Mladoboleslavský medvěd Kodiaq je pořád v kurzu! Po jeho omlazení vás rozhodí snad jen cena

Našemu mladoboleslavskému výrobci nelze upřít, že dělá solidní auta. Ve vozech s okřídleným šípem v logu sice můžete vidět německou techniku Volkswagenu, ovšem ony „zlaté české ručičky“ se podepisují prakticky na všech škodováckých modelech.

Reprezentantem je pochopitelně i Kodiaq, dlouhodobě žádané a také kdysi dlouhodobě očekávané SUV. Stačí vzpomenout tuzemské prodejní úspěchy Yetiho, který jakožto sportovně-užitkový kompakt s chytrým interiérem nadchl nejednoho řidiče. Měl však pro mnohé rodiny určitou nevýhodu­ – byl relativně malý a pouze pětimístný.

To Kodiaqu prostornost nechybí, a to pro každého člena posádky. Škoda Auto se totiž v rámci tvorby svých vozů nezaměřuje jen na řidiče, ale myslí na všechny cestující, ty na zadních sedačkách nevyjímaje. To se pak odrazí v tom, že spolujezdec není utlačován zbytečně velkou přihrádkou nebo nesmyslně širokým centrálním tunelem a dozadu se usadí i vzrostlí dospělí lidé, aniž by v půlce cesty dostali klaustrofobii.

K tomu si přičtěte tzv. Simply Clever prvky, tedy šikovné vychytávky denní potřeby. Patří sem různé držáky, konektory, deštník, škrabka na led, tvarované odkládací prostory, síťové programy a jiné. Samostatnou kapitolu následně píše zavazadlový prostor – objemný a nadupaný chytrými řešeními.

Kodiaq tak může v některých oblastech konkurovat klasickým velkoprostorovým MPV, nicméně rozhodně ne ve všech, jak ostatně ukázal náš srovnávací test s ukončeným rodinným Citroënem C4. Sedm míst však automobil volitelně nabídne, děti ve třetí řadě komfortně odvezete, a ještě vám zbyde nějaké místo pro náklad.

Samotná modernizace sice byla pro výrobce drahá, nicméně kdekdo si z ní na zadek nesedl. Přece jen přepracovaná příď a zadní lampy s dynamickými blinkry nejsou něco, o čem byste psali domů.

Škoda Kodiaq jako celek uživatelsky fungovala dost slušně od začátku, takže se v rámci faceliftu do kabiny nastěhovala akorát modernější sedadla, vylepšený infosystém a pár dekorací.

Ergonomii vnitřku nelze nic moc vyčítat, tu mají hoši z Mladé Boleslavi aplikovanou takřka precizně. Na příjemném dvouramenném volantu stále najdete fyzická tlačítka, a ne poněkud nepřesné senzorické ovladače jako u volkswagenů. Kodiaq sice už hraje vyšší ligu, ale stále nezapomíná na to, že má být především praktik a sluha svým pánům.

Vylepšená multimédia pak podporují on-line konektivitu, nicméně vyznavačům mobilů neunikne ani připojení Apple CarPlay či Android Auto. Do toho si můžete v rámci nastavení ladit třeba tóny parkovacích senzorů, měnit vnitřní osvětlení, zobrazení virtuálního kokpitu či upravit dobu aktivace světlometů po dokončení jízdy.

Je toho poměrně dost, v tomto směru se koncernová auta všeobecně snaží co nejvíc přizpůsobit svému uživateli, což skutečně neplatí všude. U některých konkurentů máte kolikrát jen možnost zapnutí/vypnutí, čímž veškerá paráda končí.

Zvenčí ovšem musíme pochválit matrixová LED světla, konečně posouvající úroveň svícení škodovek na vyšší metu. A pokud jde o kola, tak ta dostala snímatelné aerodynamické kryty – poměrně pěknou a funkční ozdůbku.

