Článek
O tom, jak tvrdý chleba řidič svozového speciálu má, jste se mohli dočíst v jednom díle našeho seriálu Den s řidičem, nicméně tehdy jsme ještě netušili, že za volantem popelářského vozu objevíme také ženu!
Lenka Popeláková miluje mj. auta i motorky.
Nicméně po Praze skutečně jedna taková řidička jezdí, jmenuje se Lenka Popeláková, je jí 36 let, miluje auta, motorky, svoji rodinu a zvířata. Lenka měla vztah k pohyblivé technice už odmala, proto se vydala v rámci školy na dráhu automechaničky, nicméně v srdci toužila po tom stát se policistkou nebo nastoupit do armády.
Jenže to se nestalo a Lence učaroval kulatý volant – nejprve menších vozidel, posléze těch velkých. Aktuálně ji tak můžete potkat v Praze, a to na sedadle řidiče popelářského vozu, občas i toho plně elektrického. A zejména na práci, auta, elektroauta a techniku jsme se odvážné Lenky zeptali i my.
Lenko, jaká byla vaše kariéra jakožto řidičky? Čím vším jste jezdila?
Začínala jsem na dodávkách. Po nastoupení k popelářům to bylo podle toho, co zrovna bylo volné. Takový starý MAN v manuálu byl na centrum Prahy docela zážitek, tehdy jsem neměla ani padesát kilo a po práci odpajdávala domů se slzičkou v oku.
Proč jste se nakonec rozhodla jít na popelářský vůz a ne třeba na kamion jako některé jiné ženy?
Byla to náhoda. Kamarád se mě jednou zeptal, jestli bych to náhodou nechtěla zkusit, tak jsem souhlasila. No a už jsem tam pět let. Kdyby se tehdy ozval někdo, jestli nechci na kamion, tak bych asi podlehla.
Kdyby se někdo ozval s nabídkou na kamion, Lenka by teď nejspíš brázdila silnice se zapřaženým návěsem.
Respektují vás v práci v kolektivu? Předpokládáme, že jste obklopena mužskými pracovníky.
Obvykle problém nemám, chlapi kolem mě jsou většinou skvělí. Ze začátku to bylo asi i tím, že jsem tam byla jediná řidička, a vlastně stále jsem. Občas mě zlobí závozníci, ale ti se dají snadno srovnat.
Nedávno jste jezdila také elektrickým svozovým autem, povězte nám upřímně jeho klady i zápory.
Nejkrásnější je to ticho a fakt, že podvozek zkousne většinu výmolů, takže to v kabině s nikým moc nemlátí. Nevýhoda je, že jsem slyšet i venku, když se vztekám. Pak to jsou jen detaily, například tvrdé sedačky, nesmyslné umístění řazení a rekuperační páčky, žádné úložné místo v kabině a pár zbytečných bezpečnostních hlásičů.
Řidička vyjmenovává na elektrovozech důležité klady i zápory.
Myslíte si, že jsou elektrické vozy použitelné pro popeláře, nebo ještě potřebují doladit?
Samozřejmě, že potřebují doladit, dojezd je strašně limitující. Vzhledem k tomu, že mi teď auto zůstává, tak se mi musí upravit trasa tak, abych zvládla dojet zpět na firmu. Důležitější u popelářského auta je ale nástavba, pokud ta je dobrá, tak si na auto řidič časem hravě zvykne.
Chcete se kariérně ještě někam posouvat? Řídit něco jiného, většího, lepšího?
Doufám, že to nebude číst nikdo ve firmě, ale jsem spokojená tam, kde jsem. Zatím jsem nad ničím jiným moc nepřemýšlela. Řízení mě zkrátka baví.
Lenka Popeláková kočíruje dokonce elektrický svozový speciál!
Povězte nám vaše oblíbené auto, ať už nové, či třeba veterána. Zkrátka jaký vůz je vašemu srdci blízký?
Mé nejoblíbenější vozy jsou SUV. Líbí se mi jich sice hodně, ale namátkou vyberu třeba Lamborghini Urus. Veterány mě nikdy moc neoslovily, ale možná je to i tím, že jsem vždy měla až moc stará auta. Jinak mé srdce bije pro motorky.
Lenčin tajný auto sen je Urus od Lamborghini.
Mělo by se podle vás dostat za volant popelářských vozů více žen? Nebo je to spíše mužský job?
Já jsem pro více žen za volantem. Dnes už to není jen o chlapech, dřív možná, dnes ne. Teď jsou auta v automatech a řízení je v podstatě sranda. Stačí se jen nebát.
Není tedy obvyklé, aby za volantem svozového speciálu seděla žena, nicméně sami můžete díky odpovědím profesionální šoférky číst, že řízení už není tak složité a náročné jako kdysi. Navíc kočírování elektrického vozu, které se ve vybraných firmách pomalu testují, je ještě jednodušší, byť s sebou kolikrát nese omezení ve formě (pře)plánování trasy. Lence tedy přejeme šťastné kilometry a pevné nervy v pražském provozu.