Když se vám splní sen, který jste ani neměli: Řídil jsem Škodu Fabia RS Rally2

Bude to trochu osobní, snad mi lehce patetičtější styl odpustíte, ale ono to jinak nepůjde. Rallye sleduju od… vlastně ani nevím, od kdy přesně. Ani nevím, jestli jsem dřív koukal na přenosy fotbalu, nebo sestřihy z nejrůznějších soutěží. Samozřejmě hlavně těch světových, a zvlášť, když se začala výrazněji prosazovat Škodovka. Fandil jsem Trinerovi se Siberou, kteří s Favoritem i později Felicií bojovali s často výrazně silnější konkurencí.

A pak přišel rok 1999 a s ním vstup Škodovky do top kategorie WRC. Bylo to pro mě jako zjevení, sledovat Octavii mezi nejlepšími z nejlepších, u denních sestřihů na Eurosportu jsem byl vysloveně přikovaný. Pravda, na Octavii WRC se moc nedostávalo, škodovka k nejrychlejším nepatřila nikdy, ale i tak!

A teď sedím v sériové Fabii v Sosnové, v novinářském vláčku za Andreasem Mikkelsenem, který nás provede připravenou tratí pro jízdu se speciálem kategorie Rally2.

Před deseti lety jsem sice odjel svou jedinou soutěž, tehdy ještě jednodenní Pačejov, ale to bylo za volantem Opelu Adam Cup, který byl až na sekvenční převodovku a upravené brzdy v zásadě sériovkou. Zkušenost se sekvencí se určitě hodit bude, nic dalšího jsem však nabídnout nemohl. Ještě jsem řídil pár závoďáků hlavně od Vaška Janíka, ale okruhy jsou přece jenom jiná disciplína.

O pár rad jsem tedy poprosil Janka Kundláka, velkého sympaťáka, který kdysi jezdil na předokolkách (dokonce jsme se potkali tehdy v Pačejově) a teď se přes simulátory dostal až k Fabii RS Rally2. A rovnou jezdí českou špičku. „To auto je hodné, ničím tě nepřekvapí, určitě si to užiješ,“ snažil se mě uklidnit Janko. To se mu pochopitelně úplně nepovedlo, dál jsem se zajímal o brzdy a rozjezd, podle mých závodnických „zkušeností“ dva body, které umí začátečníky velmi nachytat. „Fabia RS Rally2 brzdí velmi příjemně, posilovač nemá, ale na pedál nemusíš vyvíjet zvláštní sílu, budeš překvapený, jak se dá hezky a přirozeně dávkovat,“ pokračoval Janko. „A rozjezd? Taky pohoda! Ani nebudeš potřebovat plyn, auto se dá plynule do pohybu jenom přes spojku.“ Dobře… Takže by to měla být vlastně úplná pohoda! Uvidíme…

Ale ještě před tím instruktáž od Emila Lindholma, tedy dalšího mistra světa kategorie WRC2. Dobře u nás bylo postaráno… Posadil jsem se vedle něj, Emil začal startováním, které se děje zmáčknutím loga na volantu. Velmi efektní! Při rozjezdu v podstatě kopíroval slova Janka Kundláka, přidal ještě info o neutrálu – ten se aktivuje tlačítkem nahoře řadicí páky a vyrazili jsme na krátkou trať, která začínala slalomem mezi kuželkami. Emil jel velmi čistě, jednoznačně tak, aby ukázal stopu, bezpečné brzdné body, upozornil na obtížnější místo před nájezdem na cílovou rovinku, kde nebyla orientace mezi balíky zrovna nejsnazší… a ještě doplnil, že s řazením si starosti dělat nemusím, pokud nebudu chtít. Že auto zvládne celou trať v pohodě na trojku.

A potom mi Emil přenechal svoje místo. V tuto chvíli stále převažovaly nervy, bezpečně přikurtovaný jsem s nohou na spojce zařadil trhnutím k sobě jedničku a dle instrukcí pomaloučku uvolňoval pedál spojky. Fabia se rozjela, já spojku pustil… brzo. Speciál mi chcípl jak v autoškole. A pak ještě jednou, při třetím pokusu do mě Škodováci trochu šťouchli, aby mi rozjezd usnadnili. Moji potupu sice mírnil fakt, že jsem nebyl zdaleka jediný, komu Fabia RS Rally2 zhasla, ale i tak jsem čekal, že tuto proceduru zvládnu, pár závoďáků se sekvencí a ostrou spojkou jsem už ostatně rozpohyboval, tak citlivé ovládání jsem však ještě nezažil.

Než jsem si stačil uvědomit, že jsem se konečně rozjel, Fabia už po mně chtěla vyšší převodový stupeň. Bez spojky, s plným plynem, jak to u závoďáků chodí. Trhnul jsem pákou k sobě a potom hned znovu, první tři rychlosti jdou za sebou neskutečně rychle. Na toto jsem byl taky připravený, jak je ale dobře vidět na videu, na prvních metrech se mi párkrát odřadit nepovedlo. Trhavý pohyb musíte do ruky dostat, nejde ani tak o sílu, jako spíš o rychlé, intenzivní škubnutí.

