Geneze SUV: Pionýři, kteří dali život současným praktikům

Když se řekne SUV, málokoho napadne poctivý terénní 4×4. To se spíše dostaví obrázek rodinného auta, vhodného k převozu hned tří potomků do školy. Skrývaly ale předobrazy těchto vozů pod kapotou někdy nějaké dobrodružství?

Vývoj modelu UAZ 3 160 Combat (1997-2004) začal v roce 1980 a skončil o 17 let později. Velkým konstrukčním problémem bylo totiž zachování pětidvéřové karoserie na krátkém rozvoru kol, který odpovídal spíše třídveřovým vozům většiny světových výrobců.

Po skoro dvou dekádách vývoje se UAZ v sériovém stavu mohl pochlubit kvalitním lakováním, střešním oknem, velkými prahy, moderním přístrojovým štítem, sedmi místy k sezení a slušným výhledem z kabiny.

Pohonnou jednotkou se stal čtyřválec s objemem 2,7 litru a výkonem 128 koňských sil, který byl spárován s pětirychlostní manuální převodovkou. Vůz dosahoval maximální rychlosti 150 kilometrů za hodinu a spotřeboval okolo 10 litrů benzinu na 100 kilometrů.

Nasazení v praxi ukázalo problémy se stabilitou a ovladatelností, proto proběhly různé úpravy, které vyústily v nový model – UAZ 3 162 Simbir. Auto nabídlo delší karoserii, nový podvozek i nápravy.

UAZ 3 160 však byl v Evropě malým revolucionářem, protože do něj český import poprvé zastavěl naftový motor značky Andoria a prorazil na trhu s pracovními off-roady.

Současným držitelem žezla krále automobilky UAZ je model 3 163 Patriot (od 2005), který nedávno vstoupil do modelové řady 2020 poprvé také s automatickou převodovkou.

Vůz si od svého praotce zachoval slušnou terénní prostupnost, dvě tuhé nápravy a žebřinový rám. Interiér se víc přiblížil současným trendům, takže nabídne moderní prvky výbavy včetně automatické klimatizace nebo multimediálního centra s navigací. Off-roadové základy však zůstávají stále stejné.

Konstrukce první třídveřové Vitary překonala v roce 1988 vše, co bylo do té doby u vozů 4×4 obvyklé. Auto nabídlo robustní podvozek s žebřinovým rámem, propracovaným zavěšením a mechanicky připojitelným pohonem všech kol. K přednostem vozu patřily také komfortnější vinuté pružiny.

V roce 1991 rozšířilo Suzuki nabídku o pětidveřovou variantu a motor o objemu 1,6 litru. O tři roky později začala automobilka nabízet systém Drive Select 4×4, který umožnil řidičům přepínat za jízdy mezi pohonem 4×2 a 4×4. Následující rok znamenal další významný milník – šestiválcový motor.

Příběh druhé Vitary pokračoval v roce 1998 pod jménem Grand Vitara. Model odrážel zvýšení nároků na bezpečnost a dostal robustnější vzhled. V roce 2001 nastal další zlom, když Suzuki představilo vůz Grand Vitara XL-7, nejmenší sedmimístné SUV své třídy.

Třetí kapitola japonského SUV se začala psát v roce 2005. Grand Vitara upustila od tradičního rámového podvozku a nově byla vyztužena lehkou žebřinovou konstrukcí integrovanou přímo do karoserie. Významným posunem bylo také nezávislé zavěšení všech kol, stálý pohon 4×4 s uzávěrkou mezinápravového diferenciálu a s redukční převodovkou.

Aktuální čtvrtá generace Vitary pokračuje v dlouhém příběhu jako vhodný společník pro všední dny a víkendová dobrodružství. Do terénu ale opatrně! Ačkoli má kompaktní SUV sofistikovaný pohon 4×4, chybí mu redukce, vyšší světlá výška a další prvky pravověrných off-roadů. Dnes jde zkrátka o cenově dostupný crossover pro masy.

Forester od Subaru debutoval v listopadu 1995 na tokijském autosalonu jako koncept Streega, do prodeje šel v roce 1997 pro Japonsko a v roce 1998 pro USA. Konstrukce vozu přinesla vyšší posez, vyšší světlou výšku a pohon všech kol. První Forester sdílel platformu s Imprezou, ovšem výrobce do něj zastavoval 2,5litrový čtyřválec s výkonem 165 koní a volitelně nabízel viskózní diferenciál s omezeným prokluzem.

