Hlavní obsah

Sedmimístný Volkswagen nemusí být nudný spotřebič. U delšího Tiguanu záleží, jak si ho sestavíte

Foto: Lukáš Volšický

Vymyslet úvod k Tiguanu je za trest. To auto je na jedné straně v zásadě perfektní – vážně jen hrozně těžko se na něm hledají jakékoliv chyby. Na druhou stranu je ale taky poměrně nevýrazné – vážně jen hrozně těžko se na něm hledá nějaký „cool faktor“. Nebo že by?

Článek

Přesně s myšlenkou zmíněnou v perexu jsem Tiguan vyzvedával. Věděl jsem, že bude dělat všechno přesně tak, jak po něm budu chtít. Bez zaváhání, bez jediné chyby, ale taky bez ducha a s charakterem spotřebiče. Popravdě jsem se děsil chvíle, kdy budu psát tyhle řádky a přemýšlet nad tím, jak jim vtisknout alespoň náznak čtivosti, abyste v půlce neusnuli – nebo ještě hůř, nezavřeli okno s tímhle článkem.

Jenže u Tiguanu se opět projevila ona „krása možností v konfigurátoru“, kterou německá auta často oplývají. Podle toho, jak si jeden model navolíte, z něj můžete mít několik různých aut, která jsou si sotva podobná. Na jedné straně může být Tiguan dokonale nudný a vlastně i celkem přehlédnutelný, na straně druhé mu můžete vtisknout i jistou osobitost, vybrat zajímavý motor a všechno to, co k atraktivnímu autu patří.

Říká se, že kola dělají auto…

Auto nedělají jen kola, ale i ten zbytek. Konkrétně v tomhle případě nárazníky, nástavce prahů, leskle černé detaily… prostě ty věci, které náleží do paketu R Line. Když se to celé zkombinuje s titanově šedou barvou, byl jsem vlastně až překvapen, jak moc se mi tenhle Tiguan líbil. Neřeknu, že vypadá „sexy“, to dělám jenom naprosto výjimečně, ale rozhodně má tenhle konkrétní kus k onomu ocenění mnohem blíž než jakýkoliv jiný Tiguan, se kterým jsem kdy jezdil.

Foto: Lukáš Volšický

Jindy celkem nevýrazný Tiguan umí při správné kombinaci barvy a doplňků vypadat dost k světu. Jen ty „výfukové koncovky“ mohly být pravé…

Usednutí za volant je příjemné hlavně po stránce ergonomie. Tuhá kožená sedadla s bočním vedením, perforací a kontrastním ohraničením vypadají dobře, ale hlavně si v nich klidně střihnete tisíc kilometrů bez zaváhání. Veškeré ovládací prvky jsou pak sympatické tím, že jsou ještě ze starší generace současných Volkswagenů a nespoléhají téměř výhradně na dotykový displej – tak jako třeba ovládání v novém Multivanu nebo Golfu.

Klimatizace má svůj vlastní panel, stop-start a aktivace parkovacích senzorů svoje vlastní fyzické tlačítko, přitom však elektronika na palubě nepřichází o žádnou z moderních vymožeností. Apple Carplay se propojuje bezdrátově a bezdrátově se nabíjí i telefon v přihrádce, budíky oplývají spoustou možností zobrazení a na vlastní jízdu dohlíží spousta jízdních asistentů. Prostě je všechno tak, jak by to člověk u moderního rodinného auta očekával.

Foto: Lukáš Volšický

Interiér oplývá skoro každou elektronickou hračkou, jakou si umíte představit, přesto je ale ovládání celkem jednoduché a přehledné

Akcent na rodinu – potažmo na opravdu velkou rodinu, je pak umocněn i tím, že tohle provedení je Tiguan Allspace. Rozvor je oproti standardnímu Tiguanu delší o 111 milimetrů a celá zadní partie je protažená, což udělalo místo většímu kufru, v jehož podlaze našla místo přídavná dvojice sedadel. Tiguan Allspace je dokonce jediným SUV v nabídce Volkswagenu, který sedm míst nabízí. Větší Touareg takovou možnost paradoxně nemá.

Foto: Lukáš Volšický

Kufr je pořádný a použitelný je dokonce i při vyklopení třetí řady sedadel

Hned vzápětí je však potřeba podotknout, že ona sedadla ve třetí řadě se hodí výhradně pro dětské pasažéry – už kvůli poněkud krkolomnému přístupu. Nicméně tak je to u většiny aut podobného ražení, a pokud řešíte primárně převoz dětí, bude vám místo stačit.

