Nejlepší akce všech dob vlastně nebyla pro novináře: Takto si své top zákazníky hýčká BMW

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Asi jste si na Garáži všimli, že poměrně často pro vás připravujeme články z „výjezdních zasedání“, kdy se daná automobilová novinka představuje někde v zahraničí. Dlouhé roky byl model neměnný – první fotky, pak premiéra na autosalonu, jízdní dojmy nejčastěji v zahraničí a nakonec česká tiskovka.

S covidem se naše tradiční novinářské dny velmi proměnily, jak sami víte, autosalony typu Ženeva prakticky vymizely, stále častěji se však objevují individuální představovačky. Ve finále je to pro automobilky v mnohém výhodnější scénář, na rozdíl od autosalonů nemusejí soupeřit o pozornost s jinými značkami. A my tak vlastně cestujeme ještě víc než v minulosti…

Nestěžuju si, to vůbec ne, moc dobře vím, že mám práci snů. Ale asi si dovedete představit, že jsou akce, na které se člověk těší víc, a pak služebky, bez nichž by se… obešel, řekněme. Do té první kategorie výrazně spadá nedávná akce BMW.

Ono je totiž nutné hned na začátku upozornit, že akce nazvaná BMW Legendary Moments je v prvé řadě určená po zákazníky. A to rovnou pro ty nejdůležitější. Pár novinářů tak mělo možnost ochutnat, jak si BMW své VIP klienty považuje. A tady musím říct, že je to servis na ještě úplně jiné úrovni, než na jakou jsou – jinak zhýčkaní - novináři zvyklí. I co se týče samotných zážitků.

Vše totiž odstartovalo hned první večer, kdy jsme si mohli prohlédnout jeden z prvních uměleckých modelů BMW. Možná jste zaregistrovali, že BMW čas od času vezme nějaké svoje auto, svěří jej umělci a narodí se art car. Poprvé se tak stalo v roce 1975, doposud vznikla dvacítka takovýchto uměleckých projektů. My jsme mohli obdivovat kus s pořadovým číslem 6 od Roberta Rauschenberga. Ten se v roce 1986 pustil do BMW 635 CSi, které i sám používal. Umělec známý hlavně díky svým popartovým instalacím se prý snažil skloubit světy umění, přírody a technologie… jak jsem nakoupil. Každopádně, na fotce níže můžete výsledek jeho snahy posoudit sami.

A ještě jeden podobný bonbonek si pro nás organizátoři připravili. Pamatujete na bondovku Zítřek nikdy neumírá? A také vám přijde, že za ty roky (premiéra v roce 1997) strašlivě zestárla? Nicméně Pierce Brosnan se zde prohání speciálně upravenou sedmičkou generace E38, kterou řídí mobilem ze zadních sedaček. A my jsme se mohli podívat na originální kaskadérský kus přímo z filmu! A přesně ten, který se ovládal na dálku! Respektive na dálku pochopitelně ne, kaskadér seděl – tedy spíš ležel, v prostoru u zadních sedaček a dění před autem sledoval přes monitor u opěradla řidiče. Strašně by mě zajímalo, jak se tohle řídilo…

A ještě k tomu dálkovému ovládání – nad čím jsme se v roce 1997 tak trochu pousmáli, je už pár let realita. Dobře, únik z nadzemních garáží před padouchy byste prostřednictvím telefonu nezvládli ani v nejnovější sedmičce, ale třeba dálkově řízený výjezd z klasické garáže úplně v pohodě. Ten pokrok! Kde se to zastaví?

Tohle byly hezké, ale samozřejmě jen doprovodné momenty. Akce BMW Legendary Moments byla pochopitelně hlavně o řízení nejnovějších modelů mnichovské značky.

Začali jsme nejvýš, jak to šlo, s nejnovější sedmičkou. Asi stále nejsem fanouškem jejího designu, a to se rozhodně v tomto směru pokládám spíše za pokrokového, třeba dodnes diskutovanou Bangleho sedmičku E65 naprosto zbožňuju. Ale ta poslední je na mě taková nějaká podivně zavalitá, monolitická…

Tím ovšem nářek končí, v rámci Legendary Moments jsem si potvrdil, o jak fantastické auto jde. Komfort srovnatelný snad jen s rolls-roycem (bez přehánění, ten podvozek je i na luxusní třídu fenomenálně komfortní), přežil jsem i plně digitální interiér, základní přizpůsobení (nastavení sedačky, volantu, vypnutí asistentů) jsem absolvoval také celkem snadno. Jeden pláč bych vlastně ještě měl – poházené ikony v hlavním menu infotainmentu nejsou uživatelsky zrovna vstřícné.