Druhá generace byla odhalena v Chicagu (v roce 2002), opět stála na základech Imprezy, ale tentokrát měla hliníkovou kapotu a nový motor – přeplňovaný čtyřválec o objemu 2,5 litru naladěný na 224 koní. V roce 2004 přišla horká novinka pouze pro japonský trh – Forester STi s výkonem 324 koní.

Třetí generace pro USA měla premiéru na detroitském autosalonu v roce 2008. Japonská varianta využívala základů Imprezy kombi, zatímco verze pro Spojené státy stála na platformě Imprezy sedan. Automobilka opustila starou konstrukční koncepci a Forester se stal plnohodnotným prostorným SUV se světlou výškou 230 milimetrů.

Přepracování se dočkalo také zavěšení zadní nápravy kvůli lepším jízdním vlastnostem. Interiér byl vylepšen o navigační systém, dotykovou obrazovku nebo prémiové audio.

Čtvrtá generace postupně přešla na CVT převodovku, ale stále si zachovala úctyhodnou terénní prostupnost, a to díky vyspělé čtyřkolce a simulátoru redukce X-Mode.

V současné době však úřaduje modernizovaná hybridní pátá generace, která nabídne dynamičtější vzhled, nižší spotřebu i toxicitu. Nebýt elektrifikace, tak by se lesník od Subaru do Evropy už asi ani nepodíval…

Kia Sportage se poprvé objevila v roce 1991 na tokijském autosalonu, kdy zákazníkům představila koncepci městského SUV, a nastavila tak jakýsi vzor pro kompaktní sportovně-užitkové vozy, které lze použít v nejrůznějším prostředí.

První generace zaznamenala rychlý úspěch a po dobu své existence vykázala úhrnné prodeje čítající přes 500 tisíc vozidel. Nástupce byl téměř totožný s bratrským modelem Hyundai Tucson, využíval karoserii typu SUV a pohon 4×4 s možností uzamčení distribuce točivého momentu mezi jednotlivé nápravy. Celosvětové prodeje druhé generace dosáhly za sedm let výroby 1 223 776 vozidel.

Modernizovaná Kia Sportage třetí generace překročila milionové prodeje během pouhých čtyř let, a napomohla tak modelu během šestého roku výroby překonat milník dvou milionů úhrnných prodejů. Šlo už však o čistokrevné SUV bez velkých off-roadových ambicí.

Čtvrtá generace se chlubí pokrokovým ztvárněním a jde o první model značky, který dostal mild-hybridní systém přispívající ke snížení emisí a spotřeby. V nabídce zůstal i pohon 4×4 s uzávěrkou rozdělení točivého momentu, nicméně líbivý design a zpracování vůz předurčuje spíše na silnice.

Neoblíbenější SUV mladé jihokorejské značky se vyrábí v Žilině na Slovensku. Vozu k pokoření magické hranice jednoho milionu prodaných aut stačilo strávit v nabídce 29 měsíců.

Historie modelu G se začala psát v létě 1969, kdy Daimler-Benz AG tehdy zahájil (úspěšné) jednání s rakouskou společností Steyr-Daimler-Puch AG o možné spolupráci. Vývoj postupně nabíral na obrátkách, protože v roce 1973 vznikl první model a o rok později pojízdný prototyp.

Model G řady 460 měl světovou premiéru ve dnech 4. až 9. února 1979 ve francouzském Toulonu a krátce poté se začal sériově vyrábět. Auto nabízelo funkční interiér, propracovanou techniku připojitelného pohonu 4×4 a uzávěrky diferenciálů. Milníkem bylo také zavedení řízeného trojčinného katalyzátoru (od roku 1986) a systému ABS od roku 1990.

Určitým vrcholem byl od roku 1993 malosériově vyráběný Mercedes-Benz 500 GE s motorem V8. Další úspěšná kapitola se začala psát v roce 1999, G 55 AMG se tehdy stal novou vrcholovou verzí. Mercedes-Benz třídy G se ukázal také v exkluzivních provedeních G 500 4×4² (2015) a Maybach G 650 Landaulet (2017).

Nová generace třídy G oslavila světovou premiéru v lednu 2018 na mezinárodním autosalonu v Detroitu. Silnými stránkami je nově vyvinutý podvozek ve spolupráci s AMG, který má klasickou tuhou nápravu vzadu a nezávislé zavěšení předních kol.

Napříč všemi generacemi auto disponuje excelentními terénními vlastnostmi – v tomto ohledu současná třída G svého praotce v mnoha disciplínách dokonce překonává. A co se vzhledu týče, tam je na první pohled jasné, že i nejnovější Geländewagen má charakteristické základní geny z roku 1979.