To už jsem ale ve slalomu, samozřejmě jedu velmi vlažně, ale hned po prvním zatočení volantem ze mě všechno spadne. Fabia zareaguje tak, jako žádné jiné auto, co jsem kdy v životě řídil. Je jak hračka, která se vrhá do zatáčky s takovou bezprostředností, že mě v tu chvíli proletí hlavou, proč takhle proboha alespoň trochu nejezdí sportovní sériová auta? Fabii nám mechanici zjevně naladili víc do měkka, abychom cítili přenos váhy i na asfaltu, a to je další úžasná věc. Speciál mírně zaklekne a já si v ten moment snad i můžu sáhnout na to, jak předku pomáhá do oblouku i zadek. A když přijde přece jen trochu nedotáčivosti, stačí přidat plyn a čtyřkolka auto vrátí do stopy.

Při nájezdu do druhého kolečka mi Emil přes vysílačku připomněl, že si můžu z přejezdového režimu přepnout na ostrý, závodní. Popravdě, už ten přejezdový (správně, slouží pro přemisťování po běžných komunikacích mezi rychlostkami) mi nepřišel nijak zvlášť utlumený, přechod na závodní mód byl rozhodně plynulejší, než jsem čekal.

Chápu, že když doplním parametry přeplňované šestnáctistovky, tedy výkon 216 kW a točivý moment 432 Nm, řada z vás si pohrdlivě odfrkne. Akcelerace možná není brutální, ale velmi krátká převodovka se při zrychlování stará o zcela výjimečný zážitek. A samozřejmě ten úžasný všudypřítomný hluk… Občas je na tom světě moc hezky.

To už ale znovu musím škubnout s řadičkou, potom lehký ťukanec do brzd, podřadit, znovu se usmát nad neuvěřitelnou živostí podvozku a bohužel už do cíle. I druhé kolečko je za mnou.

To je hračka, vypravil jsem ze sebe, když se mě Emil ptal na moje pocity. A mohl jsem jenom souhlasit s Jankem Kundlákem a vlastně i Dominikem Stříteským, který byl v Sosnové taky s námi a o Fabii RS Rally2 mluvil jako o gentleman závoďáku. I při pohledu na ostatní kolegy, kteří jeli podobně jako já od prvních metrů se soutěžní škodovkou nebojácně a velmi svižně, jsem musel znovu uznat, jak neskutečně rychle dostanete tohle auto do ruky a začnete mu věřit. Vsadím se o výplatu, že by mi stačilo pár koleček, abych Sosnovou zvládl podobně jako Emil Lindholm – to samozřejmě vypovídá daleko víc o perfektní práci škodováckého motorsportu než o mých schopnostech. Je to fakt hračka.

Pochopitelně tady, v relativním bezpečí Sosnové. Auto bylo kde rozbít, ne že ne, ještě jednou díky Škodovákům za to, že nám drahou a citlivou techniku svěřili. Ale když si vzpomenu na všechny ty onboardy, které jsem za celý svůj život zhltal, tak je skutečné rallye i s přihlédnutím ke kvalitám škodováckého soutěžáku tak vysoká škola řízení, že se k ní nikdy ani nepřiblížím. Jestli to vůbec šlo, tak teď mám k rallyovým jezdcům ještě větší respekt.

A ano, je to sice závoďák-gentleman, ale zase si nemyslete, že za volant Fabie RS Rally2 může třeba právě v Sosnové usednout prakticky jakýkoliv řidičsky pokročilejší smrtelník. Nejde ani tak o rozjezd, ani práci o se sekvencí, myslím, že kdo byl párkrát na motokárách, zvládne i brzdění levou nohou, ale k soutěžní Fabii se musíte chovat správně. Tady není žádné ABS, žádná sofistikovaná elektronika, která vás provede zatáčkou jako na obláčku. Tady musíte ve správný moment auto odbrzdit, poslat do oblouku, přidat plyn ve správný moment, rychle zachytit přetáčivost. Nic z toho za vás tahle škodovka neudělá, na všechno jste sami. Netvrdím, že nezkušený řidič by se zabil v první zatáčce, s Fabií RS Rally2 se dá jet i pomalu (ne jako s okruhovými speciály na přítlaku), ale určitě by si ji neužil v jejím funkčním okně.

Chápu, že to jinak nejde. Že úplně všechny automobilky bez rozdílu nastavují svoje i velmi sportovní modely defaultně do nedotáčivosti, aby stačilo zavřít oči, dupnout na brzdu, zatočit volantem a hurá, zatáčku jste zvládli. Případně stále častěji využívat nejrůznější vektorování točivého momentu mezi nápravy i jednotlivá kola tak, aby i více než 900koňové Lamborghini Temerario uřídil i na okruhu každý, kdo má díru do… zadní části těla. I taková velebená Toyota GR Yaris je až překvapivě dlouho nedotáčivá, aby se pod plynem, ale už v dost vysokých rychlostech (nebo na povrchu s horší přilnavostí) chytla takovým způsobem, že pak už stojí za všechny ty naše oslavné články.

Škoda Fabia RS Rally2 na nic z toho myslet nemusí. A díky tomu je to naprosto výjimečný druh. Nejhravější a nejřidičtější auto, v jakém jsem kdy seděl.

Splnění snu, který jsem vlastně ani neměl - ve svezení se špičkovou rallyovou technikou na sedačce řidiče jsem nikdy ani nedoufal, má však i svoji odvrácenou stránku. Teď chci samozřejmě víc, znovu se posadit za volant, zmáčknout škodovácké logo, rozjet se (aspoň doufám…), škubnout za páku sekvence a potom třeba i za ruční brzdu a užívat si tuhle fantastickou techniku třeba jednou i na nějaké rychlostní zkoušce. V tuto chvíli zařazuji do složky „nesplnitelných snů“, ale tak, několikrát se už i tady zadařilo…