vozů se servisní historií „ve značce“ bychom se nebáli. Ověřte, zda se nějaká svolávačka auta týkala a byla udělaná.

Teď se občas také objevují nějaké problémy. Za závadou baterie může být jen vadný kondenzátor a spálená pojistka. Pokud se rozsvítí kontrolka baterie, bývá to vadný měnič napětí. Pozor na vady jízdních asistentů. Může to být poškozený radar („jen“ za 16 412 Kč), ale někdy jen jeho kabely. Vada se může objevit i v jednotce asistenčních systémů, stejně tak třeba v jednotce světel (nefungují automatická dálková světla). Poměrně běžné jsou závady předních LED blikačů. Selhat umí i zadní parkovací kamera.

Z mechanických věcí začíná poměrně brzy klepat přední zavěšení, hlavně pak spodní ramena. Hůře na tom budou auta s nízkoprofilovými pneumatikami. Vzadu bývá náprava odolná, to spíše začne dříve netěsnit diferenciál. Myslete ale na seřizování geometrie. U vozů se vzduchovým podvozkem (ve třídě C ho mají spíše jen ty luxusnější verze) se netěsnost měchů nebo závady kompresoru objevují až po vyšších nájezdech.

Pozor také na karoserii. Podstatná část dílů je z hliníku a ten se levně opravovat nedá. Přední dveře stojí 29 820 Kč, přední blatník 11 655 Kč (druhovýroba 5 600 Kč, ocelová náhrada 1 700 Kč), kapota motoru 26 192 Kč (druhovýroba 17 700 Kč, ocelová náhrada asi 5 800 Kč). Plastový přední nárazník přijde na 18 520 Kč, a když už jsme u toho, tak přední brzdový kotouč stojí v originále 3 974 Kč, sada předních destiček 3 453 Kč, zadní kotouč 3 686 Kč a zadní destičky 3 320 Kč.

I s benzinovým motorem je „céčko“ prima auto. Kdo nejezdí 30 000 km ročně, asi by mu měl dát přednost před přeci jen náročnějším dieselem. Ceny v bazarech už spadly na úroveň, kdy si toto auto můžete dovolit i vy, a pokud nepotřebujete nutně velký kufr kombíku, mohl by vás cenově příznivější benzinový sedan oslovit. Na rozdíl od naftových kombíků také nemívá na hrbu brutální nájezdy. V této jednoduché specifikaci není třída C moc riziková, a když koupíte auto s jasným původem a servisní historií (a hlavně vám ho po technické stránce prověří specialista), lze pak s celkem rozumnými provozními náklady vesele jezdit.