VW Corrado je devadesátkový hrdina, který překvapivě skvěle jezdí. Najít hezký původní kousek už však začíná být problém

Byl to takový německý souboj – Opel Manta versus Volkswagen Scirocco. A později jejich nástupci – modely Calibra a Corrado. Volkswagen Corrado by mohl leckdo podceňovat, ale byla by to chyba. Corrado je totiž povedené a skvěle jezdící auto, i když tu značku mu mnoho petrolheadů neodpustí.

Volkswagen zamýšlel model Corrado jako nástupce druhé generace kupé Scirocco, ale nakonec byla auta tak jiná, že se několik let po roce 1989 vyráběla současně. Platformu druhé generace Golfu ale dokázalo Corrado vytěžit mnohem lépe. Výroba navíc běžela u karosárny Karmann v Osnabrücku, které šla kvalitnější výroba v menším objemu lépe než samotné automobilce. Ostatně toto auto z roku 1989 působí jako nové.

Design na svůj základ v Golfu moc neodkazuje, i když také Corrado navrhl Herbert Schäfer. Možná jen hranatá světla a maska mohou připomínat sedan Jetta, ale jinak působí agresivně tvarované kupé velmi originálně. Vzadu je spoiler vyvinutý u Porsche, který se automaticky vysunuje v rychlosti nad 100 km/h nebo když stisknete příslušné tlačítko. Je to vážně fajn, když na vyjíždějící spoiler koukáte ve zpětném zrcátku. Konkrétní auto z nabídky Veteránů na Truc má dělená sedmnáctipalcová kola s designem připomínajícím klasické ráfky BBS. Osobně bych ale raději volil menší průměr disků, na těchto je Corrado až zbytečně tvrdé.

Interiér je určený pro čtyřčlennou posádku, ani tak není vzadu auto vůbec pohodlné. Ovšem Corrado si kupujete proto, abyste jej řídili, a místo vpředu tomu odpovídá. Přední sedadla mají úžasný tvar, jsou ukotvená nádherně nízko a skvěle drží řidiče a spolujezdce v zatáčkách. Nastavitelný je i volant a část palubní desky je natočená směrem k řidiči, což tehdy Volkswagen nedělal u žádného jiného modelu.

Výbornou zprávou pro nadšené řidiče je velmi dobrá tuhost karoserie předokolky. Technika pocházela převážně z druhé generace Golfu, něco ale i z té třetí. To se však týkalo hlavně verze VR6 a její přední nápravy. Zadní náprava je naopak z Passatu generace B3. Ani Golf a ani Passat nejsou auta, jejichž řízení bych si výrazně pamatoval ještě po delší době, a tak jsem nečekal zázraky. Corrado je ale jiné, to se vám vryje do paměti. Pořád nechápu, jak správně poskládaná obyčejná technika obyčejných německých aut vytvoří kupé s přesným řízením a absolutně citlivým chováním, které můžete označit za sportovní.

Opravdu nechápu. Projíždím ostrou zatáčku a snažím se přijít na kloub tomu, s jakou chirurgickou přesností reagují přední kola na pohyb volantu a jak citlivě se dají dávkovat brzdy. Nerozumím, jak precizně zapadají jednotlivé stupně použitého pětikvaltu na své pozice, protože nic takového jsem v žádném jiném Volkswagenu nezažil. Jistě, neměl jsem přehnaná očekávání. Čekal jsem při jízdě další Golf (jako když jsem kdysi testoval druhé Scirocco) vážící tunu a čtvrt a dostal jsem místo něj parádní hravé sportovní kupé – vyvážené a neutrální v zatáčkách a s fantastickými reakcemi. Později jsem zjistil, že Tiff Needell ze starého Top Gearu označil Corrado za jednu z nejlepších předokolek, a já mu dávám zcela za pravdu. I když určitě Corradu pomáhá v zatáčkách i tvrdý snížený podvozek. A sedmnáctipalcová kola.

Nejdražší a nejcennější verzí je Corrado VR6 (šestiválce o objemu 2,8 nebo 2,9 litru), pro nenáročné veteránisty se doporučují verze se čtyřválci 1.8 nebo 2.0. Pak je tu ovšem ještě tato verze G60 s osmnáctistovkou přeplňovanou G-dmychadlem, která je naladěná na 160 koní (118 kW) v 5 600 otáčkách a 225 Nm ve 4 000. Ovšem pozor, říká se, že kompresor potřebuje repasi každých sto tisíc kilometrů. Za to chování auta, velmi hezký zvuk, maximální rychlost 225 km/h a slušnou akceleraci za 8,3 sekundy by mi to ale možná stálo. K motoru je připojena pětistupňová manuální převodovka.

Výroba byla ukončena v roce 1995 a auto nedostalo žádného přímého nástupce. Za toho se dá považovat až o mnoho let později uvedená třetí generace kupé Scirocco. Pokud budete Corrado hledat v inzerci, obrňte se trpělivostí. To auto je strašně populární u tunerů, takže většina přeživších vozů z celkem 97 521 vyrobených bude upravená, hodně snížená a na moderních velkých kolech. Ostatně tyto změny se nevyhnuly ani tomuto kousku, jinak je naštěstí neupravený. Potěší ale bohatá výbava, kterou mohlo Corrado coby vlajková loď značky mít.

Můžete zkusit auto vrátit do původního stavu, ale některé díly se shánějí hůř a nejsou nejlevnější. To už platí i o voze samotném. Ceny nejlevnějších osmnáctistovek začínají v Německu kolem sta tisíc korun. Toto konkrétní Corrado G60 bylo loni v nabídce za 210 tisíc korun.