Kupé-SUV Mini Paceman je rarita, která se vůbec nechytla. Špatné auto to přitom není

V roce 2012 se v Oxfordu rozběhla výroba velmi originálního crossoveru Mini Paceman, osmého modelu této automobilky. Ten překvapil pouze třídveřovou karoserií, i když byl technicky spřízněn s klasičtějším pětidveřovým Countrymanem první generace R60. Ten ve stejném roce prošel faceliftem. Sdílí s ním platformu, přední část karoserie, ale zadek je zcela jiný. Paceman je překvapivě delší, ale pochopitelně nižší než Countryman. Výroba obou sourozenců běžela v rakouském Grazu u Magna Steyr.

Velmi pohledný retro design navrhl Dirk Müller-Stolz. Paceman se od praktičtějšího a lépe se prodávajícího sourozence odlišil absencí zadních dveří, prodloužením těch předních a také jinou boční siluetou se svažující se linií střechy. Auto nebylo tak vysoké jako jiné crossovery té doby a tolik nad běžnými hatchbacky nevyčnívá. Ačkoliv na fotkách jsem fanouškem Pacemanu nikdy moc nebyl, na živo mi přijde mnohem hezčí. Škoda, že zadní boční okna nejsou otevírací. Díky vyššímu posezu je auto pohodlnější na nastupování než klasické mini.

Konkrétní auto se na pohled tváří jako vrcholný model John Cooper Works, ale jde o druhou nejsilnější variantu Cooper S. Vnější balíček doplňků JCW s mnoha a mnoha logy v kombinaci s krásnou zelenou Jungle Green dělá z auta opravdu atraktivní kousek. Vůz má z této verze brzdy, doplňky karoserie a kompletní interiér. S tímto modelem budete originální, ale vzhledem k nízkému počtu aut na našich cestách budete vlastně originální s jakýmkoliv Pacemanem. Verze Cooper S se ale může pochlubit poměrně bohatou výbavou zaměřenou na sportovní doplňky.

Uvnitř zaujme centrálně umístěný rychloměr, který není až tak nápadný. Obkružuje displej palubního infotainmentu, který vypadá jak terč na sportovní střelbu. Rychlost vám ale může ukazovat i malý digitální displej před řidičem, který je mnohem přehlednější. Páka ruční brzdy má také docela zvláštní tvar, ale to k mini tak nějak patří. Ambientní osvětlení kabiny má volitelnou barevnou škálu a spínače jsou jak z letadla. Ten malý hračička v každém z nás se musí v mini tetelit blahem.

Senzační jsou sportovně tvarovaná sedadla v obou řadách, byť boční vedení bych možná čekal ještě výraznější. Paceman je sice jen čtyřmístný (díky tomu ale není místo vzadu moc stísněné), ale na ergonomii sedaček si určitě stěžovat nebudete. Jsou opravdu pohodlné. Mezi sedadly je konzola s držáky nápojů nebo čehokoliv dalšího. V tomhle bylo Mini variabilní a záleželo, co si objednal původní majitel. Prostoru sice nemá Paceman na rozdávání, ale ergonomie je zvládnutá (i když se lokaci jednotlivých spínačů budete muset naučit) a auto působí velmi útulně. Navíc potěší kvalitní materiály.

Vpředu si posádka na nedostatek místa rozhodně stěžovat nebude. Auto je prostornější, než se zvenku zdá. Nevadí ani menší prosklená plocha. Potěšilo mě, že navzdory sportovním ambicím verze Cooper S není spodní část volantu módně, ale zbytečně zploštělá. Sedadla jsou překvapivě měkká a velmi pohodlná. Vzadu je ucházející místo na třídveřovou stylovku, ale dlouhou cestu tu basketbalisté určitě nebudou chtít trávit. Ovšem alespoň se sem, na rozdíl od obyčejného malého třídveřového mini té doby, vejdou. Zavazadlový prostor má objem 330 litrů, sklopením opěradel získáte 1 080 litrů. Pozor ale na vysokou nakládací hranu.

