Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Vznik a zánik krásných německých vozů NSU

Foto: Tomáš Hyan

NSU TTS, supersportovní verze s litrovým čtyřválcem (výroba 1967 až 1971)

6. 8. 2020

Vídali jsme je na automobilových závodech, když se tady během relativního uvolnění režimu koncem šedesátých let objevily. Miroslav Adámek byl průkopníkem, se svou tisícovkou vybojoval i tituly mistra Československa a donedávna se na svém NSU zúčastňoval závodů historických vozů. Za volantem NSU 1000 TT se objevili také závodníci Viktor Mráz, Petr Krejbich, Miroslav Heřman a další; samotný Adámek později využil další možnosti, sehnal si totiž „placku“ (sportovní prototyp) od konstruktéra Kurta Brixnera s větším motorem NSU 1300 v úpravě Spiess a dále kraloval na československých závodech.

Článek

Historie NSU je velmi dlouhá, továrna v německém Neckarsulmu vyráběla osobní vozy už před válkou, ale pak se soustředila na motocykly, zatímco výrobu automobilů odkoupil italský Fiat. Vrátila se k nim až po válce, kdy naopak převládl zájem o lidové automobily nad motocykly. Po druhé světové válce se firma NSU stala největším světovým výrobcem motocyklů. Znovu začínala s jízdními koly, ale v polovině padesátých let vyráběla přes 300 tisíc motocyklů ročně, než ji smetla japonská konkurence.

Sen mladého muže  

Výrobní linku prodala do tehdejší Jugoslávie (NSU-Pretis) a sama přešla na malé automobily, známé jako NSU Prinz. První čtyřmístné vozíky dostaly vzduchem chlazený dvouválec o objemu 583 kubických centimetrů, vycházející z motocyklové konstrukce NSU Max, z níž převzaly originální pohon vačkového hřídele OHC dlouhou ojnicí, roztáčenou ozubeným soukolím od klikového hřídele (systém Ultramax). Výkon motoru vzrostl na 20 koní (15 kW) a vozík NSU Prinz I o hmotnosti pouhých 510 kg dosahoval rychlosti 105 km/h a vykazoval spotřebu 5,4 l/100 km.

Foto: Tomáš Hyan

Dvouválcový NSU Prinz první generace (výroba od roku 1957)

Měl ocelovou samonosnou karoserii, rozvor náprav 2 000 mm a celkové rozměry jen 3 145 x 1 320 x 1 370 mm. Všechna kola byla zavěšena nezávisle s vinutými pružinami, dvouválec byl uložen vzadu napříč nad poháněnou zadní nápravou. Převodovka byla čtyřstupňová, od vylepšeného typu Prinz II synchronizovaná. V letech 1957 až 1962 vzniklo celkem 94 558 vozů Prinz první generace (Prinz I, II a III se zvýšeným výkonem na 23 k/17 kW), ale také nejsilnější dvouválcový Prinz 30 s ještě větším výkonem 30 koní (22 kW). Jejich karoserie se neměnila.

Kupé i rotační motor  

Na základě prvního Prinze vzniklo úhledné kupé NSU Sport Prinz, vyráběné v letech 1959 až 1967 (20 831 kusů, z toho prvních 2 715 s karoserií italské výroby od Bertoneho, autora působivého designu). S motorem o výkonu 30 koní (22 kW) i podvozkovými skupinami Prinz 30 dosahovalo rychlosti 130 km/h. Jeho základní tvary posloužily i otevřené verzi NSU Wankel Spider, přičemž jméno prozrazovalo přechod na rotační motor.

Byl to první sériový typ na světě s tímto druhem pohonu, motor Wankel dával 50 koní (37 kW) a také tento vůz dovezený pro Ústav výzkumu motorových vozidel v Praze se zúčastnil Grand Prix Brno! V šestihodinovce v září 1967 vyhráli Václav Syřiště a Václav Chlustina svou třídu a mezi mnohem silnějšími vozy dojeli dvaadvacátí. V letech 1964 až 1967 sice vzniklo jen 2 386 Spiderů, ale pamatuji se, že ještě v roce 1979 byl jeden na prodej v autobazaru v Karlových Varech za čtyřicet tisíc korun!

