Hlavní obsah

Krásné německé kupé, ve kterém v pohodlí ujedete miliony kilometrů. Test ojetiny Mercedes-Benz 250CE

Foto: MOnix Media
12. 2. 2022

Když spojíte důkladnost a preciznost starých Mercedesů s krásou a elegancí, bude výsledkem nejspíš něco podobně nádherného, jako je kupé řady W114. Čím se vůz, který najezdí miliony kilometrů, liší od konkurence?

Článek

Mercedes-Benz v roce 1968 zahájil výrobu nesmírně elegantního modelu W114 (nástupce modelu W110), který byl jedním z předchůdců dnešní třídy E. Prodával jej ve čtyřech karosářských verzích – čtyřdveřový sedan, dvoudveřové kupé (to se na trh dostalo o rok později), prodloužená limuzína a pick-up (ten se montoval jen v Argentině) a označoval je jako „modely nové generace“. Pokud najdete fotku kombíku, nejde o počin automobilky, ale o výtvory jiných karosářských firem, které jinak nabízely i pohřebáky, sanitky a další speciální verze. Výrobu kromě Německa spustil Mercedes i v Jihoafrické republice, Portugalsku, Venezuele a Argentině. U nás se mu říká „kraťas“, protože byl o něco menší než předchozí „křídlák“. Po modernizaci v roce 1973 se mu začalo říkat ještě „žralok“.

Ten krabicoidní elegantní design je dílem tehdejšího výborného šéfdesignéra Mercedesu Paula Bracqa, zejména kupé se mu opravdu povedlo. Přitom svými křivkami nový model přímo navázal na předchozí W110 ze začátku šedesátých let a kupé také na 280SL W113. Povedená je hlavně silueta, kdy stažením bočních oken získáte otvor bez B-sloupku (toho se Mercedes drží u kupé dodnes). Navíc je kupé stejně dlouhé a se stejným rozvorem, jako má výchozí sedan, jen je nižší.

Foto: MOnix Media

Když stáhnete boční okna, zmizí i B-sloupek

Poprvé Mercedes také představil svá typická žebrovaná světla (to ale až po modernizaci v roce 1973), důvodem bylo snížit jejich znečišťování. Pod zadním nárazníkem je dvojitá koncovka výfuku, typické poznávací znamení šestiválcových modelů. Design celé zadní části byl tak povedený, že jej převzal i nástupnický model W123. Vpředu zase nesmí chybět hvězda na špičce masky, vedle ní jsou i přídavná světla a na krajích na výšku orientované přední paraboly. Dvojité nárazníky prozradí, že se k nám tento kousek dostal zpoza oceánu díky dovozcům Veteráni na Truc a Auta z Kanady. Stále má ale krásná originální kola.

Interiér jako ze škatulky

Vnitřek mi díky obrovské prosklené ploše a tenkým předním sloupkům připomíná skleník. Přední sedadla mají podtlakový zámek, takže nejdou sklopit, pokud jsou zavřené dveře. Jsou hodně měkká, a když si do nich sednete, jako byste se propadli. Díky tomu také odfiltrují některé rázy od silnice, které nepobere podvozek. V interiéru se našlo místo i pro dřevěný dekor. Čtyřramenný volant je hodně typický pro staré Mercedesy a určitě jste ten tvar už viděli, i když jste třeba nikdy Mercedes neměli. Klimatizace funguje dobře a v létě může být opravdu nepostradatelná. Hodit se může v létě i elektrický šíbr s krytem proti průvanu. Zavazadlový prostor je opravdu ohromný, a přitom je tento model stále jen střední třída.

