Článek
Byl to parádní nástup do druhé maratonské etapy. Startovní číslo 221 poskakovalo na livetimingu vpřed a když Prokop s Chytkou přijeli do pitstopu po sto osmdesáti ujetých kilometrech, byla to čistě zdvořilostní a velmi krátká návštěva. Gumy cajk, auto cajk, JEDEME!
Z dvanáctého místa není do desítky daleko a i ta pětka je ještě pořád hratelná, však víme, jak to letos chodí. Jeden den vyhraješ, abys druhý den zametal někde dvacítku. A jestli bude maratonská etapa opravdu tak výživná, jak organizátor slibuje – duny, kaňony, navigační pasti –, tak se může stát cokoliv…
Pokud si někdo myslí, že tady na Dakaru máme informace z první ruky, vězte, že doma víte v průběhu etapy víc než my. Livetiming běží, když je zrovna internet, což při cestování mezi bivaky není rozhodně samozřejmostí.
Rally Dakar je světově nejprestižnější závod terénních vozidel. Závodníci v termínu od 3. do 17. ledna 2026 zdolávají trasu o zhruba 8 000 kilometrech napříč Saúdskou Arábií. Níže najdete živou reportáž a detailní program s kompletní trasou.
Takže si tak polykáme kilometry z pitstopu a pokaždé, když vidíme telefonní vysílač, tak přibrzdíme a zkusíme to refreshnout se střídavými úspěchy. Zastavíme si na oběd, sníme tuňáka z plechovky, chvíli klátíme nohama a když jsme za chvíli o pár kilometrů dál, brzdíme u týmových kamionů zaparkovaných v prachu u dálnice. Když vidím Ivana Matouška, jak má v ruce satelitní telefon, okamžitě si vzpomenu, co říkal Quirin Müller, šéf týmu Orlen Jipocar, když jsme ještě v Yanbu před závodem ladili místní SIM karty a spojení: „Nejhorší zvuk na Dakaru je, když ti zazvoní satelitní telefon.“
Kdyby to byl obraz, měl by název Čekání.
Satelitní telefon se totiž používá, až když je definitivně zle. Když auto stojí, leží, hoří… Zkratka když už posádka neví, jak dál.
Quirin jen několikrát otočí rukou, je jasné, že kluci Sida někde vyváleli. Ale jak moc? Pojedou? Ale hlavně - jsou OK? Těch otázek je tolik, ta poslední pálí nejvíc. Zdvižený palec, nic se jim není. Ale není čas na nějaké vyprávění. Kdo by je mohl dostat zpátky na kola? Jsou prý někde v trychtýři, půjde je vytáhnout ven? A pojede jim to?
O půl hodiny později je jasné, že kolem nich ostatní jen projíždějí. Bude to průšvih. Pak se ale šipka na mapě přece jen pohne. Jsme bezmocnými svědky, protože Martin a Viktor mají právě teď úplně jiné starosti než běhat někde po dunách a zkoušet lovit signál. Mobil je úplně mrtvý, satelitní telefon se chytá jen občas. Zatraceně… Pohla se ta šipka, že jedou? Že je někdo vytáhnul? Nebo co?
Minuty se mění ve čtvrthodiny, ty se pak spojí v celé hodiny.
Cože? On stojí i Macík? Taky se válí? Nebo co se děje? Jste na pět set kilometrů dlouhém přejezdu, stojíte u silnice někde v poušti a nevíte vůbec nic.
Nemá smysl dál čekat, jedeme do bivaku, tady nic nezmůžeme. Třem největším českým dakarským hvězdám, třem Martinů, osmačtyřicátý Dakar zkrátka nevyšel. Martin Michek už je doma. Martin Macík hattrick mít nebude. A ten slibný úvod zůstane asi jedinou velkou radostí Martina Prokopa.
Je to konec? Ne, není! Vidíme, že Prokop a Macík zase jedou. Když dobře foukne a přiletí kus signálu, dozvídáme se podrobnosti a pak jedeme ven, abychom zjistili, co se vlastně stalo.
Prokop uvíznul v písečné pasti, ale bylo to jak do peřin. Na kola ho hodil až Denis Krotov, jenže pak Sid nechtěl nastartovat. Motor plný oleje se zkrátka neotočil a musel ho o další desítky minut později roztáhnout až Martin Šoltys s kamionem.
A posléze se díváme na video Martina Macíka, který si stěžuje na technické problémy a jen tak mimochodem zmíní, že zase dojeli bez okna…
Jasně, i tohle je Dakar. Pět tisíc ostrých kilometrů v poušti a ve skalách. Osm tisíc kilometrů celkově. Nevíš dne, hodiny ani minuty. Ale je důležité, byť to bolí a nechce se ti, tak vstát a jet dál, ať se děje cokoliv.