Co vše dokázal Ferdinand Porsche?

Ferdinand Porsche prožil velkou část svého života v Rakousku, ale zemřel jako Němec ve Stuttgartu dne 30. ledna 1951. Byl pochován v rakouském Zell am See. Jeho rodný dům je po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřen od listopadu 2016 jako expozice Ferdinanda Porscheho, kde lze kromě dokumentů vidět i některé z automobilů, na jejichž konstrukci se Porsche buď podílel, anebo jim dal svoje jméno…

Syn vesnického klempíře Antona Porscheho staršího (1845–1908) chodil jen do základní školy, žádné jiné vzdělání nezískal a nikdy žádnou zkoušku neskládal. Ve čtrnácti skončil se školou, otec ho chtěl zaměstnat ve své dílně a vychovat z něho svého nástupce, když nejstarší syn Anton (1873–1888) předčasně zemřel po pracovním úrazu.

Ferdinand si ale prosadil svou, a tak navštěvoval kurzy elektrotechniky na průmyslové škole v Liberci, sám si vyráběl baterie, dynama a spínače, až jednoho dne otce opravdu překvapil. Jejich dům ozářilo elektrické světlo, kompletní instalace byla vlastním dílem osmnáctiletého mladíka. Otec kapituloval, za následníka v rodinném podniku zvolil mladšího syna Oskara (1881–1941) a nechal Ferdinanda odejít za prací do Vídně.

Ve Vídni se Ferdinand vyučil v elektrotechnické továrně Vereinigte Elektrizitäts-AG (původně Bélla Egger & Co., později známá Brown Boveri), z učedníka to dotáhl na vedoucího zkušebny už ve dvaadvaceti letech, ve volném čase navštěvoval univerzitní elektrotechnické přednášky, přestože tam studovat nesměl, protože neměl ani dokončené středoškolské vzdělání. O to bedlivěji naslouchal. V zaměstnání se seznámil s Aloisií Johannou Kaes, která se stala jeho životní partnerkou a matkou jejich dětí, dcery Louise, provdané Piëchové (1904–1999), a následníka Ferryho (1909–1998), který uvedl do výroby nejslavnější automobily Porsche 356 a 911.

Ferdinandův vřelý vztah k elektrotechnice ho přivedl ke konstrukci prvních elektromobilů a prvních hybridních automobilů, v nichž spalovací motor roztáčel dynamo, jež vyrábělo elektrickou energii pro trakční elektromotory, uložené přímo v nábojích kol. V roce 1899 ho totiž povolal Jacob Lohner, výrobce kočárů pro císařský dvůr, jenž se rozhodl pro montáž elektromotoru do kočáru bez koní. Vídeňská společnost Jacob Lohner & Co. s nimi měla okamžitě velký úspěch, vznikaly různé typy od cestovních po závodní automobily, a to jak čistě elektrické, tak hybridní.

Na Světové výstavě 1900 v Paříži vzbudil velkou pozornost akumulátorový Lohner-Porsche s plochými elektromotory velkého průměru přímo v nábojích předních kol, postavený ve dvousedadlové i čtyřsedadlové verzi, ale také jako závodní speciál s dvojicí sedadel za sebou (pro snížení aerodynamického odporu). Největší byl čtyřmístný Lohner-Porsche s pohonem všech čtyř kol (Radnaben-Motor, tedy motor v nábojích kol, kdy v každém byl jeden) a dvoutunovou hmotností akumulátorů, postavený pro britského klienta E. W. Harta. Ferdinand Porsche se osobně zúčastňoval závodů, na hybridním typu s předním pohonem zajel nejlepší čas do vrchu Exelberg v roce 1902. Ve stejném roce přijel do rodného Maffersdorfu a v hybridním voze svezl bratra Oskara i otce Antona…