Foto: Lukáš Volšický

S místem a přístupem na zadní sedadla to není žádná sláva. Děti se ale vejdou

Silný benzinový dvoulitr jede a moc nežere

Uznejte sami, že při pohledu na zevnějšek by bylo celkem nemístné mít pod kapotou motor bez pořádného elánu. Testovaný kus má proto rovnou ten nejsilnější, jaký si lze pod kapotu Tiguanu objednat. Je jím přeplňovaný benzinový dvoulitr o výkonu 245 koní a točivém momentu 370 Nm. Síla čtyřválce putuje přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku DSG na systém pohonu všech kol 4Motion, ovládaný mezinápravovou spojkou.

Jde o sympatické a hlavně svižné svezení. Přímovstřikový turbomotor má spoustu chuti do života i ve velmi nízkých otáčkách, ohromně silné střední pásmo a dokonce i slušný vršek. Výkon ani síla mu prostě nechybí, inteligentně a rychle řadicí převodovka dá motoru hezky vyniknout a třeba takové předjíždění na silnici první třídy nebo zrychlení zpoza kamionu na dálnici je vyloženě dílem okamžiku. Vždyť z nuly na sto peláší „dlouhý“ Tiguan s tímhle motorem za 6,2 sekundy. To je hodně pěkný čas…

Foto: Lukáš Volšický

Odkud já ty parametry jenom poznávám… Ano, 2.0 TSI s přesně stejnými parametry jezdí i v současné benzinové Octavii RS. Potažmo jezdil už v minulé generaci v poslední variantě RS 245

Takhle silný motor přirozeně vyvolává obavy kolem spotřeby, ale není třeba se bát. Já jsem za týden testování najel necelých 500 kilometrů, z toho dost po dálnicích, něco i po městě a vždycky spíš ve svižnějším tempu. Průměr se mi nakonec ustálil na hodnotě 10,7 litru na sto. Úspornější řidiči se tedy do deseti vejdou jako nic, mistři v eko-rally to klidně zvládnou kolem devíti. Což je s ohledem na velikost a výkon naprosto akceptovatelné.

V souvislosti s jízdou musím samozřejmě zmínit i podvozek a taky pro ten mám v podstatě samou chválu. I přes velká dvacetipalcová kola se umí Tiguan na adaptivním podvozku, nastaveným do komfortního režimu, nést po silnici skoro jako na obláčku. Na nerovnostech se rozvážně pohupuje a statečně žehlí spáry a propadlé kanály. Na druhou stranu v režimu Sport celé auto ztuhne, reaguje o mnoho svižněji a působí velmi jistě. Střední standardní režim, který je logicky na půl cesty mezi oběma výše zmíněnými, jsem pak prakticky nevyužil. A vlastně ani ten sportovní nepřišel moc ke slovu – koneckonců proč bych se se sedmimístným SUV vydával za sportovním jezděním. Většina lidí pravděpodobně zapne ten komfortní mód a nechá ho tam už navždy.

Foto: Lukáš Volšický

Tiguan nezklame ani při sportovnějším svezení, ale celkově je jeho charakter spíš uklidňující

Co naplat, tenhle Tiguan mě prostě bavil – bavil mě mnohem víc než kterýkoliv Tiguan před ním. Stále jde o to perfektně fungující, prostorné, praktické a komfortní auto, jenže v tomhle případě má dokonce i slušnou dávku charakteru. Paket R-Line posouvá vzhled na novou úroveň, benzinový dvoulitr zase poskytuje solidní dynamiku a výkonovou rezervu. Prostě se „krása možností v konfigurátoru“ projevila opět naplno.

Projevila se však pochopitelně i na ceně, která není z nejnižších. Za Tiguan Allspace si Volkswagen říká v základu o 926 900 Kč, ale testovaná varianta, tedy provedení R-Line s nejsilnějším benzinovým dvoulitrem, už vychází na 1 365 900. Celá řada příplatků pak zvedla cenu o dalších bezmála 400 tisíc na výsledných 1 758 200 korun.

Technické údaje
Motorzážehový řadový čtyřválec, 4 ventily na válec, umístěný vpředu napříč
Zdvihový objem1 984 cm3
Výkon245 koní (180 kW) při 5 000–6 200 ot./min.
Točivý moment370 Nm při 1 600–4 300 ot./min.
Plněnípřeplňování turbodmychadlem
Převodovkasedmistupňová dvouspojková automatická
Pohonvšech kol 4Matic s mezinápravovou spojkou
Provozní hmotnost1 743 kilogramů
Akcelerace 0–100 km/h6,2 sekundy
Maximální rychlost229 km/h
Spotřeba (kombinovaná)10,7 litru na 100 kilometrů
Objem palivové nádrže58 litrů
Kola a pneumatiky255/40 R20
Rozměry (délka/šířka/výška)4 726/1 859/1 686 milimetrů
Rozvor2 789 milimetrů
Objem zavazadlového prostoru760 litrů

Reklama

Načítám