S pontonovou karoserií 

Výroba pokračovala typem Prinz IV s hranatější karoserií a tedy lépe využitým obestavěným prostorem, přestože rozvor náprav byl jen 2 040 mm. Je to ta karoserie, která inspirovala i tvůrce novějších Záporožců, pod ní však bylo všechno jinak. Dvouválec s 598 kubickými centimetry měl 30 koní (22 kW) při 5 600 ot./min, rozměry narostly na 3 440 x 1 490 x 1 360 mm, hmotnost na 570 kg a největší rychlost na 120 km/h. Byl to velký úspěch, v letech 1961 až 1973 se vyrobilo celkem 625 032 těchto plně čtyřmístných automobilů!

Foto: Tomáš Hyan

NSU Wankel Spider v letech 1966 až 1967 slavil úspěchy v závodech i soutěžích

Stejnou filozofii se vzduchem chlazeným motorem vzadu, rozvodem OHC (nyní s pohonem vačkového hřídele řetězem), čtyřstupňovou převodovkou a pohonem zadních kol si zachovaly také větší napříč vzadu uložené čtyřválce, postupně značené NSU Prinz 1000 (od 1967 jen NSU 1000) a Prinz 1000 TT (sportovní verze, později jen TT nebo TTS) s rozvorem náprav 2 250 mm, či jejich delší nástupci NSU Typ 110, 110 S a 1200 s rozvorem 2 440 mm, které uzavřely tuto populární řadu v roce 1973.

Čtyřválce s temperamentem  

Nové modely vykazovaly neobyčejný temperament, první čtyřválec NSU Prinz 1000 dával z objemu 996 kubických centimetrů výkon 43 koní (32 kW), což vozu o hmotnosti 650 kg stačilo na největší rychlost 135 km/h. První tisícovky měly vnější rozměry 3 793 x 1 490 x 1 364 mm a v letech 1964 až 1972 se jich v Neckarsulmu vyrobilo celkem 194 666, z toho 2 405 exemplářů sportovní verze TTS se zvýšeným výkonem na 70 koní (51 kW) při 6 150 ot./min!

Takový vozík uháněl rychlostí 160 km/h a byl neobyčejně úspěšným sportovním náčiním. Ve verzi Prinz 1000 TT se objevil zvětšený motor na 1 085 kubických centimetrů s výkonem 55 koní (40 kW), nástupce TT měl objem 1 177 cm3 a výkon 65 koní (48 kW)! Samonosná ocelová karoserie zůstávala shodná, přibyly zdvojené či obdélníkové světlomety, nezávisle zavěšená kola měla odpružení vinutými pružinami.

Labutí píseň značky NSU 

Koncem šedesátých let zájem o lidové vozy opadl a NSU zamířila výše. Skutečnou avantgardou byl ambiciózní projekt Ro 80! Progresivní konstrukce neobyčejně tvarově zdařilého čtyřdveřového sedanu NSU Ro 80 s dvourotorovým motorem Wankel o výkonu 115 koní (85 kW) a polosamočinnou třístupňovou převodovkou s kapalinovým měničem byla oceněna v pořadí teprve pátým evropským titulem Vůz roku 1967/1968. Toto obdivuhodné dílo bylo labutí písní značky, kterou přežil ještě druhý sedan NSU s klasickým pístovým čtyřválcem 1,6/1,8 litru, uvedený se zpožděním na trh v roce 1970, ovšem po převzetí firmy skupinou VW/Audi už jako Volkswagen K 70.

Během čtyř let vyjelo 210 082 automobilů této poslední původní konstrukce NSU. V koncernové historii má K 70 významné místo jako první vůz značky Volkswagen s kapalinou chlazeným motorem a pohonem předních kol.

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.