Macík vyděsil fanoušky srážkou s jiným závodním autem. Jeho děsí kameny

V průběžném pořadí kamionů mu patří druhá příčka. Má za sebou první tři etapy a ani v jedné nevyhrál. „Jasně že by se mi líbilo být první s hodinovým náskokem, ale o tom současný Dakar vážně není,“ rozesměje se. „Jedeme drsné etapy od prvního kilometru, jak s ohledem na terén, tak na navigaci. Je to zase od první etapy jiný Dakar než ty předchozí, nic na rozehřátí, ale rovnou nám nakládají. Dnešní (třetí) etapa, to byl zase jeden velký kamenolom. Udělali jsme dvě gumy, vyměnili je a třicet kilometrů před cílem další defekt. Jeli jsme po ráfku, ten je úplně zničený, ale dojeli jsme to. Ale fakt jsme se báli, jestli to dá, protože okolo nebyl nikdo, kdo by nám mohl gumu dát. Ty tři etapy byly fakt jen o defektech.“

Macíkův titulární sponzor Prometheon je přitom výrobce pneumatik a Macík se aktivně podílí na jejich vývoji. „Nemám možnost přímého srovnání, ale máme pneumatiky, které mi umožňují jet podstatně rychleji než dřív. Staré gumy měly problém, pokud se jejich teplota dostala přes 120 stupňů, hrozilo poškození kordu nebo separace. Teď se to neděje. Můžeme jet tedy vyšší tlaky, celou dobu v podstatě pět atmosfér, takže to v kabině víc bolí, ale na těch kamenech to nejde jinak.“

Pro kamiony nebyly úvodní etapy těžké jen co se povrchu týče, některá místa byla také těžko průjezdná s ohledem na jejich velikost. „Máme šířku dva a a půl metru a když jsou tam metrové balvany nebo skály, tak tam fakt jedeme krokem a s odřenýma ušima. Mechanik už mi vystupoval z auta, aby se podíval, jestli tam vůbec můžeme, jinde to tam dám na hulváta, protože musím. Ale pak jsou zase místa, kde se to pálí a i my, co vážíme deset tun, jedeme na rychlostní průměr sto kilometrů za hodinu. A to je pak to riziko, že uděláte gumu, fakt velké.“

S třetím Alešem Lopraisem a leaderem Mitchelem van den Brinkem jsou aktuálně v osmi minutách. „Všechno je to o drobnostech. Oba kluci jedou skvěle, všechna čest, baví nás to. Hádám, že o nás třech to bude i v cíli.“ Když se ho zeptám na taktiku, jestli už někdo z kamionů, co vznikly v dílnách MM Technology, na něj pojede, zavrtí hlavou. „Máme nějaké dohody, ale že by bylo auto, které by mi vysloveně krylo záda, tak to ne. Na druhou stranu v druhé polovině závodu, až se vše vytříbí a usadí, uvidíme, jak se věci mají, pak by se to mohlo změnit. Zatím každé naše auto, respektive jeho posádka, závodí na sebe.“

Horkých chvilek měl Martin Macík se svou posádkou už několik a jedna z nich řádně vyděsila fanoušky. Macík to valil na plný plyn, když mu tam zprava vjelo soutěžní Mini. „Jo, to byla ta chvíle s Márií Gameiro v Miníku…“ mávne rukou. „Sypali jsme tam, měli jsme bod a směr a ona tam kroužila a evidentně ten bod hledala. A najednou se vypravila přímo do naší stopy, začala se stáčet naším směrem. Já myslel, že o nás ví, ale evidentně ne. Takže okamžitě sentinel, jenže ona pořád jela. Pak jsem to ještě na poslední chvíli strhnul, ale prostě jsme si jí dali. Zastavili jsme, ona byla celá, my taky, divil jsem se, že se tam pustila proti rozjetým deseti tunám, ale že o nás prý nevěděla. Říkám jí, jak může přehlédnout kamion, ale že nás neviděla. Nechápu. Nechali jsme tam asi minutu a půl, ale dojeli jsme do cíle ona i my a to je důležité.“

Macík už před startem zmiňoval, že mu hodně chybí náročná etapa 48h Chrono a víc písku. „Čistě písečná bude snad jen šestá a desátá etapa a to je za mě málo. V těch dunách byli všichni nervózní, tam se lámal chleba. Teď na těch kamenech se jede ostře a rozestupy mezi nejrychlejšími budou malé bez ohledu na kategorii. Ale nic s tím nenadělám, stejné je to pro všechny.“

Macík dokola opakuje, že aby mohl Dakar vyhrát, musí ho napřed dojet do cíle. Dát hattrick by bylo samozřejmě obrovským úspěchem. Na písku se cítil dobře, tady tuší, že by to mohlo být vyrovnanější. „Hele, pořád to jsou jen první tři etapy. Na zítřejší maratonskou si bereme o gumu navíc. Zbytek se uvidí.“