Vidíte na fotce žigulík? Omyl! Ani Fiat to není. Jde o známou značku, které hrozí konec

Španělsko dnes patří mezi největší výrobce automobilů v Evropě, tuto pozici však nezaujímalo vždycky. Po druhé světové válce šlo o chudou zemi, která se potýkala s následky dřívější občanské války. To se podepsalo i na tamějším automobilovém průmyslu, který strádal.

Bývala tu sice značka Hispano-Suiza, luxusní výrobce ale v hospodářsky oslabené zemi po válce nemohl moc zaujmout. A občanskou válkou vyčerpaný trh nebyl dostatečně bonitní ani pro zahraniční automobilky, které po druhé světové válce měly dost starostí doma.

Zasáhnout tak musela španělská vláda, která začala řešit, jak rozjet výrobu aut vlastními silami. Taková myšlenka se rýsovala už ve čtyřicátých letech, realizována ale nakonec byla až v roce 1950. To se začala psát historie značky Seat, právě v tehdejším roce vznikla Sociedad Española de Automóviles de Turismo, S.A. (alias S.E.A.T.) jako společný projekt španělské vlády a několika španělských bank. Španělé už dříve oslovili zahraniční partnery, aby jim pomohli vybudovat novou automobilku. Volba nakonec padla na Fiat, který už měl se španělským trhem zkušenosti, stejně jako s mezinárodními projekty.

První vůz nově vzniklého subjektu se ale zrodil až o tři roky později. Mezitím totiž bylo nutné vybudovat továrnu, v níž bude S.E.A.T. působit. Původně se zvažovala výroba v méně rozvinutých vnitrozemských částech Španělska, ať už ve Valladolidu nebo v Burgosu, volba však nakonec padla na Barcelonu. Ta měla průmysl přece jen rozvinutější, navíc díky přístavu a železnici mohla snadno vyvážet vozy do světa. A co víc, už dříve tu vznikaly vozy značky Hispano-Suiza.

Prvním vyráběným modelem se stal Seat 1400, postavený na stejném základě jako stejnojmenný fiat. Středně velký sedan doplnilo rovněž kombi, oba se spoléhaly na benzinový čtyřválec Fiat o objemu 1,4 litru. Vůz se zpočátku montoval z dovážených komponentů, Seat však postupně vybudoval síť lokálních dodavatelů, a tak už po roce výroby byla naprostá většina výrobních komponentů španělská.

Vůz se vyráběl ve třech sériích až do roku 1963, poslední série se zásadně odlišila svým modernějším designem, i díky tomu se prodávala ještě po boku druhé série. Model pak postupně nahradil Seat 1500, který svými tvary přímo navázal na třetí sérii 1400.

Seat 1400 však kvůli své velikosti a s tím související vyšší cenovce nebyl zrovna něco, co tehdy chudé Španělsko potřebovalo. V roce 1957 tak následoval druhý model, který konečně zacílil na klientelu hledající dostupné vozidlo.

Šlo o Seat 600, což nebylo nic jiného než přeznačkovaný Fiat 600. Jen 3,2 metru dlouhé autíčko se stalo okamžitě hitem a v následujících letech se stalo nejprodávanějším automobilem na španělském trhu. Rychle tak pomohlo motorizovat Španělsko. Vedle toho se však v průběhu let hojně vyváželo také do Jižní Ameriky, ale také třeba do Finska.

Zajímavostí byl přitom odvozený Seat 800, který byl počátkem vlastního vývoje španělské automobilky. Šlo totiž o čtyřdveřovou variantu šestistovky, která neměla ekvivalent v nabídce Fiatu – obdobně koncipovaná tehdejší Multipla totiž vypadala jinak. Osmistovka ale v nabídce příliš dlouho nevydržela, vyráběla se jen mezi lety 1963 až 1968.

V dalších letech se produkce navyšovala, díky čemuž se stal Seat největším výrobcem automobilů ve Španělsku, když překonal firmy jako FASA-Renault, Citroën Hispania nebo menší značky Authi a Barreiros. Spolu s tím se nabídka postupně rozšiřovala, a to i v případě vozů z vlastního vývoje. Konkrétně šlo třeba o kupé Seat 1200 Sport z poloviny sedmdesátých let. Šlo o čtyřmístné kupé se základem ve Fiatu 127.

Automobilka tehdy mohutně investovala do vývojových i výrobních kapacit. I kvůli snaze španělské vlády zachránit pracovní místa koupil Seat továrnu v Pamploně po značce Authi. Navíc padla původní omezení na export vozů do zahraničí. Výměnou za to však Fiat navýšil podíl v automobilce a stal se největším akcionářem. Podíl vlády naopak klesl, zbytek nadále vlastnila skupina španělských bank.

I díky úspěchům na domácím poli bylo velkým překvapením, když byla v roce 1982 ukončena dlouholetá spolupráce s Fiatem. Ta se začala rozpadat už na začátku osmdesátých let. Seat potřeboval další kapitál, Fiat však odmítl pokračovat v plánovaných investicích a ze společnosti postupně vystoupil.

Prvním projektem osamoceného Seatu se stal model Ronda. Šlo o zásadně modernizovaný model Ritmo, tedy stejnojmenný model Fiatu. Design navrhl Tom Tjaarda, vývoj mělo na starosti technické centrum v Martorellu. Právě Ronda navíc určila další směr označování vozů značky, šlo totiž o první Seat pojmenovaný podle španělského města, což automobilka následně využila a využívá také u dalších modelů.

Seat nezůstal osamocen na dlouho. Uvolněnou pozici Fiatu obsadil Volkswagen. Ten pod vedením Carla Hahna ještě v roce 1982 dojednal výrobu modelů Passat-Santana a Polo-Derby v továrnách Seatu, aby se Volkswagen jen o pár let později postupně stal většinovým vlastníkem automobilky. V roce 1990 Volkswagen koupil i zbývající podíl, Seat se tak stal první neněmeckou značkou skupiny. Volkswagen viděl potenciál v levné výrobě ve španělských továrnách, což v následujících letech plně využil.

Také se ale pod vedením Volkswagenu španělská automobilka zásadně modernizovala. Výroba se přesunula ze zastaralé Zony Franca do Martorella, do nově vybudovaných hal u technického centra. Stejně tak se přesunula administrativa Seatu z Madridu do Barcelony, tato centralizace měla pomoci efektivitě podniku.

O nějakých 36 let později je však všechno jinak. Španělsko je sice pro VW Group pořád klíčovým výrobním místem, jenže samotná značka Seat strádá. Už delší dobu se mluví o tom, že je na odpis. Sice se v posledních letech prezentovala jako značka pro mladé, přece jen však byla cenově i charakterově až příliš blízká Škodě a Volkswagenu. A v poslední době je stále zřejmější, že německý koncern nechce mít tři podobně laděné značky v portfoliu.

Vedení koncernu však v tuto chvíli potvrdilo jen to, že o budoucnosti Seatu se jedná. Stávající modelová řada má svoji budoucnost ještě zajištěnou, co však bude po roce 2030, je zatím ve hvězdách.

Nutno však zdůraznit, že se tu mluví jen o Seatu jako značce. Součástí automobilky je totiž dnes i Cupra, tedy osamostatněná sportovní divize, která naopak sčítá úspěchy. Její zařazení mezi mainstream a plnohodnotnou prémii totiž zákazníky nadchlo a její prodeje rostou. I díky tomu tak Martorell má svou budoucnost jistou, jen to možná bude už bez značky Seat…