Článek
Není to tak dávno, co jsem vám na těchto stránkách představil jedno skvostné Bentley z meziválečného období a jelikož stejný majitel aktuálně u Veteránů na Truc nabízí ještě jeden ze svých vzácných vozů ze zmíněné doby, s Ondrou Kroutilem jsme neváhali a vytáhli na projížďku další kousek s dobrým rodokmenem – tentokrát nádherný Jaguar s motorem 3,5 litru.
No jen si ho prohlédněte, není to nádhera?
Automobily z meziválečného období mě fascinují čím dál víc, o tom už jsem se jistě zmiňoval. A jakmile v životě platí, že co vyzařuješ, to také přitahuješ, tak se mi v poslední době daří k nim dostávat častěji, za což jsem velmi vděčný. A nejde jen o meziválečnou dobu 20. a 30. let, ale s dnešním článkem souvisí i fakt, že jsme v rámci Portu Gallery nedávno pořídili Jaguar XK 120 v provedení roadster s malými „Brooklands“ okny, takže jsem se mnohem víc ponořil do revíru, kde vládnou skuteční predátoři s pořádnými svaly, nikoliv moderní marketingový korporátní kýč.
Skutečná benzinová nostalgie je, když se podíváš na Jaguar SS z roku 1939 – nevidíš jen auto, ale sochařské dílo, co vzniklo v době, kdy aerodynamiku netvarovaly anonymní větrné tunely a excelové tabulky, jen čistá intuice a ryzí vášeň. Podobně to má i naše XK 120 – to nebyl stroj, ale čistá esence řidičských mokrých snů. Oba voní benzinem, olejem, kůží a starými časy. A když nastartuješ řadový šestiválec, necítíš vibrace jen v sedačce, ale rovnou v kostech, pohladí tě přímo v DNA. Každé přeřazení je fyzický dialog mezi tebou a strojem. Žádné asistenty, displeje, co by ti blikaly do obličeje, ale jen ty, silnice a mechanická dokonalost, která má duši, charakter a občas tě chce trochu zabít. Což je přesně to, díky čemu cítíš, že žiješ naplno.
Jaguar XK120 je láska na první pohled.
Nedovolím si nepřipomenout souvislost se současností: posledním pořádným Jaguarem bylo kupé F-Type, pak kdysi hrdá značka udělala prakticky automobilovou svatokrádež. A to s elektrifikovanou, bezpohlavní obludou, která vypadá jako designový spotřebič nebo luxusní powerbanka na kolech, ale určitě ne jako nositel slavného odkazu z Coventry. Sterilní korporátní produkt stvořený lidmi, kteří nikdy neměli motorovou špínu za nehty a pro které je slovo „emoce“ jen položkou v marketingovém průzkumu. Syntetické bzučení namísto řevu motoru, ze kterého naskakuje husí kůže a digitální minimalizmus namísto řemeslně dokonalých ukazatelů? Ne, děkuji, pořádné auto má mít svou identitu a způsobovat chlapácké řidičské vzrušení a nikoliv být unifikovaným tabletem na podvozku bez jakékoliv chuti nebo zápachu.
S něčím takovým nejde testovaný Jaguar ani srovnávat.
Při prvním rozjezdu s Jaguarem z roku 1939 se mi toho hlavou mihlo víc, ale pak už jsem nad smutnou růžovou současností jen mávnul rukou a raději začal naplno prožívat intenzivní magii, která mezi mnou a skutečným Jaguarem probíhá. Jen se musím usmát – nahradit tyhle těžko přenosné zážitky všech smyslů klinickou nudou električky je přece stejný nesmysl jako vyměnit poctivý medium-rare steak za veganskou pilulku s chemickou příchutí hovězího. No tak, tudy prostě cesta bláznivých automobilových snílků nevede…
Toto otevřené kupé pochází ještě z dob, kdy se značka Jaguar teprve etablovala ve světě automobilů.
Mrkněte se na ty tvary – prezentovaný SS Jaguar je vrcholným exemplářem meziválečného vývoje. Stojí na konci řady automobilů společnosti Swallow Sidecars ze 30. let, které už byly značeny jako Jaguary. Poprvé se tak stalo v září 1935, kdy firma předvedla svůj zásadní pokročilý design: saloon SS Jaguar 2 ½ Litre. Zde je důležité zmínit spojení s tradiční britskou společností Standard Motor Company, založenou již v roce 1903. Právě ta totiž pro SS dodala upravené šasi a motor. Řadový šestiválec si vzal do parády Harry Weslake, který ho přepracoval na OHV, speciálně dodávaný pro automobily SS. Postupně vznikaly další verze SS Jaguaru – zpočátku tradiční metodou, kdy se ocelové a hliníkové panely připevňovaly na dřevěný rám. S rokem 1938 přišla celoocelová konstrukce a konečně také 3,5 litrová verze motoru, která pohání představený vůz. Pro pořádek v rychlosti doplním, že tehdy vznikly na zkráceném šasi s otevřenou dvoumístnou karoserií i první skutečně sportovní modely, zvané SS Jaguar 100, a kterých bylo poskládáno pár set kusů…
Tato nádhera již nese podpis geniálního Williama Lyonse.