Otázkou zůstává, zdali bylo potřeba vylepšovat něco, co už dlouhou dobu funguje poměrně dobře. Odpovědi tedy bylo nutné najít za volantem vozu, proto jsme osedlali čtyřkolku se zážehovým dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem o výkonu 190 koní a vyrazili polykat kilometry po asfaltových cestách i mimo ně.

Jízda se nese v kýženém duchu komfortu, což speciálně u Kodiaqu podpoří odpružení DCC, které na režim Comfort poskytne příjemně měkké cestování. Svoji zásluhu na tom má i víceprvkové zavěšení vzadu, delší rozvor, vyšší světlost a pověstné Škodovácké ladění podvozku. Ono stačí vzpomenout, co čeští inženýři vykouzlili na první Octavii anebo jak skvěle nastavili první Kodiaq RS a naftovým bi-TDI. Holt to naši hoši umí.

Ani sladění motoru 2,0 TSI 190 koní se sedmirychlostní převodovkou DSG není nikterak chybové. Protože má jednotka dostatek síly už od spodu a také na základě toho, že jsme už nějakou tu škodovku s automatem řídili, se dá s čistým svědomím napsat, že převodovka obvykle netrpí na nějaké větší řadící prodlevy.

Totiž v některých článcích se lze dočíst, že speciálně DSG nezvládá plynulé řazení a váhá, například při potřebě prudší akcelerace. Netvrdíme, že se to nikdy nestalo, na druhou stranu je to rovněž o umu šoféra a jeho souhře s autem. Počítač kolikrát potřebuje jasný pokyn, dotažený do konce, předaný skrze plynový pedál. A pokud ho nemá, tak neví…

Otestovali jsme též tažení obytného přívěsu mimo silnice, kde se osvědčil právě pohon všech čtyř kol. Ne snad kvůli nějakému náročnému terénu, ale na základě zátěže v podobě vlečení bydlíku přes polní cesty a louky s různou adhezí.

Líbila se nám i práce automatu, který kalkuloval se zapřaženou obytkou, takže častěji držel motor v otáčkách. Vhod přišel rovněž off-roadový profil omezující reakce plynového pedálu. To proto, aby při překonávání terénních nerovností s připojeným vlekem nedošlo k nějakým zbrklým reakcím.

Abychom to shrnuli, Kodiaqu se daří nejen proto, že jde o velké SUV s koncernovou technikou, ale rovněž kvůli jeho atributům, daným zejména tuzemským vývojem. Vozidlo dokáže zaujmout jak fleetové manažery/nákupčí, tak běžné rodiny hledající prostorného parťáka na cesty.

To bylo možná důvodem, proč nedávný facelift nebyl nikterak divoký. Další možností je předpoklad, že si Škoda Auto nechává řadu trumfů až pro nadcházející generaci.

Je tedy někde problém? Tak trochu v ceně, jelikož základ s benzinovým TSI 1,5 litru a manuálem vyjde na téměř 864 tisíc korun, zatímco nejlevnější diesel 2,0 litru s DSG stojí o 100 tisíc navrch. Jestliže chcete 4×4, pak prostě zaplatíte sumy převyšující jeden milion korun.

To už tedy hrajeme v takových finančních číslech, v nichž stojí za zváženou i konkurenti typu Hyundai Santa Fe, Ford Kuga, Peugeot 5008, Toyota RAV4, případně sesterské Tarraco od Seatu. Ve srovnání s nimi je Kodiaq solidním soupeřem, ovšem že by všechny rivaly převálcoval svými schopnostmi? To zdaleka ne…

Každopádně se medvědímu SUV u nás prodejně vede, především kvůli výše vypsanému, doplněnému o prostý fakt – jde o domácí model, což se počítá a na samotném Kodiaqu také fyzicky odráží. Vůz má zkrátka to správné motoristické koření, co nám Čechům tak nějak příjemně voní.