Porovnali jsme ceny servisu u nás, ale i v zahraničí. Rozdíly mohou být obrovské

„Jak to, že na e-shopu stojí sada rozvodů na moje aut 2 500 korun, ale v autorizáku po mě chtěli přes 14 000 za nové rozvody? Oni mě snad chtějí okrást,“ klade si otázku spotřebitel, kterému nedochází, že samotná práce také zabere nějaký čas a že originální díl většinou stojí o dost víc než nejlevnější druhovýrobní alternativy z internetu.

Spousta lidí ale samozřejmě chápe, že servisy tu nejsou jako charitativní organizace, neboť potřebují nejen zaplatit své zaměstnance, ale také vydělat. Kolik ale v servisu zaplatíte? To samozřejmě záleží, komu své auto svěříte, jestli značkové dílně, nebo nějakému místnímu garážistovi, který vám sice nevystaví doklad, ale svou práci udělá. A také se to bude lišit podle lokality, jestli jste v Praze, nebo na venkově.

Kdo se v tom celý život pohybuje, asi ví, že některé servisy „švejkují“ a účtují si neodpracované hodiny. Je těžké si tohle ohlídat a také je těžké se po někom vozit, protože jak si hned ukážeme, někdy prostě nelze zcela jednoznačně říci, kolik času který úkon servisu zabere. Nelze se spoléhat na internetová moudra z diskusí. Největší transparentnost je u značkových servisů, které se musí u základních úkonů řídit výrobcem stanoveným plánem (ale i tam jsou výjimky).

Výrobci většinou nepočítají ceny na jednotlivé hodiny, ale podle časových jednotek. Mohou to být například desetiminutové nebo i pětiminutové bloky. Případně jsou hodiny počítány desetinným číslem. Záleží na značce a jak si jednotlivé úkony stanoví. Samozřejmě se také u jednotlivých značek časová dotace pro servisní úkony liší, takže třeba výměna rozvodů netrvá všude stejně dlouho. Už jen proto, že jejich konstrukce není totožná.

Tak si uveďme příklad. U Octavie III 1.6 TDI má značkový servis na výměnu sady rozvodů včetně vodní pumpy 4,5 hodiny, ale třeba u Passata 1.6 TDI trvá stejný úkon jen 3,7 hodiny. Tady vidíte, že se to může u stejných motorů lišit i v rámci koncernu. Podobné je to i jinde. Třeba u Fordu Focus III 1.6 TDCI jsou na stejný úkon stanoveny rovné čtyři hodiny práce, u Citroënu C4 s prakticky stejným motorem 1.6 HDI ale jen 3,6 hodiny.

Značkové servisy se časových norem drží, ale různí garážoví opraváři nebo neznačkové servisy moc ne. Jestli dáváte auto vedle k Fandovi do stodoly, protože vám to udělá během odpoledne „za dvojku bez papíru“ (a zatímco on pod tím leží a během výměny řemenu za levnou druhovýrobní alternativu aspoň stihnete probrat fotbal, zkritizovat partnerky, aktuální politickou situaci a vykouřit dvě krabičky nefiltrovaných startek), asi nebudete nějaké normohodiny řešit.

Větší oficiální servisy obvykle aspoň uvádí ceník buď hodin nebo i obecnou časovou dotaci pro jednotlivé úkony. Případně rovnou celou cenu za úkon (například právě za výměnu rozvodů, výměnu oleje v automatu a podobně). Víte tak, že za výměnu rozvodů zaplatíte třeba 4 500 korun včetně daně, ale pak samozřejmě zaplatíte ještě materiál.

Otázkou pak je, jestli vás servis aspoň nechá vybrat z originálních dílů, alternativy vyšší kvality nebo tam prostě flákne ten nejlevnější čínský šunt (a narazí si na něm 300% marži). To zase „ve značce“ máte jistotu, že tam přijdou jen ty díly, které schválil výrobce. A i zavedené značky například pro starší auta nabízejí cenově výhodnější díly, i když ne vyloženě podřadné kvality. Samozřejmě je cílem pozitivně motivovat zákazníka jezdit dál do značkového servisu.

Pokud jde tedy o výslednou cenu jednoho a toho samého úkonu, nejen, že se to liší v rámci jedné značky mezi lokalitami, ale liší se to i mezi modely aut. A nemůžete se spolehnout na to, že si neznačkový servis naúčtuje pouze a jen ty normohodiny, které určil výrobce. Ono to totiž během toho času někdy ani nejde stihnout.

Jsou servisní úkony, které, pokud se mají udělat pořádně, zaberou ve skutečnosti o dost víc práce, než co uvádí norma výrobce. Servisy pak pospíchají a mechanik je tlačen k tomu, aby úkon provedl v časové normě a bohužel to podle toho někdy i vypadá. Příklad? „Vyměnit všech šest svíček na Porsche 911 generace 991 za 0,88 hodiny reálně nejde a spíše to trvá se vším všudy tak hodinu a půl až dvě. Je tam špatný přístup,“ ukazuje na jeden z přehnaně optimistických normovaných údajů automobilky Filip Rakovan z nezávislé dílny Porška Automobile, která se v pražských Řepích právě vozům německé značky věnuje.

