Hlavní obsah

Ford Anglia: první britské auto v poválečném Československu

Foto: Tomáš Hyan

Ford Anglia 100E člena Ford Side Valve Owners Club (sdružuje majitele vozů Ford se spodovými motory, tedy s ventilovým rozvodem SV)

V době před globální unifikací byly osobní vozy pro různé trhy opravdu různé! A to i když pocházely od stejné značky. Také Ford vyráběl ve Velké Británii a v Německu pro Evropu odlišné typy automobilů, které neměly nic společného s americkými Fordy, ale značně se lišily i navzájem.

Článek

Populární Anglia patřila k nejúspěšnějším z britské konstrukční kuchyně a její předposlední generace se jakýmsi zázrakem objevila také na československém trhu. Byl to spolehlivý automobil osvědčené, ale poněkud zastaralé koncepce, kterou radikálně změnila až generace poslední. Jenže tu jsme v Československu nikdy neměli...

Britský úspěch

Ford Anglia drží primát prvního britského osobního automobilu oficiálně dodávaného do Československa v období po roce 1948. Teprve po Anglii následovaly Cortiny (také od Forda), Hillman Minx a Austin Allegro. Britskou národní hrdost podpořilo jméno Ford Anglia už před druhou světovou válkou. Henry Ford osobně vybral místo v Dagenhamu, kde byla postavena obrovská továrna v americkém stylu, a to s vlastním přístavištěm na Temži pro dodávky surovin i expedici nových vozů. V roce 1931 se tam rozběhla výroba Modelu Y, malého automobilu speciálně konstruovaného pro evropský trh, jehož vylepšená verze dostala jméno Anglia v říjnu 1939. To už byla válka, a tak závod přešel na produkci zbrojního materiálu včetně legendárních leteckých motorů Rolls-Royce Merlin. Po válce Anglia vyjela hned v roce 1945, dostala jen účinnější brzdy a pro export větší motor o objemu 1 172 kubických centimetrů. Ten po rekonstrukci přežil do druhé generace s pontonovou samonosnou karoserií, jež se objevila na typu Ford Anglia 100E, exportovaném rovněž do Československa.

Foto: Tomáš Hyan

Britská továrna v Dagenhamu s vlastním přístavištěm na Temži (dnes tam vyrábějí vznětové motory pro osobní Fordy)

Nový ponton, zastaralý motor

Zatímco první Anglia měla ještě oddělené blatníky a samostatné hlavní světlomety, dostala nová Anglia 100E v roce 1953 všechno nové, především pontonovou dvoudveřovou karoserii zaoblených tvarů se zapuštěnými světlomety a širokou maskou přídě, jejíž mřížka odlišovala různé varianty, které postupně přibývaly. Navzdory shodnému objemu 1 172 kubických centimetrů, ale i stejnému vrtání válců a zdvihu pístů nebo poněkud přežitému spodovému ventilovému rozvodu SV (ventily jsou v bloku, nikoli v hlavě válců), byl motor rekonstruován. Především šlo o účinnější chlazení s čerpadlem (nikoli termosifonové) a nabídl o 20 % vyšší výkon 36 koní (tedy 26,5 kW) při otáčkách 4500 za minutu. Převodovka zůstala třístupňová se synchronizací na druhém a třetím stupni, řadicí páka byla na podlaze. Polosamočinná převodovka Newtondrive Manumatic se u nás nikdy neobjevila, ale po dvou letech ji stejně zrušili pro nezájem klientů. Vpředu bylo nezávislé zavěšení kol se vzpěrami McPherson (ty vynalezl americký inženýr Earle MacPherson u Forda, aby se pak rozšířily do většiny osobních automobilů). Podle tehdejších zvyklostí ovšem vpředu podélně uložený čtyřválec poháněl zadní kola.

Foto: Tomáš Hyan

Ford Anglia 100E na oficiálním snímku britské Ford Motor Company

Lidový vůz, ale většinou spolehlivý

Osvědčená konstrukce přinesla jednu velkou přednost – Anglie byly pomalé, ale jinak většinou spolehlivé. Byť samozřejmě po delší věrné službě měly také své mouchy. Pamatuji zelený vůz pana Jiřího Táborského, dlouholetého šéfredaktora časopisu Věda a technika mládeži, který s ním jezdil přes dvacet let. Jednou se vůz zastavil u Hudebního divadla v pražském Karlíně, šéfredaktor dolil benzin z kanystru, ale zahřátá Anglia nechtěla chytnout. Spolujezdec, grafik časopisu, vystoupil a zavazadlo, co měl na klíně, odložil ke zdi divadla. Vůz šéfovi roztlačil, motor běžel, rychle naskočil a odjeli k vinohradské redakci. Teprve tam zjistili, že materiály aktuálního časopisu pro tiskárnu, tedy čtrnáctidenní práce celého sedmičlenného kolektivu, jsou pryč. Naštěstí se brzy našly, někdo je dal do divadla, jinak by časopis nevyšel...

Foto: Tomáš Hyan

Setkání přátel britských Fordů na akci Legendy 2017 v Bohnicích (zleva Anglia a Cortina první, resp. druhé generace)

Konkurence Spartaku

Ford Anglia se prodával v roce 1957 za 28 500 korun československých, tedy za stejnou částku jako domácí Škoda 440 – známý a populární Spartak. Samozřejmě bylo jich mnohem méně a dnes jsou skutečnou raritou, Cortina je přece jen známější! Britský Ford vyrobil celkem 601 496 vozů v letech 1953 až 1959, a to včetně čtyřdveřového provedení Prefect 100E, jež se k nám nedováželo. Kromě toho přežily i jiné varianty až do počátku šedesátých let, třídveřové kombi 100E jako první uvedlo jméno Escort (luxusní verze byla Squire Estate) a v nabídce zůstalo do roku 1961 (téměř 51 tisíc vozů), zatímco dvoudveřový sedan Anglia v nejjednodušším provedení přežil až do roku 1962 jako Ford Popular 100E (za cenu pouhých 494 liber, když Anglia byla za 539 a nová Anglia 105E třetí generace za 589 liber). Malá panelová dodávka Thames 5/7 cwt (užitečná hmotnost 254/356 kg) také pokračovala do roku 1961 (téměř 200 tisíc vozů). Podle tehdejších měřítek byla řada 100E velkým úspěchem.

Nástupci ještě lepší

Britská Anglia pokračovala ještě třetí generací 105E s avantgardním designem (negativní sklon zadního okna) a unikátním krátkozdvihovým motorem OHV 1,0 litru, jenž se také stal legendární pohonnou jednotkou závodních vozů formule 3. Tyto podstatně technicky vyspělejší vozy se však v nabídce pro československý trh nikdy neobjevily, byť pro britského Forda byly prvním typem, jenž překonal hranici jednoho milionu vyrobených vozů. Jejich nástupcem se pak stal známý Ford Escort (od 1968), po několika generacích vystřídaný vozy Ford Focus (od 1998).

Reklama

Související témata:
Načítám