Foto: MOnix Media

Mercedes měl sice ještě vyšší a luxusnější modelovou řadu, ale já bych víc ani nepotřeboval

Může to být u starého Mercedesu jinak, než že by měl motor vpředu podélně a pohon zadních kol? Těch motorů mohla být spousta od dvoulitrových čtyřválců po řadové šestiválce, takže jsem opravdu rád, že tohle je právě ten šestiválcový motor M114 s objemem 2,5 litru (na víku je sice cedulka 280CE, ale tu si tam dal předchozí majitel, ve skutečnosti jde o 250CE). Protože máme v názvu písmeno E, poznáme, že jde o motor vybavený vstřikováním (Einspritzung) a výkonem 150 koní (110 kW) v 5 500 otáčkách a točivým momentem 211 Nm v na hodnotě 4 500 otáček. Původně Mercedes nabízel elektronické Bosch D-Jetronic, ale od roku 1970 přešel na spolehlivější mechanické. Motor má krásně brumlavě chraplavý zvuk. Právě šestiválce mají kód W114, slabší varianty patří pod označení W115. V tomto modelu se ale také poprvé objevil známý pětiválec OM617, ale jen v sedanu, kupé totiž byla výlučně šestiválcová.

Hladce fungující automat je samozřejmost

V Mercedesu je samozřejmě automatická převodovka, konkrétně čtyřstupňová. Její práci vůbec nepostřehnete, řadí hladce a s autem nijak neškube. I s ní se kupé dostane za devět sekund na stovku a jede až dvojnásobnou rychlostí. Od 120 km/h se ale objeví aerodynamický hluk umocněný bezrámovými okny, ale s tím musíte u starých aut tak nějak počítat. Vůz váží 1 455 kilogramů, takže ty hodnoty mi vzhledem k hmotnosti připadají slušné. Pocitově kupé rozhodně není pomalé.

Foto: MOnix Media

I na venkově to Mercedesu nějak moc sluší, nemyslíte?

Odpružení bylo zcela nové a vůbec nevycházelo z předchozích modelů. Němci se zejména chtěli pochlubit úhlovou zadní nápravou s vinutými pružinami a příčným zkrutným stabilizátorem. Mercedes pak tento systém používal až do osmdesátých let, kdy přešel na systém Multi-link. Vpředu je náprava s dvojitými lichoběžníkovými rameny, stabilizátorem a opět s vinutými pružinami. Díky tomu je Mercedes neuvěřitelně konejšivě pohodlný, ale přitom krásně sebejistý. Silné brzdy jsou kotoučové na všech kolech a s posilovačem, posilovač řízení byl za příplatek, ale u kupé většinou neschází. Nádrž pojme 78 litrů paliva.

Spolehlivost? No ovšem!

Konec produkce kraťasů přišel v roce 1976 a do té doby vyrobili Němci necelé dva miliony těchto aut. Většina byla ve verzi sedan, ale vzniklo i 67 048 kupé, většina v této verzi 250CE. Nástupcem obou karosářských verzí se stalo „piano“, tedy model W123, který navíc do nabídky přidal poprvé i kombík. Ještě před koncem kariéry ale stihla modelová řada W114 a 115 projít modernizací, takže od roku 1973 mela jinou masku a nárazníky. Pokud uvažujete o koupi, pozor na zrezlé exempláře, jejich oprava se finančně nevyplácí. Korozi lépe odolávají automobily lakované metalízou. V případě sedanu počítejte s cenou i kolem dvou set tisíc Kč, kupé stojí klidně i dvojnásobek, toto konkrétní vyjde dokonce na 430 tisíc. Jistě, není to málo, ale vedle cen modelů SL to působí rozumně. Díly se sehnat naštěstí dají, problém u kupé bude s odlišnými panely karoserie.

Právě tyto Mercedesy patří mezi nejspolehlivější a nejodolnější a působí nezničitelně. Když už, tak spíš zlobí elektronika, ale motory šlapou pořád. V roce 2004 věnoval řecký taxikář svůj 240D W115 z roku 1976 do muzea automobilky s nájezdem neuvěřitelných 4,6 milionu kilometrů. Dodnes jde o platný rekord v počtu najetých kilometrů. Navíc byly právě tyto modely průkopníky v zavádění novinek pasivní bezpečnosti a také byly na jejich základě stavěné prototypy ESF pro zkoušení různých nových bezpečnostních řešení. Mercedes této generace vlastnil kdysi i Václav Havel, koupil jej tehdy za zahraniční honoráře z uvádění svých her, z platu pivovarského dělníka by si na něj opravdu nevydělal.

Reklama

Sdílejte článek