Hlavní obsah

Žena za volantem MHD: Strávili jsme den s řidičkou autobusu

Foto: Jan Majurník

Ženy za volantem autobusů a trolejbusů? Proč ne, prý nejde o přespříliš fyzicky náročnou práci…

16. 7. 2021

Městskou hromadnou dopravu jistě všichni známe, ale jak to vypadá z pohledu té druhé strany – řidičské? Zašli jsme do hradeckého Dopravního podniku, vyzpovídali pár lidí a strávili část pracovního dne po boku zkušené šoférky městského autobusu. Navíc jsme pro vás zjistili řadu zákulisních informací, o kterých jste dosud možná neměli ani ponětí…

Článek

Vozidla dopravních podniků jistě všichni znáte – nastoupíte, označíte si lístek či použijete dedikovanou kartu, jedete a na určité stanici zase vystoupíte. Pořád dokola, každý den, ve dne, v noci, celý rok. Napadlo vás ovšem, jak to vypadá na druhé straně barikády, tedy u samotných řidičů MHD?

Foto: Jan Majurník

Pracoviště řidiče je plné tlačítek a přepínačů

Abychom to zjistili, napochodovali jsme do Dopravního podniku (DP) města Hradce Králové, vyzpovídali pár kompetentních lidí, vyfasovali celodenní jízdenku a nastoupili na pracovní směnu ke zkušené šoférce Janě T.

Jak vlastně takový standardní pracovní den začíná? Po příchodu do areálu DP se každý řidič nahlásí dispečerovi, dostane denní plán práce, záznam o provozu vozidla a vozový čip. Podle toho všeho spolehlivě pozná, do jakého stroje má usednout, ovšem tím to nekončí. Před samotnou jízdou musí šofér ještě zkontrolovat:

  • karoserii vozidla
  • vnější osvětlení
  • dotažení šroubů kol
  • kompletnost povinné výbavy
  • čtečky karet
  • doklady
  • hasicí přístroje
  • papírové kotoučky do tiskárny
  • přítomnost háčku pro vytažení plošiny pro vozíčkáře
  • kódy u mechanických znehodnocovačů jízdenek
  • hladinu vody v klimatizační jednotce (vybrané typy)
  • palubní jednotku pro zpoplatněné úseky (mýto)

Samostatnou kapitolou je poté zimní období, kdy se vůz musí nejprve vytopit a jsou nutné také kontroly motorového oleje i chladicí kapaliny.

Foto: Jan Majurník

Zadní dekl ukrývá pohonnou jednotku autobusu

A teď trochu toho zákulisí – tušíte, jak je možné, že i v hodně tuhé zimě vozidla MHD prakticky vždy vyjedou a neumrznete v nich? Kouzlo tkví v mimořádných zálohách, což jsou lidé, kteří už od dvou hodin ráno startují autobusy, vytápí vnitřní prostory všech nasazovaných vozů a vyráží za pomoci vyhrazených trolejbusů odstraňovat námrazu z městského trolejového vedení.

Ptáme se naší kolegyně-řidičky, jak nováček na pozici řidiče MHD ví, na jaké stanici začít a kde všude stavět. Jana T. nám ukazuje denní plán práce zahrnující povinné přestávky a také palubní počítač, kde jsou zobrazeny jednotlivé zastávky.

Foto: Jan Majurník

Ovladače topení v autobusech jsou podobné těm, které najdete v běžných osobních autech

Krátce před výjezdem nám Jana sděluje, že za jízdy s námi nebude moci mluvit (kvůli předpisům), takže se ještě rychle dotazujeme na další omezení a možnosti zábavy. Dostáváme následující odpověď: „Řidič vozidla MHD nesmí během jízdy rovněž jíst, pít, telefonovat nebo kouřit. Poslech reprodukované hudby je povolen, nicméně její hlasitost nesmí rušit ostatní cestující (sluchátka jsou zakázána),“ vysvětluje Jana T.

Během směny může řidič v rámci plánu práce střídat trasy. Například ráno nastoupí na linku A v busu číslo 27, dopoledne točí linku B s rozsvíceným číslem 16 a před koncem směny ještě zajede linku C označenou pětkou. Díky digitalizaci totiž postačí zmáčknout pár tlačítek a na vnějším informačním panelu vozu měnit zobrazovaná data. Ostatně není to tak dávno, co se po Hradci pohyboval elektrobus s nápisem Test – Garáž.cz.

Foto: Jan Majurník

Pracovní směna vždy nemusí zahrnovat jen jednu linku a obsluhu jediného vozidla

Existují rovněž dělené směny (šejdr), zálohové směny, noční směny nebo také mimořádné linky (kulturní akce, oprava páteřního úseku komunikace apod.). Není též dogmatem, aby daný šofér vždy končil službu tam, kde ji začal, a naopak. Výjimku pak netvoří ani střídání vozidel během pracovního dne. Možná vás to překvapí, ale Dopravní podniky musí být všeobecně hodně flexibilní.

Během služby se šoféři ještě starají například o prodej jízdenek, příjemné klima ve voze, nástup a výstup hendikepovaných osob nebo o udržování klidné atmosféry a pořádku během jízdy.