„Značkový servis na mechanika tlačí, a když neplní normu, nemá bonusy. Ten to pak logicky chce stihnout v normě a bohužel tomu často odpovídá výsledek práce. My se snažíme jednotlivé úkony udělat kvalitně, ale pak se nemůžeme – a ani nechceme - řídit továrními normami. To prostě nejde,“ doplňuje Rakovan s tím, že ve výsledku může být v neoficiálním servisu časová dotace na servis o něco větší.

Práce na starším autě nejde tak snadno i z toho důvodu, že se v něm často někdo neodborně hrabal a porůznu věci bastlil. „Běžně se mi stává, že přijede auto na standardní servis. Sotva ho zvednu na zvedáku, hned na mě začnou vypadávat překvapení po jiném servisákovi. Stačí, když kryty podvozku zašroubuje jinými šrouby, ale také třeba strhne závit výpustního šroubu ve vaně motoru a zadělá to silikonem, aby to neteklo,“ popisuje poměrně častý nešvar Petr Dorotovič, který se ve své dílně u Kutné Hory věnuje hlavně vozům BMW.

„Z banality typu výměna oleje na půl hodiny je pak práce klidně na tři hodiny, když musím opravovat závity nebo rovnou vyměnit celou vanu. A takhle je to skoro u všeho. Stržené závity žhavících svíček, zarezlé šrouby a podobně,“ vyjmenovává klasické případy specialista na bavoráky. Není v tom sám, takové příběhy vám potvrdí každý servisák, který chce práci dělat pořádně a neodevzdávat zákazníkovi auto ve stavu, v jakém by ho sám nechtěl.

Nemyslete si, že jednotlivé značky mají všude stejné ceny. I když je servis značkový, v rámci regionů ceny dost kolísají. Asi nejjednodušeji to zjistíme na jednom příkladu u značky Toyota. Ta má jako jediná z velkých značek online „konfigurátor“ servisních prací. Vezmeme příklad - SUV RAV4 s benzinovým motorem 2.0 Valvematic s předním pohonem a jeho servis po šesti letech nebo 90 000 km. Kromě oleje v motoru a prohlídky se totiž dělají i svíčky, kabinový filtr a hlavně olej v převodovce a diferenciálu. Dle Toyoty na to má servis dvě hodiny.

Například v Plzni za tuto servisní prohlídku zaplatíte 11 215 Kč a zhruba 1 800 korun za hodinu práce. V Praze to ale bude 13 450 Kč nebo i 13 461 Kč. Jeden pražský servis si účtuje za hodinu skoro 2 500 Kč, jiný značkový 2 420 Kč. Ceny tedy nejsou shodné nejen v rámci regionu, pokud jde o práci, ale liší se i účtované položky za spotřební materiál, ale často jen v řádu desítek, maximálně stovek korun. V Trutnově za tento servis zaplatíte 11 549 Kč (1 924 Kč za hodinu), v Třinci 11 805 Kč (2 196 Kč/h) a v Šumperku 12 846 Kč (2 196 Kč/h). Opět se všude o trochu liší i ceny použitého materiálu. Celkově je ale sazba zhruba podobná. Mimo Prahu zaplatíte přibližně o dva tisíce méně za stejný servis.

Nikoho by dnes neměla cena kolem 2 000 Kč včetně DPH za hodinu práce ve značkovém servisu překvapit. Je to poměrně běžná sazba. Nejnižší standardní sazbu jsme našli u mimopražských servisů značky Dacia, a to od asi 950 do necelých 1 200 korun za hodinu na běžné mechanické práce. Naprostá většina běžných značek se pohybuje do dvou tisíc za hodinu, ale také záleží podle typu práce.

Občas máte štěstí a chytíte nějakou cenovou akci, zvýhodněný balíček servisních prací a podobně. Domácí značka Škoda je proslulá svou Šekovou knížkou pro majitele aut starších čtyř let, kdy lze získat na běžné úkony až dvacetiprocentní slevu. Ceny se pak hodně přibližují neznačkovým profesionálním dílnám (které dnes už opravdu nejsou u běžných značek řádově levnější). Politika značky je jasná - motivovat majitele navštěvovat i se staršími vozy značkové dílny. To samé platí u originálních dílů za výhodnější cenu, pro které se často používá označení „Economy“, „Value"…

Když už jsme zmínili značku Škoda, tak její autorizované servisy podnikají jako samostatné subjekty. Tvorba cen je tedy plně v jejich kompetenci a Škoda Auto jako obchodní partner do ní nezasahuje. Jednotlivé hodinové sazby se tak liší nejen mezi modely, ale odrážejí hlavně situaci v regionu, kde servis podniká.