My tu dnes nejsme proto, abychom stanovovali rychlostní rekordy nebo vyhrávali závody, ale abychom uctili nádherné drophead coupé, které se leskne v jarním slunci. Absolutní paráda, vrchol předválečné elegance a inženýrství, vznikla pod vedením Williama Lyonse v Coventry v letech 1938 až 1939 v počtu pouhých 241 kusů a jen s pravostranným řízením. Vzhledem k tomu, že velká část z nich nepřežila válečné běsnění nebo řádění zubu času, odhaduje se, že dnes jich je na světě provozuschopných maximálně pár desítek. Doplním, že po druhé válce Jaguar až skoro do konce 40. let stále vyráběl a prodával čtyřválcové modely Jaguar 1 ½ Litre a také 2 ½ Litre a 3 ½ Litre, logicky už bez označení SS. Tyto vozy byly postupně přejmenovány na Jaguar Mark IV, aby se odlišily od moderního Mark V představeného v roce 1949. Zmíněných 3,5 litrů motoru na podvozku s rozvorem lehce přes tři metry vzniklo s karoserií sedan nebo drophead coupé mnohem víc po válce než před ní – do roku 1948 necelé tři tisícovky.
Odhaduje se, že těchto aut zbývá po světě maximálně pár desítek.
Pestrá a zajímavá historie určitě stojí za hlubší průzkum, ale my se vrátíme k současnosti, protože ta dnes vypadá dokonale – z modré oblohy svítí životadárné slunce a já mohu po prázdných silnicích prohánět podmanivý kus historie s majestátní siluetou a technologickou vyspělostí své doby, kdy 3,5litrový Jaguar patřil mezi to nejrychlejší na čtyřech kolech. Že je to výjimečný pocit, je asi jasné, ale jak se auto, kterému je už 87 let, vlastně řídí?
Řízení skoro devadesát let starého vozu vyžaduje jistou zručnost a velkou dávku mechanického citu. Na svůj věk je však tento Jaguar technicky dost pokročilý.
Potěší už samotné startování – mechanický sytič chybí, vůz je již vybaven pokročilým elektronickým automatickým sytičem, což oceňuji i u našeho XK 120. Benzin navíc podávají rovnou dvě čerpadla, takže startování je jednoduché: stačí klíčkem zapnout zapalování, nechat chvilku natáhnout palivo a pak už stisknout tlačítko, které oživí velký motor. Složité není ani řazení s lehce rozevlátou kulisou. Pokud ovládnete správný grif, jde to dobře. Výhodou je totiž fakt, že čtyřstupňová převodovka má synchronizaci na dvojce až čtyřce, takže stačí trochu cítit, co se děje, a vy i stroj budete v pohodě. Samotné šnekové řízení Burman Douglas vyžaduje nějaké ty korekce, ale jde lehce a má dost citu.
Interiér je nádherně jednoduchý a krásně zpracovaný.
Třešničkou na dortu je, jak to má u Jaguaru být, samozřejmě motor – za prvé má hezčí, plnější zvukový projev než vzpomínané Bentley, zároveň je papírově, ale hlavně pocitově silnější. Řadový šestiválec o objemu 3485,5 cm3 s OHV rozvodem má klikovou hřídel na sedmi hlavních ložiscích a při kompresním poměru 7,2:1 se dvěma karburátory nabízí celkem 120 koní, což je paráda. Objemný motor táhne hlavně ve středních otáčkách a bez námahy rozhýbe zhruba 1,5 tuny vozu. Doplníme, že za hmotnost mohla nejen masivní dřevěná a kovová konstrukce střechy se třemi polohami (plně otevřená, napůl stažená nebo zcela zavřená), ale také nutné výztuhy šasi, zabraňující kroucení. To se stejně objevuje, ale beru to jako vlastnost, nikoliv vadu. Také je znát, že když se Jaguar za mocného doprovodu z výfuku rozhýbe, musím počítat s delší trasou pro zastavení – brzdy Girling s bubny Millenite jsou ovládané lanky a klasicky nejsou moc účinné.
Silný a charismatický motor je třešničkou na dortu.
Když se ale povaluji na nejkvalitnější kůži Vaumol a pokukuji po dokonalých rafičkách nádherné palubní desky obložené dřevem, je mi to celkem jedno. Nespěchám, užívám jedinečný okamžik. Výhodou tohoto konkrétního vozu je jeho majitel. Zatím jsem jezdil několika jeho auty a vím, že o svůj „fleet“ pečuje skutečně poctivě. Ostatně příkladem je i SS Jaguar, který prošel mezi lety 2018 a 2021 nekompromisní renovací. Repase motoru byla provedena u specialistů z CMES, karoserie a technika dostala víc než malé množství lásky u Johannese Schilchera z tradiční firmy Oldtimer-Klassik v Českém Meziříčí. Duši vozu zachovalo původní kožené čalounění s přirozenou patinou přesně ve stavu, na který říkám jen „ano, prosím“, protože takhle se to má dělat. Čalounění voní, příjemně chladí do zad a nese s sebou ducha starých časů.
Ve své době stálo Drophead Coupé s motorem 3 ½ Litre celkem 465 liber, dneska je to samozřejmě o něco víc. V inzerci je jich jako šafránu, jedno z mála nabízí například známá holandská galerie Aadelring, ale cenu tají.
A tento kousek? Za necelé tři miliony korun je to fajnová nabídka, navíc se těžko bude v okolí v blízké době opakovat. A já? Už teď závidím (samozřejmě v dobrém) novému majiteli, který tomuto kouzlu propadne, a věřím, že si užije pořádnou porci radostných kilometrů!