Hlavní obsah

Veteráni: Století Bentley: Cesta k výjimečnosti

Foto: Bentley motors

100 let Bentley je potřeba oslavit ve velkém stylu. Jenže při dnešním provozu by asi znovu závody s vlakem vyhrát nešlo

Walter Owen Bentley věřil, že uspěje. Chtěl stavět jen to nejlepší, nejrychlejší a nejspolehlivější, co dosud automobilový svět viděl. Značce Bentley se ona slova daří naplňovat dodnes. Projeďme se dlouhou trasou inženýrské touhy po perfekcionismu, vášně pro automobilový sport i po trnité cestě tvrdého světa obchodu.

Článek

Automobily Bentley totiž již sto let překvapují motoristické nadšence a nechávají se nás zasnít o tom, jaké by to bylo mít možnost se jednou v některém z dokonalých strojů projet. V minulosti jsem takové štěstí měl. Řídil jsem fialový Brooklands s koberečky v odstínu ostružin a čalouněním v krémové jemné kůži Conolly. Ony vůně mě přiváděly v myšlenkách kamsi do foyer starého luxusního hotelu. Kvalitní dřevo se svými odlesky se mísilo s vůní kůže a lehkého odéru oleje. Mírně patinovaný, pětatřicet let starý Bentley byl pro mě pojízdnou noblesou. A jeho osmiválec nebyl téměř slyšet. Bublal z výfuku decentně, výkonem a silou 6 ¾litrového motoru dokázal naopak přímo ohromit.

W. O. Bentley a fascinace technikou

Ke „králům“ automobilového světa ovšem vedla dlouhá cesta. Na jejím začátku stál devítiletý kluk, jistý Walter Owen Bentley, který rozebral svůj starší bicykl, aby pochopil, jak ta technika v principu funguje. Hned po škole, ještě v šestnácti letech, se nechal najmout do učení k britské Severní dráze a zažil ten pocit, když stál za kotlem. Lopatou do něj přidal uhlí, pak zkušeně zatáhl za páku a upustil mašině trochu té páry. Bentley byl přímo fascinovaný lokomotivami, parními stroji a později i letadly. Koupil si motocykl, se kterým vyhrál závod Londýn-Edinburgh, přestože na cestě musel stroj opravovat. To se psal rok 1907.

Foto: Bentley motors

Bentley Speed Six v plné kráse

Automobil se k němu a jeho bratrům dostal až před první světovou válkou. Pořídili si francouzské vozy Doriot, Flandrin & Parant. Jejich techniku zkoumal natolik, až zkusil jejich písty znovu odlít ze slitiny hliníku a mědi. Motor jel najednou daleko lépe a W. O. Bentley zkoušel motory sám vyrábět ve společnosti, která tehdy vznikala. Pak přišla první světová válka a své konstruktérské zkušenosti zúročil v letectví – hvězdicové motory BR1 ve stíhací legendě Sopwith Camel platily údajně za ty nejspolehlivější.

Foto: Bentley motors

Sopwith Camel s motorem Bentley BR1

W. O. Bentley sám čelil útoku na letišti ve Flandrech, kdy po něm vystřílel všechny zásobníky ze svého trojplošníku Fokker prý sám „Rudý baron“. W. O. Bentley i s jeho týmem inženýrů dokázali uprchnout a zachránili se skokem do nejbližšího vodního kanálu u letiště – celá slavná éra jména Bentley mohla tedy začít jen díky velkému štěstí. Za zásluhy pro Královské letectvo získal titul „MBE“ i nezanedbatelných 8 000 liber od britské komise pro nadané vynálezce. A Walter Owen tyhle peníze zužitkovat dokázal.

Le Train Bleu i společenská smetánka čtvrti Mayfair

Sláva značky Bentley nevyrostla přes noc. Stoupala však strměji než soudobá popularita Elona Muska, vizionáře Tesly. Vůz Bentley byl vždy rychlý a nejlépe postavený. Jezdci konkurenčních vozů dali těm autům přezdívku „nejrychlejší náklaďáky světa“ a pro Bentleyho to byla dobrá reklama. Partička majetných mladíků, pro které byla příznačná dobrodružná povaha a 4 ½litrové vozy Bentley zaparkované v jednom rohu londýnského náměstí Grosvenor Square, vzbuzovala zaslouženou pozornost.

Foto: Bentley motors

Bentley Speed Six s karoserií Guerney Nutting

Woolf Barnato, „kápo“ všech velkých kluků od Bentley, kamarády přezdívaný „Babe“, ironicky pro jeho vysokou tělesnou výšku i fyzickou zdatnost, se stal v roce 1926 předsedou správní rady Bentley. Investoval do firmy své peníze vydělané v diamantových dolech a užíval si závodění a bonvivánský styl života. Když jednou seděl v Cannes s kumpány na jachtě, během konverzace mezi doutníkem a ucucnutím ze skleničky dobré skotské, připlula zajímavá sázka. „Předjedu modrý vlak Le Train Bleu, který jezdí z Cannes na jižním pobřeží až do Calais u kanálu La Manche.“ A v té sázce nakonec přistály i velké prachy – přímo 200 liber. Leckteré zdroje sice říkají, že jen sto, ale na tom asi nesejde. Woolf Barnato sedl do svého Bentley s karoserií kupé od karosáře Gurneye Nuttinga a odpoledne dalšího dne vyrazil na cestu, a to přesně s časem odjezdu vlaku. Psal se rok 1930, Bentley už mělo za sebou několikeré vítězství v Le Mans, bezpočet rychlostních rekordů, ale poměření se s vlakem znělo v oné době stále až příliš velkohubě.

