Historie

Ferruccio Lamborghini vyráběl traktory, pěstoval vinnou révu a spravoval rodnou půdu, kterou podědil po rodičích. Ve svém volném čase se proháněl v ukrutně rychlých autech, byla jeho drogou a vášní. Miloval značky Alfa Romeo, Maserati, ale zakotvil i u vozů Enza Ferrari. Jednoho dne se rozhodl postavit vlastní sportovní vůz a nic ho v urputném snažení nezastavilo. Byl tvrdohlavý, zrovna jako býk, kterého má dodnes každý vůz Lamborghini ve znaku.

Všichni kolem o nich mluví a my se tomu vůbec nedivíme. Malá osmiválcová Ferrari jsou stále ještě dostupná a za slušné peníze nabízejí hodně muziky – tedy zejména v případě, že máte upravené výfuky. Ale i sériové auto je moc fajn, zejména když má najeto necelých 10 000 kilometrů.

Rumunský automobilový průmysl je známý hlavně díky značce Dacia, leckdo si ale jistě vzpomene třeba také na terénní vozy ARO. Důležitou součástí tamějšího autoprůmyslu byla i značka Oltcit, která měla ve své době velké ambice. Splněny byly ale jen částečně.

Koupě nového automobilu v době socialistického Československa nebyla vůbec jednoduchá. Aut byl nedostatek, a tak se na ně čekalo v pořadníku, navíc nabídka byla značně omezená.

Vyšší střední třída na evropských trzích dnes patří výhradně modelům prémiových značek. Před zhruba 20 lety tu však byla i řada sedanů mainstreamových značek.

Škoda 440 Spartak měla být jen mezitypem před příchodem opravdu lidového auta z Boleslavi v podobě 1000 MB. Nakonec však em-béčko de facto přežila.

Značka Lancia v novém tisíciletí strádala, a tak to po spojení Fiatu s Chryslerem zkoušela netradičním řešením. Americký styl se však neujal.

Rekordních 130 automobilových veteránů vyrazilo ráno mezi 6:00 a 8:00 z pražské Opletalovy ulice v závodu 1000 mil československých do Bratislavy. Prvních několik vozů odstartoval prezident Petr Pavel, který nad závodem převzal záštitu.