Článek
Mluvíme o mechanicích, o těch neúnavných, pracovitých mravenečcích, kteří udržují všechnu tu sofistikovanou dakarskou závodní techniku v top formě (nebo alespoň v chodu). V dávných dobách afrických Dakarů pod taktovkou Thierryho Sabina se na údržbě a opravách obvykle podílela celá posádka (pokud byla šikovná), která po dojetí do cíle etapy (4asto až za tmy) převlékla kombinézu za montérky a celou noc šroubovala.
Ti bohatší (a méně šikovní) závodníci si raději najmuli někoho, kdo to za ně oddřel. Postupně s profesionalizací dakarského závodění se ansámbl mechaniků rozrostl na několik lidí, kolem dnešních velkých týmů jsou rovnou celé roje šikovných servismenů, kteří si mezi sebou práci dělí. To ale neznamená, že si nějak zvlášť odpočinou.
Rally Dakar je světově nejprestižnější závod terénních vozidel. Závodníci v termínu od 3. do 17. ledna 2026 zdolávali trasu o zhruba 8 000 kilometrech napříč Saúdskou Arábií. Prohlédněte si, jak vypadal program a kompletní trasa závodu.
Ať už mají na starosti jeden, nebo jako v případě kamionového týmu MM Technology hned několik závodních speciálů, čeká je každý den práce jako na kostele. Už na dálku (díky mobilním telefonům) od posádky vědí, co se na rychlostní zkoušce přihodilo, takže se dopředu připraví na případné opravy. Ty mohou zabrat pár minut, několik hodin, ale klidně i celou noc (pokud se nerozláme bezpečnostní klec, jde skoro celé auto přeskládat na „nové“, když má tým dostatečnou zásobu dílů).
Na závoďácích se často maká celou noc až do rána.
Ale i když posádka doveze svůj vůz vcelku, čeká na „mechoše“ spousta úkonů v rámci pravidelné údržby. Každé závodní auto má svůj jasně daný servisní plán, tedy přehled průběžných úkonů, revizí a výměn opotřebovaných dílů, které musí v dané fázi závodu proběhnout. Základ jsou gumy a olej v motoru i převodovce, pravidelně se mění také brzdy, ramena zavěšení a další extrémně namáhané díly, u kterých tikají hodiny a odpočítávají čas, kdy nevyhnutelně selžou. To je prostě dané najetými kilometry a náročností trasy. Takže než čekat na selhání, kdy způsobí problémy na trati, mění se raději preventivně (a následně se třeba repasují, nebo „dodělají“ při dalších testech, tréninkách apod.).
To všechno zabere spoustu času u jediného auta, ale u čtyř, které mají na starosti mechanici MM Technology (a dalším pěti poskytují tovární podporu), to je klidně na celou noc – zvlášť třeba před maratonskou etapou, kdy jsou posádky dva dny bez podpory týmu. Takže když vyčerpané posádky dojedou do bivaku a jdou relaxovat, mechanici začínají pracovat a jejich hodiny tikají stejně neúprosně, jako ty v boxech F1.
Často s prací končí až nad ránem, kdy posádky vstávají, přebírají si klíčky a jdou do dalšího boje. Tou dobou mechanici uklízejí své nářadí a servisní kamion, rozebírají bivak a balí ho a přesouvají se s celým dakarským cirkusem na další štaci – až po cestě si pár hodin schrupnou, když mají štěstí a nemusí řídit některý z doprovodných vozů. Na to ale pořádající organizace A.S.O. myslí a snaží se trať závodu namotat buď do smyčky, aby se bivak nemusel tak často přesouvat, nebo ho přesouvají v rámci dvoudenní maratonské etapy, aby tlak na rychlost přesunu nebyl tak extrémní.
To však nemění příliš na tom, že si mechanici ty dva týdny na Dakaru vyloženě protrpí – dřou celé noci a přes den toho moc nenaspí. Využijme tedy tuto příležitost a provolejme jim slávu, protože bez nich by se tenhle fantastický, ale brutální dakarský kolotoč vážně neobešel.