Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Chlouba českých konstruktérů – Dvanáctiválec od Walter Royal

Foto: Tomáš Hyan
9. 4. 2021

Nejluxusnější československé automobily meziválečného období byly dva, kopřivnická Tatra 80 a jinonický Walter Royal, oba poháněné unikátními dvanáctiválci vlastní konstrukce. Tatra sice vznikla o rok dříve, ale její výroba se rozběhla až v roce 1931, kdy na pražském autosalonu zářil královský Royal, vrcholné dílo jinonické továrny Walter na automobily a letecké motory.

Článek

Na počátku 30. let minulého století ovšem už podnik nepatřil zakladateli Josefu Walterovi, ale podnikatelské rodině Kumperů, které vládl ambiciózní Antonín „Teny“ Kumpera (1901–1990), iniciátor stavby osobního vozu s dvanáctiválcovým motorem, jenž byl nejen odpovědí na Tatru 80, ale také jejím jediným domácím konkurentem.

V elitní společnosti

Dvanáctiválce nebyly rozšířenými vozy ve výrobních programech tehdejších automobilek, stejně jako ještě složitější a dražší šestnáctiválce, ale jejich vlastnosti je přímo předurčovaly pro nejluxusnější modely. Většinou pocházely z USA, evropských vozů s motory V12 bylo jako šafránu, V16 se dovážely výhradně ze Spojených států. Do elitní skupiny se v roce 1931 zařadily hned dva československé výrobky, Tatra 80 byla vyrobena v pětadvaceti exemplářích, z nichž tři si továrna ponechala na náhradní díly, zatímco Walter Royal prokazatelně vznikl jen ve třech kusech, byť nepodložené optimistické odhady hovoří o dvojnásobku.

Foto: Tomáš Hyan

Dvanáctiválec Walter Royal po renovaci v Brně u společnosti Hicar

Jedno je však jisté, větší série těchto motorů V12 následovala pro expresní autobusy a hasičské speciály. Tatra a Walter se tak zařadily do elitní společnosti, kam patřily z evropských značek pouze Rolls-Royce, Daimler, Hispano-Suiza, Horch a Maybach.

Zkušenosti z letecké výroby

Továrna Walter v pražských Jinonicích se od dvacátých let soustředila na letecké motory různých typů, které patřily ke světové špičce a vyvážely se do celého světa. Letecké technologie, kvalita výroby a potřebná přesnost byly vítanou pomocí při tvorbě luxusního automobilu Walter Royal. Jeho podvozek s žebřinovým rámem a tuhými nápravami sice koncepčně vycházel z menších šestiválcových typů, ale konstrukcí zcela nového vidlicového dvanáctiválce byli pověřeni František Adolf Barvitius (1890–1956), známý tvůrce leteckých motorů a šéfkonstruktér společnosti Walter, a jeho spolupracovník Jan Šusta, syn významného českého historika, spisovatele a politika Josefa Šusty z Třeboně

Ten, stejně jako Barvitius, působil v konstrukci motorů až do května 1945, kdy je novopečená (a revoluční) závodní rada akciové společnosti Walter propustila za údajně asociální činy. Jejich dílo však žije dodnes, a to včetně nedávno renovovaného bílého kabrioletu Walter Royal brněnskou společností Hicar.

Premiéra na autosalonu v Praze

U příležitosti XXIII. pražského autosalonu 1931 na velkém stánku společnosti Walter zářily hned čtyři dvanáctiválce z Jinonic! Nový Royal se představil jako naleštěný podvozek pro zakázkové karoserie, čtyřdveřový bílý kabriolet karosovaný vrchlabskou firmou Petera a černá šestimístná limuzína; čtvrté užití dvanáctiválce dokumentoval podvozek nákladního vozu, určený pro autobusové a hasičské nástavby. Mohutný motor s uspořádáním dvou řad válců sevřených v úhlu 60 stupňů měl zdvihový objem 5 879 kubických centimetrů při vrtání válců 76 mm a zdvihu pístů 108 mm, se stupněm komprese 5,0 a dvěma spádovými karburátory Zenith-Stromberg dával výkon 88 kW (120 k) při 3 000 ot./min.