Motor vpředu pohání přední kola, ale existovaly i varianty ALL4 s pohonem všech kol za příplatek 45 tisíc. Pod kapotou verze Cooper S najdete šestnáctistovku Prince DOHC, řadový čtyřválec s turbodmychadlem TwinScroll, který je naladěný na 184 koní (135 kW) v 5 500 otáčkách a 260 Nm v rozpětí 1 700 až 4 500 otáček. Odměnou je vám nádherný zvuk s práskáním výfuku, který nepotřebuje žádné falešné reproduktory a rezonátory, na které už v té době spoléhaly jiné automobilky. Jako kdyby si Paceman chtěl hrát na skutečný sporťák. Ostatně už při nastartování se docela značně projeví hlučnějším zabubláním, ačkoliv jinak je interiér slušně odhlučněný.

V tomto autě je šestistupňový manuál s fantastickým chodem páky v kulise, ale nabízel se i automat. Manuál je lepší, automatická převodovka má zdlouhavé reakce a zabíjí svižnost. Stovku pokoříte za pěkných 7,5 sekundy a Cooper S má opravdu nádherný zátah už od nízkých otáček. Navíc jeho okamžitá, až jedovatá reakce na plyn je návyková. Maximální rychlost je 217 km/h. Výrobce udává kombinovanou spotřebu 6,1 litru, na kterou rovnou zapomeňte. Jakmile budete využívat potenciál verze Cooper S, nemáte nejmenší šanci se na ni dostat a budete rádi, když vám palubní počítač bude ukazovat hodnotu pod deseti litry.

Paceman váží 1 330 kilogramů a těžiště má o něco výš než běžné coopery, a přesto se v zatáčkách prakticky vůbec nenaklání. O deset milimetrů snížený podvozek je dost tvrdý a ucítíte to zejména na hrbolech a výmolech. Auto má na nich tendenci odskakovat, ale není tak prkenné jako Countryman. Řízení je citlivé a reaguje velmi rychle. Navíc je příjemně tuhé, v režimu Sport dokonce ještě tužší a elektronický posilovač příjemně citlivý. Sepnutí tohoto režimu navíc učiní plynový pedál ještě citlivějším. Hodí se i vypnout stabilizaci, která jinak zasáhne i při minimálním prokluzu kol, a tak vás při ostré jízdě v zatáčkách trochu zpomaluje. Brzdy jsou silné a velmi ostré, takže je třeba je dávkovat citlivěji. Paceman prostě není jen třídveřový Countryman, a právě na kompletně přepracovaném podvozku je to asi nejlépe znát. Tohle je prostě na okreskách zábavné auto, agilní a ostré (hlavně v režimu Sport), což jsou ty pravé geny Mini.

Výroba byla ukončena už v roce 2016, protože prodeje nebyly tak dobré, jak BMW očekávalo. Přesto Paceman vydržel stejně dlouho jako první Countryman, ale pokračování u další generace se nedočkal. Přitom Paceman byl správně „prdlý“ a originální, takže na původní britský knedlík skvěle navazoval. Countryman, který je pro mnohé milovníky britské značky vlastně začátkem konce její původní filozofie, přežívá dál. Osud má někdy opravdu smysl pro ironii.

Paceman Cooper přišel jako nový na více než 600 tisíc korun a cenově Countryman přeskakoval. Ano, původně jsem k němu přistupoval s despektem, ale Paceman je nápaditý, hravý a originální a za jeho volantem se usmívám od ucha k uchu. Přitom stylu má pořád dost. Takové by přece mini mělo být. Tvoří jakousi spojnici mezi výborně jezdícím klasickým novodobým mini té doby a vyšším praktičtějším Countrymanem. Jen by už z podstaty názvu asi mělo být menší, protože vedle toho úplně původního mini je to takový obřík. Ve srovnání se současnou produkcí však Paceman malý vlastně je. Nepraktický kupé-crossover ale bude zajímat jen malé procento zákazníků, nicméně z té nabídky bych stále upřednostnil Paceman před Range Roverem Evoque. Mini má prostě větší šmrnc a umí nabídnout sportovnější jízdu.

Ceny se pohybují v rozpětí 150 až 650 tisíc korun v závislosti na verzi. Ojetiny se ale nebudou hledat lehce, jako nové mini moc lidí nezaujalo a mnoha lidem přišlo jako absolutní nesmysl.

Obecně není Paceman nijak moc problémovým autem, ale pozor na vozy s nedodrženými intervaly výměny oleje. Motor je na ně hodně náchylný. Původně měla auta často pneumatiky run-flat, které nebyly moc komfortní. Ale většina majitelů už je dávno vyměnila za klasické.