Foto: Bentley motors

100 let Bentley se nejlépe slaví pěkně v tempu na slavné trati závodu do vrchu v Goodwoodu

Woolf Barnato a jeho Speed Six o síle sto osmdesáti koní ujel celou trasu vskutku nesmírně rychle. A to cestou do Lyonu pršelo, opravovali defekt a v mlze nemohli najít benzinovou stanici u města Auxerre. Bentley nakonec svou velkou nádrž nakrmil a do Calais dorazil dopoledne následujícího dne. Vzdálenost 570 mil urazili průměrnou rychlostí 43 mil za hodinu. Představte si tehdejší prašné cesty vykládané v lepším případě kočičími hlavami. Byl to tedy úctyhodný výkon a vlak měl dorazit do Calais až za hromadu času po autě, které pokračovalo do Londýna s velkým náskokem. Francouzi pak pod záminkou nepovoleného závodění na silnici upřeli firmě Bentley čestnou místenku na autosalonu v Paříži – výkon britského aristokrata jim očividně ležel pěkně v žaludku. Pikantním dovětkem té story je i fakt, že znalci historie firmy Bentley se přou o to, který Bentley z početné stáje Woolfa Barnata to tehdy s „modrým vlakem“ vlastně závodil. Dost možná to totiž byl čtyřdveřový Speed Six s karoserií od H. D. Mullinera.

Foto: Bentley motors

Bentley Old Number Seven v Le Mans 1927

Jen silný a spolehlivý vůz vítězí v Le Mans

A „frantíci“ na slavné vozy z Cricklewoodu nežárlili jen tak nadarmo. V Le Mans zvítězil „třílitr“ již v roce 1924 a další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejlépe s nimi závodil jiný z „Bentleyho chlapců“, londýnský doktor z Harley Street J. D. „Benjy“ Benjafield. Nebyl sice nejrychlejším ze závodníků, ale měl v sobě nejvíc disciplíny. Slavnou „starou sedmičku“ dovezl k mávnutí vítěznou šachovnicí v letech 1927 i 1928. Období do Velké hospodářské krize bylo stejně to nejlepší, co u Bentley pamatují. V Bentley také o období továrny v Cricklewoodu na severozápadním okraji Londýna hovoří jako o zlaté éře automobilky. Přičemž k jejímu stoletému výročí vznikla památeční kniha mapující historii značky v neuvěřitelných detailech. Podržte se – sedm výtisků této knihy bude mít obal posetý pravými diamanty a cenovku neuvěřitelných 260 tisíc dolarů.

Bentley 8 Litre – vítěz Pebble Beach Concourse d’Elegance

Foto: Bentley motors

Nejkrásnější vůz letošní prestižní Concourse d'Elegance v Pebble Beach na březích Pacifiku

A v Bentley mohou mít obrovskou radost i z dalšího překvapení, které se urodilo v letošním roce. Věhlasné Pebble Beach Concourse d’Elegance se účastnil i majestátní černý „osmilitr“ s karoserií Gurney Nutting a zvítězil. Ve své době šlo o neuvěřitelně drahý automobil (jen šasi s motorem stálo ekvivalent dnešních tří set tisíc liber!) s překvapivě pokrokovou technikou. Velký šestiválec měl klikový hřídel ze slitiny hliníku a hořčíku – elektronu. Měl lehké slitinové písty, vačkovou hřídel, která ovládala ventily shora přes trojité spojovací tyčky, patentovaný systém Bentley „three-throw drive“. Navíc v tomhle motoru nalezneme čtyři ventily na jeden válec a technologii dvojice svíček. Kdo ještě říká, že Alfa Romeo Twinspark byla první?

Výkon motorů byl kolem 220 koní a auto se umělo pohybovat klidně a téměř neslyšně při jízdě krokem i při 100 mílích za hodinu na nejvyšší rychlostní stupeň. Vznikla jich rovná stovka kusů, do dnešních dní většina i přežila. Jenomže přicházející Velká hospodářská krize se na nízkých prodejích luxusních automobilů krutě podepsala. Proto 8-litre zůstal úžasným automobilem, sic labutí písní doby, kdy Bentley bylo stále samostatnou společností a Bentley Boys si hráli na největší frajery londýnských bulvárů.

Konec slavné éry v Cricklewoodu

V roce 1931 společnost Bentley koupil Rolls Royce, k čemuž došlo za přispění a asistence britské vlády. Jedna úžasná éra značky tak skončila. Rolls Royce převzal továrnu v Cricklewoodu, kterou rok poté prodal a začala éra „tichého sporťáku“, což bylo hlavním reklamním sloganem pro nyní již sportovněji oděné varianty Rollsů. Skalní fanoušci celou předlouhou éru Bentley pod taktovkou Rolls Royce příliš v lásce nemají. Můj názor je, že Bentley mělo vždy svou odlišnou klientelu, a i když byl Continental, Mulsanne, Brooklands jen převlečeným Rollsem, vždy míval svůj vlastní, celkem odlišný a sportovněji střižený charakter. Dnes již Bentley opět vyrábí samostatné modely, které nemají žádná další „jednovaječná dvojčata“. Myslím, že zejména zbrusu nové modely dokáží svou posedlostí detaily, silou a rychlostí dokonale přenést odkaz slavného W. O. Bentleye a jeho někdejších rebelů se závodnickou duší do současnosti. Nezbývá tedy, než popřát značce vše nejlepší do další stovky – sobě neskromně pak nějakou brzkou možnost svezení a zasnění se nad časy dávno minulými.

autowebAUTOWEBaUtOwEb