Foto: Jan Majurník

Být řidičem vozidla MHD znamená nést na svých bedrech velkou odpovědnost

Po návratu do depa má řidič/ka za povinnost doplnit nádrže vozu (nafta, AdBlue), případně jej připojit na nabíječku (elektrobusy). Pokud je v plánu úklid, najíždí se do vyhrazené haly, kde se o vnitřní čistotu postarají další pracovníci. V Hradci taktéž platí, že každý vůz musí minimálně třikrát týdně projet mycí linkou.

Foto: Jan Majurník

Tankování autobusů probíhá denně, umývání pak nejméně třikrát do týdne

Holky a mašiny

Po návratu z linky do vozovny jsme ovšem nevyrazili k domovu, ale objevili několik dalších zajímavostí a postupů z hlediska technického i personálního.

Servis

Většina Dopravních podniků disponuje vlastními servisy, kde jsou obvykle prováděny malé i velké údržby, drobné opravy a také se zde napravují následky menších nehod. Pokud jde o vážnější havárie, pak vozy putují do dílen jejich výrobců (např. SOR, IvecoBus, Škoda Transportation atd.).

Řidičky

V Hradci Králové mají mezi řidiči MHD asi 16% zastoupení ženy, přičemž toto číslo každoročně roste. Zajímaly nás tedy důvody, jaké je k nástupu do této práce motivují, a jak na ně obecně pohlíží vedoucí pracovníci. Dozvěděli jsme se následující:

  • když ženy-řidičky něco neví, obvykle se nebojí zeptat
  • už se nebojí ovládání vozu, protože všechny hradecké vozy MHD jsou vybaveny posilovačem řízení a automatickou převodovkou
  • každý řidič MHD má navíc na zavolání k ruce celý servisní tým
  • velké množství autobusů má klimatizaci pro tepelný komfort cestujících i řidiče
  • část autobusů je vybavena celovozovým kamerovým systémem pro větší bezpečí cestujících i řidiče
  • ženy mají všeobecně ohleduplnější styl jízdy a asertivnější přístup při řešení případných problémů

A z hlediska další motivace jde o následující body:

  • touží po nějaké výrazné životní změně
  • vyhovuje jim převážně mužský kolektiv
  • motivací jsou též rovné platové podmínky
  • v práci se cítí jako ženy, neexistují žádná omezení na vnější vzhled týkající se vlasů, nehtů, popřípadě vůně
Foto: Jan Majurník

Ženy vede k nástupu do Dopravního podniku v Hradci Králové řada faktorů. Například jde o vyhovující kolektiv nebo rovné platové podmínky

Trolejbusy

Trolejbusy jsou drážní vozidla, a tudíž smí jezdit pouze po schválených trasách, což platí i v případech, kdy se vozidlo pohybuje díky přídavnému pohonu bez aktivních tyčových sběračů proudu (to jsou ty dvě „tyče“ na střeše).

Foto: Jan Majurník

Trolejbusy jsou drážní vozidla, a proto smí jezdit pouze po schválených trasách

Pro jejich řízení je nutné vlastnit průkaz odborné způsobilosti a v rámci kontrol před jízdou ověřovat také stav uhlíků na sběračích, monitorovat zásobu náhradních uhlíků ve vozidle a kontrolovat natažení stahováku, který vytváří potřebný přítlak pro sběrače.

Foto: Jan Majurník

Registrační značka tu není jen na ozdobu, v Hradci slouží také pro vjezd do areálu Dopravního podniku nebo do myčky

A ještě takový detail: v Hradci, Ústí nad Labem a v Pardubicích mají trolejbusy vlastní registrační značky, přestože je ze zákona mít nemusí (jde o drážní vozidla). Proč tam tedy tyto identifikátory jsou? Jedním z důvodů je marketing – odlišení se od ostatních. Druhým důvodem specifickým pro Hradec Králové je kamerový vjezdový systém, který ovládá závoru v depu a pustí dovnitř (a ven) jen registrovaná vozidla. Rovněž vjezd do autobusové a trolejbusové myčky je řízen pomocí čtení těchto značek.

Dispečerské vozidlo

Určitě jste zaregistrovali, že dispečerská vozidla dopravních podniků mohou být vybavena modrými majáky. Tyto automobily slouží především k výjezdům k dopravním nehodám vozidel MHD a diskotéka na jejich střeše plní hlavně označovací/varovnou funkci během stání v místě kolize.

Foto: Jan Majurník

Dispečerský Ford Fusion sice má modré majáky, nicméně Hradečtí je prý používají jen při stání u dopravních nehod

Vzpomínky na Karosu

Tak to byl náhled do světa řidičů vozů MHD – tolik důležitých pracovníků, bez nichž by městská mobilita zřejmě vůbec nebyla dostupná. Za uplynulých dvacet let prošly vozové parky takřka všech tuzemských Dopravních podniků značnými modernizacemi, takže takovou cestu do práce už nemusíte absolvovat ve staré karose, ale můžete si užívat komfortu a tichosti moderního naftového či elektrického autobusu.

Také aspekty typu variabilita jízdného, možnosti placení a časová flexibilita jízdenek se přizpůsobily dnešní době, což usnadňuje život nejenom cestujícím, ale též samotným řidičům. A možná kvůli tomu všemu se do této práce hlásí rovněž mladí lidé nebo právě ženy.

Zkrátka abyste se stali řediteli městského autobusu, už není nutná léty vydřená praxe na obtížně řiditelných strojích, postačí jen trocha šikovnosti a dostatečná dávka pozitivního nadšení.

Reklama

Sdílejte článek