Asi nemusíme zdůrazňovat, že u nás bude mít vždycky „ve značce“ orazítkovaná servisní knížka (dnes už většinou elektronická) při následném prodeji vozu velkou váhu. Z pohledu kupce ojetiny určitě chcete raději auto, které má poctivě vedenou servisní historii za použití originálních dílů než takové, o kterém není nikde pět a více let žádná stopa. Jednou za čas dát auto na prohlídku do značkového servisu mívá smysl i proto, že výrobce mohl zatím vydat nějaké důležité aktualizace palubního softwaru, případně řeší zrovna servisní nebo svolávací akci. Neznačkové dílny bez specializace na konkrétní značku si mnohdy s aktualizacemi a svolávacími akcemi hlavu vůbec nelámou.

Cenová politika servisů automobilek odpovídá také jejich cílové zákaznické základně, takže prémiové značky si naúčtují nejen za díly, ale hlavně za práci mnohem víc. Běžně u nich stojí hodina práce přes 3 000 korun, například u značky Porsche byla svého času k dispozici informace o hodinové sazbě 4 500 Kč a na starší vozy „snížená“ sazba za 3 900 Korun.

Není divu, že mnoho majitelů jde raději cestou servisního specialisty, který se konkrétní značce věnuje. Záleží, kdo to je, ale obvykle se i u nás vejdete do dvou tisíc korun na hodinu u luxusní značky. Je to hodně, ale může to být klidně na polovině sazby značkového servisu. A když pak děláte větší opravy, u nichž mechanik stráví třeba 30 hodin (složitější opravy motorů a převodovek, opravy bouraček…), může být výsledný rozdíl klidně několik desítek tisíc korun jen v ceně za práci. Nehledě na to, že neznačkový servis vám často umí nabídnout i díly od dodavatelů, kteří si za ně neúčtují prémiové ceny.

Šílené ceny za servis se ale nemusí týkat jen složitých úkonů, u nichž opravdu dílna stráví desítky hodin. Může jít i o zdánlivé banality jako běžnou výměnu pneumatik. „Přezout nějaké obyčejné starší auto s plechovými disky a čtrnáctkami není servisně náročné, ale u luxusních značek to zas tak triviální úkon nebývá,“ říká Filip Rakovan ze servisu Porška Automobile. „Například modely jako Cayenne nebo Panamera bez diagnostiky nepřezujete. Zaprvé se musí v autě nastavit servisní režim vzduchového podvozku pro jeho zvednutí, aby nedošlo k poškození systému. Musí se programovat ventilky TPMS v kolech, a pokud má servis dodržet všechny předepsané postupy výrobce, je to práce na dvě hodiny. A správně by se měla ještě při nasazení nových pneumatik seřídit geometrie, což je další minimálně hodina a půl,“ doplňuje Rakovan. Nelze se tak divit tomu, že přezout jednadvacítky na Porsche může i v nezávislé dílně stát třeba šest tisíc korun jen za práci. Ale s tím asi zákazníci, kteří si koupí nové pneumatiky za padesát tisíc korun, počítají.

V bohatších zemích se u luxusnějších značek běžně pohybují hodinové sazby v přepočtu kolem osmi tisíc korun, některé věhlasnější značky pak atakují hranici až 10 000 Kč za hodinu práce, což je pro našince už těžko akceptovatelné. A tím se dostáváme ke srovnání, jak je to s cenami servisů jinde.

Asi nikoho nepřekvapí, že země „bývalého“ socialistického bloku mají ceny zhruba podobné jako u nás, ale u „bohatších“ sousedů v Rakousku a hlavně Německu jsou ceny vyšší. V rámci Evropy jsou dokonce nejvyšší. Například ve Španělsku a Itálii nejsou ceny zas o tolik vyšší než u nás, hlavně v rámci neoficiálních servisů a garážistů. Ve „značce“ si ale připlatíte dost, proti českým cenám běžných značek kolem tisícovky na hodinu.

Přibližné ceny za hodinu práce uvádíme v tabulce.

Berte tato data prosím s velkou rezervou. Pár let starší informace (třeba ze stránek německého ADACu a jiných autoklubů) jsme se snažili zohlednit i o inflaci. Stejně jako u nás nejsou hodinové sazby jednoduše ke zjištění a liší se dle lokality.

Celkově se ceny v Polsku, na Slovensku a Maďarsku proti těm českým výrazně neliší a spíše opět záleží na lokalitě. Z toho středoevropského pohledu vychází podle všeho nejlevněji Maďarsko. Plošně se ale dá říci, že odborné servisy svými cenami atakují nebo i převyšují oficiální servisy některých značek. Záleží, jaká je jejich specializace a klientela.

Je potřeba si uvědomit, že je to nakonec tržní mechanismus, co určuje ceny servisů. A také daně a třeba různé recyklační poplatky a náklady spojené s plněním různých norem. Ty pak samozřejmě servis deleguje na koncového zákazníka.

Jestli chcete na práci ušetřit, naučte se dělat si servis sami. Ale vězte, že ten neustálý koloběh pokusů, omylů a náklady na vybavení dílny (než se to všechno naučíte) vás bude stát tolik, že se vám to nikdy nevyplatí. Ovšem jestli vás to baví, nelze proti tomu nic mít. Je hezké si něco opravit sám.