Ale co je absolutní pecka a žádná sedmička by se bez toho neměla prodat, jsou kašmírové sedačky. Ani ta nejjemnější kůže nebude nikdy tak prodyšná jako látka, kašmír je úžasně příjemný na dotek, vůbec pod vámi nešustí a díky nadvládě kožených interiérů navíc působí skutečně výjimečně. A to se v této třídě velmi počítá… Vyzkoušejte, vsadím se s každým budoucím majitelem sedmičky, že po testu kašmíru nebude chtít jiné čalounění ani vidět. Natož na něm sedět. A nestojí moc, v rámci horentních sedmičkových příplatků si připravte vlastně symbolických jednadvacet tisíc.

Po nové sedmičce jsme přesedli do určitě nejrozporuplnějšího BMW za poslední roky. Ano, diskutér s nažhavenou klávesnicí támhle úplně vzadu správně uhodl, že se jedná o BMW XM.

Design bych nechal stranou, sice to není můj šálek, ale pokud chce být někdo excentrický a vysloveně vyzývavý, v XM – zvlášť s nějakou nepřehlédnutelnou barvou - má jedinečnou možnost. A když naopak zvolíte umírněnější odstín, zase tak fotbalově XM nevypadá.

Interiér je také v pořádku – vzhledem k postavení modelu. Ale co už koušu hůř, to je jistý diskomfort XM. Jasně, tohle obří SUV s délkou 5,1 metru a hmotností kolem 2,8 tuny (osmiválcová verze) vzniklo jako oslava sportovních modelů, takže jako sedmička pohodlné XM nikdy nebude, za mě je však rozdíl mezi vrcholnými BMW příliš velký. I s přihlédnutím k písmenku M v názvu SUV.

Ve verzi XM Label s osmiválcem a hybridní výpomocí o systémovém výkonu 550 kW a zrychlením na stovku za 3,8 s však už dynamika písmenku odpovídá.

A proč ta rocková hvězda? Takto sami o XM mluví lidé z BMW. A tohle přirovnání vlastně velmi sedí. XM je výstřední, své a nesedne každému.

A pak přišel ten největší zážitek. BMW M4 CS by už samo o sobě stačilo na to, abych na akci vzpomínal, organizátoři BMW Legendary Moments však svezení ještě vyšperkovali tím, že nám uzavřeli několikakilometrový úsek veřejné komunikace. Takovou lepší chorvatskou okresku, dva plnohodnotné pruhy, asfalt lehce zvlněný, místy nečistoty, písek, ale celkově spíš kvalitnější silnice.

A lemovaná profíky z chorvatské rallye. Ano, v rámci BMW Legendary Moments nám silnici hlídali ostřílení organizátoři z mistrovství světa. Projížděli jsme třeba i vesnicí, všiml jsem si zátarasů, všude oranžové vesty… Nic podobného jsem za víc než dvacet let novinářské kariéry nezažil.

Trochu jsem se obával reakce řidičů, kteří museli čekat, až se na uzavřeném úseku vyblbneme. Přiznám se, že mi to úplně příjemné nebylo, když náš BMW M vláček objížděl už dost dlouhou kolonu spořádaně vyčkávajících motoristů. Přikrčený za volantem jsem však sledoval prakticky jen úsměvy a zdvižené palce. Vypadalo to, že naše pestrobarevná skupina nakonec dělala spíš radost.

A pak jsme vyrazili. Já byl díky svým základním závodním zkušenostem přirazen do skupiny A, tedy do rychlejšího uskupení. Jako první usedl za volant kolega Ondra Chamilla, možná si ho pamatujete ještě ze Seznamu. Ondra je jeden z nejlepších novinářských řidičů s obrovským citem pro auto, a když jsem viděl, jaké jede celá skupinka bomby… a jak je zvolená trasa svižná a občas doplněná o schované vracečky. Možná jsem si nakonec měl říct o skupinu B.

Ale asi to zná každý řidič, z pozice spolujezdce bývá situace dramatičtější. Jakmile jsem sedl za volant, cítil jsem, kolik přilnavosti M4 CS má, jak je přesvědčivá na brzdách a nečekaně klidná i na výjezdech ze zatáček.