Porsche se rozešel s Lohnerem v roce 1904, kdy náklady na vývoj začaly růst a pro Lohnera byly příliš vysoké. Poté Porsche nahradil Paula Daimlera na pozici šéfkonstruktéra v automobilce Austro-Daimler. Navrhl tam řadu velmi rychlých vozů, lehký sportovní čtyřválec Sascha 1,1 litru i velké šestiválce ADM, první letecké motory a nákladní vozy včetně válečného autovlaku s hybridním pohonem. V roce 1923 firmu opustil, když vedení omezilo výdaje na motoristický sport (Porsche spolu s Heinrichem Schönfeldtem vyhrál Jízdu prince Jindřicha 1910 na Austro-Daimleru, který sám zkonstruoval). To už byl držitelem čestného doktorátu z Vídeňské vysoké školy technické za velký přínos automobilové konstrukci.

Jeho další cesta vedla do německého Stuttgartu, kde se v dubnu 1923 stal vedoucím konstrukce a členem představenstva Daimler-Motoren-Gesselschaft (DMG). Šlo o známého výrobce automobilů Mercedes a po spojení s Benzem slavného Mercedes-Benz. Nakonec se ve Stuttgartu usadil v nové vile, v jejíž garážích postavili první tři prototypy známého Brouka Volkswagen (tehdy KdF-Wagen) na žádost německých státních orgánů. Po intermezzu s rakouským Steyrem (1929–1930) se osamostatnil a 1. prosince 1930 založil vlastní firmu, která od 25. dubna 1931 získala oficiální jméno Dr. Ing. h.c. F. Porsche GmbH, Konstruktionsbüro für Motoren-Fahrzeug-, Luftfahrzeug- und Wasserfahrzeugbau; tedy česky Konstrukční kancelář pro motory vozidel, letadel a plavidel. Nová éra začala.

Z konce třicátých let pocházejí nejslavnější konstrukce Ferdinanda Porscheho, a to závodní automobily Auto Union s dvanáctiválcovými a šestnáctiválcovými motory uloženými vzadu, lidový automobil Volkswagen Brouk (Typ 1), po válce vyrobený v počtu převyšujícím 22 milionů vozů, a také první sportovní vozy na základě Volkswagenu, z nichž po válce vznikly první automobily Porsche 356. Kromě toho pracoval Porsche i na jiných úkolech pro tehdejší německou vládu, politika ho sice příliš nezajímala, ale přesto vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), podobně jako u nás lidé vstupovali do KSČ.

Ve skutečnosti byl zcela zaujat technikou a novými výzvami, takže se pustil do vývoje samohybných děl, tanků, dělostřeleckých tahačů, obojživelných vozů a dalších zbraní, což se mu po válce stalo osudným, byť její konec strávil v rakouském Gmündu, kam evakuoval svoji rodinu i konstrukční kancelář.

Po skončení války si Porscheho pozval francouzský komunista a ministr průmyslu Marcel Paul jako poradce pro vývoj lidového vozu Renault 4 CV, ale ředitel znárodněné automobilky Pierre Lafaucheux, člen francouzského odboje, se ostře postavil proti, a to nejen proto, že vůz byl téměř hotov. Ferdinand Porsche, přestože se na válečných zločinech nepodílel, byl záhy zatčen a uvězněn v Dijonu. Syna Ferryho pustili na kauci, jeho otec a švagr Anton Piëch zůstali ve francouzském vězení dvacet měsíců.

Ještě v rakouském Gmündu vytvořil Porsche první sportovní vozy, určené pro sériovou výrobu, která se rozběhla po válce ve Stuttgartu (typ 356). K dalším projektům patřil závodní monopost Cisitalia-Porsche s pohonem všech kol, jenž se však nasazení v závodech Grand Prix nedočkal. Ferdinand Porsche se ještě dožil prvních sportovních úspěchů Porsche 356, ale s podlomeným zdravím z dlouhého věznění zemřel krátce po 75. narozeninách. Jeho syn Ferry vedl rodinnou firmu až do března 1990, kdy odešel na odpočinek.