Luxusní dodávku měl Mercedes už na konci osmdesátek, postavilo ji AMG. Neuspěla

Mercedes-Benz, to nejsou jen prémiové osobní automobily, jejichž paleta dnes čítá jak superluxusní třídu S, tak kompaktní třídu A, stejně tak celou řadu různě velkých SUV, včetně offroadu třídy G. Klíčovou součástí modelové řady jsou také užitkové vozy, které v osmdesátých letech zastupovala třeba řada MB.

Kořeny řady MB 100 sahají do roku 1980, kdy se představily lehké užitkové modely MB 100 a MB 130. Vyráběly se v závodě ve Vitorii na severu Španělska, který dříve produkoval dodávky značky DKW a jejich následníky N1000 a N1300. Právě na ně řada MB navazovala i koncepčně, což bylo znát na některých stylistických detailech, jako byl třeba tvar dveří.

Jako správný užitkový model byl i MB dostupný v různých variantách. Klasický „zaplechovaný“ furgon doplňovaly i osobní varianty (částečně prosklené kombi a plně prosklený minibus) nebo pick-up. K dispozici byly rovněž různé nástavby, jako třeba zmrzlinářský vůz, mobilní prodejna nebo obytný vůz, jejichž vznik usnadnil základ v trubkové konstrukci. Délka dle verze činila 4,65 až 5,06 metru.

Nabídka zahrnovala také provedení s různou nosností, odtud ostatně různé názvy, od MB90 po MB180. Pohon zajišťovaly vpředu podélně uložené vznětové motory, dvoulitrový čtyřválec (řady OM615) o výkonu 43 kW a 2,4litrový čtyřválec (OM616) o výkonu 53 kW. Poháněná byla přední kola.

V roce 1987 pak nastoupila výrazně modernizovaná varianta, někdy označovaná za druhou generaci vozu. Důležitou změnou byl fakt, že Mercedes-Benz MB se od té doby začal ve velkém vyvážet i na sever Evropy, nechybělo už ani Německo. Původní model se totiž prodával hlavně na jihu Evropy.

Pohon tentokrát zajišťoval primárně motor OM616, tedy 2,4litrový vznětový čtyřválec o výkonu 53 kW, následně lehce posílený na 55 kW. V pozdější fázi dorazil i vznětový pětiválec o objemu 2,9 litru, stejně jako benzinový čtyřválec.

Právě na základě druhé generace vznikla ta možná nejzajímavější varianta MB, z dílny tehdy ještě samostatné společnosti AMG. Firma z Affalterbachu v roce 1987 představila silně upravený osobní model, kdy se z užitkového pracanta stal luxusní přepravník.

V Affalterbachu vzali úpravy pěkně od podlahy. Na první pohled byl tak MB AMG rozpoznatelný díky jiným nárazníkům, přepracované masce a hlavně novým světlometům, které byly kulaté.

Výrazně se proměnil také až devítimístný interiér, sedadla doplněná o sportovní boční vedení byla přečalouněna alcantarou, ve výbavě se objevil i výkonný hudební systém, případně televize či palubní telefon.

Vybrané kusy se navíc dočkaly i vylepšených motorů. Atmosférickou jednotku o objemu 2,4 litru totiž u AMG doplnili o turbodmychadlo, díky čemuž se z nich povedlo dostat výkon až 70 kW, podle některých zdrojů až 74 kW. Motorovou úpravu však dostala jen malá část vozů. Některé zdroje zmiňují také silnější pětiválcovou variantu, přesné údaje se ale rozcházejí.

Zajímavá myšlenka nicméně zůstala jen malou sérií. Dle dostupných zdrojů vzniklo asi jen 50 kusů MB AMG. Z toho přitom jen asi pět exemplářů mělo přeplňovaný motor. Pro zákazníky byly zkrátka drahé, a tak vůz sloužil primárně jako rychlý přepravník zaměstnanců nebo závodních jezdců DTM.

K další modernizaci došlo ještě v roce 1992. Tehdy se MB dočkalo prodloužené přídě se šikmější maskou.

Mercedes-Benz MB nakonec vydržel ve výrobě až do roku 1996, kdy jej nahradil zcela nový model Vito (respektive třída V). I ten se vyráběl ve španělské továrně Vitoria-Gasteiz.

Úplný konec MB to ale nebyl, pro Asii vznikla ještě třetí generace s nově tvarovanou, oblou karoserií. Ta se na některých trzích prodávala jako Mercedes-Benz MB 100/140, jelikož však šlo o licenční výrobek korejského SsangYongu (dnešní KGM), známá byla spíše jako SsangYong Istana. Později se výroba přesunula k čínskému SAIC/Maxus.