Foto: Tomáš Hyan

Bílý kabriolet Walter Royal na autosalonu v Praze 1931 (s vozem pózuje paní Marie Žďárská)

Kliková skříň byla stejně jako u Tatry 80 odlita z hliníkové slitiny, motor však dostal vyspělejší ventilový rozvod OHV (ventily v hlavě válců), zatímco Tatra měla modifikovaný systém SV (postranní ventily v bloku). Pečlivě vyvážený klikový hřídel z oceli Poldi byl uložen v sedmi ložiskách, opatřen tlumičem kmitů a poháněl vačkový hřídel rozvodu ozubeným soukolím. Navazovala na něj dvoukotoučová suchá spojka a čtyřstupňová převodovka Aphon/Maybach s pneumatickým ovládáním (předvolbou), přičemž synchronizovaný třetí stupeň byl přímý a čtvrtý rychloběh. Vůz s poháněnou zadní nápravou dosahoval největší rychlosti 140 km/h, ale spotřeboval 25 až 30 litrů benzinu na stovku kilometrů.

Král přišel ve špatný čas

Luxusní automobil se vyznačoval nízkou stavbou, jak to jen tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery dovolily, měl impozantní rozměry 5 180 x 1 900 x 1 700 mm při rozvoru náprav 3 700 mm a rozchodu kol 1 430 mm. Pohotovostní hmotnost činila 1 900 kg (kabriolet) až 2 050 kg (limuzína), čemuž odpovídaly dvouokruhové kapalinové brzdy ATE-Lockheed s podtlakovým posilovačem Bosch-Dewandre. Byl to vůz superlativů, ale přišel v době hospodářské krize, která následovala po Černém pátku 25. října 1929, krachu na newyorské burze, jenž ovlivnil ekonomiku celého světa.

Není známo, zda byl některý z vozů Walter Royal prodán klientovi, zřejmě se nakonec používaly především v mateřské společnosti, přestože Teny Kumpera spolu se závodníkem Jindřichem Knappem (1895–1982) vyrazili na propagačně-sportovní jízdu do Paříže a zpět hned 5. listopadu 1931 po ukončení pražského autosalonu. Celá jízda proběhla za pouhých 18 hodin při průměrné spotřebě 25,5 l/100 km, tovární jezdec Knapp hnal vůz i za nepříznivého počasí většinou na přímý záběr rychlostí až 140 km/h!

Soutěže elegance a konec

Limuzína i kabriolet Royal se zúčastňovaly populárních Soutěží elegance (Concours d´Elegance), členové Kumperovy rodiny počátkem třicátých let sbírali první ceny, ale jinak Royaly sloužily jen Tenymu (kabriolet), generálnímu řediteli společnosti, a limuzína jeho mladšímu bratru Vítězslavovi (1904–1987), obchodnímu řediteli společnosti Walter. O osudech automobilů Royal se mnoho neví, stejně jako o autobusech Walter D-Bus, jež dostaly motory zvětšené na 7 354 kubických centimetrů (válce převrtány na 85 mm, zdvih zůstal 108 mm) s výkonem 103 kW (140 k).

Po válce Kumperové emigrovali do Jižní Ameriky, společnost Walter byla po znárodnění přejmenována na Motorlet a úspěšně pokračovala ve výrobě leteckých motorů. Do elitní společnosti se znovu zařadila výrobou proudových motorů M-701 a turbovrtulových M-601, protože jen několik států vyrábí turbínové motory vlastní konstrukce!

V roce 2008 byla výroba motorů prodána americké společnosti GE Aviation, převedena do areálu Letov v pražských Letňanech a značka Walter, obnovená ještě po roce 1995, definitivně zanikla. Na základě M-601 vznikla nová řada motorů GE (General Electric) H-80 (první let 2011). Továrna v Jinonicích byla zbořena včetně Kumperovy vily, na jejím místě byl postaven kancelářský komplex, nazvaný příznačně Waltrovka. Přežily historické motory a automobily Walter v různých sbírkách; Royal je mezi nimi jako připomínka schopností českých konstruktérů.

Reklama

Sdílejte článek