Článek
Mercury, prémiovější odnož Fordu, začala v roce 1967 prodávat velký model Marquis jako svou vlajkovou loď. Marquis nahradil typy Montclair, Monterey a Park Lane. Jméno původně označovalo francouzský šlechtický titul markýz. Model samotný je pak přepracovaný a luxusnější Ford LTD. První generace se vyráběla do roku 1968, pak už nastoupila na trh ta druhá, o kterou se budu zajímat dnes.
Mercury Marquis se nabízelo jako sedan, kombík, kabriolet nebo toto dvoudveřové bezsloupkové kupé. Auto prodělalo celkovou modernizaci v roce 1971 a o dva roky později dostalo pětimílové nárazníky. Na celkovém designu ale není příbuznost s výchozím fordem tak patrná, například linie střechy je úplně jiná. Muselo to tak být, když Mercury vypadalo hodně podobně jako ford, lidé si za něj nechtěli připlácet.
Přední část zase hodně připomíná Lincoln Continental. Je to i díky světlometům, které se mohou schovat za výklopné kryty. Ono je stejně lepší je schovat, odkryté nevypadají vůbec hezky. Mezi nimi je ozdobná maska a na její špičce znáček na kapotě. Stylové je i překrytí zadních kol.
S otevřenými světly to Mercury zase tolik nesluší.
V roce 1973 proběhla modernizace a auto dostalo bezpečnostní „pětimílové nárazníky“ (povinně musely absorbovat náraz v rychlosti 8 km/h). Právě z tohoto roku je i vůz na fotkách. Pokud si zákazníci zvolili vinylovou střechu (příplatek činil 1 400 dolarů), mohli si připlatit i za elektrický šíbr. Jinak výbavu tvoří posilovače řízení i brzd, rádio Alpine, hodiny Cartier a klimatizace. Překvapilo mě ale, že okna se stahují manuálně. Hnědý interiér je samozřejmě hodně podobný jiným automobilům z koncernu Ford. Sedadla jsou nesmírně měkká a pohodlná, zaboříte se do nich jak do ušáku po babičce.
Technika z doby před ropnou krizí nebyla moc úsporná
U druhé generace Mercury kompletně revidovalo nabídku motorů ve snaze snížit spotřebu a produkci emisí. V tomto případě řídím vrcholnou motorizaci, vidlicový osmiválec OHV 460 cui řady 385, tedy s objemem 7,5 litru. Původně pocházel tento motor z luxusnějších automobilů Lincoln a Mercury jej nabízelo mezi roky 1972 až 1974. Krmí ho čtyřkomorový karburátor a nabízí výkon 202 koní (151 kW) a 450 Nm. Zvuk ale není tak razantní jako u Fordu LTD, Mercury je nějak víc utlumené. Inu, ticho znamená luxus.
Vrcholná motorizace vyplní místo i pod obří kapotou.
K motoru je připojený třístupňový automat Ford C6 Heavy-duty, který posílá sílu pohonné jednotky na zadní kola. Spotřeba je typicky americká, ale do dvaceti litrů se vejdete. I když pobavila mne historka jednoho recenzenta, který vzpomínal na Marquis svého dědečka. Prý se ho ptal, jakou spotřebu auto má, a děda mu řekl: „Nevím a bojím se to zjistit!“ Hezky to ale ilustruje předsudky, že Mercury bylo zaměřené spíše na starší řidiče.
Do hněda laděný interiér je také pohodlný, ale všimněte si manuálního stahování oken. To v tehdejších amerikách nebývalo zvykem…
Obrovské Mercury Marquis Coupe váží kolem dvou tun, a tak jste rádi, že auto krotí slušně silné brzdy. Vpředu jsou kotoučové, vzadu bubnové, ale bohužel bez ABS. Když na nás ze zatáčky najednou bafne rychle rozjetá mazda, tak se nám mercury trochu smýká, ale po pár metrech vzorně zastaví a jen se pak jemně pohupuje. Protijedoucí řidič bude asi vylekanější než my.
Přední kola mají nezávislé zavěšení pomocí dvojitých lichoběžníků a stabilizátor, ale vzadu je samozřejmě tuhá náprava. Odpružení zajistí vinuté pružiny a celkově je auto velice pohodlné. Tyhle americké koráby jsou prostě dělané hlavně na to, abyste si jen tak v klidu a pohodlí pluli krajinou.
Výroba posledních modelů čtvrté generace, které již patřily po tři roky do střední třídy, byla ukončena v roce 1986. Nástupcem středního modelu byl typ Sable s pohonem předních kol (přepracovaný Ford Taurus), velký model té doby se jmenoval Grand Marquis. Tato druhá generace byla nahrazena následující třetí v roce 1979. Auto bylo populární i díky účinkování v seriálu Hawaii Five-0 (v moderním remaku ovšem hrdinové jezdí v autech z koncernu GM) a také díky vysoké spolehlivosti.
Ceny nejsou nedostupné, například tohle auto z Kanady prodali před nějakou dobou Veteráni na Truc a cena tehdy byla uvedená 340 tisíc korun. Když se ale budete snažit, určitě seženete jiný z 129 162 vozů vyrobených v tomto roce. A kdybyste jej sháněli, asi se vám nebudu ani divit. Mercury je fajn auto, které se tehdy objevilo asi přesně v ten správný čas. Jenže časy se mění a o pár let později byly tyto velké a drahé osmiválce pro koncern Ford spíš koulí na noze. Ostatně dnes už ani sama značka neexistuje.