Tempo to však bylo velmi, velmi ostré. Vedoucí naší skupinky A se s námi nepáral a víc na jistotu jel v prakticky jen už velmi rychlých pasážích. Frčeli jsme nalepení na sebe, před zatáčkou tvrdé brzdy, pak rychle z oblouku ven. Celkově to byla jízda spíš jak z okruhového dne, tady jsme se však pohybovali v lepším případě mezi svodidly, v tom horším mezi stromy nebo domy.

A já krotil BMW M4 CS s výkonem 405 kW. Bylo až neuvěřitelné, jak strašlivě rychle a suverénně se tohle kupé dostalo ke klidně dvojnásobným rychlostem, než jakými jsme se měli legálně pohybovat. Něco málo odježděno mám, i to rallye jsem si jednou zkusil, M4 CS jsem samozřejmě věřil, ale i tak se mi do mixu emocí občas přimíchal i strach, obava. Byla to neskutečná střelba, daleko za hranicemi toho, co jsem kdy na běžných komunikacích v rámci novinářských prezentací zažil.

Ale směrem k BMW M4 CS obrovská poklona. Musím říct, že by mě hodně bavilo přibližovat se k limitu, postupně odstavovat elektroniku a sledovat, jak se tahle střela chová kolem meze adheze. Jasně že na okruhu. I když musím zpětně uznat, že jsme se v rámci BMW Legendary Moments dostali k limitu M4 CS blíž, než by mě kdy na normální silnici napadlo.

Tohle auto to schytalo podobně jako XM. A rovnou hned na začátku, ještě předtím, než se s novou M5 kdokoliv svezl. Pravda, výchozí podmínky nemá nejlepší, stroj je to na první dobrou sice výkonný (535 plug-in hybridních kW), ale také nesmírně těžký (2,5 tuny je už fakt hodně).

BMW však od začátku argumentuje velmi jednoduše – buď by nová M5 nevznikla vůbec, nebo musí být taková, jaká nakonec je. Berte, nebo nechte být. Bral bych já?

Já bych ukázal na sedmičku. Klidně tu elektrickou. A BMW M4 CS na víkendy bez manželky. Nebo bych tahle auta dal dohromady a dostal bych M5.

Tohle je zjednodušené a z obou stran kompromisní řešení, ale ne tak přitažené za vlasy, jak by na první pohled mohlo vypadat. M5 umí být překvapivě komfortní, na dlouhé a pekelně rychlé dálniční přesuny nic moc lepšího nevymyslíte, ale na druhou stranu není tenhle sedan/kombík v zatáčkách tak nepoužitelný a těžkopádný, jak by hmotnost naznačovala.

M5 jsme si totiž také vyzkoušeli na uzavřeném úseku, na kratším a ne tak náročném a rychlostně exponovaném, ale i tak to bylo intenzivní svezení. Nebylo to vyloženě na krev jako s M4 CS, ale zatáček bylo dost na to, abych ani v takovém prostředí M5 nezatracoval. A v přímce jede naprosto brutálně.

Jakkoliv jsme mohli být s prvními informacemi o nové M5 rozpačití, praxe ukazuje, že to celé dopadlo mnohem, mnohem lépe než u již zmíněné XM. Tahle „emka“ nejdou přímo proti sobě, ale rozhodně není bez zajímavosti sledovat, jak rozdílná auta se stejnou pohonnou soustavou vznikla. M5 je daleko rychlejší, ovladatelnější a pro někoho možná překvapivě mnohem komfortnější než XM.

Spojovat BMW Legendary Moments s tak přízemním termínem, jako je „služebka“, by bylo až vulgární. Cestovní příkaz jsem sice v práci skutečně vypisoval, ale tím podobnost s klasickou služební cestou končí. Upřímně i v porovnání s exkluzivnějšími novinářskými akcemi.

Tohle je ale trochu nefér srovnání, přece jenom jsme si na začátku napsali, že BMW Legendary Moments je koncipováno jako zážitek pro zákazníky. A ještě pro ty významné. A na pozvání. A to se pak není co divit, když je to úplně jiný svět.

Nejvíc pro mě však nebylo to pozlátko okolo, ale svezení s M4 CS. Bylo strašidelné, místy jsem se opravdu bál, ale schopnosti tohohle auta jsou dechberoucí. Někde na okruhu bych byl nepochybně klidnější, ale právě ta uzavřená normální silnice dodala tomuto momentu legendární punc.